Češka na vrtkavé misi: s novozélandskými „kapradinkami“ vyhlíží nejtěžší výzvu

Dřely, ve druhém poločase tlačily Filipínky k jejich vlastní bráně, trefily tyč a rozhodčí jim neuznala vyrovnávací gól kvůli milimetrovému ofsajdu.

Ženy Nového Zélandu po překvapivém vítězství nad silným Norskem (1:0) v úvodu světového šampionátu předvedly ve druhém zápase, jak nevyzpytatelný je ženský fotbal. Prohrály s Filipínami (také 0:1), ačkoliv do té doby jejich soupeřky na mistrovství světa nedaly žádný gól.

Trenérkou, která nyní bude muset vymyslet, jak Nový Zéland po šokující porážce dostat ze základní skupiny, je Češka Jitka Klimková. Pozitivní žena, zcestovalá, cílevědomá – a teď má před sebou asi nejtěžší výzvu kariéry, už proto, že Nový Zéland hraje šampionát doma a očekávání jsou veliká.

V zemi na druhé straně planety je mistrovství světa (druhým pořadatelem je Austrálie) velmi sledované. Klimková se stala první ženou pověřenou trénováním Football Ferns (fern – anglicky kapraď – má Nový Zéland ve znaku) na plný úvazek.

Je zároveň úplně první českou trenérkou, která vede nějaký tým na mistrovsví světa, také proto, že česká reprezentace na něm nikdy nestartovala.

Zajímavá je trenérská filozofie Klimkové. „Pro mě je vždycky jednou z priorit najít si k hráčkám správný přístup. Je potřeba, abychom si vzájemně důvěřovaly,“ řekla před časem pro footballclub.cz. „Jsem velmi pozitivní člověk. Musíte tomu rozumět a vědět, jak se k hráčkám chovat. Netrénuju fotbal, ale lidi. Hráče a hráčky, kteří ho hrají. Tohle jsem měla vždycky jako hlavní motto. Pozitivní koučink je pro mě hodně důležitý. Když vidím, že něco funguje, vyzdvihnu to.“

Osmačtyřicetiletá Klimková z Moravan u Kyjova během své hráčské kariéry kopala za Sokol Čejč nebo slovenský klub Slávia Holíč. V letech 1995 až 2003 pak působila u 1. FC Slovácka a krátce byla i členkou českého národního týmu. Kopala v obraně.

Dnes držitelka UEFA Pro License začala trenérskou kariéru v roce 2004 v ženském týmu 1. FC Slovácko a v letech 2009–2010 trénovala českou ženskou reprezentaci do 19 let. Už tehdy byla proslulá cílevědomostí a tím, že si umí jít za svým. Jenže v roce 2011 se stěhovala daleko za oceán. Byly za tím i jisté spory s FAČR.

Klimková odešla jako hlavní trenérka do klubu Canberra United v australské W-League a hned z toho byl pořádný úspěch. Tým z hlavního australského města dovedla až k titulu, byla vyhlášena trenérkou roku W-League, což jí pomohlo k dalším zahraničním štacím. Později působila u Internationals Soccer Club v Ohiu v USA a vedla ženský tým USA do 20 let a do 19 let.

Na Novém Zélandu trénovala národní tým žen do 17 let, včetně přípravy a působení na mistrovství světa do 17 let v roce 2014. A také pracovala jako asistentka trenéra novozélandského ženského týmu Football Ferns do 20 let.

Od roku 2021 šéfuje Klimková Novozélanďanky a má s nimi dohodu, že je povede až do mistrovství světa v roce 2027. Neobvykle dlouhý kontrakt.

Hned první velký krok na letošním MS se jí mimořádně povedl. Novozélanďanky porazily Norky 1:0, což znamenalo překvapení a velký úspěch. Už druhý zápas proti Filipínám ale ukázal, jak vrtkavou misi má před sebou.

„Má skutečné pochopení pro novozélandský fotbalový ekosystém. Jitka miluje Aotearoa (Nový Zéland v domorodém jazyce), je vášnivou trenérkou, velmi silným komunikátorem a má mezinárodní zkušenosti. Díky nim je dostatečně vybavena pro přípravu Football Ferns na světový šampionát,“ řekl o ní šéf novozélandského fotbalu Andrew Pragnell.

Klimková od počátku svého současného angažmá říká, že v novozélandských ženách vidí obrovský potenciál pro fotbal. „Jsem šťastná, že jsem dostala tuto příležitost. Je to obrovská výzva a obrovská zodpovědnost, samozřejmě vzhledem k tomu, že jsme spolupořadatelé MS,“ uvedla.

Daleko za oceánem to zpočátku vůbec nešlo hladce. Její říjnová premiéra v přáteláku s Kanadou skončila výpraskem 1:5. Další utkání Novozélanďanky prohrály už jen o gól a na čtvrtý pokus porazily Jižní Koreu 2:0.

Klimková měla od převzetí týmu v říjnu 2021 do startu šampionátu vlastně mizernou bilanci: na kontě jen tři výhry, čtyři remízy a 15 proher.

Skóre Ferns (11:44) během působení Klimkové se zdálo alarmující. Před čtyřmi lety totiž Ferns zavelely k historickému obratu, když poprvé porazily světovou trojku, Anglii. Protože značná část kádru zůstala i pro přípravu na MS, další vývoj vypadal nadějně.

S českou trenérkou to po drtivých únorových porážkách Ferns s Portugalskem a Argentinou nevypadalo dobře. Začalo se hovořit o její výměně a klasickém dosazení domácího, novozélandského trenéra, který by lépe pochopil novozélandská specifika. „Možná by NZF měly začít hledat vlastního trenéra,“ psal novozélandský web Stuff.

Naštěstí Klimkovou podržel Andrew Pragnell. Pak přišla povzbudivá dubnová remíza s Islandem (na 14. místě na světě oproti 25. Football Ferns) a i podpora Pragnella, který nechtěl dělat změny v týmu pár měsíců před MS, ji zřejmě zachránily hlavu.

Mimochodem právě její poslední štace na Novém Zélandu začala dost kuriózně. Kvůli přísnému novozélandskému lockdownu nemohla na ostrovy odcestovat a řídila tým na dálku.

„Radši bych potkávala lidi osobně než přes počítač, ale taky jsem se naučila spoustu věcí. Třeba jak být flexibilnější a jak zvládat změnu plánů za pochodu,“ vysvětlila tehdy pro web FIFA. „Snad bude brzy líp. Už se nemůžu dočkat, až budu na Novém Zélandu. Je to pro mě pocta. Je skvělé, že se na Novém Zélandu myslí tak dlouho dopředu.“

Po vítězství nad Norskem zavládl v novozélandském táboře znovu optimismus. Teď musí Klimková přemýšlet, jak porazit Švýcarky v posledním zápase skupiny, aby se sen o postupu naplnil. „Vidím obrovské zlepšení od dubna k momentu, ve kterém se nacházíme nyní. Ferns byly vždycky v minulosti týmem, proti kterému se ostatním nehrálo dobře. Viděla jsem to mnohokrát sama. A všichni mi to teď potvrdili. Chceme být týmem, který má výbornou fyzičku a proti němuž se těžko hraje.“