Slavia zvládá to, co poslední tři roky neuměla. A proto kráčí k titulu

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Tohle jsou zápasy v české lize, při kterých nejde o žádné velké taktické posuny, prolínání mezi řadami nebo přehuštění meziprostorů. Často jsou pro oko diváka nekoukatelné. Ale stejně je v téhle české bramboračce občas něco tajuplně epického, těžko hmatatelného. Důvod, proč se kolikrát ve vrcholovém sportu najde a ztotožní se s ním i běžný fanoušek.

Technická kvalita v české lize se výrazně zvedá. I v největších zápasech ubývají fauly a naštěstí taky zářezy a kontroverzní výroky rozhodčích. A stejně nakonec rok co rok dojde na binární řežbu, ve které rozhoduje sportovní charakter, psychická síla a to, „kdo to chce víc“.

Ve Štruncových sadech v tomto ohledu vládla Slavia.

Plzeň byla sešívaným i přes násobně nižší rozpočet a čtvrteční náročný zápas proti Ferencvárosi v nohách rovnocenným soupeřem. Viktoria se vydala na maximum. V podstatě je dnes jediný tým v Česku, který se Slavii vyrovná charakterem, soubojovostí i intenzitou hry. Stejně ale bylo ze Slavie v něčem znát, že tohle je její zápas. A její sezona.

Sešívaní byli klidní, sebejistí, věřili si, že se nemusí ničím nechat rozhodit. Bylo to vidět na reakcích hráčů po jedné z mála individuálních chyb v obraně. Jindřich Staněk hodil balon přímo do nohou soupeře, který se pak probíjel do přečíslení. Nejen že spoluhráči kiks brankáře Slavie uhasili, ještě za ním přiběhli, povzbudili ho a plácli si s ním.

Tým Jindřicha Trpišovského po většinu zápasu neměl víc šancí než Plzeň. Ale zvládl klíčové momenty. Pomohl si drobnými detaily, využil malých zaváhání a nepozornosti soupeře. Padly tak všechny tři góly.

Jeden moment za všechny, který by se v posledních třech sezonách stal Slavii, ale teď měla štěstí i zkušenosti na své straně. Daniel Vašulín před rozhodujícím gólem z penalty očekával, že se Igoh Ogbu zúčastní hlavičkového souboje. Jenže slávistický stoper si počínal vychytrale, zůstal stát. A byl to naopak Vašulín, který vyskočil do prázdna a neohrabaně zahrál rukou.

Právě Ogbu byl jedním z hráčů, který podobné momenty zažil jako nešťastník. Zavinil například penaltu v derby, která pomohla rozhodnout o prvním titulu Sparty po devíti letech. A nebyl sám, můžeme zmínit Ousouovy minely, Santosovu červenou kartu v Plzni… Podobných nešťastných, ale zkrátka nezvládnutých momentů sešívaní zažívali plno.

A teď? Ogbu pojistil vedení Slavie a mohutně slavil jako vládce celého stadionu s celou lavičkou hostů. Sešívaní nakládali soupeři drobnými záludnostmi, jako třeba Schranz, který ke konci první půle nepříjemně dohrál jinak dominantního Dweha a poslal ho do reklamních poutačů. A pak bez mrknutí odešel. Tenhle tým se o sebe umí postarat.

Co víc, Slavia v minulých letech neporážela největší soupeře. V této sezoně je ale její bilance skvostná. Tři zápasy v sezoně proti Plzni a Spartě, tři výhry. Sluší se připomenout, že všechny tři i díky skvělému vstupu do utkání. V každém ze tří utkání sešívaní skórovali v prvních deseti minutách a pak už byli schopni kontrolovat zápas. To se jim třeba letos v Evropě nedařilo vůbec.

Právě u klíčových momentů lze spatřit největší rozdíl v psychickém rozpoložení týmu. „V mentalitě týmu dnes a loni je obrovský posun,“ uznal Jindřich Trpišovský. „Od loňské zimy nám nejvíc pomohla stabilita, v podstatě je to rok, co se tady buduje nový tým. Předtím se na nás podepisovaly odchody, dnes když někdo opustí tým, přijde adekvátní náhrada,“ vyjmenovává faktory úspěchu trenér Slavie.

V neděli sešívaní ve Štruncových sadech ukázali, že umějí být týmem okamžiků. A to i díky králi klíčových momentů, Tomáši Chorému. Ten se postaral o dvě branky, určil ráz zápasu. Přinesl na hřiště autoritu a auru. Nenechal se zviklat pokřikováním domácích fanoušků, popichování ho jen správně nabilo. Ale udržel se, neslavil přes čáru.

Dlouhá oslava druhého gólu k tomu přitom vybízela. Divák čekal, kam poběží –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ k lavičce, ke kotli domácích? Nakonec se zastavil za půlicí čarou a jen ukázal směrem k Jindřichu Staňkovi. Měl by dřív nutkání soupeři naložit i s úroky a dát mu pocítit nad rámec nutného? Minimálně by se to na základě jeho historie soubojů i výroků nabízelo.

