Slavia dozrála na titul, zlom byl Lille, říká Holeš. Chorý se nám přizpůsobil

Mezi zápasy s Baníkem a Sigmou se do Prahy ani nevrátili. Raději pošetřili docházející síly v hotelu v Olomouci pár metrů od Androva stadionu. Oba mače fotbalisté Slavie urvali spíše na morál a udrželi na čele tabulky luxusní desetibodový náskok. Z bláznivého kolotoče před Vánoci ještě nevyskočí. Je potřeba ve čtvrtek skolit Anderlecht Brusel a posílit šanci na postup v Evropské lize.

Obránce sešívaných Tomáš Holeš se posadí do hotelového lobby a v rozhovoru pro Seznam Zprávy vypráví o nabitém kalendáři, blížícím se loučení v národním týmu a dalších plánech. Jednatřicetiletý lídr sešívaných i reprezentace otevřeně připouští, že občas na něj tíha neustálých nic než výher doléhá, že už toho má místy tak akorát. „Ale pak zase vyhrajeme a já si říkám, že tohle chci zažívat ještě dlouho,“ svěřuje se.

Jak se vám poslouchá, že titul máte v kapse?

Je pravda, že slyšíme často, jak je to jasné, ale samozřejmě to jasné není. Náskok máme hezký, ale určitě nebudeme vyhlašovat, že něco máme v kapse. Nezaobíráme se tím.

Musíte jako jeden z lídrů týmů tohle v kabině připomínat?

Zatím musím říct, že tým je nastavený fakt dobře. Do každého zápasu jdeme tři body vyválčit. Nebyl zápas, který bychom podcenili, nebo bychom si chtěli ulevit. Ale připomínáme před každým zápasem, že nic není jistého a musíme makat.

Je síla Slavie v tom, že na tohle nejste sám? Lídrů na hřišti i v kabině máte několik - Jana Bořila, Lukáše Provoda, Oscara…

Je to jeden z faktorů, že se nám teď daří a vedeme ligu. Zkušených hráčů, osobností, které jsou i v reprezentaci, máme dost. A ještě nás doplnil Tomáš Chorý, vítězný typ, co chce vyhrát každý zápas. Za tři roky, co jsme neudělali titul, tým vyzrál do této pozice, že snad konečně titul uděláme.

Klíčové tedy bylo udržení lídrů a příchod Tomáše Chorého?

Určitě jo, potřebovali jsme lídry se zkušenostmi udržet. Důležité je, že pořád jsou všichni hladoví. Nikdo nechce odejít. Tomáš Chorý byl poslední kousek do mozaiky. Chyběl nám takový útočník, taková osobnost. Zapadl výborně. Řešili jsme to s trenérem, když se rozhodoval, jestli ho přivést, nebo ne. My všichni, co jsme s ním byli v nároďáku, jsme chtěli, aby přišel, protože jsme poznali, že je to super kluk, který nám pomůže.

A byť je ve Slavii nováčkem, rychle doplnil vůdčí osobnosti týmu?

Jakmile přišel, nechoval se jako nováček, že by byl zticha, ale hned vzal lídrovství na sebe. Působí tak od prvního dne. Má to v sobě, byl na tu pozici zvyklý z Plzně. Ví, že už je osobnost a ví, proč sem přišel.

Hodně se řešilo, jak se s čahounem na hrotu změní tvář Slavie, zda se neuchýlíte jen k nakopávaným míčům.

Pomůžeme si tak častěji než v minulosti, ale fotbal, co chceme hrát, je pořád podobný, i když se za ty roky vyvíjí. Naopak Tomáš se musel přizpůsobit naší hře. Daleko víc běhá, než běhal v Plzni. Rozbíhá obrany častěji. Je vidět i na jeho datech, že se čím dál víc dostává do toho našeho běhání. A že si o něj můžeme vždycky pomoc, to je jeho přidaná hodnota.

Překvapil vás pohybem, který se od takových beranidel úplně neočekává?

Už když jsem se na něj díval v Plzni, tak bylo patrné, že je dříč, fakt maká na hřišti. Není to jen o tom, že by stál u stoperů a sklepával míče. Snažil se presovat. Tady to potvrdil. Myslím si, že až projde to naší přípravou, že se rozběhá ještě víc. Je super, že je komplexní. Má dva metry a dokáže takhle běhat.

Byl zlomem i zápas s Lille, kdy jste si po těžkopádnějším rozjezdu uvědomili, že se můžete měřit zase s kvalitními týmy?

