Priske zahodil klíčovou věc ze Sparty. Feyenoord ale pomalu mění

/Od našeho zpravodaje z Rotterdamu/ 

V některých věcech se vážně nemění. Až se z jeho „priskeismů“ mezi nizozemskými novináři stává tak trochu kolující vtip. „To je určitě dobrá otázka,“ odpovídá dánský kouč velmi často a rád na dotazy na tiskových konferencích.

Brian Priske si navenek rád nechává odstup. Už jen třeba jazykovou bariérou, která prospívala i ve Spartě nejen jemu, ale i jeho následovníkovi Larsi Friisovi. Některá vyjádření nechávají prostor pro interpretaci. Může být diplomatičtější, ale také se schovat za fotbalové fráze. Zkrátka to všechno není tak na tělo.

Přitom je pozoruhodné, že Priskeho se novináři na tiskovce zeptají nizozemsky, trenér hned spatra reaguje. Jenže v angličtině. „Ptáme se ho v holandštině, on nám odpovídá anglicky. Spousta lidí říká, že by bylo lepší, kdyby odpovídal nizozemsky, aby se přiblížil ostatním,“ popisuje atmosféru na tiskových konferencích novinář Pieter Zwart.

Dánský kouč holandštině rozumí, strávil celkem čtyři roky v Genku i Bruggách, jeho syn August působil dva roky v akademii PSV. Nabízela by se tedy interpretace, že Priske do Feyenoordu odešel i proto, aby byl blíž svému synovi, nicméně ten v létě přestoupil do švédského Djurgardenu.

Ne, Priske ze Sparty odešel prostě proto, že Feyenoord je větší klub, větší výzva. Sám trenér nepopíral verzi Tomáše Rosického, když se na dotaz Seznam Zpráv na předzápasové tiskové konferenci vrátil ke svému odchodu z Letné.

„Tlačil jsem na transfer, o tom není pochyb,“ prohlásil Priske. „Bylo to těžké, protože to ve Spartě bylo fantastické. Skvěle se mi spolupracovalo s Tomášem Rosickým, který měl velký vliv na to, jak se celému klubu dařilo. Bez něj bych do Sparty nikdy nepřišel,“ prohlásil Priske. „Ale občas musíte udělat těžké a velké kroky, a Feyenoord byl další krok na mé cestě. Jsem rád, že mě pustili a pro Spartu to je také dobrá vizitka, že byla schopna prodat svého trenéra.“

Ačkoliv pro mnohé fanoušky a odborníky přišel Priskeho odchod znenadání a zdálo se, že by mu snad Sparta mohla zabránit, dánský kouč přidal trochu nový pohled na svou letní změnu angažmá. „Není pochyb, že klub také věděl, jaké mám ambice a že v určité chvíli chci vyzkoušet něco jiného. Už před koncem sezony jsme věděli, že se v létě může něco stát,“ upozornil Priske.

Byl to jeden z momentů, kdy posluchač - ať už novinář, nebo fanoušek, potřebuje trochu číst mezi řádky. Občas Priskemu jeho neurčitost přičítají kritici k neduhům, zvlášť když má popisovat detaily a taktické nuance. „Arne Slot šel na tiskovkách do velkých taktických detailů, standard byl z novinářského pohledu opravdu velmi vysoko. Priske je v tomto ohledu zdrženlivější,“ líčí Zwart.

Ostatně stín kouče, který před Priskem odešel do Liverpoolu, je v Rotterdamu opravdu dalekosáhlý. „Slot to není,“ pousměje se trochu hořce jeden ze zdrojů Seznam Zpráv, který má blízko ke klubu, když mu položím dotaz, jaký je v porovnání se svým předchůdcem.

