Rozpočty v české lize: Rostou a Slavia znovu prolomila astronomickou hranici

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dalo se to čekat. Před sezonou liga vytěžila tendry na titulární partnerství a televizní práva a kluby obdržely takové prostředky, o kterých se jim před pár lety ani nesnilo. Místo 230 milionů na sezonu dnes do ligy proudí 750 milionů. A vedení soutěže pracuje na tom, aby peněz od partnerů přibylo ještě o něco víc.

Mohutně zvýšené prostředky se propisují i na rozpočtech ligových klubů. Budgety se v průměru zvedly zhruba o 20 procent. Je to logické. V minulé sezoně přiteklo každému klubu z ligového eráru deset milionů. Dalších jedenáct obdržely ligové celky z tzv. solidarity payments, tedy ze solidárních příspěvků UEFA. Dohromady tedy 21 milionů.

Teď ale každý klub obdrží s velkou pravděpodobností minimálně 48 milionů korun. Možná až na Mladou Boleslav, která v případě, že by neskončila do pátého místa, dosáhne pouze na necelých 30 milionů korun. Hrála totiž evropské poháry, takže na solidarity payment nemá nárok. Středočechům se ale jízda v Konferenční lize povedla natolik, že do klubového rozpočtu stejně připlulo dalších 160 milionů korun.

„Vidím teď bezpečnou klubovou ekonomiku na delší dobu dopředu, což je stěžejní,“ řekl v podcastu SZ Nosiči vody šéf Mladé Boleslavi David Trunda.

Z celkového balíku 48 milionů korun činí polovinu jistý příjem pro každý klub z vytendrovaných ligových peněz. Oproti minulosti se zvýšil poměr výkonnostní odměny. Kluby, které dosáhnou na lepší výsledky, si mohou sáhnout na více prostředků.

Zároveň je ale v českém prostředí zachována značná míra solidarity. V poměru s jinými evropskými státy, třeba Španělskem, kde si Real s Barcelonou dlouho prodávaly svá televizní práva samy a vybrakovávaly zbytek ligy, mají především Slavia i Sparta pochopení vůči zbytku ligy. A nejen z nejvyšší soutěže. Určité prostředky z tendru míří také do druhé ligy, stejně tak je to se solidárními příspěvky. Byť to naráželo na odpor jistých klubů.

Má to své opodstatnění. Při obří výši rozpočtů Slavie a Sparty je položka z tendrů relativně zanedbatelná. Přestože si i vicemistr sáhne na 56 milionů korun, takřka stejnou sumu byla schopna Sparta vytěžit z jednoho vítězství v Lize mistrů nad Salcburkem.

Slavia i Sparta se oproti zbytku ligy pohybují na astronomických položkách. Sešívaní po převzetí klubu Pavlem Tykačem znovu překonali hranici jedné miliardy korun, Letenští zase po nákladných přestupech a účasti v Lize mistrů navýšili svůj budget na cca 950 milionů korun. V případě obou klubů to činí takřka polovinu výše rozpočtů všech zbylých ligových celků.

Obě pražská ‚S‘ vynakládají mnohem větší prostředky na provoz než další ligové kluby. Je to logické z řady důvodů. Vyšší jsou už jen přestupové částky za hráče, byť ty Seznam Zprávy v přehledu rozpočtů nezohledňují.

S tím ale souvisí i výrazně vyšší platy pro hráčský kádr, než jaký je ligový průměr. A jde jak o A tým, tak béčka, která působí ve druhé lize. Zároveň mají oba kluby na seznamu kmenových hráčů takřka sto fotbalistů. Řada z nich je na hostováních a kluby, kde působí, se na platech hráčů podílejí zpravidla spíše částečně.

Dále jde o klubový aparát, který čítá mnohem více zaměstnanců než v jiných klubech. Jedná se o podpůrný systém pro realizační tým, obě ‚S‘ ale velmi významně investují i do mládeže.

Velkou část rozpočtu Slavie a Sparty spolkne také marketingová, organizační a komunikační složka. Oba kluby hrají pravidelně evropské poháry, chtějí oslovovat fanoušky z celé republiky a pracují s mnohem větší základnou příznivců.

To vyžaduje větší zátěž při pořádání zápasů. Například v oddělení sparťanského marketingu pracují takřka na tři desítky lidí, zatímco v regionálních klubech šlo donedávna o jednoho člověka, momentálně se ale tato oddělení velmi často rozrůstají.

Pražská ‚S‘ také vynakládají větší prostředky do infrastruktury. Jako jediné kluby společně s Teplicemi vlastní své stadiony a provozují svá tréninková centra, a tak investují nemalé částky do údržby hracích ploch.

Pro kluby střední velikosti jsou ale nové prostředky zcela zásadní vzpruhou. I díky nim se dle kvalifikovaného odhadu Seznam Zpráv zvedly rozpočty ligových klubů v průměru zhruba o pětinu.

Platové hladiny napříč ligou pro hráče a realizační týmy se přitom nijak dramaticky nezvedly. Fotbal se alespoň prozatím nepouští do hvězdných válek jako hokej. A tak zatím nedochází k zásadní inflaci, kvůli níž by nárůst prostředků vlastně vyšel vniveč.

