„Sigmě se s Baníkem nedaří? Ale mně jo.“ Krále střelců žene i naštvanost

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V útrobách Androva stadionu Jana Klimenta zastaví porevoluční trenér fotbalové reprezentace Milan Mačála. „Jen tak dál. A ne že půjdete do nároďáku, aby vás to nezastavilo,“ potřásl se šibalským úsměvem rukou nejlepšímu střelci ligy.

Útočná posila Olomouce chce své nedělní jednatřicáté narozeniny oslavit výhrou v atraktivním domácím mači s Ostravou před narvanými tribunami a ideálně v šestém zápase přidat šestou trefu. Po přesunu z Plzně je pětinásobný reprezentant k nezastavení, obráncům uniká ladným dlouhým krokem ve sprintu a dává parádní góly, třeba nůžkami přes hlavu. Teď se usadí v kabině pro rozhodčí a pro Seznam Zprávy vypráví také o zkušenostech z Ligy mistrů, Stuttgartu, Kodaně i naštvanosti z minulé sezony, která jej žene.

Jako kluk jsem na dvorku u babičky zkoušel nůžky a snil, že někdy se přes hlavu trefím v zápase. Vám se to povedlo brilantně v prvním kole sezony v Českých Budějovicích. Splnil jste si sen?

Když to takhle říkáte, tak to možná zařadím do kolonky, co mám splněno. Ale nikdy jsem to netrénoval a můj cíl to nebyl. I když teď se shodou okolností k zakončení nůžkami dostávám často. Přijde mi to, jako kdybych odemkl nový attachment v nějaké hře a najednou to můžu zkoušet, že to není nereálné.

Ani proti Mladé Boleslavi nechybělo vašim nůžkám moc.

A v Liberci taky. Když mi ten moment přijde do cesty, zkusím to. V minulosti jsem nad tím přemýšlel, jak by se to mohlo podařit, co by se muselo sejít, protože většinou jste v houfu lidí, abych někomu neukopl hlavu. Teď, když balon letěl, tak jsem si v ten moment také říkal, jestli to mám udělat. Nevěděl jsem, že tam není soupeř, myslel jsem, že někdo půjde do hlavy a bude to špatné. Ale kašlal jsem na to a zkusil to. V Liberci už tam tou hlavou obránce šel, naštěstí jsem ho netrefil. Nechci nikomu ublížit, ale musím koukat na sebe.

Lépe jste angažmá v Olomouci začít nemohl. První kolo a hned gól sezony.

Je to tak, nůžky to vyšperkovaly. Ve finále je to jedno, dal jsem dva góly a takový start pomůže každému.

Druhý gól je pro vás typičtější? Prostor před vámi, dlouhý krok, klička obránci a prásk.

Mám to radši, možná je to tím, že celé mládí jsem hrával na kraji, až do dvaceti let. Návyky mám, ale kraj už bych hrát nechtěl, protože se tam hodně běhá. To už bych asi nedal. Ale jsem rád, že máme hráče jako Filipa Zorvana, který ví, že náběhy dělám a dává mi to tam, i když to třeba nevyjde. Nabudí vás to a náběhů uděláte víc. Mám radši, když jdu jeden na jednoho, kolem je prostor a mám široké pole manévrů, můžu vlastně udělat co chci.

Vy že byste už nedal víc běhu? Je to vaše silná stránka, krásně se na váš pohyb dívá, je ladný jako od gazely.

Není to tak, že bych to neuběhal, spíš by mi dělaly problémy návraty 60 metrů a pak ještě ustát borce, který vás tam vykyvuje. V tom silný nejsem. Strašně moc mi dala příprava, byla fakt tvrdá. Trošku jsem si i zanadával, ale chtěl jsem ji odjet celou, věděl jsem, že mi pomůže. Nepamatuju se, kdy jsem naposledy odehrál dva zápasy za sebou celých 90 minut a nechytly mě křeče, nemusel jsem si říkat o střídání. Cítím se nejlépe kondičně za poslední léta. Pak to na hřišti možná i hezky vypadá.

Nedělal jste v mládí i atletiku? Dispozice k tomu máte.