To máte pravdu. Zápas s Lille byl zlomový, často si ho připomínáme. Byl to ten fotbal, co chceme hrát –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ agresivní, vysoký presink a všechno do útoku. Rozjezd jsme měli pomalejší, ale změna přišla už na jaře, kdy jsme se začali soustředit daleko víc na defenzivu. Vždycky jsme chtěli jen útočit, útočit, ale teď jsme začali od defenzivy. Celý tým brání skvěle. Je to vidět, góly nedostáváme. Tam to začíná. Věříme, že gól vždycky dáme.

Jenže pak přijdou evropské zápasy, kvalitní hra, přehráváte Bilbao, Frankfurt, nebo Fenerbahce, ale gól často nedáte. Je to k vzteku?

No to je hodně k vzteku, protože ty zápasy jsme odehráli fakt super, ale chybí góly. To je rozdíl oproti evropské špičce, že nejsme tak kvalitní v zakončení. Když soupeři nabídneme takovou šanci, tak ji promění, my ne, a to je ten rozdíl.

Dá se na tom vůbec pracovat, nebo je potřeba mít hráče se zabijáckými instinkty?

Musíte to mít v sobě, ale je to také o rozhodnutí, klidu ve vápně. Na naší obranné půlce klid zachováme, hezky z toho vyjedeme, snažíme se hrát, dostaneme míč do vápna soupeře a najednou panika, abychom to zakončili rychle. Není tam ta kvalita. Dá se pracovat na tom, aby hráči zachovali v hlavě klid.

Vnímáte, že se hra Slavie posunula, že už to není jen tolik o vysoké intenzitě?

Ano, vnímám posun. To, co do nás trenéři hustí už několik let, je ve hře vidět. Daří se nám hrát, co chceme. Když hráči dosáhnou na svou maximální fyzickou připravenost, dokážou pak ty technické věci zvládat i v té intenzitě, což je důležité. My tu kvalitu máme, jen je potřeba ji potvrzovat v té intenzitě i v únavě, což je těžší.

Do formy se vrátil stoper David Zima, se kterým nastupujete také v reprezentaci. Byl pod tlakem nejdražší posily v lize, často se dávalo rovnítko mezi jeho výkony a částkou sto milionů korun. Bojoval s tím jako pořád mladý hráč?

Neměl to lehké. Vrátil se z Itálie, kde pak už nehrál. Byl to jiný styl, bylo na něm vidět, že má jiné návyky z Turína, trvalo mu půl roku, než si zvykl na naši hru, než se zase naučil bránit tak, jak my to chceme. Po tom půlroce se dostal na to svoje, začal hrát tak, jak hrál, než odešel. Hraje se mi s ním dobře. Proto ho trenéři dělali –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ věděli, že si potřebuje jen zvyknout a zase hrát.

Slavia věděla i to, proč kupuje senegalského teenagera Malicka Dioufa, jehož cenovka by nyní měla přesáhnout sedm milionů eur. Ani jeho nemusíte držet nohama na zemi?

Naopak měl trošku problém po AC Milán, jak dostal červenou kartu, že byl psychicky dole, bylo na něm vidět, že se trápil. Naštěstí od toho tam máme Igoha Ogbua, který ty své africké hráče drží pod palcem, působí na ně jako mentor. Teď se Malick dostal na takovou vlnu, že nepotřebuje, aby se s ním speciálně pracovalo. Ví, že chceme titul a jdeme za ním. Vůbec nelétá v oblacích. Je to fakt super kluk. Když jsme vyhráli a Plzeň ztratila, i kluci z Afriky byli hrozně šťastní, že máme větší náskok. Vnímají tu důležitost. Nemají to tady jen jako přestupní stanici, na týmu jim záleží a z toho mám strašnou radost.

Působíte jednotně, týmově, byť jste kosmopolitní. Žádný rušivý element nemá šanci?

České hráče si trenéři vybírají podle charakteru, známe je. I my, co jsme ve Slavii déle, si říkáme, jestli toho hráče mezi sebe chceme, nebo ne. Přijde mi, že od léta si kabina hodně sedla, jsme často spolu. A kluci, co přišli ze zahraničí, jsou super, žádní machýrci. Začínají od tvrdé práce. Velmi důležitý pro ně je Igoh Ogbu, protože vidí, jak hraje, co v něm Slavia má a oni se chtějí dostat na jeho úroveň, aby i je tak všichni vnímali.

Jindřich Trpišovský trénuje Slavii takřka sedm let, což je vzácný úkaz. Jak to, že se vztahy ještě neopotřebovaly? Mění se jako trenér?

Lidsky se nemění. Fotbalově se vyvíjí celý trenérský tým. Důležité je, že je práce s hráči pořád hrozně baví. Chtějí být úspěšní a dostat Slavii rok co rok na vrchol. Až ztratí motivaci, pak asi mohou skončit. Důležitý je také faktor Zdeňka Houšteckého, který fotbal miluje.

