V Edenu chybělo pár vteřin, aby padl rekord sparťanské legendy

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vypadalo to na další velké trápení velkého favorita proti outsiderovi. Slavia Praha doma v Edenu přes obrovskou dominanci, stálý tlak a množství střel, které pochytal brankář Viktor Budinský, nemohla statečně bránící Pardubice zdolat.

Pomohli náhradníci. O půli vystřídali Mojmír Chytil zraněného Micka van Burena, Lukáš Provod kulhajícího Christose Zafeirise, v 63. minutě Lukáš Masopust nevýrazného Conrada Wallema.

A děly se věci. Lukášové nahrávali, Mojmír střílel. Rychlým hattrickem v rozmezí devíti minut (66., 72. a 74.) rozmetal pardubický vzdor.

Úspěšný střelec, který vrchovatě naplnil úlohu žolíka, který přijde po přestávce a rozbije unavenou obranu, především ocenil spoluhráče za jejich nahrávky. „Hattricku si moc vážím, moc si to užívám,“ netajil radost. „Ale ty góly byly nachystané do kuchyně, to už jsem prostě dát musel. Někdy se to sejde, že se dostanete do takových situací. Jen doufám, že mi to tam bude dál padat a budu tím pomáhat týmu,“ prohlásil Chytil.

„Mojma odvedl skvělý výkon,“ pochválil svého svěřence trenér Jindřich Trpišovský. „Byl na desítku,“ stanovil mu výkonnostní hodnocení. „Hlavně že jsem pomohl týmu,“ vypíchl střelec vítězství nad Pardubicemi.

Gólový účet slávistického útočníka už dosáhl dvojciferného čísla, v probíhajícím ročníku má na kontě deset zásahů, stejně jako kolega Václav Jurečka, jenž proti Pardubicím nemohl nastoupit pro trest za vyloučení ve Zlíně. O gól víc má jen plzeňský Pavel Šulc. „Nedívám se na tabulku střelců, jdu zápas od zápasu. Budu se znovu opakovat, ale hlavní je pro mě tým. Chci hlavně zvítězit,“ předložil své krédo. Prospěch kolektivu na prvním místě.

Okamžitě se začalo probírat, zda Chytilův hattrick není nejrychlejším v samostatné české soutěži, jejíž statistiky jsou přesně a pečlivě vedeny. Uvádělo se, že ho dosáhl v rozmezí osmi minut, stejný počinek se podařil jen Horstu Sieglovi v pražském derby s Duklou Praha v prvním ročníku po rozpadu federace 1993/1994.

Sparťanský bořič obran se v březnu 1994 do sítě nešťastníka Tomáše Poštulky, budoucího spoluhráče v rudém dresu, trefil v 80., 83. a 87. minutě, kdy dokonal dílo zkázy pro tým hostů, které načal v 61. minutě Jozef Kožlej. Sparta vyhrála 4:0.

Náznaky přepsání rekordu rozmetal historik a statistik Roman Jašek, který upozornil, že Chytil první úder zasadil ještě v 66. minutě (přesně 65:59) a góly se počítají na celé minuty. Tedy u něj devět, nikoli osm, jak se původně stanovilo. „Škoda že se nepočítají přesně vteřiny,“ posteskl si v televizním studiu fotbalový expert Petr Mikolanda.

To však vzhledem k době, kdy ještě neprobíhaly televizní přenosy a v zápisech či v tisku se uváděly jen minuty, nelze.

Siegl tedy své postavení nejlepšího udržel.

Jestliže se však oprostíme od samostatné české soutěže, která v nové podobě začala psát první kapitoly v ročníku 1993/1994 po rozpadu československé federace, a vydáme se proti toku času, najde se až neuvěřitelně mnoho zdatných zakončovatelelů, kteří byli rychlejší než Chytil či Siegl.

Sparťanský kanonýr zaujímá v historické tabulce od vzniku celostátní ligy v roce 1925 v této kategorii až 26. místo, góly padaly v rychlém sledu především za první republiky a v protektorátní soutěži. Chytil se v žebříčku nalézá hned za ním, pokud by se ovšem dodržovala časová osa, kdy byly góly vstřeleny, tak by se posunul na 35. příčku.

Pohybovat se však v takové společnosti ve spodnějších patrech není žádná hanba, naopak velké vyznamenání. A především Chytil si může plně uvědomit, jaký dres vyhlášených ostrostřelců navléká. Do čtyř (!) minut nacpal své přesné údery v posledním předválečném ročníku v prosinci 1938 Václav Horák, v únoru 1939 ho napodobil nedostižný Josef Bican, už v obnovené československé lize v červnu 1947 rovněž Antonín Bradáč. Červenobílou dominanci narušuje jen brněnský Karel Lichtnégl z dubna 1961.

Bican v protektorátní lize, kdy byl na vrcholu formy, připojil ještě dva hattricky v rozmezí pěti minut – jeden za šest minut (duben 1940) a dva za sedm minut (září 1940 a září 1942).

Jeho následovník v červenobílých barvách má tedy co dohánět. Ze sparťanských plejerů si nejčileji počínal těsně po válce Václav Kokštein v dubnu 1946, kdy mu na tři údery stačilo pět minut.

Tři góly vstřelil Chytil rovněž v mezistátním utkání, dokonce při debutu. Bývalý trenér Jaroslav Šilhavý ho nominoval na přípravný zápas s Faerskými ostrovy, který se hrál 16. listopadu 2022 na „jeho“ olomouckém Andrově stadionu, a nastoupil v základní sestavě.

A vedl si střelecky skvěle. Během 11 minut – ve 13.,19. a 23. minutě – nastřílel do sítě brankáře Gunnara Nielsena tři góly, připsal si tedy ukázkový čisťounký hattrick. „Měl jsem na krajíčku,“ neskrýval po vydařeném duelu. „Dát hattrick hned při prvním startu za reprezentaci, to je krásné. Takhle jsem si to ani nevysnil. Ještě navíc v Olomouci, kde působím…,“ přemohlo ho dojetí. „Nemohlo to být lepší!“ slavil premiéru v českém výběru.

Bylo to utkání nováčků. Další rovněž premiérové reprezentační trefy přidali totiž záložník Václav Černý a stoper Patrizio Stronati, tým z ostrova oveček čeští reprezentanti rozstříleli nakonec vysoko 5:0.

Chytil se tak stal prvním hráčem, kterému se povedlo při debutu za českou reprezentaci vstřelit tři branky, za československou se to podařilo věhlasným šutérům Janu Vaníkovi (v roce 1920), Antonínu Jandovi – Očku (1920), Ladislavu Šimůnkovi (1938), králi kanonýrů Josefu Bicanovi (1938) a Jiřímu Feureislovi (1956).

Slávistický útočník obohacuje historické anály. Přitom do pozice zakončovatele se převtělil až v průběhu kariéry. „Začal jsem jako střední záložník,“ vzpomenul si na svou první pozici v žákovském družstvu. „Pak jsem putoval sestavou i níž, chvíli jsem hrál dokonce stopera. Až v dorostu nebo juniorce mě posunuli na hrot,“ našel zlomový bod, kdy se stal obývaným střelcem.

A v této úloze si počíná znamenitě.