„Samozřejmě by to pro něj bylo snadnější, kdyby nepřišel po Slotovi, protože ho s ním všichni pořád srovnávají,“ uznává Zwart. „Bylo by to těžké pro jakéhokoliv trenéra.“

Jenže faktem je, že Priskeho dnes porovnáváme s trenérem Liverpoolu, aktuálně nejlepšího klubu světa. V porovnání s ním by vybledlo 99,9 % trenérů na světě. Když ostatně přijde řeč na bývalého kouče Feyenoordu, možná leckoho překvapí, jak osobní a lidský dokázal ve svém předchozím působišti být.

„Měl respekt pro každého, znal tu všechny a všem věnoval dost pozornosti,“ říká zdroj Seznam Zpráv. „V tom je mu ale Priske velmi podobný,“ dodává.

„Priske je vždy ten, kdo přijde jako první do práce a odejde jako poslední. Nikdy není nervózní. Pokud se daří, vyzdvihuje ostatní, když se nedaří, vždy na sebe bere zodpovědnost,“ přidává Zwart.

Ostatně i Priskeho otevřenost a emoce jsou za oponou mnohem větší než navenek. Dokazují to různé historky z klubu, včetně videí z kabiny, které prezentovala na sítích sama Sparta. Po tiskovce, na které měly Seznam Zprávy možnost být jako jediné z českých médií, Priske sám přichází podat ruku. Je srdečný a vřelý a chvíli se bavíme mimo záznam. A je mnohem otevřenější, než jsem ho kdy měl možnost na tiskových konferencích zažít.

Začátky dánského kouče ve Feyenoordu ale byly tvrdé. „Výsledky jdou hodně nahoru a dolů,“ líčí Pieter Zwart. „Byl to pro něj těžký start,“ připojuje se i reportér RTV Rijnmond Dennis van Eersel.

„Snažil se zavést rozestavení 3-4-3, na které byl zvyklý ze Sparty, ale rychle ho opustil, i proto, že ho o to hráči požádali. Priskemu hodně pomohly venkovní zápasy v Lize mistrů, není zvykem, že Feyenoord vyhrává venku v Lize mistrů,“ dodává Van Eersel.

A právě třeba ve venkovním zápase na půdě Manchesteru City jako by byla vidět zbraň, kterou v minulých dvou sezonách používala v mnohých zápasech i Sparta. Stopeři se ani ke konci zápasu nebáli přihrávat hodně hluboko na vlastní polovině, aby roztáhli presink a defenzivu soupeře - a pak udeřili rychlým přechodem do útoku. „Feyenoord pak hraje tak, jak Priske chce. Několika přihrávkami se rychle dostat do obrany soupeře,“ přikyvuje Van Eersel.

Jenže proti slabším soupeřům, i na domácím hřišti v Lize mistrů proti méně slovutným protivníkům, se klub z Rotterdamu trápí. „Vidíme, že Feyenoord má stále problémy proti týmům, které se prezentují s hodně zataženým obranným blokem a v záloze hrají jeden na jednoho. Zatím na to s tímto týmem nenašel mnoho řešení,“ líčí Van Eersel. „Slot dokázal v některých případech reagovat extrémně rychle během zápasu, Priske s tím měl třeba proti Ajaxu potíže,“ dodává Zwart.

Už za Priskeho působení ve Spartě se mnozí lidé z fotbalového prostředí mimo záznam shodovali, že z trenérského repertoáru dánského kouče taktika nepatří mezi jeho nejsilnější stránky. Zdaleka ne všechny problémy v ofenzivní struktuře hry však jdou ve Feyenoordu za Priskem.

„Je pravda, že tento styl hry si toho vyžaduje hodně od kreativních a křídelních hráčů. A v tomto ohledu Priskemu rozhodně nepomáhá, že se jeho tým musel obejít bez tolika zraněných hráčů. Prakticky v žádném zápase nemohl hrát s ideální jedenáctkou. Měsíc mu chyběl celý útok,“ upozorňuje Van Eersel.

