Smutné 120. výročí slavného klubu. Bez šancí na postup a blízko dalšího pádu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nejslavnější roky klubu z nejlidnatější spolkové země Severního Porýní-Vestfálska se vážou k období Německé říše, kdy získal šest mistrovských titulů. Poslední přidal v ročníku 1957/1958.

Patří sice k zakladatelům společné Bundesligy v ročníku 1963/1964 (rekordman v počtu titulů Bayern Mnichov nikoli), ale nikdy na vrchol nevystoupal, byť zejména v ročníku 2000/2001 měl k tomu blízko.

Trofeje však v síni slávy přibývaly, největší je vítězství v Poháru UEFA z ročníku 1996/1997, na němž měli velký podíl i čeští legionáři vicemistři Evropy 1996 Jiří Němec a Radoslav Látal.

Poslední roky však mnoho radosti nepřinášejí. I když se mužstvu po sestupu na jaře 2022 podařilo hned vrátit, následoval však okamžitě opět pád a naděje patřit mezi vyvolené je nyní hodně mlhavá. „Je to smutné,“ povzdechne si český záložník Jan Morávek, jenž patří mezi ty, kteří Schalke 04 prošli.

Zpětná analýza přivádí ke zjištění, že propad byl zákonitým důsledkem špatného řízení, pod nímž je hodně podepsán předseda Clemens Tönnies. Obchodník, jenž vlastní 45 % společnosti na zpracování masa Tönnies Holding a časopis Forbes odhaduje jeho majetek na 1,6 miliardy amerických dolarů (přes 32 miliard korun).

Od roku 1994 působil ve vedení, v roce 2001 se na 19 let (do roku 2020) stal jeho nejvyšším mužem. Špatná přestupová politika a sportovní řízení však vyústily v sestup. „Jen po mém odchodu v roce 2012 se vystřídalo téměř 20 trenérů (přesně 18) a kupovali se nesmyslně drazí hráči,“ upozorňuje Morávek.

Přesto se takový propad neočekával. „Osud Schalke je i v Německu pro mnohé záhadou,“ připouští uznávaný německý novinář Michael Postl z odborného časopisu Kicker. Při sestupu v roce 2021 se ocitl na pokraji krachu. „Dokonce hrozilo, že spadne do třetí ligy,“ připomíná německý publicista.

Přišlo však hodně příjemné probuzení. Bohužel chvilkové. „Díky chytrému budování týmu a jeho konsolidaci se podařil přímý návrat do Bundesligy,“ pokračuje Postl. „I když ovšem přišly posily jako střelec Simon Terodde a výztuhy do obrany, na nejvyšší soutěž to nestačilo. Vedení nakonec odepsalo trenéra Thomase Reise, jenž se v Porúří vyzná a dokáže tým emočně vyburcovat,“ zastává se odvolaného odborníka.

Věřilo se totiž, že je schopen opět dosáhnout přímého postupu. Výsledky se ovšem nedostavily a trenér Reis po pouhých sedmi kolech musel odejít.

Najmout zdatného náhradníka se však nepodařilo. „Hledání trenéra se ukázalo jako obtížné a práce v Schalke je vnímána jako katapultáž,“ nachází Postl trefné přirovnání.

Od loňského října tento kříž na svých bedrech nese belgický kouč Karel Geraerts, jenž přišel z Royale Union Saint-Gilloise.

Rovněž finanční stránka není utěšená. „Dokonce trenér Reis musel sám zaplatit 300 000 eur (asi šest a půl milionu korun), aby ho Schalke mohlo vykoupit ze smlouvy v Bochumi,“ vrací se německý novinář do října 2022.

Není divu, že zájemců, kteří by se chtěli ujmout špatně hospodařícího a finančně strádajícího klubu, není mnoho. „Přestože rozpočet kolem 20 milionů eur (půl miliardy korun) patří k nejlepším ve druhé lize,“ prozrazuje Postl.

A nervozita nadále narůstá. „Mnozí hráči se nedokážou zbavit tlaku, který je v Schalke větší než jinde, jak už to v tradičních klubech bývá,“ probírá Postl. „Na vedení se podílí příliš mnoho lidí, kteří mají o sportu jen malé znalosti. Klubu navíc chybí silný muž, tvář klubu, jako byli zesnulý Rudi Assauer nebo i Clemens Tönnies, byť byl hodně kritizován za rasistické výroky a jeho zaměstnanci v masokombinátu neměli dobré pracovní podmínky,“ rozebírá vnitřní záležitosti.

Nedaří se ani pozvednout morální sílu. „Já s nikým ani v kontaktu nejsem,“ přiznává Morávek. „Občas, když se někde potkáme, tak se pozdravím s Manu Neuerem, ale to je všechno,“ připomíná, že brankář německé reprezentace, mistr světa 2014 z Brazílie, který je pokládán za jednoho z nejlepších na planetě, je rodákem z Gelsenkirchenu a v Schalke působil do roku 2011, než přestoupil do Bayernu Mnichov.

Osobní vztahy nejsou nijak horoucí. „Ale tak to v německé šatně chodí, žádné velké přátelství, natož trvalé, to není jako u nás,“ postěžuje si Morávek.

Vedení se také nepodařilo udržet hráče vyšší kvality a zařazovat vlastní talenty z vysoce hodnoceného výchovného systému zvaného Knappenschmiede (hornická kovárna) do profesionálního kádru, jako jsou Leroy Sané, Benedikt Höwedes nebo Julian Draxler.

Přitom klub má velice věrné a oddané fanoušky. „Chodí jich na druhou ligu 40 nebo 50 tisíc, přestože naděje na postup do Bundesligy je nulová. To je přece skvělé,“ sklání jim poklonu český legionář. „Prostředí je velice emotivní, tím se však jenom ztěžuje práce trenéra,“ přidává postřeh Postl.

Oddaní příznivci se dokážou vrýt pod kůži. „Jen na první jeho trénink bylo zvědavých pět tisíc fanoušků,“ líčí atmosféru Morávkův hráčský agent Jiří Stejskal. Až fanatická věrnost fanoušků ke klubu je pro našince těžko pochopitelná. „Přitom Gelsenkirchen, kde klub sídlí, je taková větší vesnice,“ upozorňuje Stejskal. „Ale fanoušci jsou skvělí!“ potvrzuje poznatek.

Jedno z nejlepších období Schalke 04, kdy do klubové síně slávy byla vystavena nejvzácnější trofej Pohár UEFA, se váže k ročníku 1996/1997. Ve finále německý tým zdolal italský Inter Milán, v odvetě rozhodovaly střely ze značky pokutového kopu. „Byla to krásná doba,“ zasní se český záložník Jiří Němec, jenž měl s krajanem Radoslavem Látalem na triumfu velký podíl. „Bylo to silné mužstvo, většinou ho tvořili cizinci, ale nizozemský kouč Huub Stevens vytvořil skvělou partu,“ pochvaluje si i po letech.

Další trofej je ovšem hodně vzdálená. Velké radosti se fanoušci nedočkají ani v roce kulatého výročí založení. „Je mi jich hrozně líto,“ uzavírá Morávek.