Slavia je skvělá nejen běžecky. Není v silách rivalů ji dohnat, míní Jílek

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vyběhne z olomouckého bytu, vyvenčí psa a dorazí do kavárny poblíž. Venku je kolem nuly, kafe zahřeje. A hodinu uvolněně i zapáleně vypráví. Když dojde na téma trenérské kolegiality, zvýší hlas. „Některé věci by si trenéři dělat neměli,“ zdůrazní.

Jinak se táta tři dětí hlavně usmívá. Václav Jílek se po konci v Sigmě vrátil k mládežnickému fotbalu, z něhož vzešel a v němž vyrostl až na lavičku Sparty. Vede reprezentaci do osmnácti let, práce s nadanými teenagery silného ročníku 2007 jej naplňuje podobně jako v ligovém kolotoči.

Výchově fotbalistů v Čechách, metodice asociace nebo nedávné stáži v PSV Eindhoven je věnována druhá část rozhovoru pro Seznam Zprávy, který vyjde v týdnu. V jeho první polovině rozebíráme dění v Chance lize, skauting, kondiční specialisty či Adama Hložka.

Reprezentační áčko postoupilo do elitní skupiny Ligy národů, jednadvacítka na Euro, oba týmy měly doma vyprodané stadiony, čtyři české kluby hrají evropské poháry. Ubírá se tuzemský fotbal správným směrem?

Jednoznačně. Potvrzují to konfrontační zápasy v evropských pohárech. Slavia na Bilbau nebo ve Frankfurtu odehrála skvělý zápas. Pak vidíte Slavii v Hradci, který je schopný jí vzdorovat zase svými zbraněmi, velmi dobrým pojetím. Kvalita naší soutěže šla nahoru. Je to zapříčiněno i vyšším finančním tokem do klubů díky televizním právům. Fotbal jako produkt je zajímavější, než býval. Je tu daleko větší účast zahraničních hráčů. Marketingově se také posouváme. Hlavně se však posouvá kvalita hry.

Slavia působí teď v lize odskočeně, Sparta se dostala do útlumu. Je o titulu téměř rozhodnuto?

Teď si myslím, že rozhodnuto o titulu je. Pokud Slavia udrží tento trend, není v silách Sparty ani Plzně ztrátu dohnat. Jediné, co může Slavii ohrozit, je ztráta klíčových hráčů nebo velký herní propad, což absolutně neočekávám.

Je znát, jak Slavia prahne po titulu. Už jen příchod Tomáše Chorého, kterého jste také trénoval, je toho důkazem.

Přímá vstupenka do Ligy mistrů je obrovská motivace, která je navíc znásobena tím, že dva roky teď měla titul Sparta. Tým vhodně doplnili. Slavia je dnes skvělá. Ani na Bilbau nebo ve Frankfurtu nevidíte české mužstvo, které by spoléhalo jen na organizaci, defenzivu, brejky. Vidíte sebevědomé dominantní mužstvo, které se vyrovná herností a soupeře přestřílí.

První myšlenka i kontakt s míčem do správného prostoru byly v těchto zápasech od slávistů na vysoké úrovni, tento progres bije do očí nejvíc. Není to jen o intenzitě hry.

Souhlasím, to je prostě skvělý! Musím smeknout klobouk před celou organizací Slavie. Přivedla vhodné typy, naskautovala je. Teď sklízí ovoce jako Sparta minulou sezonu. Slavia těží i z individuální kvality Dioufa, Zafeirise, Chorého. Ale ani u Slavie to nebude nekonečné, žádný strom neroste do nebe. Sportovní útlum je logickou součástí každého týmu.

Trenér Jindřich Trpišovský ve Slavii dlouhodobě odvádí kvalitní práci. Je vzorem pro ostatní?

Rozhodně. Když Jindra přišel do Slavie, všichni obdivovali hlavně fyzickou stránku, což je základní podmínka pro úspěch. Slavia byla tehdy víc atletická než fotbalová. Dneska už ten balanc tam je - větší míra hernosti je podložená kondicí.

Kdy se zvedne Sparta?

