Šéf Slovácka: Předběhli jsme vývoj, teď nás to dobíhá. Výplaty chodit musí

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zatímco fotbalisté Slovácka se chystají na vedlejším hřišti na sobotní mač v Teplicích, aby se konečně odrazili ze skupiny o záchranu, výkonný ředitel klubu Petr Pojezný se posadí v útrobách krásného stadionu v Uherském Hradišti. V rozhovoru pro Seznam Zprávy klidným hlasem vypráví, jak se dělá fotbal v nejmenším ligovém městě, jak složité je zpovídat se dvěma majitelům s padesátiprocentním podílem, proč sází na patriotismus, vztahy, co klubu ukázaly evropské poháry a jak se dostal od kanoistiky k fotbalu.

Ve druhém díle, jenž vyjde v pondělí, představí vizi Slovácka. Otevřeně říká, že se všem v lize neměří stejně. Velké kluby dle něj likvidují konkurenci tím, že přetahují hráče už z mládeže, a vysvětluje, proč se zastává horkokrevného sportovního manažera Šumulikoského, který nesklápí uši.

Spadl z vás balvan, když jste udolali poslední České Budějovice?

Dřív to bylo pro mě složitější. Neumím si náš zápas užít, jako když se dívám na jiné utkání. Zodpovědnost tam je, ale už to není takové jako ze začátku. Nemůže to být o jednom zápase, ale o práci, které člověk musí věřit. Balvan to nebyl, úleva ano, protože je prostor pro práci, která nás nemine. Úspěchy se musí v takovém klubu, jako jsme my, odpracovat.

Lidé z fotbalové branže vás vnímají jako rovného chlapa, co nepropadá panice. Sedí to?

Naučil mě to život. Do fotbalu jsem spadl trošku náhodou, byl jsem vrcholový sportovec, kanoista na celkem slušné úrovni. Vystudoval jsem FTVS UK v Praze, končil jsem vojnu na Dukle a přišla nabídka ze Synotu. Součástí byla zajímavá stáž v Monaku. Ta výzva mě zaujala. Jsem sportovec tělem i duší. Fotbal je fenomén. Určitým sportům rozumím víc než fotbalu. Naplňuje mě to v tom, že ve sportu si všechno musíte vydobýt. Mně nikdo nic nedal a nepředpokládám, že dá. Snažím se i tak chovat k ostatním.

Co vám dala stáž v Monaku?

Viděl jsem to, co jsem chtěl zkusit aplikovat v praxi. Když posílám trenéry na stáže, říkám, že si z toho mohou něco vzít, ale pak to musí přenést do našich podmínek. Já se snažil naplňovat ty myšlenky. Ze začátku se to povedlo. Ale dělat v Česku obecně sport je strašně složité. Představa lidí se naprosto liší od reality. Trenéři jsou nevolníci. Když jste zaměstnanec učitel, máte standardní tabulkový plat. Vystudoval si to, tak to má. Tady je to šílené, nedůstojné. Absolvoval jsem fakultu, můžu učit, dělat manažera, trenéra, ale trenéra bych nedělal. Teda vlastně ho zadarmo dělám, pomáhám v kanoistice v klubu v Ostrožské Nové Vsi, kde trénují mé děti. Kdybych za to něco chtěl, jak je to obvyklé ve fotbale, tak ten klub zkrachuje.

Z vody na fotbalový trávník je nezvyklá cesta, dva jiné světy.

Úplně. Doposud se snažím fyzicky udržovat, loni jsem vyhrál mistrovství světa s posádkou dračích lodí v Itálii v kategorii senior open.

Respekt.

Nabíjím si tam baterky do fotbalu, kde je hrozně moc nejasností. Jsem zvyklý z kanoistiky jednoduše změřit, jak jste na tom. Je to takové tvrdší, chlapštější, obrovská dřina. Fotbal je také dřina, ale jiná.

Přenášíte si nároky z lodě na hráče?

Nejen na hráče, ale na všechny. Náš klub je těžko srovnatelný s jiným klubem. Každý má své plusy, mínusy, specifika. Slovácko taky. V roce 2000 ho zvednul pan Valenta, tehdy jsem začínal s hráči, kteří mě provázejí celou kariéru. Míša Kadlec hrál v tu dobu za mladší dorost. Sadílci se teprve narodili. Jsem místní, znám jejich rodiče, s kluky jsem vyrostl. Můžeme si nalít čistého vína. Spoustě jsem i otevřel dveře. Můžou si splnit svoje sny. Zaplaťpánbůh jsou tady majitelé, jací jsou, protože to jsou patrioti. Díky nim se tady může hrát ligový fotbal. Že se povedly i poháry, byla nadstavba. Všichni si to představují jednoduše, ale bylo to strašně složité období.

