Říkali mu Doktor, na infarkt zemřel už v 53 letech. Nečekaná smrt fotbalisty

Ta zpráva byla pro český fotbal hodně smutná a téměř nepřijatelná. Přilétla až z daleké Indonésie, kde ve věku třiapadesáti let zemřel na infarkt Miroslav Janů, bývalý prvoligový obránce Slavie a Bohemians Praha, který se chystal v novém, exotickém angažmá převzít klub Bhayangkara FC ve východní části ostrova Jáva.

Od nečekané fotbalistovy smrti uplyne už brzy deset let. „Místní fotbaloví znalci o něm dodnes vědí,“ potvrzuje Jan Klíma, jenž má v jakartském klubu, kde působí čeští reprezentanti Michael Krmenčík a Ondřej Kúdela, na starosti přípravu brankářů.

S Miroslavem Janů se moc dobře znal i ze společného působení v Česku, příliš podrobností ovšem o jeho působení nezachytil. „Indonésie má přes 200 milionů obyvatel, jenom hlavní město Jakarta přes dvacet,“ vysvětluje Klíma pro našince málo pochopitelné geografické a demografické podmínky. „Vyjmenují kluby, kde působil, vědí, že v Indonésii zemřel, ale to je tak všechno,“ dodává Klíma.

Janů se totiž nejvíce zviditelnil při angažmá v klubu PSM Makassar, který leží na ostrovu Sulawesi (dříve Celebes). Pohled na mapu vypovídá, že je to od Jakarty na ostrově Java skutečně velká vzdálenost.

Zjistit nějaké podrobnosti o jeho nečekaném skonu nebylo jednoduché, ale ve 21. století letí informace rychle napříč celou zeměkoulí. Podle místních médií si v 9:30 začal český kouč stěžovat na bolesti v hrudi. Okamžitě byl převezen do nemocnice, kde neprodleně podstoupil léčbu. O hodinu později byl však prohlášen za mrtvého.

Zaskočeni byli všichni. „Ve středu se s týmem vrátil ze soustředění na Bali, vypadal zcela v pořádku,“ nechápal náhlé úmrtí ředitel klubu Bambang Pramukantoro. „Ještě ráno jsme si volali, abychom probrali hodnocení týmu,“ nemohl se smířit se smutných faktem.

A začal vyřizovat potřebné dokumenty, aby bylo tělo nebožtíka možné převézt do jeho vlasti a pohřbít ho.

Zpráva o smrti českého trenéra se rozlétla. Na úvodní webové stránce klubu PSM Makassar, kde zažil největší úspěchy, se objevil odkaz: Manajemen, Pelatih, Pemain, dan Ofisial PSM Makassar mengucapkan turut berduka cita atas berpulangnya mantan Pelatih PSM, Miroslav Janů diusia ke-53. Semoga amal kebaikannya diterima disisi Tuhan YME. (Ve volném překladu: „Vedení klubu, trenéři, hráči a činovníci se loučí s bývalým trenérem, který zemřel ve věku 53 let. Doufají v laskavost Hospodina.“)

Ke vzpomínce byla přidána hořící svíce a foto českého trenéra.

Janů skonal 11 250 kilometrů od svého bydliště ve vísce Vestec, ležící několik kilometrů od Prahy jižním směrem, kde se jeho tchán podílel na chodu místního fotbalového klubu.

Smutek se z Indonésie přelil do Česka. „Mirka mi vrátí v urně, pro stav těla musí proběhnout kremace v Indonésii,“ těžko se s odchodem partnera smiřovala zdrcená druhá manželka Jitka, která s ním vychovávala dceru a syna. Z prvního vztahu měl Janů syna. „Naposledy jsem ho viděla na Vánoce,“ připomenula si poslední společné chvíle.

Janů se na věčný odpočinek vrátil do vlasti. Vazby jeho rodiny na fotbalové dění se za dvacet let, kdy není mezi námi, přetrhaly. „Jitka se už vůbec neozývá, na telefonní volání nereaguje, nevím, co s ní je,“ sděluje slávistická legenda Ivo Knoflíček, jenž prožil s Janů sedm let v červenobílém dresu.

Nikdy na něj nezapomene. „Byl to velice poctivý hráč, jak v tréninku, tak v zápasech, stoprocentní profesionál, fotbalu dával všechno,“ charakterizuje bývalého kolegu. „Jako pravý bek byl nekompromisní, když něco na hřišti pokazil, hodně si to bral,“ pokračuje Knoflíček. „Neuhnul ze žádného souboje, dával do hry srdce. Říkali jsme mu Dubák,“ prozrazuje jeho přezdívku.

Fanoušci mu k ní ještě přidávali titul Doktor. Uměl prý útočníky soupeře velice pečlivě ošetřit…

Nic nenasvědčovalo tomu, že bude mít českobudějovický rodák tak dobrodružný život. Snad se do exotiky asijských končin zakoukal, když jako člen olympijského týmu vyhrál v roce 1988 mezinárodní turnaj Mardeka v Kuala Lumpuru v Malajsii.

V letech 1990–1992 se mu podařilo získat v této zemi i angažmá a bylo to hodně výživné. O tom svědčí dopis, který poslal do redakce týdeníku Gól, kde udržoval s novináři své generace vstřícné vztahy.

Vedl ho anglický kouč Roy Lorenson a jeho metody byly hodně zvláštní.

„K nabrání kondice a upevnění vazeb mezi hráči nás vytáhl do tropického pralesa,“ prozradil Janů v dopise. „Veslovali jsme po řece, spali skoro pod širákem, okolo spousta hmyzu, pavouků a hadů,“ líčil, čím hráči procházeli. „Jednoho jsem musel zabít,“ chránil se před nebezpečným plazem.

Při pozdější korespondenci popisoval zážitky, které přinášely zápasy z indonéských soutěží. Čtvrtý nejlidnatější stát je rozprostřen na stovkách ostrovů, známé Jávu, Kalimantan (Borneo) či Sulawesi (Celebes) zpestřuje i Nová Guinea, jejíž západní část k Indonésii patří.

Všude tam se Janů dostal. Jeho fotografie s místními lovci lebek s výraznou ochranou pánského přirození rád redakci Gólu poskytl.

Po příležitosti prokázat své trenérské umění doma nesmírně toužil. První štaci si ohmatal v roce 2002 v Baníku Most, po vydařeném angažmá v Makassaru pracoval ve Slavii jako asistent Karla Jarolíma. A vyhlížel zajímavé samostatné angažmá. Nedočkal se.

„Nikdo u nás neuznává, že jste něčeho dosáhl někde na konci světa, kde však má fotbal také velkou kvalitu,“ postěžoval si po několika marných pokusech.

Vrátil se tedy do Indonésie. Exotické končiny se mu nakonec staly i osudem. Zanechal v nich však výraznou stopu. Takovou, že se při jakékoli zmínce o českém fotbale jméno Janů neustále připomíná.

I po deseti letech od jeho smutného odchodu ze světa.