Nevím kdy, ale zvedne se. Sparta je dnes velké téma. Neustále se hodnotí, že se propadla, řeší se příčiny neúspěchu, pomalu se odvolává trenér Friis. Musíme si uvědomit, že tým je živý organismus. Zdánlivě malé věci mohou mít velké následky. Vypadnou jeden dva klíčoví hráči, postrádáte osobnosti jako Láďa Krejčí, nečekaně prohrajete, dostanete se do jiného rozpoložení, mužstvo začne pochybovat. Už tam není přesvědčivé nastavení, že to vždycky zvládnete. Sparta měla vrchol postupem do Ligy mistrů, ještě z toho nějakým způsobem těžila. Ani si nemyslím, že problém je tam národního charakteru, jak se řeší mediálně.

Co s tím?

Věřím, že všichni pracují stejně jako když byli úspěšní. Lars Friis říká, že budou trénovat víc. Chce dát lidem najevo, že mu na tom záleží a bude dělat maximum pro úspěch. Udržet si vrcholnou sportovní výkonnost dvě nebo tři sezony, když nedochází k pravidelné obměně kádru, je strašně složité. Tím si prošla i Slavia. Když Sparta před dvěma roky vyhrála titul, kolik Slavia poztrácela na jaře bodů? Kolikrát teď ztratil Manchester City? Pro mě je to normální průběh sportovní formy. Došlo k určitému propadu, nemyslím si, že to bude dlouhodobé jako v minulosti. Kádr doplní a Sparta bude zase silná.

Jaké dva hráče z ligy byste chtěl do svého týmu?

Těžká otázka. Jedna věc je hráčská kvalita a druhá charakter, který nejste schopen zvenku posoudit.

Co je pro vás víc?

Ideální je, když jsou oba faktory na nejvyšší úrovni, ale kdybych se rozhodoval, upřednostnil bych charakter. Zase se vracím ke Slavii - má to vyskautované, prověřené a na hřišti je to vidět.

Jako když přivedla Dioufa za 50 milionů po jeho první sezoně v Evropě v Tromsö. Tak vypadá terno?

To je bingo. Diouf by byl jeden z těch dvou hráčů. Dobře se na něj dívá. Je rozdílový, vyvážený do defenzivy i ofenzivy. Když vám takhle hrají beci, je to obrovská pomoc pro tým. Podobně jako když nám bodoval Ondra Zmrzlý v Olomouci. Těžko se to pak nahrazovalo. Chorého taky nevzali jen proto, že je velký. Oni vědí, že na hřišti to bude vždycky bojovník pro tým, který má ale zároveň svou kvalitu.

A už patří i k vůdčím osobnostem kabiny.

Vůbec se nedivím. Dorostl v osobnost. Když začínal v Olomouci, měl takové ústřelky. Ale už tenkrát to byl vlčák, který chce za každou cenu vyhrát. Když odbourá občasné polehávání, což mám pocit, že si je toho vědom, tak je to lídr, persona, o kterou se můžete opírat. Ale nejen Slavii se daří zhodnocovat hráče. Podívejte s v Plzni na Prince Adua. Nikdo o něm nevěděl. Velmi dobrá práce skautingu. Když se bavíme o kvalitě, tak musíme brát celkovou práci klubu, nejen to co předvádíte na hřišti. Relativně za malé peníze jsou kluby schopné přivést hráče s potenciálem zlepšení. To je cesta k úspěchu.

I v tom se posouvá česká liga.

Rozhodně. Daří se to třeba Pardubicím, přišli tam zajímaví hráči. Když jsem viděl Simona, říkal jsem si hned, že to je rozdílový hráč. Sparta před rokem přivedla Birmančeviče, který nehrál, neprosazoval se gólově. Ale když rozpoznáte potenciál a trefíte ho do týmové chemie, je to super.

Až na takový detail, že na klíčových pozicích má Sparta samé cizince a teď tak neměla nikoho v české reprezentaci, což je nezvyk.

