Šéf Slovácka otevřeně: „Silné kluby likvidují konkurenci, vybírají nás“

Za poslední roky se klub z nejmenšího města na ligové mapě kurážně usadil mezi domácí fotbalovou elitou. Pracovité Slovácko bylo dvakrát čtvrté, vyhrálo český pohár. Avšak veleúspěšná éra pod puntičkářským trenérem Martinem Svědíkem v minulé sezoně skončila jeho dobrovolným odchodem, teď se snaží v Uherském Hradišti nastartovat novou. Bolestivý proces má svá úskalí, tým se po víkendové porážce v Teplicích gólem v závěru stále nachází ve skupině o udržení.

Ve druhé části rozhovoru pro Seznam Zprávy výkonný ředitel Petr Pojezný vypráví také o klubové filozofii, ženském družstvu, problémech v mládeži nebo proč si považuje sportovního manažera Veliče Šumulikoskiho.

První díl o ekonomické kondici Slovácka či dvou majitelích Zdeňku Zemkovi a Vítězslavu Skopalovi si můžete přečíst zde.

Pomáhá vám, že jste pracoval v klubu v různých pozicích a dokonale jste ho poznal?

Znám ho do detailu. Klub má specifika, která těžko, kdo v něm není, může chápat. Pokud nádoby nebudou spojené – vedení klubu, hráči, trenéři, zaměstnanci i fanoušci –, nemáme šanci v konkurenci vůbec obstát. Klub bude zranitelný. To je mým hlavním úkolem – propojovat klub a držet při sobě. Nemůžeme mít přirozeně takovou sílu jako kluby ve velkých městech, kde jsou možnosti větší.

Vztahy jsou pro vás klíčové?

Zásadní. Jsme rodinný klub. Na tom nikdo nic nezmění. To je výhoda. V něčem je to lehčí, v něčem těžší.

Cítíte z města a z kraje podporu fotbalu v Uherském Hradišti?

Těžká otázka. Řeším to s nimi dlouhodobě. Zažil jsem v tomto směru lepší i horší období. Město a kraj jsou menší, aktivit je tady ale moc. Pro radnici to není tak jednoduché, aby řešila jen fotbal. Můžeme být někdy naštvaní, ale v poměru rozpočtu města to není málo. Je to v tomto těžší než třeba v Ostravě, kde jsou lidé blázni do fotbalu.

Krásný stadion patří městu. Potřebuje už také investice?

Stadion máme krásný, ale máme ho už dlouho. Netrápí nás nejvíc, úpravy se pomalu odehrávají. Problém máme v mládeži, kde na to město v uvozovkách nemá, aby navýšilo podporu. Dokud byl Synot, podporovala se mládež z nadace. Teď je problém hlubší a nás dobíhá. Naše výhoda spadla. Naštěstí se nám povedly velké věci díky panu Zemkovi a Skopalovi. Na akademii v hotelu Mlýn se pracuje výrazně. Když jsme hráli poháry, nebyl na to čas. To nikdo nevidí, ale odehrává se to.

Co ještě?

Rekonstruovali jsme teď novou umělku ve Starém Městě s LED osvětlením v nejvyšších parametrech. Pan Skopal koupil přes firmu Solar Global panely, tyhle věci klub dotují nepřímo, ale jsou hrozně důležité. Na co nám budou poháry, když nebudeme mít kde trénovat a bydlet? Odehrává se to ruku v ruce.

Postrádáte pro mládež tréninkové plochy?

Kdyby přibyly, byl by to velký počin. Bylo by dostatečné, kdyby se zrenovovaly ty současné. Máme úzkou spolupráci s Kunovicemi, náš dorost s nimi hraje soutěž, protože FAČR nám neumožnila to hrát. To je další téma. Podmínky od matky, FAČR, která nás regionální kluby v mládeži moc nechrání.

Chybí vám regionální centrum?

Nechybí, máme klubovou akademii dvojku, protože podmínky pro splnění jedničky jsou pro normální kluby v podstatě nemožné. Ale někdo to tak nastavil. I osmnáctky se rušily asi osm let. Tak jsme je zrušili sami a dostali jsme za to od FAČR pokutu.

Teď už ani Slavia nebude osmnáctku přihlašovat do soutěže.

Když je něco nesmysl, tak to nebudu dělat. Díky panu Skopalovi jsme si pomohli areálem v Kunovicích. Vytvořili jsme model, že nemáme velký tréninkový areál, který by byl ideální. Ale úplně ho nepotřebujeme. Zrekonstruovali jsme hřiště ve Starém Městě, kde máme zázemí dorostu a holek. V Hradišti máme zázemí pro áčko, žáky a přípravky. A v Kunovicích juniorský tým, kde můžeme využívat hřiště s parametry na druhou ligu i na umělce.

Logisticky to není složitější?

