Se Spartou zažil blamáž v Malmö. Teď už se to opakovat nebude, věří

Posadí se do stínu na tribunce hřiště ve Velkém Týnci, kde s fotbalem začínal. Tomáš Přikryl, vítěz doublu se Spartou, potěší účastí na tréninku místní mladé hráče. Dcerka Victorie pobíhá kolem, za chvíli ji čeká druhá třída, ale kam nastoupí táta, který má za sebou zapeklitý rok, ještě neví.

Místo prodloužení smlouvy v polské Jagiellonii Bialystok, jež vyhrála titul, si loni vybral Wartu Poznaň, s níž z Ekstraklasy sestoupil. Ještě než se o tom všem dvaatřicetiletý záložník rozpovídá, vypráví, jak se před deseti lety snažil marně probít do Ligy mistrů se Spartou přes Malmö, jejího dnešního soupeře před branami bohatýrské soutěže.

Vytěsnil jste vyřazení s Malmö z hlavy?

První zápas jsme vyhráli 4:2, hrál jsem v základu. David Lafata dal hattrick, otočili jsme stav a měli už utkání pod kontrolou. Bral jsem to tak, že je to v pohodě výsledek do odvety, i když Malmö dalo dva góly venku a tehdy ještě platilo pravidlo, které zvýhodňovalo góly na půdě soupeře. Jeli jsme si pro postup. A byla z toho blamáž, velká kritika, veselo.

Prohra 0:2 a utrum. V základní sestavě jste hrál i v odvetě. Co se pokazilo?

Nic se nedělo a najednou: gól, gól! Všichni jsme koukali. Nezachytili jsme to a bylo kolem toho haló. Jak jsem viděl, že Sparta má znovu Malmö, hned mi naběhly vzpomínky.

V sestavě jste měli lídry Kováče, Matějovského, Dočkala, Lafatu…

Skvělý tým po titulu. I proto se to bralo jako takový neúspěch. Přes Malmö se dalo postoupit.

Může to být pro celou Spartu před odvetou memento? Pozor, o dva góly ještě není hotovo!

Výhoda je, že Sparta vyhrála venku a doma je silná. Je to vidět i na tom, jak postavila sestavu v lize. Podřizují tomu všechno. Je to obrovská šance. Myslím si, že Sparta postoupí, že už si to nenechá proklouznout mezi prsty.

Po devatenácti letech může být v Lize mistrů.

Spíš tohle mají v hlavě než Malmö před deseti lety. Na tak velký klub, nejúspěšnější v Česku, je to dlouhá doba v porovnání třeba s Plzní.

Ve Spartě jste získal v roce 2014 double, pořád jí fandíte?

Určitě, Sparta mi přirostla k srdci. Pokud mám možnost, tak ji sleduji. I když se tým hodně obměnil, přeju mu, aby postoupil do Ligy mistrů. I pro český fotbal by to bylo dobře.

Které další zápasy za Spartu vám naskočí?

Jako první na Chelsea, hrál jsem v základu. Zrovna jsem viděl nějaké sestřihy, tak jsem se zahlédl, jak střílím na Petra Čecha. Ještě si pamatuju, jak jsem byl po zápase na dopingové kontrole. Seděl jsem tam s Johnem Terrym a Johny Obim Mikelem. Jako druhá vzpomínka mi naskočí gól proti Plzni, kdy jsme hráli o titul, vyhráli jsme 1:0 na Letné. V pohárech zápasy s Lyonem, Feyenoordem, Bilbaem. Krásné časy, ale je to deset let. Neskutečné!

Pardon, vyčůral jste se v pohodě na dopingovce, nebo jste byl z hvězd Terryho a Mikela nervózní?

Ještě jsem byl mladý. Říkal jsem si, jací to budou profesionálové, jak tam budou pít jen vodu a oni v klidu přišli za mnou, podali mu ruku a přinesli burgery: ‚Nechceš?‘ Tak na ně koukám a ještě rozklepaným hlasem odpovím: ‚Ne, děkuji.‘ Řekl jsem si, že to jsou normální kluci, takže nervozita ze mě spadla. Jinak mám po zápase na dopingovce vždy problém se vyčůrat.

Sparta do toho šlápla, má dva tituly v řadě a na přestupovém trhu se soustředí výhradně na cizince. Jak se vám líbí cesta sportovního ředitele Tomáše Rosického?