Klub se vydal nějakou cestou, pokud bude úspěšná, nemá smysl ji rozporovat. I když pro český fotbal a pro mě samotného by bylo ideální, kdyby osmnáctiletí kluci nebo i mladší naskakovali za áčko, nebo minimálně hráli druhou ligu, což je v současné chvíli nereálné.

Pod rukama vám ve Spartě prošel i Adam Hložek, generační talent, který se teď proti Gruzii konečně prosadil i v reprezentaci. Jde nahoru v Hoffenheimu?

Mám na to asi trošku jiný pohled. Dlouhodobě vnímám kritiku Adama, ale já v tom časovém úseku, který dostává, vidím pořád silného, rozdílového hráče. Přišel do cizího, obrovsky konkurenčního prostředí, musel si zvyknout na nároky. Leverkusen je v současnosti top tým. Přesto si myslím, že kdyby měl důvěru a hrál by, tak by dnes měl v Leverkusenu i reprezentaci jinou roli. Ten hráč má v komplexu úplně všechno - rychlost, sílu, zakončení, týmovou zodpovědnost. Rozdílový byl už v osmnácti, když jsem byl ve Spartě. Jsem přesvědčený, že úplný potenciál ještě neukázal. Má na to, aby v top klubu hrál.

A byl tahounem nároďáku. Ve dvaadvaceti má za sebou dvě Eura, 40 startů, ale jen tři góly.

Ano. Říkám, že když Adam nastoupí, je to hráč, který může udělat rozdíl a pomoct okamžitě týmu. Napadá mě, že by to byl ten druhý hráč, kterého bych si vybral. Skvěle nastavený kluk, profík. Dobře se s ním pracuje. Respektoval vždycky svou roli. Nikdy s ním nebyl problém, není uražený. Přijede z bundesligy, nejdřív sedí na lavičce, pak nastoupí a pomůže. Už když šel na tu standardku proti Gruzii, říkal jsem si, že když to trefí, dá gól. Má ránu, jako když kopne kůň. Jsem rád, že se mu to podařilo.

Co vám dalo vyskočení z ligového kolotoče?

Čas a nadhled. Žijete v určité bublině, máte několik let stejný režim, ve kterém se moc věcí nemění. Teď vnímám jiné pojetí v některých tréninkových i taktických věcech, které fungují. Pro mě je to obrovské pole poznání, nových impulzů. Získávám hodně podnětů.

Takže až se vrátíte do ligy, budete silnější o další poznatky?

Jsem o tom přesvědčený, hodně vám to otevře pohled na případné další působení v klubovém fotbale, jestli se tedy vůbec vrátím. To ukáže až budoucnost. Žiju přítomností. Nikdy jsem neměl cíl dělat ligového trenéra. Hodně novinářů se mě ptalo, jestli jsem měl cíl trénovat Spartu a co dál. Beru to tak, jak to přichází.

Nechybí vám ligový šrumec? Nebo když vidíte, jak rychle skončil v Pardubicích váš dlouholetý parťák Jiří Saňák, tak si říkáte, že není kam spěchat?

To jsou věci, které mě vnitřně bolí. Samozřejmě v tom hraje roli náš vztah, mrzí mě to, ale když to mám říct na rovinu, tak to bylo nefér. Když si vezmu, co Pardubice všechno udělaly pro to, aby Sandyho získaly, a nejen teď, ale i v předchozím období. Nakonec tam přijde, má velmi těžké podmínky na vstupu - odchod mnoha klíčových hráčů, příchody v průběhu sezony, do toho zdravotní výpadky. A přitom stále nebyli v situaci, která by byla kritická nebo výrazně odlišná od předchozích sezon. Míra trpělivosti a důvěra v trenéra by měla být daleko větší. Ale to je mé přání a pocit trenéra.

Chápu.

Jsem rád, že například Teplice, když se Zdenkovi Frťalovi nedařilo, projevily jasnou důvěru. Pochopitelně nemůže být nekonečná, ale byly v podobné situaci. A to už je tam třetí sezonu. Takže jak se dnes argumentuje, že se vztah vyčerpal, v tomto případě to neplatilo. A Jiří Saňák tam byl dvanáct kol… O odstoupení pak rozhodne gól v 98. minutě s Baníkem, s velmi silným soupeřem po velmi dobrém zápase. Smutné.

