Notičky: Holky taky! Kdo ženskému fotbalu dluží a měl by pomoci

Omlouvám se, ale když ne jinde, tak alespoň tam vás ženským fotbalem občas „otravovat“ budu, protože mu to dlužím. Svým dlouholetým přehlížením mu to dlužíme všichni. A je na čase to trochu napravit.

Abychom si to vyjasnili: Nesnažím se nikomu vnutit, že ženský fotbal je to nejúžasnější na světě. A že teď musí povinně všichni chodit na ženskou ligu a stydět se, že dosud nechodili.

Za prvé by to byl nesmysl. A za druhé: Sám bytostně nesnáším, když mi někdo něco vnucuje.

Ale ženské Euro, které v uplynulých týdnech proběhlo v Anglii, bylo dobrou příležitostí poukázat na to, že ženský fotbal je plnokrevný sport a žádná bizarní směšná pouťová atrakce, jak ho vnímají mnozí machové v Česku.

Byla to příležitost doporučit alespoň ty tři přenosy, které nabídla Česká televize, aby se někdo třeba poprvé v životě podíval, jak může být ženský fotbal ve vrcholném podání zábavný. A možná šokovaně zjistil, kolik zajímá lidí.

Skoro plný Old Trafford na zahajovacím utkání a našvihané Wembley s 87 tisíci diváků na finále byly samozřejmě extrémy. Ani v Anglii nechodí na ligové zápasy žen v průměru víc než 2 tisíce lidí. Ale společenská prestiž ženského fotbalu zejména v Anglii, USA, Německu, ale i řadě dalších „západních zemí“ se od Česka a celého Ostblocku výrazně liší.

Ženský fotbal tu byl po desítky let v podstatě diskriminován. Komunistická sportovní nomenklatura, ani ta, co přišla po ní, rozhodně nikdy nedávala ženskému fotbalu to, co ženskému basketbalu, volejbalu či házené.

Ženský fotbal nebo lední hokej v komunistické éře nebyly na seznamu olympijských sportů, tudíž neměly státní podporu. Navíc tu svou roli sehrál i tehdy monolitní testosteronový machismus ve stylu „fotbal a hokej jsou ryze mužské sporty“.

Zatímco západní svět se ohledně vztahu k ženskému fotbalu v posledních letech dramaticky proměňuje, Česko tento trend moc nezachytává. A já bych se prostě přimlouval za to, abychom i my začali vnímat ženský fotbal seriózně.

Finále ženského fotbalového Eura sledovalo v domácí vítězné Anglii 17,5 milionu televizních diváků. Pro srovnání, když před rokem hráli finále Eura muži Anglie, dívalo se 30 milionů Britů.

V Německu letos vidělo finálovou porážku jejich ženstva 17,9 milionu lidí, od Eura 2009 se tam sledovanost zdvihla dvojnásobně.

Na tahle čísla se v Česku jen tak nedostaneme, nicméně budiž blahoslavena Česká televize, že zápasy ženské reprezentace nebo Ligy mistryň už docela pravidelně zařazuje.

Dívejme se na ně a naučme se ženský fotbal vnímat jinak, než že je horší než mužský. Není horší, je jiný, logicky. Proč u basketbalu či volejbalu snad nikoho ani nenapadne srovnávat genderové kategorie, ale u fotbalistek pořád někdo remcá, že by nemohly hrát ani krajský přebor? No a co? O tom to přece není.

Ostatně nelze očekávat, že ženský fotbal osloví klasické fotbalové kotelníky, kteří mají mnohem blíž k úplně jiným -ismům než k feminismu.

Musí si vychovat vlastní publikum. Jako třeba florbal. Jeho úspěchu pomohlo zařazení tohoto sportu do tělesné výchovy. Proč by ve školách museli kopat do míče jen kluci, dejte balon i holkám! V Anglii teď burcují, že fotbal u nich dívky hrají „jen“ ve 44 procentech škol. U nás možná nikde.

Na tohle by měla tlačit Fotbalová asociace ČR a Národní sportovní agentura. Měly by podporovat dívčí fotbal na školách všech typů, ve fotbalové struktuře pak vznik nových týmů, péči o soutěže, budovat k tomu potřebnou infrastrukturu a zázemí.

