Článek
Mistr Evropy 2016, vicemistr kontinentu 2004, bronzový medailista světového šampionátu 1966. Portugalský tým, s nímž se v sobotu střetne český výběr v elitní skupině Ligy národů, zaknihoval v minulosti zajímavé úspěchy, ale soupeře straší především současným výběrem plným hvězd nejvyšší svítivosti.
Ale každý se dá překonat. Připomeňme se tři přesné trefy, které vyvolaly jásot nad výhrou nad nebezpečným protivníkem.
Nátěr na růžovo nepomůže
Československo–Portugalsko 1:0 (1:0)
25. 9. 1985, Praha, kvalifikace MS 1986 v Mexiku
Gól: 21. Vladimír Hruška
Sestava ČSSR: Mikloško–Hašek, Straka, Chovanec, Ondra–Chaloupka (57. Mičinec), Berger, Kula–Vízek, Griga (77. Lauda), Vladimír Hruška. Trenér Josef Masopust.
Rozhodující úder přichází už ve 21. minutě. „Po rozehraném přímém kopu centroval zprava Ivan Hašek, míč přeletěl oba stopery, přiťukl jsem si ho levou nohou a pak ho napálil levačkou po břevno,“ vybavuje si okamžitě střelec vítězného gólu Vladimír Hruška. Šlo pro něj o nezapomenutelný moment kariéry. „Byl to můj jediný zásah v reprezentaci, ten z hlavy nevymizí,“ přiznává bývalý útočník Bohemians Praha.
Další gól výběr trenéra Masopusta nepřidal, neskórovali ovšem ani soupeři. Slavila se výhra. Jenže jásot nebyl třaskavý, byla hodně upracovaná až vydřená, moc krásných zážitků československý tým fanouškovi nenabídl. „Bylo to rozhárané,“ nepopírá Hruška.
Okolnosti k nádherné jízdě ani moc příznivé nebyly. „V kvalifikaci tým utrpěl na domácí půdě výprask od Německa, tedy toho západního, 1:5. Došlo k velké obměně mužstva, bylo nás sedm nových včetně mě, ale prohrálo se ve Švédsku,“ popisuje Hruška.
Výhra nad Portugalskem blažila, ale předvedený výkon byl hodně chabý. Zkušený fotbalový novinář Miloslav Šimák komentář k utkání v týdeníku Gól opatřil titulkem „Nátěr na růžovo nepomůže“ a v kritickém duchu se nesl celý článek.
Fotbalovou vrchnost rozčílily výhrady natolik, že Šimákovy postřehy řešil stranický výbor Československého svazu tělesné výchovy a bylo týdeníku Gól doporučeno (nařízeno), aby v tomto duchu o reprezentantech socialistického zřízení už nepsal.
Do Mexika československý tým nejel, ze 2. evropské kvalifikační skupiny postupovaly SRN a Portugalsko. V análech tak svítí jen domácí výhra nad Portugalskem, pod níž se podepsal Vladimír Hruška.
Královské kousky panovníka
Československo–Portugalsko 2:1 (1:0)
6. 10. 1989, Praha, kvalifikace MS 1990 v Itálii
Góly: 11. z penalty a 83. Bílek – 75. Aguas
Sestava ČSSR: Stejskal–Straka, Kocian, Kadlec, Bílek–Čabala (70. Němeček), Hašek, Chovanec, Moravčík (89. Kinier) – Griga, Skuhravý. Trenér Jozef Vengloš.
Příležitost k odvetě dostává československý tým – už pod vedením Jozefa Vengloše – hned v následující kvalifikaci na světový šampionát. Zápas na Letné probíhá v nadšené atmosféře, socialistický režim se viklá v základech, ještě sice nepadl (až za měsíc), ale v Sovětském svazu běží Gorbačovova perestrojka, hroutí se totalitní vlády v okolních státech.
Pocit vlastenectví nabývá na intenzitě, fotbalisté ho mohou ještě náležitě pozvednout.
V týmu dominují hráči Sparty Praha, ojedinělou formu má záložník Michal Bílek, současný trenér Viktorie Plzeň, muž excelentního nákopu. Nejprve proměňuje pokutový kop, byť si brankář Silvinho míč pohladil.