Nejste první, od koho to slyším. Kondiční trenéři mi říkali, že když se rozběhnu, mám dlouhý krok. Musím být v pohybu, ne z místa. Rychlost nabírám.

Znáte svou maximální rychlost v zápase?

Teď nevím, data nám to neukazují. Ale ve Slovácku mi říkali 34,5 kilometru v hodině.

Kouč Tomáš Janotka vám dal v přípravě s kondičními trenéry do těla?

Většinou máte přípravy nájezdové, dva týdny makáte, pak to jde do hřiště a děláte všechno s balonem. Tak to aspoň bylo v týmech, kde jsem byl. Ale tahle příprava? Čtyři týdny jsme vyloženě běhali pětistovky, kilometry. Ještě týden před ligou jsme běhali kilometry.

Neříkal jste si, kam jste to přestoupil?

Říkal jsem si: Ty jo, měli bychom trošku zmírnit! Ale asi to má pan trenér dobře spočítané. Jsme důkazem toho, že to funguje. Nebo tomu každý v kabině věří. Víc kluků se na hřišti cítí dobře, mají z čeho brát.

Jak na vás trenérský nováček Tomáš Janotka zapůsobil?

Super! Volali jsme si, ještě než jsem sem šel. Je pro mě hodně důležité vědět, co chce trenér hrát. Už jsem se kolikrát v kariéře přesvědčil, že můžete hrát, jak chcete, ale když systém trenéra vám nesedne, neuděláte nic. Všechno, co mi řekl, na mě působilo tak, jak bych chtěl hrát, jak jsem hrával v Bröndby nebo ve Slovácku –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ vysoký presink, chcete co nejdřív mít balon. Byla to jedna z věcí, která mi pomohla jít do Sigmy.

Za pět zápasů jste dal pět gólů, přitom xG, tedy očekávané branky podle střel a šancí, máte 1,5. Jedete nadplán?

Je to přepálené, nemám vyložené šance. Nechci říct, že to jsou těžké pozice, ale nejsou typické pro útočníka, který to doklepne do brány, nebo že by mě poslali samotného na bránu. Vždycky říkám: Jedna šance přijde, musíš ji proměnit. Když ji neproměníš, tak je to špatné. A teď se mi daří proměňovat všechno. Ale vím, že v sezoně jsou výkyvy a musím být stejně odolný, i když se šance nepovede.

Už pociťujete starostlivější péči obránců?

Třeba na Slavii jsem ji pocítil. Hrál na mě Ogbu a trenér Houštecký na mě houkl: Jo, pověděl jsem mu, ať se o tebe postará. Hned mi bylo jasné, že to bude super zápas. Zkušenější týmy si na vás dají bacha a pak je to složité.

Vypadáte, že jste se dostal do podobné formy jako ve Slovácku. Co si v Sigmě tak sedlo?

Je toho víc. Možná i nějaká naštvanost z minulé sezony, chci sobě a někomu něco dokázat.

Trenérovi Miroslavu Koubkovi, že vás měl v Plzni víc stavět?

Ani v Plzni jsem nebyl hlavou dole, že bych hrál špatně, ale minut jsem měl strašně málo. Nesedlo si to s trenérem. Když jsem šel sem, nebral jsem to jako restart kariéry. Nejsem po zranění, celý rok jsem byl zdravý, ale šancí jsem moc nedostával.

Svaly držely?

Poslední rok to bylo bez problémů. Ani jsem se neměl kde zranit, když jsem moc nehrál. Sval jsem jednou chytil na začátku po Lize mistrů, pak jsem hrál tři týdny a s Baníkem podruhé sval. Bylo tam toho víc. Potom mě přepálili na tréninku a měl jsem kotník. Nějaké roky mám, takže bolístky jsou, ale naučil jsem se s tím pracovat. Teď je to v pohodě.

I když vás tahal sval, tak gól Karabachu jste dal a Plzni jste Ligu mistrů trefil. Vyplatil jste se bohatě. I gól Bayernu musel hřát, což?