V Americe vydělala firma Nike stamiliony na podpoře ženského fotbalu, který se tam stal nejrozšířenějším ženským sportem. Každá fotbalistka potřebuje míče, dresy, kopačky. To by mohl být návod pro firmy se sportovními potřebami i v Česku. I tady půjde ženský fotbal nahoru, podpořte ho sponzorsky, neproděláte na tom.

Klíčová je samozřejmě i mediální podpora, dosud takřka nulová. Míním, že u novinářů si český ženský fotbal za léta ústrků trochu té pozitivní diskriminace zaslouží.

A když se tohle všechno spojí a reprezentace se jednoho dne posune na velký šampionát, bude následovat větší či menší boom, který to celé posune zase o stupeň výš.

V Británii se o ženský fotbal zajímá 44 procent veřejnosti a 64 procent fotbalových fanoušků. Ta čísla se českou optikou jeví takřka utopicky. Ale pojďme se k nim začít přibližovat.

Muž, který byl vyhlášen Trenérem (minulého) desetiletí, o svém návratu do Baníku Ostrava s nostalgickým zabarvením hlasu po léta hovořil a snil. Nakonec se onen návrat ke kořenům jeho trenérské kariéry uskutečnil dokonce dřív, než plánoval. A to vlastně bezprostředně po jeho spěšném vyhazovu ze Sparty. Baník už byl v podstatě domluven s Pavlem Hapalem, ale fanoušci si víceméně vynutili, že klub musí angažovat Vrbu, když je teď volný. O příchodu trenéra, tak úspěšného s Viktorií Plzeň, ale i na jiných lavičkách, totiž po léta snili také.

Snilo se ostatně ještě na předsezonní tiskové konferenci. Vzpomínky letěly zpátky k mistrovskému titulu Baníku, na kterém se Pavel Vrba spolupodílel jako asistent kouče Komňackého. Co na tom, že když o něm teď hovořil, spletl si jeho vročení o sedm let, lehká roztržitost už k mužům středního věku tak nějak patří.

Ale ještě na té tiskovce se Pavel Vrba zjevně opájel slastnými představami: „Když chytnete začátek, dějí se věci, které se normálně nedějí. Los je pro nás zajímavý. Pokud by se nám to podařilo, můžou se dít věci, o kterých ani radši nemluvím.“

To celé vyprávěl v kontextu vzpomínek na zaplněné Bazaly a euforii celého regionu v mistrovské sezoně 2003/2004. A také v kontextu losu ligy, který se zdál v úvodu soutěže nadmíru „hratelný“: doma Sigma, venku Bohemians, doma Zlín, doma Teplice.

Pokud si někdo hrál s vizí zisku 10 až 12 bodů a skvělého startu do sezony, pak v sobotu rychle vystřízlivěl. Baník si po nuzném výkonu odtrpěl nářez 0:3 od Sigmy Olomouc. A Pavel Vrba vykouzlil opravdu divotvornou proměnu.

„Možná jsme si proti tak dobře připravenému a silnému soupeři troufali až moc a hráli s ním příliš otevřenou partii,“ prohlásil Vrba. „S takovým fotbalem můžeme na vyšší příčky zapomenout, spíš nás čeká boj o střed tabulky. A to kdo ví jestli…“

V Ostravě muselo po vstupu do ligy zavládnout těžké rozčarování, místo útoku na titul se najednou začalo mluvit div ne o sfárání do II. ligy. Už sobotní zápas na Bohemians naznačí, jestli to byl jen úlet, nebo zda se z vysněného návratu legendy nestane noční můra.

Já vím, že je to blbina. Ale je teplo. A já si u toho videa uklidňuju nervy. Docela úspěšně, zkuste to také.

Chcete vidět na vlastní oči Real Madrid? Můžete, hraje 10. srpna se Slavií a 13. se Spartou​, v Praze na Proseku. Ne, nezbláznil jsem se, nepřijede Benzema, utkají se ženské týmy. Ale když budete mít čas, jděte se na ně podívat, dejte jim šanci. Díky!​

Luděk Mádl