Autobusy máme díky panu Zemkovi. S obslužností není problém, máme osm nadstandardních hřišť a potřebovali bychom dobudovat hřiště v Sadech a v Mařaticích, což se odehrává. Město schválilo nějaké modely, jde to pomalu, ale jde. Všichni vidí jen první mužstvo, chtěli by se radovat, já také, ale vše se vším souvisí. Není problém se ke mně dostat a můžeme to prodiskutovat. Za každou radu budu vděčný a já se pokusím osvětlit konkrétní kroky v klubu. Žádné tajemství nemám.

Slovácko má početný kotel fanoušků. Komunikace s nimi je dobrá?

Většinu fanoušků znám. Je potřeba odlišovat fanoušky a určitá individua, co se za fanoušky schovávají. Fotbal jsou emoce. Nemám problém si vyslechnout věci na první dobrou, patří k tomu, jako sportovci to musíme umět. Ale když si s nimi sednu, tak toho taky moc nevymyslí. Všechno má své mantinely.

Chystáte pro fanoušky novinky?

Jo. Přibrali jsme některé lidi na marketing, ale teď se nám herně nedaří, tak fanoušci řeší hlavně fotbal a hledá se to špatné. Pro fanoušky se připravují různé varianty, kdybychom měli víc peněz, tak se to zrychlí. Musí to mít ale smysl. Když máme funkční systém, nehodíme ho do koše jen proto, aby byl nový. Takový nejsem a ani si to nemůžu dovolit. Dojíždí smlouvy s určitými dodavateli – oblečení, ticketing. Něco se odehraje v létě, mobilní aplikace a podobně.

A rebranding?

O logu se také bavíme. Je x možností, zatím mě žádná netrefila tak, že bych řekl, že to uděláme hned. Rebranding se do sezony 2026/27 stát musí. Kluci z marketingu vědí, že u mě mají dveře otevřené, akorát někdy na to nemám peníze. Transformuje se to krok po kroku. Nikdo nechválí klub, že má dvě lajny LED, že jsme udělali Tipsport za x peněz i na holky. Všichni se snaží řešit, co nejde. Někdy je to i motivační, že nám to popisují. Mohou nás hnát dopředu. Ovšem když je to jako kolovrátek, je to zbytečné.

Ženský tým Slovácka hraje na hlavním stadionu, v lize se drží pravidelně nahoře za Spartou a Slavií. Dělá vám radost?

Ano, ženský fotbal tady má zelenou dlouhodobě. Juniorky máme jedny z nejlepších, kdybychom všechny udržely, tak bychom byli ještě silnější. To samé platí o akademii. Kdyby nám nepřetahovaly hráče Slavia, Sparta… Teď jsem u vás na Seznam Zprávách zaregistroval, že pan Bělák z Baníku říkal, že Morava na tom není dobře. Ale jak by na tom mohla být dobře, když nám to tu vybírají?

Jak to myslíte?

Využili přestupního řádu, nic neporušili, ale likvidují konkurenci. Za mých časů v akademii hráči do 18 let nemohli odejít, proto tady byli déle. Když nám dnes Baník vezme sedm hráčů, pak nám je vrací, ale v takovém stavu, že to už nemá s fotbalem nic společného, a Slavia si vezme dalších pět, no tak kolik hráčů máme v akademii vychovat? Oni je vychovat nemusí, prostě si je vyberou. Ale oni by měli být ti, kteří hráče vychovají.

Řekl bych, že se o to snaží. A díky finanční síle stahují nejlepší dostupné hráče z republiky.

I to je naše vizitka, že to jsou hráči od nás.

Jen vás mrzí, že nehrají za vás a nemůžete jak pak případně zpeněžit?

Samozřejmě to mrzí, ale za ty roky jsem se s tím vypořádal. Na jednu stranu jim fandím, třeba tady někdo z nich skončí. Když je Baník nahoře, tak mi to tolik nevadí, jako kdyby byl dole a hráči tam stejně chodili. Je na nás, abychom se zlepšili a kluky si zase stáhli. Dokud se pracuje a nejsou v tom velké peníze, jsme silní. U holek je to taky. I s nimi jsme si zahráli v Evropě. Holky jsou často víc hrdé na klub než kluci. Kolikrát žasnu, co jsou schopné obětovat. Tam bych řekl, že je víc ryzí sport a bližší kanoistice.

Zaskočí vás něco ještě v denním provozu?

Pořád něco. Sport je krutý v tom, že po úspěchu přirozeně přijde období, než se zase zpátky dostanete na vrchol, pokud do toho nějaký nadšenec nevkládá své peníze. Nikdy mě ani nenapadlo, abych po majitelích chtěl, aby do klubu napumpovali další prostředky. Pro mě je lepší, když dávají stabilně každý rok než jednou víc a pak nic. Tak uvažuji i s hráči. Když jsem závodil, měl jsem v sezoně dva vrcholy, a než jsem k nim došel, tak jsem se musel i protrápit. Takhle to chodí i v našem klubu. Otázka je, co je úspěch.

Co je úspěch pro Slovácko?