Plzeň byla jedna z nejlepších štací. Cítil jsem se tam strašně dobře, lidé mě měli rádi, s kluky jsem si sedl, odcházelo se mi špatně. Ale už to došlo do takových věcí, že bych se jen trápil jako poslední půlrok, nikam by to nevedlo. I kdyby mi nabídli smlouvu a zůstal pan Koubek, tak tam prostě nezůstanu. Nechci říct z hrdosti, ale k čemu, když tu důvěru nemáte? S rodinou jsme to tam měli rádi, syn chodil do perfektní školky a všechno se tímhle rozbilo. Když mám rodinu, tak na tohle také hodně koukám při výběru angažmá. Konečné rozhodnutí je vždy na mně. Nebudu nikde, kde to nemá budoucnost. Radši půjdu do menšího klubu, kde mi prostor dají, můžu se ukázat a kde mi budou znovu věřit. Když vám někdo nevěří, nebo čeká na vaši chybu, tak je to těžké.

Stejně bych spíš čekal, že vás uloví movitější Liberec, nebo Ostrava. Olomouc překvapila?

Bylo to pro mě velké překvapení. Než jsem šel do Plzně, Baník o mě stál, mluvil jsem s asistentem Oulehlou. Olomouc mi teď zavolala jako blesk z čistého nebe, vůbec jsem s tím nepočítal. Když jsem si říkal, že zůstanu v Česku, tak mě stejně jako vás napadla Ostrava, Liberec, ale když jsem si to uspořádal v hlavě, tak Sigma je také jeden z velkých klubů, které mají možnosti něco dokázat, akorát to v minulých časech tolik nevycházelo. Věděl jsem, že má potenciál, že se to tady může změnit. Samozřejmě po pěti zápasech se nedají dělat úsudky, ale věřím v to. V Liberci se čekalo, jak to bude s trenérem. Pan Kováč tam šel na poslední chvíli. Pan Minář (sportovní manažer Sigmy) na mě tlačil, nehraju nefér hru a když o mě stáli, splnili mi podmínky, tak jsem to odsouhlasil a na nic jiného nečekal.

Přišel jste v době, kdy fanoušci Sigmy kritizují vedení klubu, trenér Janotka udělal omlazující řez v kádru, takže jste mohl zaslechnout názory, proč Olomouc sem tahá třicátníka po smlouvě. Hádám, že už nic takového si nikde o sobě na sítích nepřečtete.

Jo, ale to je ve spoustě klubů. Jedni fanoušci řeknou: Něco má za sebou, tak uvidíme! A druzí zase: Ten je moc starý! Nebral jsem to jako tlak, už jsem si prošel horšími chvilkami, než když vám někdo něco napíše na instagramu. Tohle vypouštím. Nemám jim to za zlé, mají svůj názor, i když mě viděli hrát třeba dvakrát. Teď mohou názor změnit, když mě vidí hrát živě. Je to o tom se jim ukázat.

Doporučil vám Sigmu i spoluhráč ze Slovácka Jan Navrátil?

Ano, konzultoval jsem to s ním jako prvním ještě s Fildou Novákem, který už tu není. Ti si to pochvalovali. Navrc mi říkal, že bych jim určitě pomohl, že by to bylo super…

... že Lukáše Juliše posadíte na lavičku?

No, to úplně ne. Určitě jsem nechtěl přijít a vzít mu místo, ale je to fotbal a hraje prostě ten, kdo má nejlepší formu. Novas i Navrc mi říkali jen to nejlepší, i když tady jsou nějaké kaňky ohledně vztahu fanoušků a vedení, které jsem nezjišťoval. Řekli mi, že to v kabině pociťovat nebudu, šlo to mimo mě. Samozřejmě když je na stadionu každý zápas transparent proti vedení, tak to už vnímám. Byl bych rád, kdyby se to vyřešilo a fanoušci chodili nás podporovat.

Co ta kapitánská páska, kterou jste několikrát navlékl po střídání Breiteho?

Musím cvičit bicák, aby mi nespadla. Je to asi známka toho, že už jsem starší. Mám zkušenosti ze zahraničí, nebo z pohárů, které mohu předat. Je tady hodně mladý tým. Jsem hráč, který moc nemluví, ale když dostanu prostor, snažím se klukům pomoct. Trenéři to asi vycítili a určili mě prvním zástupcem Breiťáka, po mně je to Navrc.

Zkušenosti máte z Německa, Dánska, ale nechtěl jste v cizině vydržet déle? V Bröndby Kodaň jste dal sedm gólů a zůstat jste mohl.