Vnímám u vás trenérskou kolegialitu. Nikdy jsem od vás neslyšel, že byste negativně hodnotil práci kouče, po němž přebíráte mužstvo. Co jste říkal tomu, když David Střihavka po příchodu do Pardubic otevřeně mluvil o špatné kondici týmu?

Co řekl David, je špatně. Z mého pohledu nepřijatelné, aby někdo hodnotil takhle stav kádru. Na bázi trenérské kolegiality to nemůže zaznít. Každý máme jiný pohled, jdeme jinou cestou. Nepřísluší mi hodnotit cestu toho přede mnou. I kdyby byla v danou chvíli neúspěšná, neznamená to, že byla špatná. Tohle si přece můžou říct v kabině. Nevidím potřebu tohle medializovat. A navíc si nemyslím, že by zrovna Pardubice měly zásadní problém v kondici.

Zůstaňme ještě u kondice. Po vašem odchodu ze Sigmy se také řešilo, že tým je na tom nyní pod novým kondičním trenérem Patrikem Kmínkem fyzicky lépe, než když jste měl Tomáše Oslzlu.

Slyšel jsem to mockrát už předtím, že za Radka Látala byli hráči naběhaní, že jsme měli problémy s kondicí. Jediné, o čem se můžeme bavit, bylo na začátku ledna soustředění na Maltě, to nám do toho nezapadlo a udělal bych to jinak. První čtyři zápasy jsme nebyli dobří, pak už čísla byla srovnatelná. Důkazem mi byly nejtěžší zápasy, kdy jsme nikdy nezaostali kondičně za Spartou, Plzní nebo Slavií. Tomáš a Patrik mají jiný přístup, nebudu ho hodnotit. Musím říct, že Sigma vypadá běžecky velmi dobře, ale zase mi tam chybí některé herní věci. Vždycky je to kompromis mezi něčím. Cest na vrchol je tolik, že nikdo z nás nemůže říct, že jedna nebo druhá je špatná.

Je to pro vás ponaučení, že si příště vyberete ověřeného kondičního trenéra, kterému důvěřujete?

Souhlasím. Kondičáci jsou velmi důležitou součástí týmu, mají čím dál větší vliv. Rozhodují o připravenosti hráče. Míra Beránek říká, že nesmí mít větší vliv než trenér nebo asistent, pak už je to problém, což má pravdu. Vzpomínal, že když on byl na Euru, tak byl hlavní trenér, asistent a trenér brankářů. Tahle doba je pryč. Věcí, které musíte hlídat, je tolik, že na to potřebujete lidi. Kdybych se vracel do klubového prostředí, hodně bych přemýšlel nad tím, jakého kondičáka si vzít.

Věděl byste, kam sáhnout?

Působení u reprezentace mi dává možnost poznat daleko víc lidí. I míra vzdělávání kondičních trenérů je na velmi dobré úrovni. Takže si myslím, že ano.

Mluvilo se o vás opakovaně v souvislosti se Slováckem. Měl jste už možnost se vrátit do ligy?

Neměl.

I kvůli výstupní klauzuli, kterou máte u dvouleté smlouvy s FAČR?

Domluvili jsme se tak s Erichem Brabcem, který chtěl, aby tam byla nějaká záruka, že trenér u té kategorie zůstane. Já v tom nevidím problém. Nemám důvod dvouletou smlouvu nedodržet. Teď mě baví, co dělám. Zapadá to i do potřeb mého rodinného života. Jsem spokojený.

Zarazilo vás něco po návratu k mládežnickému fotbalu?

Na prvním srazu, který se nám vůbec nepovedl, jsem byl zaskočen některými návyky hráčů, z pohledu organizace hry i individuálním řešením. Možná to bylo dáno i tím, že z klubového prostředí jste nastavený víc na taktickou stránku a na určité standardy. Kluci to ale velmi dobře vnímají, za tři srazy udělali velký pokrok, čemuž odpovídaly i výsledky.