Našel si svůj směr, buď severský, nebo albánský, kosovský. Vychází mu. Jednou se už zahraniční cestou vydali, ale to nebylo ještě tak promyšlené, neviděl jsem v tom smysl. Teď si myslím, že Tomáš Rosický ví, co dělá. Hodně jim pomohl Brian Priske, který zavedl systém, se kterým se Sparta ztotožnila. I když odešel, nechtějí z té cesty ustoupit. Líbí se mi, jak to dělají s fanoušky, jak je propojují s klubem. Snaží se ho víc zpřístupnit. Je to evropský klub se vším všudy. Je to z nich cítit, hráči tam jsou výborní. Zaslouženě mají teď dva tituly a Liga mistrů bude třešnička.

Nechtěl jste na Letnou zavolat, jestli si tam aspoň nezatrénujete, když jste zatím bez angažmá?

Bylo by to hezké. Kdybych byl v Praze, tak bych to možná s tím tréninkem zkusil. Ale určitě bych se neozval kvůli kontraktu, ta doba je pryč a ten tým je jinde. Známé v klubu ještě mám –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Ondru Kasíka, nebo Miru Baranka a další kluky. Pozdravil bych je rád, ale teď jsem v Praze dlouho nebyl.

Co vám štace ve Spartě dala? Přicházel jste jako zelenáč z Olomouce.

Mentálně mě posunula, byly tam těžké zápasy, v kabině se potkáváte s velkými jmény. Přestěhoval jsem se do hlavního města, měl jsem štěstí, že už jsem měl přítelkyni. Sparta mi dala základy, ze kterých jsem čerpal v Boleslavi i Polsku. Byly to krásné roky a nelituji, že jsem se vydal touto cestou, i když ke konci jsem už zápasů neodehrál tolik a trenér Ščasný mi oznámil, že se mnou nepočítá.

Limitovala vás zranění?

V té době jsem měl problémy hodně se svaly. Myslím, že jsem dělal spoustu věcí pro to, abych nebyl zraněný, ale bohužel se to sešlo. Potkal jsem hodně kluků, kteří si tím také procházeli ve věku mezi dvaceti až dvaceti pěti. Nebyla to velká zranění, že bych byl rok mimo, ale vždycky jsem naskočil a začínal znova. Měsíc se z toho dostáváte, rozjíždíte se, vybudujete si místo v sestavě a pak zase sval. Nepřemýšlím coby kdyby, asi to tak mělo být.

Platilo, že Sparta se neodmítá?

Když jsem slyšel, že se ozvala, bylo to neskutečné. I táta fandí Spartě, odjakživa jsem se na Spartu díval v televizi, měl jsem to trochu v sobě. Neodmítá se.

A co Manchester City?

Přicházel jsem za slušné peníze do Sparty na takhle mladého kluka a ještě s nálepkou, že jsem odmítl Manchester City. Nevím, jestli mi tahle nálepka zrovna pomohla. Nebylo to tak žhavé, jak se psalo. Bylo to po stříbrném Euru devatenáctek, které se mi povedlo. Byl jsem druhý nejlepší střelec turnaje, byli tam skauti. Ale nemyslím si, že to bylo tak aktuální, jak se probíralo. Vnitřně jsem se s tím pral, nebylo to jednoduché. Člověk musí být odolný.

I dnes, když hledáte klub. Přiznejte, kolikrát jste si vyčetl, že jste odmítl prodloužení smlouvy s Jagiellonií Białystok, která získala titul, a nakonec jste skončil ve Wartě Poznaň, s níž jste sestoupil z Ekstraklasy?

Když to takhle řeknete, je to hrozné. Ale už víme výsledek, můžeme být chytří. Pro Jagu to byl historický titul. Čtyři roky jsme hráli prostředek tabulky, poslední sezonu o záchranu a nic v klubu nenasvědčovalo, že by se to mělo změnit. Vyhlídky nebyly takové, že bych si řekl, že zůstanu a půjdeme na titul.

Co se tam tedy stalo?

Neskutečně si to sedlo. Velký podíl na tom má trenér Adrian Siemieniec, kterého jsem zažil dvakrát jako asistenta. Byl u rezervy, pak přišel v mé poslední sezoně v Jaze na dvě měsíce, aby nás nakopl k záchraně. Byli jsme kamarádi, rodiny se znaly. Mladý trenér. Bylo vidět, že ví, co chce. Pracoval s kluky mentálně, věděl, jak na ně působit. Dobrý psycholog, nenásilný. Sezona byla zajímavá. Legia byla dlouho uprostřed, pak se vyšvihla na třetí místo. Lech se trápil, Raków se trápil. Největší týmy měly krizi a když Jaga prohrála, tak všichni konkurenti taky. Musím upřímně říct, že Jaga hrála nejlepší fotbal z celé ligy.

A titul oslavil Michal Sáček, který tam přestoupil ze Sparty.