Přerostli jste sportovními úspěchy vývoj klubu?

Totálně. Teď nás to dobíhá.

V čem?

Bylo to příjemné období, ale pro nás, lidi v klubu, to byla neuvěřitelná zátěž. Není nás tady opravdu moc. Poháry nám měly ukázat, jak by klub mohl do budoucna vypadat, pokud by chtěl mít takovou laťku. To se nám bohužel zatím nepodařilo naplnit. Otevřelo mi to oči. To byly neporovnatelné světy. Vůle by možná byla, ale ještě není ta síla města ani majitelů navýšit klub do pohárového levelu. A pak je zranitelný, neboť vytloukáte klín klínem. Hlavně já jsem trošku musel upozadit mládež a spoustu věcí v klubu, protože jinak bychom v pohárech neobstáli. S odstupem času, i věkem, si říkám, jestli to mám zapotřebí snášet. Ale jak jsem sportovec, nevzdám to.

Jak Slovácku pomohly peníze z evropských pohárů?

Přitekly docela slušné peníze. Většinou jde třetina do hráčů, třetina do nákladů spojených s poháry - cestování, letadla, hotely. A třetina jde do plusu. Třetinu našeho klubového rozpočtu pokrývají majitelé, tak jeden rok nemuseli dávat tolik.

Takže se to nepromítlo do investic?

Promítlo, protože majitel koupil hotel Mlýn na Velehradě pro 70 lidí, kde děláme bázi akademie. To nikdo nevidí. Tehdy si to mohl dovolit. Přijde mi pod úroveň tyhle věci lepit na nástěnku. Je to má zodpovědnost a jestli s tím má někdo problém, že jsme někoho okradli, ať mi to přijde říct. Vyléčím ho za sekundu. Jestli někdo něco závidí, tak ho můžu ubezpečit, že tady těm dvěma pánům, majitelům, nemusí závidět nikdo vůbec nic. Jeden rok jim to pomohlo. Pan Zemek tady za patnáct let uvalil tolik, že mohl mít tryskáč a nevím, co všechno ještě. Věnoval to klubu.

Jsou příjmy z evropských pohárů lákavým klíčem k soběstačnosti?

Ano, ale roli hraje moc věcí. V minulosti si sáhly na poháry Olomouc, Jablonec, Liberec i Zlín, ale pak na to taky doplatily. Není to jednoduché. Kolín nad Rýnem, co hrál proti nám, je taky ve druhé Bundeslize.

V jaké finanční kondici je Slovácko?

Když přišel pan trenér Svědík, klub se zlepšoval. Souviselo to s i tím, že se navyšoval rozpočet. Výroční zprávy nelžou. Dostali jsme se na poměrně slušný rozpočet. Díky pohárům na hodně zajímavý. Ale k příjmům vznikly i náklady. A když nehrajete poháry, jsou náklady složitější. Děláme to, na co máme. Byla období, kdy jsme byli v minusu a kdy v plusu. Je to má zodpovědnost, aby se klub kontinuálně uživil a já na představenstvu obhájil výdaje a příjmy. Byl bych radši, kdybychom měli větší rozpočet, ale vážím si toho, že máme v Hradišti takový rozpočet.

A ten na sezonu bez mládeže činí?

Máme rozpočet 150 milionů bez mládeže. Ale každý rozpočet má svá specifika. My v něm máme komplet provoz stadionu, to třeba zase někdo nemá. V rozpočtu máme všechno, co se děje. Tím, že jsou dva majitelé, ani nemáme jinou možnost, než všechno dělat férově, srozumitelně, jednoznačně.

Je klub zdravý, stabilní? Ve fotbalovém prostředí se spekulovalo o tom, že hráčům se občas zpozdily peníze.

To, že někdy se něco zaplatí později, může souviset s tím, že někdo zaplatí později nám. To je cash flow. Co se týče výplat, jsme opatrní. To si nemůžeme dovolit. Zpozdit se mohou prémie. Je dobře, že existují licence FIFA, UEFA, FAČR. Má to svá pravidla a přes ty nejede vlak. Jsou hráčské asociace. Dnes ani nemáte šanci dlouhodobě dlužit a je to správně. Pomáhá to i mně. Kdyby to tak nebylo, mohli bychom se dostat do nějaké spirály. Takhle problémy jsou, ale ne tak velké. V dobách Drnovic to bylo neřízené.