Správný blázen?

Správný blázen, který nás nenechá vydechnout. Pro něj je každý rok ve Slavii hrozně důležitý. Myslím si, že by to Jindrovi Trpišovskému bez Zdeňka Houšteckého nefungovalo, že ti dva musí být spolu, oni se velmi doplňují.

Jakou energii nejen Jindřichovi Trpišovskému, ale celé Slavii vlil příchod nového majitele klubu Pavla Tykače?

Byli jsme všichni šťastní, že přišel pan Tykač, že máme silného českého majitele, který miluje Slavii, má to v rodině, což je pro nás moc důležité. Když jsme tři roky neudělali titul, tak jsme se hodně soustředili, abychom byli úspěšní v Evropě, aby se vydělaly peníze, aby hráli hráči, kteří by se mohli zpeněžit. Tím, že přišel pan Tykač, odpadly tyto problémy a můžeme se soustředit čistě jen na výkonnost.

A na titul, který zaručuje přímý postup do Ligy mistrů.

Rozhodně, to je hlavní cíl. Udělat titul, nejlépe double.

Nedávno jste prodloužil smlouvu ve Slavii do roku 2027, tedy do vašich čtyřiatřiceti let. O zahraničí už nesníte?

Jsem rád, že mám další rok ve Slavii, už nikam jinam nechci. Chci vydržet ve Slavii co nejdéle a být s ní úspěšný, vyhrát ještě nějaké trofeje, to bych si přál. Zahraničí mám v sobě jako uzavřenou věc.

Bylo těžké si to takto nastavit?

Nebylo. Po Euru 2021, které se mi dost povedlo, jsem si říkal, že by se mohlo něco naskytnout. Nějaké možnosti se řešily, ale jakmile nevyšly, uzavřel jsem to v sobě. Můj cíl je být co nejlepší ve Slavii. Další faktor je rodina. Mám dvě dcery, chodí do školky v Praze a představa, že bychom se měli stěhovat a zvykat si po letech jinde, mě upřímně už děsí.

Do jakého klubu jste měl nejblíž?

Nabídky byly, třeba od Anderlechtu Brusel, ale pro Slavii nebyla dostatečně vysoká, takže ji smetla ze stolu.

Teď potřebujete smést Anderlecht v Evropské lize, abyste si zachovali šanci na postup.

Jo, ale že by to byl pro mě o to zajímavější zápas, to ani ne. Je to už dlouho. Spíš pro mě bylo zajímavé, že tehdy Anderlecht trénoval Vincent Kompany.

Současný kouč Bayernu Mnichov.

A podle informací, které jsem měl, tak mě osobně chtěl, což mě hodně potěšilo, ale už je to pryč.

Mistrovství Evropy v roce 2021 vám vyšlo, na vítězství 2:0 v osmifinále nad Nizozemskem, na kterém jste se podílel i gólem a asistencí, nezapomenete?

To si budu pamatovat do konce života. Ten zápas si rád připomínám. Mám ho uložený i v počítači. Když mi není fotbalově dobře, tak si ho pustím, abych se trošku rozveselil.

Které další mače fungují na náladu?

Remíza 1:1 s Arsenalem, kdy jsem dával gól v poslední minutě. To bylo taky něco výjimečného. Ale krásných zápasů jsme zažili už hodně.

Pro ně fotbal hrajete? Česká liga už musí být rutina, ne?

Česká liga je rutina, speciální zápasy jsou derby, na vítězné také rád vzpomínám, nebo když jsem se v nich trefil. Na lidech je vidět, jak je to pro všechny hrozně důležité. Jinak jsem vždycky rád, když v Evropě chytneme zvučné soupeře. Jak jsem doma porazili třeba AS Řím 2:0, to bylo taky super. A za nároďák je každý zápas zážitek. Vážím si toho, že to můžu hrát. Teď mám krásnou vzpomínku, že jsme v Olomouci porazili Gruzii a postoupili jsme do elitní Ligy národů. To je po začátku, jak nás všichni zase kritizovali, skvělé.

A ještě navíc jste měl kapitánskou pásku.

To bylo moc hezké. Ten zápas jsem si užil dvojnásob. Byl jsem rád, že mě trenéři vybrali a hlavně že se to povedlo, protože bych si nechtěl připomínat, že jsme to nezvládli se mnou jako kapitánem.

Říká se, že reprezentovat je čest, ale přiznejte, nechtěl jste si někdy raději odpočinout doma s holkami? Když bych to počítal i s Eurem, byl jste prakticky bez volna a máte už 28 zápasů, to jste dřív míval na konci sezony.

