Pařil se slečnami, byl i nezvěstný. Český trenér krotil polskou legendu

Pokud by umístění v prestižní anketě Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu světa (do roku 1994 Evropy) francouzského časopisu France Football mělo být měřítkem pro věhlas fotbalisty, tak je za polskou historickou jedničku pokládán současný kanonýr Robert Lewandowski, jenž v roce 2021 skončil druhý za Lionelem Messim.

Měl však dva medailové předchůdce.

Bronz bral za rok 1982 záložník Zbigniew Boniek, v letech 2012 až 2021 předseda Polského fotbalového svazu a nyní viceprezident UEFA, a v roce 1974 tvůrce hry Kazimierz Deyna, jenž tragicky zemřel při autonehodě v roce 1989 ve věku nedožitých 42 let.

Je považován za legendu. A na jeho výjimečnosti se podílel i český odborník Jaroslav Vejvoda.

Kazimierz Deyna pochází ze severu země, do Legie Varšava, do snad nejslavnějšího polského klubu, přišel v roce 1966 z LKS Lodž, v devatenácti letech. S nálepkou obrovského talentu. V té samé době mužstvo převzal český trenér Jaroslav Vejvoda. Pro oba spojení přímo osudové.

S mladíčkem cloumaly hormony. „Lehkomyslný, takovou měl v té době Deyna pověst,“ sděluje Bohumil Paukner, nejvyšší muž Dukly Praha. K polskému fotbalu získal během služebního pobytu ve funkci člena obchodního oddělení na československé ambasádě ve Varšavě silný vztah, dozvěděl se o něm hodně. O působení trenéra Vejvody a rovněž o Deynovi.

Vliv českého odborníka, jenž získal na lavičce Dukly Praha sedm československých ligových titulů, na nevybroušený klenot byl zásadní. „Říká se, že právě Vejvoda zachránil Deynovi kariéru, i sám fotbalista to ve své autobiografii přiznal,“ sděluje Paukner. Byl totiž na mladého svěřence přísný, nic mu neodpustil. Talent netalent. „Pamětníci vzpomínali, jak se na jeden zápas venku při odjezdu na Deynu marně dlouho čekalo. Byl někde u nějaké slečny, pařil, několik dní nezvěstný,“ pokračuje. Pověst flamendra potvrzoval.

Jenže byl klíčovou osobností týmu. „Najednou oficír, vedoucí mužstva, Legia byla armádním klubem, Deynu s jásotem a oddechnutím přivedl,“ líčí Paukner. Ale trenér Vejvoda necouvl. Napařil své hvězdičce citelnou pokutu a nechal ho doma. „Nic mu neodpustil, čímž mu zachránil kariéru,“ zdůrazňuje Paukner.

Společně oslavili polský ligový titul v ročníku 1968/1969, po dlouhých třinácti letech.

Pro Legii Varšava se stal Deyna nedotknutelnou modlou, o čemž svědčí i to, že jeho dres s číslem 10 byl zavěšen do Síně slávy a vyřazen z kolekce pro hráčskou kabinu, nikdo ho už na sebe nenavlékne. Bylo by to zneuctění klubové svátosti.

Proti československé reprezentaci nastoupil Deyna dvakrát. V listopadu 1974 na pražském stadionu v Edenu se při remíze 2:2 mezi střelce nezapsal, o dva roky dříve v říjnu 1972 v Bydhošti však řádil: na porážce výběru trenéra Václava Ježka 0:3 se podílel dvěma zásahy, třetí přidal rychlý křídelní útočník Robert Gadocha.

Ale k neuhlídání byl především Deyna. „Skvělý ve všech činnostech,“ vzpomíná na něj obránce Vladimír Táborský. „Měl výjimečný přehled, obdivuhodnou techniku, přesnou a překvapivou střelu,“ vypočítává přednosti polského záložníka. „Těžko se mu vzdorovalo,“ zdůrazňuje.

Jeho góly dostaly domácí fanoušky do extáze. „V Bydhošti bylo plno, nějakých pětatřicet tisíc diváků, nabité ochozy, byl to hukot,“ vybavuje si útočník československého týmu Dušan Herda. „Deyna byl jejich miláčkem, řvali nadšením pokaždé, když se dotkl míče,“ upozorňuje. „Patřil ve své době k nejlepším fotbalistům světa,“ nepochybuje mistr Evropy 1976.

Stal se polskou legendou – na podobnou úroveň se dostali snad jen Wlodzimierz Lubanski, Zbigniew Boniek a nyní Robert Lewandowski „Technický, elegantní, velký přehled, tvrdá střela,“ vypichuje jeho vlastnosti Stanislav Levý, bývalý československý internacionál. „Obdivoval jsem ho na mistrovství světa 1974, kde měli Poláci vynikající manšaft a jen nešťastně, až nespravedlivě podlehli v semifinále domácímu německému týmu,“ připomíná. Přesto bronzová medaile je – společně s rokem 1982 na mistrovství světa ve Španělsku – historickým úspěchem polské reprezentace.

Jednoho z nejlepších polských hráčů všech dob vnímal Levý i jako trenér Lechu Poznaň. „Když jsme hráli s Legií Varšava, a to byly hodně vyhrocené zápasy, jeho jméno se neslo neustále ovzduším. Je to opravdová legenda klubu,“ připojuje se Levý.

K Deynovu kultu přispívá i jeho odchod ze světa. Jako hráč amerického San Diego Sockers, do USA emigroval v roce 1981, zahynul při autonehodě. V noci z 31. srpna na 1. září 1989 se vracel autem z tréninku. Z neznámých důvodů narazil v plné rychlosti do nákladního auta stojícího v odstavném pruhu. Byl na místě mrtvý, byl dokonce tak znetvořen, že ho policie dokázala identifikovat jen podle řidičského průkazu, který u sebe měl.

Odešel v nedožitých 42 letech…

V srdcích fanoušků Legie však žije dodnes. „Nikdy na něj nezapomenou, je pro ně pořád modla,“ potvrzuje prestižní polský novinář Dariusz Kurowski. „Má u stadionu postavenou sochu, na jeho hrob ve Varšavě nosí pořád čerstvé květiny,“ prozrazuje, že není pohřben v rodném Starogardu Gdański, městě ležícím čtyřicet kilometrů jižně od Baltského moře.

Šikovný záložník si vyzkoušel i angažmá ve slavném anglickém klubu Manchester City, kde působil v letech 1978–1981. Odchod do kapitalistické ciziny mu socialistické zřízení povolilo po mnoha marných pokusech, stranické orgány přesvědčilo až odstupné 100 tisíc liber, na tu dobu suma obrovská. A hlavně ve valutách, pro socialistické hospodářství obrovský přínos.

Tvrdá anglická hra mu ale nesvědčila, často vysedával jen na lavičce náhradníků nebo s ním trenér experimentoval na hrotu útoku. I tak ale za tři roky v Anglii stihl ve 38 zápasech na záložníka slušných 12 branek.

Mnohem lépe se mu vedlo až po odchodu do USA, do San Diego Sockers, kde hrál i halový fotbal a rovněž se stal legendou.