Článek
Moc pozitiv po porážce 1:2 s opravdu tvrdě pracující Olomoucí na jarním startu ligy fotbalisté Plzně najít nemohli. Snad jedině návrat dvaadvacetiletého útočníka Rafia Durosinmiho po roce a půl od zranění kolene, jež zhatilo přestup do bundesligového Frankfurtu za deset milionů eur.
Leč v Olomouci se toho na moc nezmohli. Až příliš byla znát absence kapitána Lukáše Kalvacha ve středu pole. Moc inteligentnějších šestek s kvalitní výstavbou hry v lize nenajdete. A zatímco tentokrát chyběl kvůli vysokým teplotám, Viktoria se na období bez Kalvacha po šesti letech musí chystat, neboť další smlouvu zatím odmítl, před třicítkou chce zkusit něco nového. Plzeň bez něj postrádala přirozeného lídra.
„Naše kabina je stoprocentně pevná, o kolektivní lídrovství se starají také Hejda se Šulcem,“ jmenoval Koubek. „Kalvach ale chyběl v usměrnění poziční hry, v kreativitě ze zadních pozic,“ uznal.
Třebaže Viktoria po rohu na přední tyč vedla, během čtvrthodiny ještě v první půli prohrávala, když nezvládla největší olomouckou zbraň – rovněž rohové kopy. „Sigma je asi nejlepší v lize ve standardkách, chystali jsem se, ale chovali jsem se špatně. Utkání jsme prohráli výpadkem při rozích,“ povzdechl si Koubek. „Všechno jsme hodili do koše. Chovali jsme se nezodpovědně, málo důrazně. Lajdácky. Tím jsme urazili fotbalového pána Boha.“
Porážku nazval mrzutou. „A hlavně zbytečnou,“ svraštil Koubek vysoké čelo. „Nemůžu mužstvu vytknout, že by nebojovalo, nebo bylo mdlé. Sigma si to odbojovala, odskákala, ubránila.“
Porážka Západočechů v Olomouci možná byla zbytečná, hlavně však nepříjemná. Poměrně značně promluvila do hry o ligový trůn. Slavia jako hlavní aspirant na titul a tudíž přímou vstupenku do Ligy mistrů si hýčká před Plzní už desetibodový náskok. A Viktorka má před zvedající se Spartou jen tříbodový polštář. Kdyby na Hané vyhrála, mohla by za necelé tři týdny přivítat Slavii jako číhající predátor…
Jistě, ve fotbale je možné ledasco, sezona je dlouhá, o mistrovi není rozhodnuto, jenže teď už by si to nažhavená Slavia musela hlavně prohrát sama.
„Konkurenti vyhráli, ale my se budeme koukat navrch,“ ubezpečil Memič.
Rychle poznal, že v plzeňské kabině vládne vítězné DNA. Je tam zakořeněné.
Ne, titul není ultimátní cíl jako ve Slavii. To by při porovnání rozpočtů vyznělo troufale. Plzeňský boss Adolf Šádek jde sice rád s klackem proti tankům, ovšem tento tlak na mančaft s realizačním týmem nepřenáší. Je si vědom možností, limitů, rozdaných karet.
Stejně je obdivuhodné, jak masivně konkurenceschopnou organizaci v Plzni vybudoval(i).
A to nejen v českém měřítku.
Na čem stojí?
Přestupy Plzně
PŘÍCHODY: Amar Memić (Karviná), Merchas Doski (Slovácko).
ODCHODY: Jan Sýkora (Olomouc), Erik Jirka (Gliwice), Jhon Mosquera (ukončení smlouvy).
Faktor Šádek
Plzeňský příspěvek do klubového koeficientu je enormní a především dlouhodobý. A stále trvá. Nedávné skalpy Anderlechtu nebo San Sebastianu mají zvuk i váhu. Příští týden čeká Viktorku v předkole play off Evropské ligy maďarský Ferencváros. O něčem svědčí, že Plzeň je jediná, která na jaře stále pokračuje v mezinárodní soutěži.
„Je až neuvěřitelné, jakou má Plzeň bilanci v evropských pohárech, hlavně kluci sbírají výborné zkušenosti,“ řekl Seznam Zprávám bývalý kapitán Viktorky Roman Hubník. Někdejší kumpány navštívil v pondělí na hotelu v Olomouci. A měli nač vzpomínat.
Zisky z Evropy i sportovní úspěch jsou pořád velkou motivací nejen pro hladového bosse Šádka. Celý klub náročný předseda představenstva a generální manažer nenechá vydechnout.
Stále platí jednoduchá rovnice: fotbalová Plzeň = Adolf Šádek.