Dnes byl Chorý každopádně srovnaný, nad věcí. Ale nepříjemný na soupeře a pichlavý je dál. Třeba na dotaz Seznam Zpráv, jestli se v něm něco změnilo od té doby, jak ho mnozí měli nasledovaného, včetně autora těchto řádek, Chorý ledabyle odpověděl: „Já jsem vás teda nesledoval vůbec.“ A pak klidně odpovídal dál, mluvil o rodině, manželce. V pořádku, musel jsem se uznale pousmát. V té odpovědi bylo vlastně všechno. Vyspělá nesmlouvavost.

Jindřich Trpišovský po utkání držel klasickou mantru trenérů, kteří jdou krok za krokem a nepřipouštějí si polevení. „V únoru ještě titul nikdo nevyhrál. A nikdo si to ani nesmí myslet, to by byla největší chyba, kterou bychom v klubu mohli udělat. Ještě je ve hře hodně bodů a těžkých zápasů. Jdeme přes jednotlivé překážky, dnes to byla ta nejtěžší, ale není to nic jiného než tři body,“ prohlásil.

Sám slávistický kouč ale musí vědět, že tohle byla monstrózní výhra. A po zápase to bylo znát na všech zúčastněných. Několik slávistických hráčů v katarzi po závěrečném hvizdu pokleklo. Tým dlouho křepčil s fanoušky ve venkovním sektoru. Nesčetné vítězné pokřiky ze slávistické kabiny zřetelně protékaly zdmi až do tiskového střediska.

Sešívaní jsou velmi blízko. Kouč Plzně Miroslav Koubek připustil, že „Slavia je dominant české ligy. My hrajeme o druhé místo“. A i když jde ze strany trenérů často o mentální hrátky, jak zviklat soupeře, ze sešívaných v současnosti nejde jediný náznak, že by se mělo odehrát nějaké katastrofické selhání.

Vidět je to už jen na prvních týdnech po rozehrání jarní části sezony. Slávisty mohl nahlodat odchod Antonína Kinského. Rozbitá příprava a kondiční deficit. Předčasný konec v Evropské lize ještě před začátkem vyřazovací fáze. Neproměňování šancí.

Jenže od prvního jarního ligového zápasu jde Slavia tvrdošíjně za svým. Je jedno, že to třeba proti Mladé Boleslavi nebyl dvakrát koukatelný výkon, stejně měla mnohem víc šancí a zaslouženě vyhrála. Proti Baníku se konečně prosadila ze standardní situace –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a pak zkrátka vzadu zavřela krám.

Právě standardky jsou –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ zvlášť při notorickém neproměňování šancí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nová a klíčová zbraň Slavie. V posledních třech utkáních se z nich pokaždé trefila. „Věděli jsme, že terény na jaře jsou složité a jde o strašně důležitý atribut hry,“ odpověděl Trpišovský na dotaz Seznam Zpráv.

„Věnovali jsme se standardkám dost i na podzim, ale tím, že se hraje jednou za týden, se projevuje, že je čas na nich pracovat i v období mezi zápasy. Trápila nás trajektorie kopů, žehrali jsme na to dost v Evropě a stálo nás to výsledky. V Česku jsou navíc standardky dvakrát tak důležité. Strašně vám to pomůže, zvlášť venku. Byly skvěle kopnuté a jsme rádi, že nás tohle drží,“ těšilo slávistického trenéra.

A nejednalo se jen o útočné standardní situace, ale i ty obranné. Ostatně Slavia ve čtyřech zápasech inkasovala jediný gól. A to ještě z hodně nešťastné, byť celkem jasně penaltové situace. V Plzni Davidu Zimovi spadl centrovaný míč na ruku, po zásahu VAR Pavel Šulc srovnal na 1:1.

Ostatně platí to pro celou sezonu. Za 23 odehraných zápasů Slavia inkasovala jen osmkrát. Lepší byl jen jeden tým. Trpišovského dominantní Slavia z mistrovské sezony 2019–⁠⁠⁠⁠⁠⁠20, kdy měla v této fázi sedm obdržených branek.

A precizní obranná hra byla znát i v Plzni. Viktoria si vypracovala minimum šancí, ale i nebezpečných příležitostí po nepříjemných nebo nečekaných odrazech. Ve druhém poločase i dílem špatného terénu Plzeň nebyla schopna vymyslet dopředu nic ani postupnou kombinací po zemi, ani nákopy za obranu.

Slavia hraje vzadu na maximální zodpovědnost a bezpečnost. Její hráči zkrátka dospěli, nepanikaří a jsou v situacích naprosto klidní.

Celkově jde ve všech směrech o obrovský posun od minulých sezon.