Jenže situace se komplikuje. V 18. minutě útočník Stanislav Griga ohyzdně atakuje brankáře a je vyloučen. V 75. minutě brankář Jan Stejskal neudržel v rukách střelu z přímého kopu, míč se odráží od břevna a Rui Aguas snadno vyrovnává. Portugalci s ofenzivními nájezdníky Futrem a Rui Barrosem cítí šanci utkání proti oslabenému soupeři zvrátit.
Jenže československý tým má svého krále. V 83. minutě přichází druhá jeho šance předvést svou neomylnou pravačku – přímý kop v ideální vzdálenosti. Zásluhu na něm má střídající Václav Němeček. „Žádný pokyn od trenéra Vengloše jít si pro faul, byť by to byla opravdu nadějná příležitost skórovat, jsem nedostal,“ vyvrací spekulace o dobře zvolené taktice vynutit si střeleckou šanci. „Vlastně mě spíš skosil Tomík Skuhravý, který se k tomu přimotal, než portugalský stoper,“ připouští pochybení německého rozhodčího Schmidhubera.
Míč si staví Bílek a přes zeď posílá míč do sítě. „Věřil jsem mu, měl skutečně vynikající kop a v tom roce se mu dařilo snad úplně všechno,“ skládá Němeček poklonu sparťanskému spoluhráči, jenž se stal v revolučním roce 1989 fotbalovým králem.
Československo už v duchu nabyté svobody na světovém šampionátu 1990 v Itálii došlo až do čtvrtfinále, Portugalci zůstali naopak doma.
Obdivná úklona soupeře
Česko–Portugalsko 1:0 (0:0)
23. 16. 1996, Birmingham, čtvrtfinále EURa v Anglii
Gól: 53. Poborský
Sestava ČSSR: Kouba–Kadlec–Horňák, Suchopárek–Látal, Poborský, Bejbl, Němeček (90. Berger), Němec–Šmicer (85. Kubík), Kuka. Trenér Dušan Uhrin st.
Ten gól vnikl nesmazatelně do kronik, je – právem – řazen mezi nejcennější skvosty, které český fotbal světovému bohatství nabídl. Staví se na úroveň Panenkova dloubáku, jímž poslal ve finále ME 1976 v jugoslávském Bělehradě československý tým do zlatého opojení.
Duel ve čtvrtfinále EURa 1996 zatím nezná vyvoleného. Míč se dvakrát odráží od nohou protivníka, český vlasatec… ne, dál to skutečně nejde. Popisovat fotbalovou pohádku začíná být nudné, je třeba ji vidět.
Čeština je hodně košatý jazyk, dokáže najít ty nejchytlavější příměry. Poborského lob jich už využil nepočítaně, najít nějaký neotřelý se stává velkou výzvou pro mistra slova.
Anketa
Ostatně on sám už cítí malou únavu, když se má k tomu okamžiku vracet. Řekl k němu snad už všechno, co mohl, milerád dává příležitost jiným. Proč ne protihráčům, kteří mu v tom zabánit nedokázali.
„Ne, nebudí mě ze sna, naopak byla to fotbalová paráda, byl jsem vlastně rád, že jsem byl její účastí,“ říká poněkud překvapivě stoper Hélder, který sledoval, jak míč zapadá do branky, což v konečném důsledku znamenalo konec portugalským ambicím. „Pořád si to velmi dobře pamatuju. Poborský nabíhal z levé strany, skočil jsem mu do rány, ale byl o zlomek vteřiny rychlejší a lobem poslal míč za Baíova záda. Byl to fantastický gól,“ umí ocenit mistrovský kousek, třebaže znamenal pro jeho tým zmar.
Mluví o něm s obrovským sportovním nadhledem. „Byl to velký moment nejen pro český fotbal,“ tvrdí Hélder. „Velké góly tvoří historii. Vás dostal do semifinále, my jsme vypadli,“ už se vyrovnal s neúspěchem na anglickém šampionátu.
Český kouzelník mohl být vystaven určitému stylu pomsty, když se stal hráčem Benfiky Lisabon. „Portugalci ho uvítali velmi dobře, ani stopa po nějaké zášti,“ odmítá ubohé výlevy frustrace Hélder. „Myslím, že v Benfice mohl být Karel spokojený,“ dodává.
S gólem šikovného záložníka byli spokojeni především čeští fanoušci. Stříbro z evropského šampionátu v Anglii představovalo největší úspěch v samostatné éře po rozpadu federace. Úspěch, na který se snaží zatím marně navázat.