Že hrajeme v Hradišti ligu, může být úspěch. Že budeme hrát evropské poháry? Pak nezbývá než na tomto levelu změnit rozpočet, strukturu, schéma klubu, na všech úsecích by se museli personálně obsadit pozice, které jsme zdvojovali nebo ztrojovali. To je neudržitelné.

Jaká je tedy ambice Slovácka?

Základem je ligová úroveň. Stěžejní je i to, aby byl kádr doplňovaný vlastními hráči, aby zůstala identita rodinného klubu. V okamžiku, kdy by to šlo jen penězi nebo nějakou silou, tak si myslím, že přijde problém. Třeba finanční. A pak ten klub bude strašně zranitelný.

Protože nebude stát na pevných nohou?

Ano. Teď je to protkané ve většině místními, to je nejvíc.

Patriotismus je tady cítit na každém kroku. I v kabině.

My podle toho tým i doplňujeme. Nemůžu vše zveřejnit, nejsem ten typ, ale odehrávají se i věci, které se třeba projeví až za dva nebo tři roky. Než sem přišel Michal Kadlec, trvalo to x let, než se to sešlo a mohlo k tomu dojít. Bylo období, kdy už to vypadalo, že to nebude. Přišel na rok, nakonec tu byl pět let.

Odchovance vítáte zpátky doma?

Klub vyprodukoval dost hráčů, mám s nimi vazby, s někým lepší, s někým horší. Říkám, že kdo odešel z klubu v dobrém, je tady vítaný. Kdo ve zlém, bude si to muset těžce vybojovat, nebo prostě bohužel. Každý si to píše. Co jsem tady, tak jsem nešel proti klubu, ale někdo z nás dvou musel jít proti klubu a já jsem to nebyl. Tím je to dané. Ale také jsem se v životě naučil nikdy neříkej nikdy. I když jsem byl na někoho naštvaný, tak pokud to bude dobře pro klub, řešení se najde.

Teď hledáte druhého Kadlece?

Když tady byl Michal Kadlec, říkal jsem, že nepřivedu lepšího stopera. To je persona, přes kterou nejede vlak. Jeho období skončilo a teď musíme připravit někoho dalšího. Byl tady Došek, Šumulikoski. Vždy tu musí být nějaký lídr. Doufám, že se další vyprofiluje, udělá nadstavbu. Když sem přišel Kliment, tak nás zvedl, ani to nikdo nepozoroval. Přišel do Olomouce a udělal to samé. To jsou přirozenosti, které se dějí. Když se Kuchta vrátil do Sparty, tak najednou jí to zase sepíná a to je Sparta velký, silný klub. Věděli jsme, že přestavba bude bolet.

Sportovní stránku necháváte na sportovním řediteli Veliče Šumulikoskim?

Jasně, ale všechny sportovní věci si musí schvalovat u nás, protože každá stojí peníze.

Jak coby kliďas vycházíte s výbušnou balkánskou povahou?

Šumiho znám dlouho, vybírali jsme ho ještě na Širůchu. Byl to klučina, ruka, noha, zarputilý, přišel z Publikum Celje. Přestoupil do Zenitu Petrohrad za velké peníze a udělal megakariéru. Byl jsem se tam za ním podívat. V Česku je specifikum, že tady si lidí moc neváží, já si jich vážím. Má 600 zápasů po různých ligách v Evropě, 83krát byl kapitánem Makedonie. Byl jsem tam s ním, říkají mu makedonský Steven Gerrard. S Panděvem jsou největší legendy Makedonie. Tady se mu dala nálepka.

Pardon, ale tu si dal chováním a nadávkami u laviček během zápasu sám.

To souvisí s tím, že Šumi dělá pro klub, co může. Když se hraje zápas, všem se neměří stejným metrem. To je realita. On je hrdý a ozývá se. A v Česku, když se ozvete, jste spravedlivě potrestaný. To je dané. Může sklopit uši, ale on je nesklápí. To je všechno. Vystupuje i za nás. Já s tím také nejsem spokojený. Když se ozvu, stejně se žádného práva nedomůžeme. Když vyrazíte do světa se Šumim a s lidmi, co ho dehonestují, myslím, že tam bude mnohem víc uznávaný než oni. Pro klub je moc dobře, že je tady. To samé bylo s Michalem Kadlecem. To jsou persony, kterým v zahraničí otevírají dveře. Tady nikoli. To je smutné. I když souhlasím, že tohle chování si Šumi musí hlídat, že je to ve finále zbytečné.

Co si přejete, aby se Slovácku podařilo v dohledné době?

Přání je, aby zůstalo Slováckem takovým, jakým je. Nic světoborného. Ať si mezi sebou navzájem pomáháme. Kompaktnost nás dělá větším, konkurenceschopným klubem. Pokud tady vzniknou žabomyší války, pro Slovácko to dobře nebude. Pro mě je důležité, aby klub byl silný. Jestli tomu pomůžu já, nebo někdo jiný, je přece jedno.