Zranil jsem se, měl přetržený křížový vaz. Chtěli mě koupit, ale bylo to tam tehdy ekonomicky špatné, dlužili moc peněz bývalým hráčům a už nechtěli dávat lepší kontrakty. Měl jsem smlouvu ve Stuttgartu ještě na rok a půl a podepsal bych oproti té smlouvě za výrazně méně. Stuttgart se pak zachoval dobře, dal mi ještě jednu smlouvu na rok. První operace byla v Česku, ta se nepovedla, šel jsem na druhou v Německu, Stuttgart mě dal do kupy a byl jsem připravený jít na hřiště přesně ve chvíli, kdy mi končila smlouva. Tak mi ji prodloužili, i když mi dali nějaké peníze dolů a zařadili do béčka, byl jsem po roce a půl šťastný za cokoli, že se můžu rozehrát. To byla pátá bundesliga s tím, že po půl roce můžu odejít, když budu chtít. V tom béčku jsem dal za půl roku sedm gólů a neviděl jsem možnost, jak se dál zlepšit. Naskytlo se Slovácko.

A zlepšil jste se.

Takže abych odpověděl: Možná to bylo i tak, že jsem byl v zahraničí dlouho, nějakých pět let, a těšil se domů. Venku je to dobré, byl jsem šťastný, speciálně Kodaň je skvělé město, oblíbil jsem si ho, ale neměl jsem vůbec potuchy o českém fotbale. Tehdy jsem neměl internetovou televizi. V Německu mi kamarád od Adama Hlouška instaloval obrovský satelit na střechu a šly mi čtyři programy. Když jsem přišel do ligy, znal jsem čtyři hráče. Vrátil jsem se rád, ale plán byl být ve Slovácku co nejméně. Sklopit po zranění hlavu, že jsem bral před rokem jiné peníze a teď takové, ukázat se a jít pryč. Jinak to nejde.

To vám vyšlo, na rozdíl od štace ve Wisle Krakov.

To zase nevyšlo. Je to nahoru dolů.

Neměl jste po vydařeném mistrovství Evropy do jednadvaceti let, přestupu do Stuttgartu a trefě v bundeslize do sítě Hoffenheimu pocit, že svět vám leží u nohou?

Takové myšlenky tam byly, už jen když jsem přestoupil a podíval se na výplatu ve Stuttgartu. Byla jiná než v Jihlavě… To se neotočilo o 360 stupňů, ale o víc.

Jak to ustát, aby to na tom účtu taky zůstalo?

Nějaké myšlenky jsou, ale máte agenta, rodiče, kteří vám říkají: Nekupuj si tohle a tohle! Dobré bylo, že mercedes jsem dostal hned od Stuttgartu, protože je hlavní sponzor, takže auto jsem kupovat nemusel. Byl jsem tak mladý, že jsem šel do Zary, nakoupil jsem si toho fakt hodně a nic jsem neutratil. Větší značky na Pařížské, nebo hodinky, jsem moc neznal, tak jsem za ně ani neutrácel. Něco zbylo, koupil jsem si nějaké nemovitosti.

Jaký hráč Stuttgartu vás nejvíc zaujal?

Bylo vidět, že když vyrůstají v německém prostředí, kde vám nikdo nic nedaruje, tak jejich nátury jsou jiné. Kvalitních hráčů tam byla spousta. Třeba Timo Werner, nebo Rüdiger. Na tréninku jsme hráli na něj dva na jednoho a my jsme si nenahráli. Jednoho odhodil, druhého přejel a konec. Jejich kvalita byla brutální. Werner je extrémně rychlý na deseti metrech. S rychlejším jsem nehrál. Nechodil do posilovny, nedělal nic navíc kromě střelby, po každém tréninku vždycky střílel. Prostě buldok.

Také si potřebujete nastřílet balony navíc?

V mém věku už toho mám nastříleného dost. Je důležité to trénovat, ale v některé fázi se potřebuji spíš pošetřit, abych se úplně nevykopal. Nechci říct, že mám suprovou střelu, ale nemyslím si, že je potřeba, abych do toho práskal ještě po tréninku padesátkrát. Vím, jak to kopat. Spíš si odpočinu a pak se na to těším víc. Jamie Vardy měl zákaz střílení v tréninku a pak vystřílel titul Leicesteru.

