„Pořád si myslím, že je to sen.“ V brance Plzně roste velký talent

Plzeňská brankářská jednička, český reprezentant Jindřich Staněk, je zraněná, náhrada na důležitý zápas v Konferenční lize na půdě největšího soupeře ve skupině, chorvatského Dinama Záhřeb, se nabízela – už docela zkušený slovenský legionář Marián Tvrdoň, jenž se ostatně této role už několikrát zhostil.

V nejvyšší české soutěži už nastoupil osmkrát, mužstvo je o jeho kvalitách dostatečně obeznámeno. Trenér Miroslav Koubek, sám bývalý ligový brankář, však poněkud odvážně sáhl po jiném řešení – debut v A mužstvu si připsal teprve osmnáctiletý Viktor Baier. A uspěl, hráči Dinama Záhřeb ho nepřekonali, podílel se tak výrazně na výhře 1:0.

I tento výkon mu pomohl k tomu, že si v neděli připsal první ligový start. Ten už se tak nepovedl: Viktoria Plzeň šokujícím způsobem podlehla doma Karviné 0:1. Ovšem za porážku brankář nemohl.

Český fotbal má další velké brankářské jméno, jemuž se předvídá velká budoucnost. Může mít oslnivější kariéru než Staněk. A třeba i Petr Čech, velká legenda, jemuž se hodně podobá postavou.

Nominací v Záhřebu nebyl mladý brankář zaskočený. „Věděl jsem, že ta šance může přijít, takže jsem se na to důkladně připravoval a jsem strašně rád za tuhle příležitost,“ přiznal po utkání.

Čisté konto proti silnému týmu na stadionu Maksimir, to je velký počin pro debutanta. Nejpůsobivější zákrok Baier předvedl v 61. minutě, kdy skvěle vychytal Vidoviće. „Ten zákrok mě dostal ještě do větší pohody a pak jsem se snažil chodit pro centry a létalo mi to i od nohy,“ líčil své pocity po zápase.

Dlouho nemohl uvěřit, že všechno tak báječně vyšlo. „Asi potřebuji štípnout, jestli ještě nespím. Pořád si myslím, že je to sen,“ neskrýval rozechvění. Ale pak se probudil. „Za vítězství s čistým kontem jsem strašně rád. Děkuji klukům, že mě drželi a podporovali,“ nezapomněl na spoluhráče s vědomím, že vítězí i prohrává tým.

V zápase mu také pomohla dobře postavená dřeva, tyč a břevno. Ale i podle toho se pozná silná osobnost – že má na své straně nakloněné štěstí.

Nasazení úplného nováčka byl z trenérského hlediska možná tah dosti odvážný, ale také logický. „Rozhodlo několik faktorů,“ vysvětloval po utkání trenér Koubek. „Marián Tvrdoň se po prohře v Liberci dostal pod drtivý tlak sociálních sítí a médií, bylo toho na něj hodně,“ připomíná ligovou porážku 0:3, v níž nebyl muž mezi třemi tyčemi mužstvu oporou.

Psychika je u brankářů dosti zásadní. „Řekli jsme si, že ho necháme proti Záhřebu v klidu,“ odhaluje Koubek. „Po zralé úvaze dostal šanci Viktor, vidíme ho každý den na tréninku a je podle expertů největší gólmanský talent v Česku. Byla otázka, jak zvládne tlak mezinárodní úrovně, ale ukázal, že má hlavu silnou,“ oceňuje výkon svého svěřence.

Centimetry a lásku ke sportu zdědil především po otci Petrovi, bývalém extraligovém příbramském volejbalistovi. „Celá rodina byla multisportovní, jezdili na kola, na vodu, Viki zkoušel i hokej či volejbal,“ odhaluje Antonín Barák starší, učitel tělocviku a trenér mládeže, jemuž pod rukama prošly v příbramské sportovní škole na Březových Horách desítky prvoligových fotbalistů. Teď se k nim přiřadil i vytáhlý brankář.

