Po stopách kolapsu Sparty. Křehkost vypovídá o nesouladu na Letné

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Prohru Letenských symbolizovala studená sprcha ve druhém poločase, liják epických proporcí vyhnal takřka polovinu stadionu z tribun. A i když déšť ustal, diváci se už na poslední minuty za stavu 2:4 ani nevraceli. Po zápase po dlouhé době zazněl lehce pasivně-agresivní pokřik „bojujte za Spartu“. Opět se vrátil silný závan nepovedeného podzimu.

Letenští si tak druhou prohrou v řadě smazali vynikající dojem ze začátku jara a z vyhraného derby. A z tria s Viktorií a Baníkem, které bojují o postupové místo v Champions League, je teď v nejhorší pozici. Jak se do této pozice Sparta dostala?

Byl to zápas, který připomněl to nejhorší ze sparťanské defenzivy na podzim. Všechny čtyři góly Plzně padly po tristních chybách obránců, vykoupali se v nich zejména stopeři. „Dnes jsme nevypadali tak jako doposud v tomto kalendářním roce. Pro Plzeň bylo hrozně jednoduché vytvářet si šance a skórovat,“ mrzelo po utkání kouče Sparty Larse Friise.

A měl pravdu. Prakticky každý balon Viktorie za obranu smrděl průšvihem pro Spartu. Martin Vitík byl slabý v soubojích jeden na jednoho. Filip Panák se opět těžko popasovával s tím, když proti němu vystupoval protihráč a znemožňoval mu rozehrávku. Spolu s tím jako by ztrácel i sebevědomí v soubojích, když prohrál klíčový duel s Matějem Vydrou před třetí brankou. Asger Sörensen kupil poziční chyby. A brankář Peter Vindahl svému týmu taky příliš nepomohl.

Přitom přepínání směrem dozadu, ale i počínání v základních defenzivních principech byly jedněmi z hlavních zlepšení, která Sparta po zimní pauze zaznamenala. Teď si ale všechen posun smazala.

Sparta tak znovu ukázala, co ji trápí celou sezonu. A sice psychická křehkost a nekonzistence výkonů. Když se trápí, nedokáže se vrátit k základům a principům, které ji drží.

Zápas s Plzní byl pro celou sezonu adekvátní mikropříběh. Letenští začali doopravdy výborně. Směrem dopředu výborně vyhledávali prostory, do kterých posílali jeden jedovatý míč za druhým. Zvlášť pravý kraj obrany Viktorie mezi Memičem a Dwehem hořel. Sparťané tento prostor přečíslovali, vyměňovali si pozice, nacházeli volné skuliny, byli v neustálém pohybu, předváděli krásné kombinace, motali hlavy soupeři.

Kdyby ale někdo divákovi ukázal Spartu z patnácté minuty a z pětasedmdesáté, nepoznal by, že se jednalo o tentýž tým. Těžkopádní Letenští kazili základní rozehrávku, nezískávali odražené míče, vypadali odevzdaně a poraženě. Po čtvrtém inkasovaném gólu Sparta vůbec nepůsobila dojmem, že by mohla zápas zvrátit. „Plzeň vyhrála zaslouženě, protože to dnes chtěla víc než my,“ shrnul svůj dojem po utkání Lukáš Haraslín.

Jeho trenéra Larse Friise po utkání viditelně tato odpověď dost vykolejila. „V tomto směru s ním zásadně nesouhlasím. Asi se musíte zeptat někoho jiného, aby vám to vysvětlil,“ pronesl.

Na dotaz Seznam Zpráv, zdali mu tento tým přijde křehčí než v titulových sezonách, ale připustil, že právě tady spočívá jeden z problémů celého ročníku. „Je to velmi dobrá otázka. Bavili jsme se o dobrém nastavení už po prohraném zápase s Libercem. A něco na tom je, protože nemůžeme prohrávat zápasy, jako je tento. Musíme se na to podívat a mentální stránka je ta nejdůležitější ve fotbale. Je důležité, jak se z toho oklepete, nejsme v tom teď úplně dobří,“ uznal dánský kouč.

