Poslední vzpomínka Sparty na Salcburk. Lokvencova krev a jasný postup

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nešlo o duely v základní skupině, bojovalo se v kvalifikaci, tedy o právo vystupovat v elitní společnosti. Hrálo se klasickým pohárovým způsobem venku–doma. A Sparta v obou střetnutích jen doložila, že je vyspělejším a lepším týmem. Postoupila po výsledcích 0:0 a 3:0, nedostala tedy ani jeden gól.

Nejdříve svěřenci trenéra Jozefa Chovance zavítali pod Alpy, do Salcburku, dříve též Solnohradu. Do malebného rodiště fenomenálního skladatele Wolfganga Amadea Mozarta, které bylo o rok dříve zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.

Na kulturní hodnoty či architektonické skvosty však nebylo ani pomyšlení, hrálo se o Ligu mistrů. Sparťané si přivezli do pražské odvety velice nadějnou bezbrankovou remízu.

Ani nemuseli vydat zvýšené úsilí, aby utkání výsledkově zvládli. „Nevybavuju si jedinou vyloženou příležitost domácích, že bych musel řešit nějakou složitou situaci či nebezpečnou střelu,“ loví marně v paměti brankář Tomáš Poštulka. „Nic takového mi z tohoto zápasu mezi vzpomínkami neutkvělo,“ dokládá, že vychytaná nula nepatří do kategorie nezapomenutelných.

Do dvojutkání šla Sparta s jasným zadáním – postoupit. „Nic jiného si nikdo nepřipouštěl. Fanouškové, ale hlavně tehdejší slovenský majitel podnikatel Alexander Rezeš,“ připomíná, že český klenot patřil tehdy pod holding Východoslovenských železáren. „Vyřazení by se bralo jako velká ostuda a mělo by to i následky,“ přiznává brankář letenského týmu.

Bojovný slogan rudého souboru zněl: Kopněte si do nás. Ten rakouský protivník ovšem naplnil až v odvetě na Letné. „Doma byli neškodní,“ opakuje Poštulka.

Na Letné se rakouský tým, vedený legendárním stoperem Heribertem Weberem, účastníkem mistrovství světa 1978 v Argentině a 1982 ve Španělsku, pokusil naklonit postupové naděje tvrdou, až zákeřnou hrou.

Její obětí byl sparťanský útočník Vratislav Lokvenc, který v prvním poločase utržil ránu loktem a tekla mu krev z nosu. „Tenkrát žádná videa a přezkoumávání likvidačních zákroků nebyla, prošlo jim to,“ trochu omlouvá maďarského rozhodčího, že viníka přes důrazné osobní protesty se zakrvácenou tváří nepotrestal.

Pomstil se tím nejlepším způsobem – vstřelením gólu. Sparta už vedla, když Martin Hašek starší obral protihráče o míč a našel před prázdnou salcburskou brankou volného Miroslava Baranka. Pak přišla Lokvencova chvíle. Trefil se náramně. „Skoro z nemožného úhlu, našel jsem volnou skulinku nad rukama rakouského brankáře,“ vzpomíná.

Krev smyl tím nejlepším a nejhojivějším způsobem, do přestávky Sparta vedla o dva góly a nikdo nepochyboval, že uspěje.

I po přestávce rakouský tým neuhnul z nastoleného způsobu hry, nadále zápas sparťany bolel. Vzdor definitivně zlomil třetí gól, kdy se z přímého kopu trefil Zdeněk Svoboda. Poslal do pokutového území ostrý centr, maďarský legionář Szabolcs Sáfár si hlídal nabíhající hráče a míč nakonec proklouzl nikým netečován do sítě.

Třígólové vedení už bylo dostatečné. „Soupeř se v útočné fázi nezmohl vůbec na nic,“ zdůrazňuje Poštulka.

Navíc hrál v deseti, před přímým kopem byl za hrubý faul vyloučen stoper Thomas Winklhofer. „To byl pořádný brousek,“ přibližuje Lokvenc svého budoucího spoluhráče, jehož poznal z rakouského angažmá v letech 2006 až 2008. „Jinak hrozně fajn kluk, přátelský, milý, ale na hřišti to mydlil hlava nehlava,“ říká bronzový medailista z Eura 2004 v Portugalsku. „I na tréninku,“ dodává.

Během působení v Salcburku si na vzájemný duel často oba vzpomněli. „Bavili jsme se o tom, brali to jako zklamání,“ přibližuje Lokvenc rozpoložení Rakušanů. „Chtěli přes nás přejít, Spartu nepovažovali za těžkou překážku, prožívali docela úspěšné období,“ připomíná.

Jenže i Sparta si věřila. „Casino Salcburk, jak se klub tehdy jmenoval, mi nepřipomínal tým evropské úrovně,“ sděluje své dojmy brankář Poštulka. „Takový lokální,“ nachází příměr. „Složený z rakouských fotbalistů, byť těch nejlepších, doplňovali ho jen cizinci z bývalého socialistického tábora,“ poukazuje na maďarského brankáře Sáfára, polské obránce Romana Szewczyka a Andrzeje Lesiaka, chorvatského útočníka Nikolu Jurčeviće či litevského Valdase Ivanauskase.

Rovněž zkušenosti a psychická odolnost stály na straně českého mužstva. „V Salcburku nebylo ani vyprodáno, když pak přijeli na Letnou a přivítaly je bouřlivé ochozy, byli z toho trošku rozhození,“ vypichuje Poštulka přínos sparťanských fanoušků. „Atmosféra byla rozdílná, v Salcburku jsme hráli ještě na starém stadionu,“ připojuje se Lokvenc.

V tom je právě největší rozdíl mezi tehdejším rakouským týmem a dnešním. Nejen v názvu, nyní Red Bull, ale v podmínkách. „Klub má vynikající zázemí, nádherný stadion, hráči veškerou dostupnou péči, skvěle funguje akademie, která každoročně dodává nadějné mladíky,“ rozebírá Lokvenc. „Ta kvalita je někde jinde,“ přitakává Poštulka.

Proto bude i zápas jiný než před 27 lety. „Salcburk je favoritem,“ neskrývá Lokvenc. „Zatímco Sparta se probojovala do Ligy mistrů po 19 letech, Red Bull byl pravidelným účastníkem, i když teď po deseti letech se šampionem v Rakousku nestal,“ rozebírá. „Ale zase vyřadil tak silné týmy jako Dynamo Kyjev a Twente Enschede,“ poukazuje na cestu kvalifikací.

Rovněž uznává práci nového nizozemského trenéra, jímž je Pepijn „Pep“ Lijnders. „Vyučil se jako asistent v anglickém Liverpool FC u kultovního Jürgena Kloppa, umí sestavit mužstvo, najít vhodné posily,“ probírá Lokvenc.

Člen Klubu ligových kanonýrů týdeníku Gól (73 v dresu Sparty Praha, devět v Salcburku) však zbraně předem v žádném případě neskládá. „Hraje se jedno utkání, věřím, že Sparta bude dobře připravená, soupeře potrápí a je schopná neprohrát, či dokonce vyhrát,“ motivuje své bývalé spoluhráče v rudých barvách.

Na Letné chybět nebude. „Sednu si a v klidu si budu vychutnávat souboj svých bývalých zaměstnavatelů,“ prozrazuje. A nijak netají, že fandit bude Spartě.