Článek
Od facky v Gruzii odehrála fotbalová reprezentace v Lize národů čtvrtý zápas bez porážky s bilancí dvou výher a dvou remíz. Je kompaktní, dozadu zodpovědná, běhavá, agresivní, dopředu však nepříliš kurážná, nebo přesněji málo nápaditá.
Zjednodušená hra na čahouna Tomáše Chorého, který se dvěma zásahy postaral o minulé domácí vítězství nad Albánií, tentokrát k úspěchu proti stejnému soupeři nevedla. Ani jeden z devíti centrů do vápna se neujal. V Tiraně 22 tisíc diváků branku nevidělo.
Dvě břevna do minuty
Nejblíže gólu měl český tým po rohovém kopu Vladimíra Coufala, jenž se musel u praporku vypořádat také s buranským chováním horkokrevných diváků, kteří z ochozů házely v lepším případě kelímky s pivem a už před zápasem během české hymny neuctivě pískali. Ve 12. minutě utichli. Pravý bek West Hamu poslal do šestnáctky vysoký centr, mezi dva Albánce na malé vápno neohroženě naskočil Václav Jemelka, avšak návrat do reprezentačního trika plzeňský stoper brankou nevyšperkoval. Zblízka trefil břevno, gólman Strakosha ani nestihl zvednout pořádně ruce.
„Mrzí mě to strašně. Věděli jsme, že může rozhodnout standardka,“ litoval Jemelka do kamery ČT.
Neuběhla ani minuta, když břevno zachránilo Strakoshu podruhé. Odražený balon napálil za pokutovým územím záložník Lukáš Červ nártem téměř dokonale, leč albánský brankář konečky prstů zvládl pumelici přizvednout do břevna.
„V prvním poločase jsme měli využít aspoň jednu velkou šanci. Měli jsme obrovskou převahu a držení míče, ale na to se nehraje. Za první poločas bychom si ale zasloužili vyhrát,“ mínil český trenér Ivan Hašek, který v základní sestavě vsadil na čtyři slávisty a tři hráče Plzně.
Jemelka záskok zvládl, čtyřka vzadu pevná
Zůstaňme ještě u jednoho z nich. Devětadvacetiletý Jemelka nastoupil v národním týmu po více než roce a půl, připsal si devátý start a znovu potvrdil, že na rychlého leváka je spolehnutí. Ostatně v minulosti zvládl i mače proti Španělsku nebo Portugalsku. Haškovi vypadli před utkáním hned tři stopeři - Ladislav Krejčí mladší, Martin Vitík a David Zima. Jemelka tak byl očekávanou volbou.
Jednou mu nevyšla rozehrávka a v závěru poločasu nechal zblízka na přední tyči hlavičkovat sparťana Laciho, ovšem brankář Kovář skvěle zasáhl. Jinak byl Jemelka suverénní stejně jako druhý stoper Tomáš Holeš.
„Měli jsme dost tréninků, nebyl to problém. S klukama se znám, na pár srazech jsem byl,“ řekl Jemelka. „Fungovalo to, nebyl žádný problém. Měli jsme hodně přípravy na videu. Jen škoda, že jsme nevyválčili tři body.“
Celý tým dozadu šlapal na jedničku. „Kluky musím pochválit, nedostali jsme se do podčíslení,“ ocenil Hašek.
„Hráli jsme, co jsme chtěli. Nepustili jsme je do brejků,“ souhlasil Souček.
„Vzadu to bylo skvělé,“ doplnilo křídlo Václav Černý.
Potrestané opory
Byly to zbytečné žluté karty za zákroky kousek za polovinou hřiště. Kapitán Tomáš Souček trefil soupeře ve vzduchu nešťastně loktem, útočník Tomáš Chorý zase dohrál obránce bez míče. Oba hráli pod karetní hrozbou a tak v úterní bitvě v Olomouci proti Gruzii o první místo budou chybět. A to je tuze nemilá věc. Velkou roli hrají nejen při standardních situacích - a to jak obranných, tak útočných, ale celkově jejich absence přinese změnu hracího plánu. Chorý dokáže podržet těžké míče, otáčet těžiště hry. Souček zase sbírat odražené balony.
„Mrzí mě to,“ povzdechl kapitán Souček, který hrává všechny zápasy za národní tým, takže varianta bez středopolaře West Hamu je prakticky nevyzkoušená. „Vždycky jsem na hřišti, týmu chci pomoct. Náš cíl je vyhrát skupinu. Tomáš Chorý je také důležitý hráč, ale máme další, kteří to zvládnou,“ nepochybuje.
„Komplikace to je. Máme připravené varianty,“ honí se Haškovi hlavou několik scénářů.
Nejpravděpodobněji se jeví, že proti Gruzii postaví na hrot nejlepšího střelce ligy Jana Klimenta ze Sigmy, jenž se tak může ukázat na Andrově stadionu, kde mu to pálí. Další možností jsou Adam Hložek či Jan Kuchta. Znovu totiž schází nejlepší střelec současné reprezentace Patrik Schick.
Součka by zase mohl nahradit Alex Král, který má v Espaňolu dobrou formu.
Po vápno
Češi sice drželi více míč, hlavně prvních třicet minut vypadali výborně, Albánce zatlačili k vápnu, jenže dostat se do něj, to byl pro ně neřešitelný problém.
„Na zápas jsme byli správně připravení. Neměli jsme tři vyložené šance, ale nebezpeční jsme byli,“ přemítal Černý, který kmital u lajny dopředu i dozadu a naznačil pohodu, jež nabral po odchodu do Rangers. Na začátku druhé půle jeho skákavou ránu Strakosha s námahou vytěsnil. „Bylo těžké se do nich dostat,“ kývl Černý.
S přibývajícími minutami však česká dominance opadala. „Druhý poločas byl daleko vyrovnanější, Albánci se posunuli výš,“ vypozoroval Hašek.
„Buďme rádi, že to pořád máme ve svých rukou v posledním zápase,“ zmínil Černý hlavní pozitivum remízy.
Postupová matematika
Pokud Albánie neporazí Ukrajinu, bude národnímu týmu stačit proti Gruzii na závěr i remíza. A že je v sázce pořádný bank. Prvenství v tabulce by Haškovým svěřencům pravděpodobně zajistilo účast nejméně v baráži o mistrovství světa 2026, kam projdou čtyři nejlepší vítězové skupin Ligy národů, kteří neuspějí v klasické kvalifikaci, jež bude rozlosována 13. prosince. Český tým v listopadových zápasech hájí udržení pozice ve druhém výkonnostním koši.
„Musíme se poučit z prvního zápasu, to jsme odehráli nejhorší utkání, co jsem tady,“ připomenul Hašek zářijovou porážku v Gruzii 1:4. „Bude to hodně náročný zápas. Věřím, že diváci nás poženou za vítězstvím.“
