Říká si jen Virgil. O svém otci nechce vůbec slyšet

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Virgil. Tohle jméno svítí při každém utkání na jeho dresu vedle tradičního č. 4 místo příjmení van Dijk.

Pro Virgila je to citlivá věc. Rodiče se rozešli a on zůstal na čas s otcem, který ho přivedl k fotbalu. Když se pak v 11 letech vrátil Virgil k matce, Ron van Dijk ukončil s rodinou všechny kontakty. Jeho syn mu to neodpustil a dodnes o tom nechce mluvit. A proto je i na hřišti „jen“ Virgil, nikoli van Dijk.

Virgil má vůbec zajímavé kořeny. Otec je Nizozemec, ale matka je afro-surinamsko-čínského původu. Zaprvé, potomkem afrických otroků, kteří byli původně odvezeni z Afriky na třtinové plantáže do Ameriky. Ale aby to nebylo tak snadné, pradědeček matky Hellen Chin Fo Sieeuwové emigroval kolem roku 1920 z čínského Guangdongu do Surinamu.

Teď Virgil s nizozemským pasem hraje ve špičkovém klubu Premier League. V 32 letech prožil úžasnou kariéru. I když má ty nejzářnější roky asi za sebou, je stále považován za jednoho z nejlepších obránců své generace. Proslulý výškou 195 cm, silou, vůdcovstvím, rychlostí a výbornou orientací ve vzdušných soubojích nadělal problémy všem věhlasným útočníkům, kteří na něj kdy narazili.

S Liverpoolem se van Dijk dostal hned do finále Ligy mistrů UEFA. A vyhrál. V první kompletní sezoně získal ocenění PFA pro nejlepšího hráče Premier League. Později vyhrál mistrovství světa klubů FIFA, Superpohár UEFA a vítězstvím v Premier League 2019–20 vrátil po 30 letech Liverpoolu ligový titul. Je jediným obráncem, který vyhrál cenu UEFA pro nejlepšího hráče roku, a skončil na druhém místě v soutěži Zlatý míč a Nejlepší hráč FIFA.

Pojďme podrobněji popsat schopnosti centra, kterého by chtěl mít v týmu snad každý. Nesmírně fyzicky vybavený střední obránce, který to však umí na levé i pravé straně. Má smysl pro tempo, dobrou techniku, skvělou pravou nohu. Navíc umí číst hru, a když hraje, vyzařuje z něj zdravé sebevědomí.

Je takticky uvědomělý, má skvělou poziční hru a předvídavost. Lionel Messi o něm před časem v rozhovoru pro list Marca řekl: „Je to obránce se smyslem pro načasování, umí počkat na správný okamžik. Je velmi rychlý, velký, ale na svou výšku má přitom hodně hbitosti. Je působivý jak v obraně, tak v útoku, protože umí dávat góly.“

Virgil však nebyl od dětství kometou, která stoupala raketově vzhůru. Lepší by bylo říci, že postupoval vzhůru pomalu krok za krokem. Ze začátku to dokonce šlo hodně ztuha. Opravdu výrazně na sebe upozornil při angažmá v Southamptonu a velkou hvězdou se stal po příchodu do Liverpoolu, když mu bylo 27 let. Jakoby tenhle výjimečný chlapík vždy rostl s velikostí týmu, ve kterém hrál.

Dodnes vzpomíná, jak s mladším bratrem doma v Kesterenu, malé obci u Aarnhemu, kopali do mičudy, kde se dalo. Na ulici, driblovali o betonové stěny… V sobotu dopoledne pak hráli zápasy. Bylo to prý skvělé dětství.

Začínal jako každý mladý fotbalista. Od menších klubů k těm větším. V osmi letech se připojil k akademii klubu Willem II a zároveň si začal i trošku přivydělávat. Jako teenager myl na částečný úvazek nádobí. „V té době jsem neměl smlouvu. Nemyslel jsem si, že jako fotbalista nemám budoucnost, ale také jsem věděl, že musím pracovat, abych si něco vydělal.“

Virgilovi bylo 17, najednou vyrostl asi o 18 cm a v rezervě Willem II ho přesunuli na pozici středního obránce. Po pravdě neměl tam nic zadarmo a tehdejšího manažera rezervy Edwina Hermanse vůbec nenapadlo, že by toho čahouna mohl posunout do prvního týmu.

Klub mu nechtěl dát smlouvu, byl pro ně neperspektivní, a tak Virgil nakonec odešel do FC Groningen. Ale i tam se zprvu marně tlačil do „áčka“. Šéfové si mysleli, že je z akademie Willem II „přetažený“.

Až v květnu 2011, v 19 letech, poprvé nastoupil za první tým. Ještě ten měsíc dal první gól. V Groningenu odehrál necelé tři sezony. Ale v jednu chvíli tam zažil opravdové peklo. Bojoval o život.

Krátce po 20. narozeninách musel do nemocnice s pokročilým zánětem slepého střeva, zánětem pobřišnice a otravou ledvin. Lékaři FC Groningen ani v místní nemocnici hned nerozpoznali, jak vážné to je. Okamžitě šel na operaci, kdy mu vlastně zachraňovali život.

V nemocnici byl 13 dní, ztratil spoustu krve a 10 dní nemohl chodit. Musel dokonce podepsat závěť pro případ úmrtí. Návrat byl dlouhý a krušný. Virgilovi trvalo několik měsíců, než se plně zotavil.

Z FC Groningen nakonec zamířil do Celtic Glasgow. A teprve tady se mu začalo blýskat na lepší časy. Pomohl Celtiku vyhrát skotskou Premiership, byl zařazen do skotského týmu roku a k tomu v obou sezonách s klubem získal i skotský ligový pohár.

V roce 2015 nastoupil do Southamptonu a v lednu 2018 podepsal smlouvu s Liverpoolem za 75 milionů liber, což byla tehdy rekordní přestupová částka ve světě za obránce.

Zbytek už znáte. Že je zároveň coby kapitán významnou oporou i národního týmu, snad nemusíme připomínat.

Virgil je dnes docela seriózním chlapíkem, kolem kterého se nerojí žádné skandály. Sedmým rokem je ženatý s Rike Nooitgedagtovou, s níž se seznámil už jako teenager. Mají čtyři děti, které se snaží vychovávat tak, aby byly fér k sobě i k životu. Tak jako se ho snažili vychovávat doma.