Do Slovácka jste šel s plánem se tam příliš nezdržovat, co zamýšlíte s Olomoucí?

Nějaké sny jsou. Můj věk už je takový, že pro top ligy atraktivní není, i když se stávají přestupy i ve třiatřiceti. Ale pocit teď není jak na Slovácku, že si odehraju rok a odejdu. Uvidím, co přijde. Rád bych zkusil exotiku, ale to není na pořadu dne. Smlouvu mám na dva roky a nevím, co by se muselo stát, abych tady nebyl. Pro kluby je dnes složité kupovat hráče. Zaječí úmysly nemám.

Co za exotiku vás láká? Amerika?

Amerika mě láká moc, ale tam to jde obrovsky nahoru, chodí tam hráči jiného kalibru, ta škvíra se zmenšuje. Otevřený bych byl i Asii, ale musí to dávat smysl i pro rodinu. Kluk půjde za dva roky do školy. Kdybych neměl děti, vyrazím klidně s baťůžkem. Poznávání světa jsem si oblíbil a mám možná poslední šanci, jak se někam podívat s fotbalem.

A co takhle s Olomoucí do Evropy?

Stát se může ledasco. Žádné cíle jsme si nedávali. Evropa je reálná pro více týmů, v předkolech byl Baník, Mladá Boleslav. Ale neupínáme se na to. S mladými kluky, kteří v lize začínají, by to ani nedělalo dobrotu. Taky jsem si musel počkat.

Počkáte si i na návrat do reprezentace?

Teď se o tom mluví. Vím, že mi tam chybí gól, který chci dát, abych si to odškrtl. Ale v mém věku to není něco, za čím bych šel. Mám to v hlavě někde vzadu jako bonus, který se může stát. Už se mi to podařilo a je to možné v každém věku, když se vám bude dařit.

Teď máte před sebou jiný úkol: před plným stadionem si vyšlápnout na Baník.

Už jsem v kabině poslouchal, že se tady proti Baníku nedaří, já jim říkal: Ale mně se proti Baníku vždycky dařilo. Baníku jsem dal druhý gól v kariéře ještě za Jihlavu, za Slovácko jsem taky dal gól Baníku a za Plzeň taky. Baník je můj oblíbený soupeř. Ale hráli Evropu, mají sebevědomí. Do zápasu jdeme s pokorou, jsem rád, že máme bodový polštář, který se nám podařil udělat na začátku sezony. Všichni v klubu jsou šťastní, že to takhle je. Víme, že máme oporu v trenérovi, který není takový, že nám dá sežrat, když se něco nepodaří ,a jedeme na maximum. Stane se. Teď se nám dařilo skoro všechno, na co jsme sáhli, přijdou těžší chvíle.

Tým konkrétní cíl nemá, co vy? Potřebujete mít střeleckou metu?

Cíle jsem si nedával, pak jsem nějak nastartoval sezonu, otevřely se možnosti, tak si na papír napíšu pár věcí, které bych měl zlepšit, nalepím si to v koupelně a koukám na to. Ve Slovácku jsem měl napsaných deset gólů.

To klaplo. Co máte teď v koupelně?

Ještě nic, teprve se zabydluju. V novém bydlení jsme s rodinou týden. Těch deset gólů se mi podařilo, ale víc ne. Možná jsem si měl napsat patnáct a zastavil bych se na patnácti. Věřím, že když máte cíle a každý den na to koukáte třeba v koupelně, tak to v podvědomí je. Ale před sezonou si cíle dávám nerad, potřebuju se chvíli rozkoukat. Vím, že náš systém je těžký pro každého soupeře, napadáme a z toho vznikají chyby jako s Teplicemi, po kterých dáme gól. Věděl jsem, že s filozofií fotbalu trenéra Janotky se dá v lize uspět.

Takže zatím se v koupelně díváte hlavně na svá tetování?

Ještě nějaká přibudou. První byly zákazy od mamky, teď od ženy. Ale už nad tím mávla rukou, i když mám části, kde to mám zakázané. Něco ještě vymyslím.