Sparta zkrátka působí dojmem, že se občas v porážkách až příliš babrá. Což nezáměrně přiznal i kapitán Filip Panák. „Fotbalem žijeme, já to mám tak, že nad každou výhrou, remízou i prohrou přemýšlím, nějak se to rozebírá jak na klubu, tak doma. A když jsem doma, dost nad tím přemýšlím, každý takový zápas je pak složitější vstřebat a znovu se nastartovat,“ přemítal po utkání.

Jedním ze znaků velkých týmů je schopnost oklepat se z prohry. A Sparta se v tomto ohledu v této sezoně těžce trápí. V sezoně si připsala celkem šest porážek. Z toho třikrát zaknihovala dvě prohry v řadě.

Zápasů, které by Sparta v minulé sezoně otočila, nebo přece jen zvrátila na svou stranu, je také méně. Na jaře takové byly –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ v Olomouci i v Karviné. Ostatně výkony venku jsou taky jedním z velkých problémů Letenských, v ofenzivě nedokáží ani zdaleka tak dominovat jako v domácím prostředí. To je nakonec přece jen srazilo v Liberci, kde před reprezentační přestávkou prohráli 0:1.

Dalším faktorem prohry Sparty byla neschopnost správně zareagovat na běh utkání. Taktický mág Miroslav Koubek výborně uzpůsobil hru Plzně pro druhý poločas. Matěj Vydra znemožňoval Panákovi rozehrávku. Obrana Viktorie se zasunula hlouběji, aby eliminovala náběhy za obranu.

A na druhé straně Lars Friis do druhé půle poslal místo Lukáše Sadílka Victora Olatunjiho. Ten trenérovu důvěru splatil už jednou vítězným gólem v Olomouci náběhem za obranu. Přímočarost a přítomnost ve vápně tak dávala smysl, ale spíš v pozdějších fázích utkání.

Bez Sadílka ale Sparta přišla o jednoho extrémně pohyblivého záložníka výborného ve sbírání míčů. A taky toulajícího se Haraslína, který se přesunul pod hrot a příliš tuto pozici už neopouštěl. A Letenským se tak rozpadla struktura hry směrem dopředu.

Koubek se nechtěl příliš vyžívat v tom, jak vyzrál na Friise. Ale uznal, že hrát ve třech stoperech na dva fyzické hrotové hráče je jedna z pravěkých pouček fotbalu, která vždy platila.

„Když hrajete trojkový systém v obraně a soupeř má dva hroty, nebrání se to špatně. Z naší zkušenosti jsou pro nás dva silové hroty lepší, to nám nedělalo až takovou potíž,“ prohlásil plzeňský trenér. A je to už poněkolikáté, kdy Larsi Friisovi v nepovedených zápasech nevyšlo střídání.

Není zřejmé, zdali je to nedostatkem silných osobností v kabině nebo nepohodou či nedostatkem formy některých hráčů, ale v každém případě současná situace svědčí o určitém nesouladu v kádru Sparty. A Letenským se zkrátka nedaří situaci vyladit.

Je těžké si vysvětlit, proč byl Victor Olatunji vynechán ze zápasu s Libercem z disciplinárních důvodů, ale pak proti Plzni dostal šanci jako první střídající hráč hned po poločase.

Podle jmen měla Sparta řadu jasnějších variant, koho nasadit místo Lukáše Sadílka, který přitom hrál velmi slušný zápas. Albion Rrahmani je nejdražší posilou Letenských a alespoň herně v posledních měsících vypadal lépe než Olatunji. Minimálně si ho Sparta v zimě do této role připravovala, šancí ale teď moc nedostává.

Samostatný příběh je pak totální sublimace Veljka Birmančeviče. Největší hvězda Sparty z minulé sezony se proti Plzni dostala na hřiště až na posledních patnáct minut. Na jaře nehrál v lize ani jednou v základní sestavě.

Je to k nevíře po senzačním vstupu do jara a vyhraném derby, kde Sparta vypadala konečně jako tým, který příští sezonu zase může směle bojovat o titul. V tu chvíli byla v relativně komfortní situaci na druhém místě.

Teď je ale boj o druhé postupové místo extrémně napínavý a velmi otevřený. Sparta v neděli hraje na půdě rozjetého Baníku, který má momentálně možná nejlepší a nejvyrovnanější fazonu v lize. Do konce základní části už zbývají jen tři zápasy. „Jsme ve vážné situaci a potřebujeme vyhrát,“ shrnul patálie Sparty lakonicky Friis.