Jako největší specifikum Slovácka mi připadá, že poslední tři roky má dva majitele s padesátiprocentním podílem. Ke Zdeňku Zemkovi se přidal Vítězslav Skopal. Jak obtížné je balancovat mezi dvěma osobnostmi?

Je otázka, jak to bude dlouhodobě. Zatím to řešení má, protože se k sobě i vůči klubu chovají stejně. Jsem na to, abych pro ně připravoval podklady, aby to bylo férové pro oba, srozumitelné a nevznikaly třecí plochy. Když jsme hráli poháry, vypadalo to lákavěji. Realita všedních dnů je tvrdší. Ale vyvíjí se to pozitivně, financí do fotbalu přibývá i díky televizním právům, ale ty peníze mají všichni, takže to sportovní výhoda není.

Ale klubům se lépe dýchá, ne?

Zvedá se level českého fotbalu, mezi kluby se velice nic nemění. Rozevírají se nůžky mezi profifotbalem a výkonnostním fotbalem. Krizové období pro nás bylo výhodnější. Tím, jak jak jsme malý klub, tak jsme byli v době krizí silní. V okamžiku, kdy jsou možnosti, jaké jsou, nás tam silní nepustí. To je realita.

Zasahují majitelé do denního chodu, do přestupů?

Hlavní orgán je představenstvo klubu, kde v kvartálních intervalech probíráme všechny základní věci. Připravím podklady, majitelé i členy představenstva průběžně obesílám s informacemi o aktuální situaci. Zásadní věci se rozhodují na představenstvu a v praxi to pak realizuji já. Mám pravomoc a možnost majitelům kdykoli zavolat a věci vyřešit ze dne na den. Ale spíš se držím nastaveného systému. Nedějí se u nás hurá akce, ani mega přestupy. Nevím, jestli je to výhoda, nebo nevýhoda, ale souvisí s tím jistá chybovost. Fanoušci by si možná přáli senzací víc, ale takhle je to víc zodpovědné. Zásadních chyb se dělá méně.

Co přináší klubu Vítězslav Skopal? Od jeho nástupu do Slovácka jsem moc veřejných vystoupení nezaregistroval.

Ani já netoužím po mediálních výstupech. Jsme tady pro to, abychom vytvořili servis pro klub. A on do toho zapadá. Zase patriot. Bydlí v Kunovicích, má tady pět dětí. Přišel s tím, aby nám pomohl. To naplňuje. Pan Zemek je v tom zkušenější, ale už má svoje roky. Bylo potřeba, aby už na to byli dva. Teď je otázka do budoucna, jestli se to nějak vyvine i mezi nimi, nebo se přidá ještě někdo další. Klub řídím i tak, že je nastavený na určité krizové období, kdybychom si museli poradit i bez nich.

Aby Slovácko nepadlo.

S nimi jsme silnější, ale tohle je výhoda toho, že nepadáte z takové výšky. Samozřejmě by to bolelo, ale nezkrachovali bychom. Když byl klub ze Synotu, kdyby se nenarodil pan Zemek, tak bychom to zavřeli a nebylo nic. Já si to tady prožil celé. Největší díky patří panu doktoru Zemkovi, že fotbal i s těmi dluhy zachránil. Ať si říká kdo chce, co chce, tohle by žádný v uvozovkách racionálně uvažující člověk neudělal. On to přesto všechno pro region udělal.

Divoké časy?

Co se tehdy odehrávalo, si nechám pro sebe. Ale bylo toho hodně.

Teď je naopak o fotbalové kluby zájem. Investoři, podnikatelé, cítí, že už to nemusí být ztrátový byznys díky přílivu peněz z UEFA i za vysílací práva. Krouží kolem Slovácka nápadníci?

Stalo se. Nechci být konkrétní, ale jo. Tohle je však na úrovni majitelů, od toho tady nejsem. Za sebe si ale kladu otázky zodpovědnosti. Říkám si, že někdy míň je víc. Pokud by nový majitel neměl být patriot, tak nevím, jestli by to bylo dlouhodobě dobře. Vazba na region je strašně důležitá, protože jsme menší klub. Průserů ve fotbale už bylo strašně moc. Proto klub vedu tak, jak vedu, i když se to někomu může líbit a někomu ne. Vím, co znamená náraz do zdi. Zažil jsem ho. Pokud by se stal ještě jednou a nebyl by pan Zemek, tak už ho Slovácko nikdy nerozchodí.

Vůči zahraničním investorům byste byl obezřetnější?

Byl bych opatrný, ale musel bych vidět záruky a dlouhodobé věci, ne krátkodobé. Ovšem vždy by to bylo rozhodnutí majitelů.