„To je stoprocentní pravda. Pan Šádek žije Plzní,“ kývne někdejší reprezentační obránce Hubník, jenž vyhrál ligu s Viktorkou i Spartou.
Šest titulů, čtyřikrát Liga mistrů, vybudovaná infrastruktura. Po záhadném zmizení bývalého majitele Plzně a místopředsedy svazu Miroslava Kříže započala nová éra Viktorie, jež nemá v historii klubu obdoby. A Šádek je v čele povstání proti pražským velkoklubům, kterým nemůže čelit ekonomickou silou. Plzeň zůstává rodinným klubem, kde všichni vědí, jaká je jich úloha. „Nejsou pod takovým tlakem jako ve Spartě nebo Slavii,“ podotýká Hubník.
Platí to i poté, co Šádek prodal většinový podíl rakousko-švýcarské podnikatelské skupině, za níž stojí pánové Martin Dellenbach a Raphael Landthaler. Šádkovi se ulevilo, jel na krev, neskutečně riskoval, přímo hazardoval, půjčil si podle svých slov až 150 milionů korun, avšak nakonec sportovními úspěchy, především postupem do Ligy mistrů, hrozící bankrot před třemi lety zažehnal. Hrál vabank.
„Trošku jsem se bál, jestli si tam pana Šádka vůbec nechají, co s Plzní bude. Zvládli to velice dobře,“ oddechl si Hubník.
„V Plzni je dlouhodobě úspěšné období. Pomohl příchod nových majitelů, situace se po finanční stránce uklidnila. Po sportovní stránce patří Plzeň ke špičce ligy, v evropských pohárech dělají velké úspěchy. Sleduji to s radostí,“ doplňuje pro Seznam Zprávy středopolař Tomáš Hořava, trojnásobný mistr s Plzní.
„Adolf Šádek,“ vypálil sportovní manažer Olomouce Ladislav Minář v nedávném rozhovoru pro Seznam Zprávy, když dostal otázku, kdo je nejlepším sportovním šéfem v lize. „Udělat tituly, Ligu mistrů a zariskovat takovým způsobem!“
Ekonomické potíže Plzně měly své důvody – ale ať to byl covid, nebo zejména odchod majitele Tomáše Paclíka, Viktorka to ustála se štěstím, jež se nemusí opakovat, a znovu se nadechla.
Šádek jako minoritní vlastník musí už sice při rozhodování o strategických krocích vyslechnout představenstvo, ale pořád zůstává hybnou silou klubu, ve kterém je život. Coby ostrý manažer s jednodušším slovníkem chce mít stále o všem přehled. I o tom, jestli šestnáctka trénuje ve středu na hřišti číslo dvě nebo tři. To se nemění, třebaže i Šádek se zklidňuje, založil rodinu a vnímá fotbal v kontextu života.
Lidé z fotbalové branže oceňují jeho totální nasazení, přístupnost komukoli v klubu v jakoukoli hodinu. Neztrácí čas, rozhoduje rychle, pragmaticky. Stejným slovem popisují jeho vztah s Romanem Berbrem, někdejším místopředsedou fotbalové asociace a dříve faktickým vládcem rozhodčích.
Kritika na Šádka dopadá rovněž za vazby na Martina Svobodu, ve fotbalovém zákulisí a v korupční aféře nechvalně známém pod přezdívkou Chřestýš.
Těžko obstojí klišé, že taková byla doba, že se nešlo nepošpinit, a ať si každý klub nejdřív zamete přes vlastním prahem…
„Musí mít ostré lokty, bez toho by Plzeň nebyla tam, kde je. Ale když s panem Šádkem jdete na kávu, můžete se s ním bavit o čemkoli v pohodě,“ říká Hubník. „Vždycky byl 24 hodin denně na příjmu, chtěl znát a řešit mé problémy. Platilo, co řekl. Nepotřebovali jsme manažery. Pro něj je důležité podání ruky. Těžce nese, když je už s někým dohodnutý, a hráč nakonec jde jinam.“
Hořava přidává: „Pan Šádek je hodně ambiciózní. Klub je pro něj naprostou prioritou. Dává do něj svou energii. A když se nedaří, umí to dát hráčům jasně najevo. Tlačí na to, aby byl klub úspěšný.“
Dobře si vybaví i chvíle, když se nedařilo a šéf napochodoval do kabiny: „Hráčům pohrozil, že nikdo nemá místo jasné a může z klubu vyletět.“
Na hráče má Šádek čich. Ale nespoléhá jen na své schopnosti.
Důraz na skauting a vztahy
Obchodně-marketingové záležitosti má roky na starosti Jaromír Hamouz. A Plzeň se dlouhodobě pyšní nadstandardními vztahy s municipalitou – městem a krajem.
