Slávistická pomsta byla sladká. Rozstříleli 14 let starou noční můru

Jestliže panovaly nějaké obavy, že Slavia, která se v lize střelecky trápí – v Teplicích bezgólová remíza, v derby se Spartou a v Pardubicích jen gól z penalty –, bude těžko dobývat i obranu moldavského týmu v Evropské lize, tak byly zaplašeny už v úvodních deseti minutách.

Trefil se útočník Mojmír Chytil a po standardní situaci se k němu přesnou trefou hlavou přidal nigerijský stoper Igoh Ugbu.

O výsledku bylo vlastně rozhodnuto.

Nakonec zaplněný Eden – volná místa se nacházela jen v sektoru fanoušků hostů – mohl šestkrát zaburácet gólovou radostí. K ní se přidala i satisfakce, že si Slavia srovnala tímto výpraskem aspoň částečně účty s týmem, který ji před 14 lety málem dovedl ke krachu.

Běžely už poslední vteřiny utkání play-off Ligy mistrů ročníku 2009/2010. Slavia, která obhájila český titul a poprvé v historii se také podívala do nejprestižnější klubové soutěže na světě a toužila si to zopakovat, si přivezla z Moldavska bezgólovou remízu, poměrně brzký zásah tehdejší luxusní posily rychlého Adama Hlouška ji posouval k mnohamilionovým výdělkům.

Jenže druhý pojišťovací gól nepřišel, vše se zbortilo v samém závěru. Po zbytečném faulu šel zoufalý nákop soupeře do pokutového území, centr se nepodařilo odvrátit do bezpečí, míč se vrátil a stoper Ferreira překonal brankáře Hanuše. Tehdy platilo pravidlo, že gól na cizí půdě má větší hodnotu. Slavia padla.

Utkání navždy zůstane v červenobílé kronice zapsáno černým písmem. „Vždycky, když si ho připomenu, mám mrazení v zádech,“ neskrývá pamětník zmaru útočník Stanislav Vlček, jenž nyní pracuje jako vedoucí mužstva. „Bylo to sportovní neštěstí,“ přiznává doposud trenér Karel Jarolím.

Šestigólový příděl moldavskému trapiči berou slávisté proto jako velkou satisfakci. Pomstu, která zachutnala hodně slaďounce.

Vyřazení z Ligy mistrů mělo totiž fatální následky. Ekonomické. Slavia sice přes Crvenou Zvezdu Bělehrad pronikla do nově vzniklé Evropské ligy, kde narazila na silné soupeře, francouzský Olympique Lille, španělskou Valencii a italský Janov. Po sportovní stránce to byl hodnotný počinek, ale finanční ztráty byly obrovské. Přímo likvidační.

Z pokladny utekly stamiliony, předlužený klub se činil, ale bezprostřední krach odvrátil. Rozvazovaly se smlouvy s nejdražšími hráči, aby se jim nemusely vyplácet vysoké apanáže (tuniský reprezentant Hocine Ragued), hráči odcházeli bez náhrady, jen aby se snížily mzdové náklady.

Do kádru si naděje budoucnosti chodil (Jan Kovařík, Ondřej Vaněk) vybírat „Velký čáp“ jablonecký boss Miroslav Pelta za sumu, která pokryla měsíční náklady klubu. Bylo mu vyhověno, jen aby klub přežil.

Konsolidace se vlekla, hrozila ztráta profesionální licence a propad do amatérského statusu, tedy sestup do těchto soutěží.

Vše vyřešilo až odvrácené insolvenční řízení v srpnu 2015, kdy nový investor vyrovnal dluhy ve výši 11, 5 milionu po splatnosti a 157,6 milionu před ní. Tedy částku, kterou by hravě pokryly příjmy z účasti v Lize mistrů v ročníku 2009/2010.

Není divu, že vysoká výhra nad Tiraspolem, která potíže odšpuntovala, má pro slávisty takovou cenu.

Střetnutí s moldavským premiantem nevyvolávalo však jen chmurné historické reminiscence, klub z hlavního města mezinárodním společenstvím neuznávané Podněsterské moldavské republiky, kde se mluví výhradně rusky a politicky se hlásí k Putinovu režimu, je silný hráč na kontinentální scéně.

Na domácí scéně vládne, získal už 21 titulů.

A postupně se etabloval i v evropské konkurenci, v kontinentálních soutěžích je pravidelným účastníkem. A dokáže překvapit, doslova šokovat. Stačí připomenout dobytí Santiaga Bernabéua, svatostánku nejslavnějšího a nejúspěšnějšího klubu světa španělského Realu Madrid v základní skupině Ligy mistrů v září 2021 v poměru 2:1.

Jenže z tehdejších „gerojů“ už v týmu, který nyní zavítal do Edenu, nikdo není. Majitel klubu oligarcha Victor Gușan, bývalý důstojník sovětské tajné služby KGB, díky nevyčerpatelným finančním zdrojům každoročně nakoupí hráče po celém světě a pak po skončení ročníku kádr výhodně rozpustí. O hráče, kteří porazí Real Madrid se Zlatými míči Karimem Benzemou a Lukou Modrićem, je vždycky zájem.

K utkání s takovým týmem přistupovala Slavia obezřetně. „Tiraspol není outsider,“ varoval před zápasem trenér Jindřich Trpišovský. „Ale vím, co musíme zlepšit,“ našel recept, jak pokořit soupeřovu obranu.

Povedlo se to celkem šestkrát.

Po skandování „dejte jim bůra“ přání bylo vyslyšeno ještě do hodiny hry, kdy se prosadil David Douděra, natěšení fanoušci po druhém přesném zásahu útočníka Chytila (v 71. minutě) přešli do jiné výzvy: „ještě jeden“. Věděli, co by se stalo – Slavia by vyrovnala rekord nejvyšší výhry v evropské soutěži.

Ta se datuje k loňskému červenci, kdy v odvetném duelu druhého předkola Konferenční ligy pokořila gibraltarský St. Joseph’s 7:0. Na výhře se podíleli dvěma góly Olayinka, k němu se přidali Jurečka, Fila, Tiéhi, Ewerton a Traoré. Z těchto střelců mohl přidat další trefu jen útočník Václav Jurečka, jenž však zůstal na lavičce náhradníků. Ostatní jsou pryč.

Jiní však tento gólostroj zažili a v jejich moci, a dalších spoluhráčů, bylo rekord vyrovnat i překonat. Samostatný nájezd Micka van Burena zneškodnil moldavský brankář, stoper hostí zastavil střelu nigerijského mladíčka Victora Ogungbayiho, byly další šance.

Pomstít se milovanému protivníkovi a napravit historickou křivdu novým střeleckým rekordem, to by bylo doslova něco! Ale i tak si šestigólový večer fanoušci náležitě užili.

Aktualizace: upravili jsme pasáž popisující počet titulů získaných Šeriffem v domácí soutěži.