Michalovi jsem byl teď na svatbě, manželky se dobře znají. V kontaktu jsem byl i s dalšími kluky. Za čtyři roky jsem si tam vybudoval spoustu známých. Dcerce se tam líbilo, byl to pro ni domov. Když jsem odcházel a nabízeli mi smlouvu, měl jsem tam dobré jméno, cítil jsem to v kabině i od fanoušků ve městě, patřil jsem k důležitějším hráčům, ale nabídnutá smlouva tomu neodpovídala. Nevěděl jsem, jestli mě vůbec chtějí. Takže jsem se rozhodl odejít, i když se mi nechtělo, vztahy jsem měl vybudované. Bohužel jsem uvěřil některým lidem a přestup se táhl, pak už tolik možností v září nebylo. Ozval se tým z Ekstraklasy, kde jsem chtěl zůstat na očích, protože soutěž je zajímavá, kvalitou podobná české, ale infrastrukturou, stadiony, médii, marketingem a diváky jsem z ní měl lepší pocit. Chtěl jsem tam zůstat i za horších podmínek. Zpětně můžu říct, že to nebylo ideální. Jaga vyhrála titul, já jsem spadl.

Fotbal píše různé příběhy.

Dcera si v Poznani získala kamarády v první třídě a znovu jsme ji z toho prostředí vytrhli, to je na tom vlastně to nejtěžší.

Zase jí to obohatí jinak.

Doufám, že jo, snažím se jí to takhle vysvětlovat, ale je těžké, když vidím, jak to dcera prožívá. Češtinu musí zvládnout tady, s manželkou se učila o víkendech a na konci roku jela na přezkoušení do Česka. Rok zpátky byl pro mě zlomový, snad se to zase otočí.

Ve Wartě jste si připsal dva góly a jednu asistenci. Kde hledáte příčiny sestupu?

Jak se Jaze všechno sešlo, tak Wartě se všechno nesešlo. Přitom kádr byl dobrý, určitě jsme měli na prostředek tabulky, ale nikdy jsme neudělali šňůru, která by nás tam vyhoupla a měli bychom klid. Trenéra jsme měli dobrého, mladého, podobná škola jako Adrian v Jagiellonii, akorát víc na data. Možná toho někdy bylo až moc.

Kouč Dawid Szulczek byl fotbalem posedlý?

Ano, v šest ráno přišel do práce, v pět odpoledne odcházel ze stadionu. Kolikrát jsem si až říkal, co tam dělá. Ale fotbal viděl dobře.

Jak nesete první sestup v kariéře?

Mrzí mě. Myslel jsem si, že to nezažiju, ale bohužel mě to potkalo. Taky zkušenost.

Zpětně je snadné být moudrý, ale ukazuje vám i příklad Martina Pospíšila, který se vzdal kontraktu v Jagiellonii a odešel do mateřské Olomouce, kde byl teď přeražený do béčka, že návrat do ligy může být po třicítce ošemetný?

To je pravda. Nebál jsem se toho, ale souhlasím, že těch případů je víc. Můžeme říct, že pro Martina Pospíšila je to kruté, odchovanec, rozvázal smlouvu v Jagiellonii, aby se vrátil a dopadlo to, jak to dopadlo. To jsou někdy hrozné příběhy. Cítím se dobře, mám 32 let, občanku si nevyměním. Blíží se konec srpna, uvidíme, co bude. Už nějakou dobu v hlavě mám návrat do Česka. I kvůli dcerce, abychom někde měli zázemí.

Trénujete s béčkem Olomouce. Je Sigma varianta, anebo teď, když trenér Tomáš Janotka sází na mladší, to není reálné?

Když tam byl trenér Jílek, byl jsem s ním pravidelně v kontaktu, myslím, že by zájem měl. Teď jsem se nevyptával i proto, že omlazují tým. Jen jsem požádal o společnou přípravu, jsem za to rád. Minule jsem běhal v lese a to nebylo optimální. Nevím, jestli by byl od Sigmy zájem. Chtěl jsem do zahraničí, ale návrat do Česka je blíž a blíž. Nějaká jednání probíhala, nabídky jsem dostal, zatím je vyhodnocuji.

Polsko je uzavřené?

Není, ale přestupové období se blíží ke konci. Byl jsem tam pět let, šance je. Vím, že na Poláky se v Česku občas díváme s odstupem, ale my jsem tam byli spokojeni. Cítíme se tam jako doma.

Zázemí si uděláte v rodném Velkém Týnci?

Celou dobu jsme měli v hlavě Prahu, strávili jsem tam sedm let. Bydleli jsme tam, i když jsem hrál v Boleslavi, máme tam spoustu přátel. Ale po minulém roce, kdy měla dcera blíž k prarodičům, jsme to začali přehodnocovat. Nejspíš si začneme budovat zázemí na Moravě. Hlídání je po letech v zahraničí velký benefit.