Ostatně Priske se musel vypořádat s velkou obměnou kádru - a některé vytoužené posily mu nedorazily. I proto byl pro dánského kouče start nesmírně přísný. Dokonce natolik, že to chvíli vypadalo, že se ve Feyenoordu nepřenese přes první měsíce.

Teď už se situace stabilizovala. „Ve Feyenoordu panuje vždy tlak, ale větší byl před pár měsíci. Zvlášť u jedné prkotiny, která se ale nafoukla do neskutečných rozměrů,“ popisuje Van Eersel. A ano, má na mysli pověstné pozápasové kolečko, na které se už ve Spartě zvlášť zkraje Priskeho angažmá mnozí dívali skrz prsty.

Motivační a stmelující týmový prvek se v Nizozemsku opravdu nesetkal s přijetím publika. České prostředí vůči kolečku mělo paradoxně větší pochopení - a hráči ho ve Spartě také postupně přijali. Snad i díky týmové mentalitě, na kterou se v Česku i Dánsku obecně klade velký důraz. A která Priskemu v individualističtějším Nizozemsku trochu chybí.

Dánský kouč nakonec kritizované kolečko opustil, což v danou chvíli působilo jako začátek trenérova konce v Rotterdamu. Navenek by si to leckdo vyložil jako ztrátu kabiny a nedostatek respektu a autority kouče, který musí zahodit jeden ze svých klíčových principů.

Jenže Priske využil své pragmatičnosti a schopnosti se adaptovat. Celou věc pak uzavřel lakonicky, ale naprosto efektivně. „Vysvětlil to tak, že to měla být věc, díky které se tým sblíží. Ale když to zkrátka nefunguje a nepomáhá to týmu, tak v tom nemá cenu pokračovat na sílu. Byla to podle mě chytrá reakce,“ myslí si Zwart. A bylo hotovo.

„Naslouchal hráčům i expertům, dokonce sám řekl, že možná byla chyba začít s rozestavením 3-4-3. Myslím si, že v Nizozemsku to novináři přijali kladně. Ve smyslu, že se Priske přizpůsobuje naší kultuře - a že to je pozitivní věc. Občas si tady myslíme, že fotbal vznikl v roce 1974 (rok, kdy Nizozemsko s Cruijffem skončilo na mistrovství světa stříbrné, ale změnilo fotbal), každý by se tomu měl přizpůsobit a Eredevisie je úplně jiná soutěž než všechny jiné na světě,“ usmívá se Zwart.

Priske zkrátka ví, v jakých ohledech povolit, aniž by přitom působil jako slaboch. Patří to k jeho osobnosti, která je velmi uvolněná, klidná, rozvážná, váží si ostatních. A právě z respektu k okolí čerpá svou kredibilitu a autoritu.

Ne nadarmo se mnozí sociologové u popisu skandinávských osobností často vracejí k zákonům Jante. Skandinávské desatero v dnešním kontextu vyznívá v něčem zastarale a nelze ho brát doslova, ale z určitých principů lze vyčíst kořeny Priskeho uvažování. Nemáte si myslet, že jste lepší než ostatní. Nemáte si myslet, že toho víte víc než ostatní. Že jste důležitější, nebo že se ostatním můžete vysmívat. Zkrátka, z pochopení pro ostatní vyvěrá síla.

Síla, díky které Priske i neúspěšné kolečko dokázal převrátit ve svůj prospěch. Jako by dal za pravdu kritikům, přitom ve skutečnosti postupně mění prostředí víc podle společného - tedy i svého - obrazu. Potichu, aniž by to někomu měl potřebu omlátit o hlavu.

„Stejně tak je to se systémem. Je velmi dynamický. Navenek opustil rozestavení se třemi stopery, ale pak vidíte fáze zápasu, zvlášť doma, kdy Feyenoord hraje v trojbekovce. Takže myslím, že je to nakonec on, kdo se za oponou tajemně usmívá,“ říká Van Eersel.

Stejně jako tomu bylo ve Spartě.