Je toho dost, to je pravda. Reprezentačním trenérům jsem řekl, že když budu mít zdravotní problém, tak že do toho už nepůjdu, protože Slavia je pořád pro mě na prvním místě. Přiznám se, že mám v hlavě už i konec reprezentace, že přemýšlím o tom, že chci dodělat kvalifikaci na mistrovství světa, nejlépe se tam dostat, zahrát si tam, a ukončit to.

To by byla pěkná tečka za reprezentací.

Ta nejkrásnější.

A klubovou kariéru chcete ukončit jednou ve Slavii, kde jste se stal už ikonou, nebo si pak ještě kopnete v Poličce?

Až na level Slavie nebudu mít, rád bych se vrátil ještě do Hradce.

Jak se na vás ve Slavii projevuje nálož zápasů a obrovská intenzita? Máte na konci roku z čeho brát?

Konec roku jedeme už na morál, zápasy ždímáme. Vždycky po utkání vidím, jak jsou všichni úplně vyřízení včetně mě. Žene nás, že se nám daří. To je pro regeneraci i psychiku super. Všechno je jednodušší. A žene nás hlad po úspěchu. Za chvíli si odfrkneme a pak zase pojedeme dál. Je to hodně náročné. Tím spíš, že v této sezoně už není taková rotace, jaká byla. Trenéři drží sestavu, což je dobře, ale síly pak ubývají. Nejsme už tak čerství jako v polovině podzimu, kdy jsme každého válcovali. Teďka cítím, že to takové není.

Ale když vás sleduji, tak jste pořád velmi rychlý stoper, který dokáže parťáky zakřižovat. Dá se dynamika ještě po třicítce nějakými cviky udržovat, když už ne vylepšovat?

Jsem rád, že se mě to pořád drží, protože kdybych začal zpomalovat, necítil bych se dobře, hráči by mi utíkali. Dá se na tom pracovat, i když už asi nezrychlím, udržovat to jde –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jsou dynamická cvičení v posilovně, která dělám. Snažím se to udržet co nejvíc. Před každým zápasem dělám dva dynamické cviky, aby se tělo na zápas připravilo. To je jedna z věcí, které jsem dřív nedělal. Ale cviků je víc.

Mimochodem, proč máte přezdívku Plánička?

Vymyslel to Ondra Lingr. Před každým tréninkem hrajeme bago, to máme z tréninku všichni nejradši, protože je tam sranda. Občas se tam pohádáme. Hraje s námi i Zdeněk Houštecký i trenér Trpišovský…

... kterému občas zlomíte nos.

Občas jo, tak jednou do roka. To je sranda. Jednou jsem byl v bagu často v prostředku a Linži mi začal říkat Plánička, jako že mám permanentku na tribunu Pláničky, kterou máme v Edenu. A všichni se toho chytli, říkají mi tak a mně to nevadí, protože Plánička byl legenda Slavie. Myslím si, že i povahově jsme podobní, co jsem si četl. Byl klidný, takový gentleman v bráně. To se mi líbí.

Jste také gentleman?

Na hřišti asi úplně nejsem, jako to dřív bývalo. Ale kliďas oproti jiným hráčům jsem.

A ženě podržíte dveře?

No občas mi vyčítá, že to moc nedělám. Snažím se, ale za takového gentlemana bych se zase nepasoval.

Ve fotbale jste zažil s Hradcem i sestup z ligy. Vážíte se o to víc možnosti hrát o titul?

Víc sestupů… Jsem rád, že jsem si touto zkušeností prošel, byl jsem mladý hráč. Hodně mi to dalo, ten tlak byl. Nikdo nechtěl do druhé ligy. Vážím si toho, že můžu hrát ve Slavii, že můžu hrát o titul. Když jsem začínal v Hradci, tak mě fakt nenapadlo, že se dostanu do takového klubu, že vyhraju tituly. Tlak ve Slavii je obrovský. Nikdo nechce remízy, furt jen výhry, co čtyři dny. Někdy si říkám, když mám slabší chvilku, že už toho mám fakt dost. Ale po zápase, který zvládneme, mě vždycky polije štěstí, že je nádhera tady hrát. Pocity se střídají. Je potřeba s hlavou pracovat.

Jak vypínáte od fotbalu?

Moc volného času nemám. Když jsem doma, věnuji se rodině, holkám. To se soustředím na něco jiného, nemyslím na fotbal, je to dobrý únik z tlaku. Když jsme s týmem pryč, tak rád hraji na počítači. To je virtuální realita, co mě pohltí a nemyslím na nic.

Budete chtít ještě kluka, fotbalového následovníka?

Já si myslím, že třetí by byla taky holka, takže ne. Nám dvě děti stačí. Tak jsme si to vyhodnotili, takže konec.