O Baierových brankářských schopnostech nijak nepochybuje, věří však i jeho povaze. „Klidný, rozvážný, mentálně silný,“ charakterizuje ho. „A hlavně má v sobě patřičnou pokoru. Respekt k soupeři, ke spoluhráčům i své práci. Nebojím se, že by teď přišlo machrování - svět mi leží u nohou, všechno půjde samo. Uvědomuje si, že utkání v Záhřebu bylo vydařené a kariéra mu krásně stoupá, ale to nemusí být pořád,“ probírá Barák.

Svůj názor opírá i o Baierovo vystoupení v televizi po utkání v Chorvatsku. „Vyvěral z něj právě ten respekt, což je hodně důležité,“ povšiml si. „Ale všechno nemusí běžet tak krásně,“ varuje. Stejný postoj zaujímá i plzeňský kouč Koubek. „Nemám předčasné úvahy rád,“ odpověděl na otázku, zda se nyní Baier stane jedničkou. „Vyšel mu zápas na Záhřebu, posílí ho to, ale sám jsem byl gólman a vím, jak je to někdy složité. Nikam bych nepospíchal,“ radí k trpělivosti.

Příbramský učitel zdařilý debut promptně probral s otcem Petrem. „Volali jsme si, blahopřál jsem mu k synově vychytané nule, ale současně jsme konstatovali, že je to skutečně jen začátek. Přichází hodně práce a mnoho obětí, to vyžaduje současný vrcholový fotbal,“ zdůrazňuje Barák, jehož syn Antonín mladší, český reprezentant, ve stejné době po delší zdravotní přestávce nastoupil za italskou Fiorentinu v Konferenční lize proti srbskému klubu FK Čukarički a přispěl k vysoké výhře 6:0.

Ještě v žákovské kategorii, ve třinácti letech, nad ním převzal péči jeden z nejpovolanějších příbramských brankářských bardů Radek Sňozík. „Bylo by krásné prohlašovat, že jsem hned v něm rozeznal megatalent, ale tak to není,“ nemíní se chlubit svou jasnozřivostí.

Na mladého svěřence si dobře pamatuje. „V jedné ruce rohlík, ve druhé gumové medvídky a šel na to,“ vybavuje si. „K tomu klukovská léta, která s každým zacloumají,“ dovede pochopit období zrání.

Ví proto, jak je těžké nadějný drahokam ubrousit. „Jde o specifický post, každý brankář je originál, musí si najít svou cestu,“ hloubá Sňozík. „Bylo mi jasné, že Viki doroste do dvou metrů, může mít tedy větší potíže s koordinací pohybu a obratností, ale to se dá zase nahradit něčím jiným,“ rozebírá.

K tomu se přidává i kopací technika. „Dneska je to nutnost, ale já to vidím stále jako přidanou hodnotu, hlavním posláním gólmana je přece to, aby něco chytil,“ vyzdvihuje Sňozík základní poslání mužů s rukavicemi. „Viki se však na tréninku často stavěl i do pole, nohy nebudou jeho slabina,“ praví se přesvědčivě.

V patnácti letech předal Baiera do Viktorie Plzeň. „Vzal si ho do péče Jirka Hlaváč,“ odhaluje pokračovatele ve výchovném procesu. „A to je pro jeho růst nejdůležitější, že jsou okolo něj lidé, kteří ho podrží a pomohou. Od otce Petra, jehož také dobře znám, a celé rodiny vůbec, která mu vytvářela potřebné zázemí,“ vrací se ke kořenům.

A tým Plzně vede navíc Miroslav Koubek, bývalý ligový brankář Sparty Praha, který dobře ví, co tohle řemeslo obnáší. „To je další výhoda,“ souhlasí Sňozík. „I když je to i oboustranné, neboť vidí i to, čeho by si jiný trenér vůbec nevšiml,“ probírá.