Je znát, že s příchodem nových vlastníků upravila filozofii. Větší důraz se klade na špičkovou regeneraci, moderní akademii v Luční a zejména na skauting, jemuž již rok šéfuje Jan Říčka, někdejší skaut Manchester City.
Do klubu se vrátil loni František Mysliveček, rovněž zkušený funkcionář. Stará škola v tom dobrém slova smyslu – fotbalistu potřebuje pořádně nakoukat, teprve pak dá na data.
„Pana Myslivečka mám strašně rád, to je manažer, který má vážně oko,“ popisuje Hubník.
Také sportovní ředitel Daniel Kolář do nové role po úspěšné hráčské kariéře vplul. Při jednání se zahraničními hráči udělá dojem propracovanou prezentací klubových vizí v angličtině. „Dan Kolář je inteligentní člověk, stejně jako byl fotbalista,“ oceňuje někdejšího spoluhráče Hořava.
Přijdou kluci, které mohou za půl roku prodat dál, což je filozofie majitelů. Ale není to na úkor výsledků, že by hráli šestý flek.
A chválí i to, že šanci konečně dostávají odchovanci – Robin Hranáč je od léta už v Hoffenheimu, do top soutěže ho má následovat Pavel Šulc. Příležitosti dostávají také Sojka, Panoš, nebo Paluska.
„To je cesta, kterou by se měly vydat všechny české kluby, víc se zaměřit na mládež. Jsou tam rezervy,“ nabádá Hořava. „Když jsem byl v Plzni já, přiváděli se hotoví hráči, moc se nepočítalo, že se odchovanci zapracují do áčka. Je jen dobře, že se to mění.“
Už ani nikdo neví, že Chorý s Hranáčem odešli
S Hubníkem vyzdvihují, jak byl klub připravený na prodeje reprezentantů Hranáče s Tomášem Chorým před sezonou. Obratem přivedl Svetozara Markoviče a Prince Adua.
„Měl jsem obavy. Chorý dával dost gólů, spoustu bodů udělal. Hranáč se mi zase líbil vzadu. Náhrady zapadly, jak Markovič, tak Adu. Pecka. Za půl roku nikdo ani neví, že Choras s Hranáčem odešli. To udělali fakt výborně, měli to nachystané,“ říká Hubník.
„Náhrada jim vyšla, kluci to chytli, zapadli, hrají dobře. Ty odchody nejsou ani znát, jede se pořád dál. Adu se mi hodně líbí. Dává tomu nadstavbu, něco nečekaného, kreativního, má zajímavý pohyb, koordinaci, techniku,“ všímá si Hořava.
A teď je zvědavý, jakou náhradu najde klub za Kalvacha. „Lukáš má velký přehled, dokáže zvládat těžké zápasy. I když nemá takovou rychlost, umí se dostávat do soubojů. Má skvělou kopací techniku. Může to být citelná ztráta, bude těžké ho nahradit,“ míní Hořava.
Hubník však o plzeňskou budoucnost obavy nemá: „Skauting mají dobrý. Přijdou kluci, které mohou za půl roku prodat dál, což je filozofie majitelů. Ale není to na úkor výsledků, že by hráli šestý flek. Chtějí být v top trojce, hrát poháry a od těch se odvíjí prodej hráčů a cenovka.“
I v tom Hořava spatřuje jistou změnu. Za jeho doby se ani tahouni příliš neprodávali. Když tým plnil sportovní cíle, hráči si sáhli na tučné bonusy a neměli moc důvodů posouvat se jinam.
„Za nás, když se někomu dařilo, nechtěl pan Šádek hráče moc pouštět, aby nepřišel o oporu,“ porovnává Hořava. „Posily se Plzni ale zatím daří. Bude záležet na tom, aby tam pořád byl vliv českých hráčů, kteří mají s klubem kořeny, aby se to nepřehouplo do toho, že tam bude cizinců až příliš, to nemusí fungovat.“
Chválí také skladbu realizačního týmu. Miroslavu Koubkovi dělají asistenty Jan Trousil s plzeňskými ikonami Matúšem Kozáčikem a Markem Bakošem, kteří mají vítěznou DNA pod kůží. „Působí tam delší dobu, mají vazby na kluky. Sedlo si to,“ těší Hořavu.
Hubník věří, že u týmu bude třiasedmdesátiletý Koubek pokračovat i další sezonu. „Trenér Koubek je pan taktik. Tým nachystá na každého soupeře. A jakmile je tam větší pohoda, je tak zkušený, že nedovolí, aby přišlo uspokojení. Byla by škoda ho neprodloužit. Plzeň hraje za něj účelně, postupuje v Evropě.“
A už nemusí hrát vabank.
