Trauma z největšího debaklu se vrací do Edenu. Slavia má šanci na zúčtování

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když zájemce najede na oficiální stránky UEFA a vyhledá informace k utkání Slavia Praha proti francouzskému LOSC Lille z prvního říjnového dne 2009, vyskočí na něj: Lille vypustilo frustraci na Slavii. Víc není třeba vysvětlovat. Domácí porážka 1:5 straší v červenobílé kronice.

Mistrovská Slavia se na podzim 2009 ještě vzpamatovávala z vyřazení z Ligy mistrů, když fatální rozhodující gól s moldavským Šeriffem Tiraspol dostala v Edenu až v nastaveném čase. Následně si poradila s nebezpečnou srbskou Crvenou Zvezdou Bělehrad a pronikla do základní skupiny Evropské ligy.

Čekali ji zástupci silných lig – italský FC Janov, francouzské LOSC Lille a španělská Valencia. Nebála se však, mužstvo trenéra Karla Jarolíma mělo svou sílu. „Byly v něm výrazné osobnosti,“ vzpomíná obránce David Hubáček. „A měli jsme zkušenosti s fotbalem na nejvyšší úrovni,“ připomíná první slávistickou účast v Lize mistrů v ročníku 2007/2008 brankář Martin Vaniak.

Přes porážku v Janově 0:2, kde však výkon nebyl nikterak ostudný, si doma proti Lille věřila. „Naplnit plný karton,“ připomínal francouzským přirovnáním tuniský legionář Hocine Ragued povinnost doma uspět.

Zápas se nevyvíjel nikterak marně, už v šesté minutě proměnil druhý tuniský krajánek Tijani Belaid pokutový kop po faulu na Zdeňka Šenkeříka. „Vše se zdálo být v pohodě,“ povzdechne si Hubáček.

Hosté vyrovnali krátce po přestávce vlastním gólem stopera Marka Suchého. „Srazil ostrý centr z levé strany, nemohl jsem nic dělat,“ vybavuje si smutný okamžik Vaniak. „To se nemělo stát,“ uvědomoval si hned trenér Jarolím.

Slávisté totiž chtěli vyhrát, „naplnit karton“. A hnali se dopředu. „Byla to skupina, nějaký obdržený nešťastný gól nehrál zásadní roli, důležité byly body,“ omlouvá útočnou snahu Hubáček.

Stalo se, že obranou domácích propadl vysoký nákop francouzského brankáře a čerstvě střídající útočník Pierre-Alain Frau v samostatném nájezdu slávistického gólmana překonal. „Zakončil to perfektně,“ uznává schopnosti soupeře Vaniak.

Jenže Slavia chtěla brát body. A pořád si věřila, ostatně nebyla horším týmem.

Konečný nelichotivý výsledek přinesla až závěrečná pětiminutovka. V 85. minutě dal svou první branku po centru z pravé strany Gervinho z Pobřeží slonoviny, o tři minuty později se z téměř totožné akce trefil hlavou Arnaud Souquet a zkázu rezignované Slavie dokonal v nastaveném čase opět Gervinho, jak jinak než po centru z pravé strany.

Totální demolice. „Góly dávali do prázdné branky, až do kuchyně,“ krčí rameny v pocitu bezmoci Vaniak. „Úplně se nám všechno sesypalo,“ netají se Hubáček. „Nedokázali jsme si přihrát, ztráceli jsme míče, soupeř si s námi doslova dělal, co chtěl,“ přiznává zkušený a spolehlivý levý obránce, který za pražský klub odehrál 33 duelů na kontinentální scéně.

Porážka se zapsala do slávistické historie černým písmem, pět gólů na vlastní půdě nikdy hráči v červenobílé kombinaci na evropském kolbišti nedostali. „Ve své kariéře jsem doma dostal pět gólů jen jednou – s Lille,“ připojuje se brankář Vaniak, jenž pro své výtečné zákroky dostal přezdívku „Čaroděj“.

O odvetě v pravém slova smyslu se mluvit nedalo, zápas na francouzské půdě přišel na řadu až jako poslední ve skupině. Slavia mezitím nabrala tři body za tři remízy, udržela si renomé vyspělého týmu, na postup však pomýšlet nemohla. Jen na vylepšení svého obrazu. A měla také Lille co vracet.

Utkání se hrálo v prosinci a zimní čas ho notně poznamenal. „Den před zápasem nás na trénink vůbec nepustili na hlavní stadion, připravovali jsme se na házenkářském hřišti,“ křehnou brankáři Vaniakovi prsty při této vzpomínce.

Zledovatělý terén se upravoval do regulérní podoby všemi prostředky. „Na hřišti ležela plachta a pod ní vháněli horký vzduch, aby zmrazky aspoň trochu povolily,“ přidává se Hubáček.

Slavia padla po statečném výkonu 1:3, dolehla na ni finanční krize, která málem vedla ke ztrátě profilicence a přechodu na amatérský status. S evropskými soutěžemi se musela na několik let rozloučit…

Nyní prožívá úplně jiné období, přímo slastné, které by však ráda vyšperkovala účastí v luxusní společnosti Ligy mistrů. Dvoubranková porážka s Lille tento sen však hodně vzdaluje.

Přesto víra zůstává. „Doma je Slavia silná, hráči mezinárodně zkušení, může manko smazat,“ připouští brankář Vaniak. Ve svém nástupci mezi třemi tyčemi Antonínu Kinském vidí velkou oporu. „Je to vynikající gólman a bude ještě vyzrávat,“ předvídá mu skvělou budoucnost.

Zmaru se nepoddává ani Hubáček. „Lille jsem viděl jako mírného favorita tohoto dvojzápasu, tak 60 : 40 pro francouzský tým,“ uvědomuje si kvalitu protivníka. „Ale stát se může ledacos,“ ponechává prostor pro překvapení proti klubu, který má i českou stopu.

O tom, že v Lille působil bývalý český reprezentant a držitel bronzové medaile z Eura 2004 v Portugalsku obránce David Rozehnal, se všeobecně ví. Při dvou štacích v rozmezí let 2010–2015 nastoupil za klub v nejvyšší francouzské soutěži ve 111 zápasech a vstřelil dva góly.

Velice zajímavou osobností byl jeho předchůdce Milan Röder (narozen 5. června 1919 v Praze), který v ročníku 1947/1948 nastoupil do 17 zápasů, vstřelil pět branek a hlavně se podílel na zisku Francouzského poháru.

A měl i silný vztah ke Slavii. „Jeho otec Josef ve 20. letech minulého století fungoval ve Slavii jako výpravčí mužstev, dnes by se dalo říci vedoucí mužstva,“ odhaluje uznávaný fotbalový historik Lubomír Král. „Později pracoval i ve výboru klubu, rovněž pár let působil i ve výboru Českého svazu fotbalového a v roce 1927 dokonce kandidoval na post předsedy,“ odkrývá další zajímavosti.

O pozici nejvyššího muže československého fotbalu ovšem usiloval za Nuselský SK. „Měl v Nuslích továrničku kartonážku, výroba krabic a kartonových obalů, kterou převzal po svém otci Antonínovi,“ vysvětluje Král.

Syn Milan hrál československou nejvyšší soutěž za SK Nusle v ročníku 1942/1943 (22/0) a AFK Bohemia v letech 1944–1947 (44/1). Vazba přes otce ke Slavii tu ovšem je.