V zásadě totiž stejně největší část z rozpočtu klubů míří na platy, a to především směrem k hráčům. Nelze zmínit plošně stejné číslo napříč ligou, ale i v evropském kontextu se jedná zhruba o polovinu až spíš dvě třetiny rozpočtu. Kdo dokáže tohle procento nejvíc stlačit dolů a zůstat konkurenceschopný, má velkou výhodu. Platy hráčů nejvíce korelují s výsledky na hřišti.

Majitelé a šéfové klubů, se kterými měly Seznam Zprávy možnost hovořit, se shodují, že nárůst prostředků především umožňuje zacelit každoroční provozní ztráty. Z ligového fotbalu stále není dočista udržitelný a soběstačný byznys. Už se ale nejedná o černou díru, či čistě filantropickou záležitost, jakou býval dřív. A jsou kluby, které jsou minimálně na černé nule, respektive dokonce vykazují zisk. Díky tomu si třeba mohou dovolit i vynakládat (větší) prostředky za přestupy než dřív.

„Byly doby, kdy jsem financoval klub v 80 % z vlastních zdrojů,“ prohlásil odcházející majitel pražské Dukly Petr Paukner na dotaz Seznam Zpráv, zdali nelituje, že prodává klub právě teď, když do českého fotbalu míří mnohem více prostředků.

„Vždy jsme jako Dukla kritizovali, že jsou ligová práva prodávaná za směšnou cenu, jsem rád, že se ta částka výrazně zvětšila. Bylo tady období, kdy většina klubů neplatila za přestupy hráčů včas, bylo to neustálé přehazování jedněch peněz za druhé peníze,“ přemítal Paukner.

Velmi optimistický je v tomto směru nový většinový majitel Dukly Matěj Turek. „V dnešní době je možné, aby klub prosperoval na základě běžného příjmu. To znamená, že nepotřebuje, aby ho někdo dotoval,“ věří.

Necelých padesát milionů korun, které přitečou prakticky všem, činí pro české kluby robustní základ. Na něj se pak nabalují peníze od klubových partnerů, které u středně velkých klubů často tvoří až celou polovinu rozpočtu.

Příjmy ze vstupného se liší v závislosti na zájmu o klub v daném regionu i infrastruktuře stadionu. Pro Liberec či Jablonec se například nejedná o natolik zásadní položku, u Hradce Králové ale ticketing činí zhruba 10-15 % příjmové složky celého rozpočtu.

Velmi příjemným bonusem jsou pak prodeje hráčů či účast v evropských pohárech, nejde ale o složku v rozpočtu, na kterou se dá každoročně bezvýhradně spolehnout. V každém případě ve chvíli, kdy zhruba 10-20 milionů u velké většiny klubů tvoří příjmy na mládež z veřejných prostředků, už může středně velký ligový klub relativně pohodlně vyžít v lize s rozpočtem zhruba nad sto miliony korun.

Takřka všechny středně velké kluby částečně navýšily své rozpočty od minulé sezony. Má to své důvody spojené s inflací, ale i investicemi do klubového aparátu - třeba v infrastruktuře či marketingu.

Právě tyto kluby totiž cítí, že díky podobným investicím jsou atraktivnější pro potenciální nové investory. Prakticky všechny kluby z medianového ligového spektra se poohlížejí po nových majitelích či partnerech.

A těch do českého fotbalu přichází čím dál víc. Od léta 2023 jsme se dočkali celkem šesti změn v majitelské struktuře prvoligových klubů. Mezi kluby, které veřejně deklarovaly, že by byly otevřené novým investorům, patří Bohemians, České Budějovice, Hradec Králové, Olomouc, Pardubice a Teplice. A podle zdrojů Seznam Zpráv je rušno i okolo některých dalších. I ze strany zahraničních investorů.

Dalším faktorem pro vstup nových majitelů je změna v českém fotbalovém prostředí po konci vlády Romana Berbra. Pročistily se podmínky, které jsou teď pro kluby ze strany rozhodčích rovné. Fotbal zdaleka není taková džungle jako dřív, a tak je zajímavější i pro nové diváky a jinou vrstvu společnosti.

„Pohled na fotbal se v posledních letech strašně změnil. Dřív to byla ‚Berbrliga‘, zábava jiného ražení. Dneska se z toho stává společenský fenomén. Myslím, že mu hrozně prospívá rivalita mezi Slavií, Spartou, Plzní, Baníkem. Protože aby tady byl klub, který vyhraje každý rok ligu a jenom je otázka, jestli o 17 nebo o 26 bodů, tak by to vlastně asi nikoho ani nebavilo,“ řekl pro Seznam Zprávy před nedávnem majitel pražské Slavie Pavel Tykač.

„Byly doby, kdy jsem hledal v zahraničí pomoc investorů,“ přidává se Paukner. „Ale když zjistili, že tu kraluje pan Berbr, byli tu zájemci ze Švýcarska, kteří ale brzo zjistili, že tady nemáte šanci. Některé zápasy dopadly naprostou ostudou, říkali, že to vůbec není objektivní prostředí, do kterého by dali peníze. Byl tam velký finanční prostor, ale vázlo to. Jsem rád, že se situace výrazně zlepšila, pokud se s těmi penězi bude hospodařit správně.“

S přispěním Jana Dočkala.