Článek
Začněme posledním případem, který byl i poslední kapkou k rezignaci. Co vám nejvíc vadilo na případu Michala Hladíka, který měl být podle vašeho rozhodnutí organizátorem ovlivňování zápasů a přemlouval k němu další hráče?
Když jsme přišli do etické komise, vnímali jsme na začátku jeden velký problém, kterým byl Berbr a kauza Šváb. Začali jsme kauzu na začátku řešit a potrestali jsme, koho bylo možné a toho, kdo nevystoupil z asociace. Ale už v kauze Berbr jsme začali spatřovat, že pokud bychom si odmysleli tuto konkrétní aféru, největším problémem českého fotbalu je match fixing. Problémů má tedy spoustu, ale jedním z velkých je právě tato záležitost. I Vyšehrad byl matchfixingová kauza, kdy Roman Rogoz uplácel rozhodčí, hráče a vsázel na zápasy.
Takže z vašeho pohledu nešlo primárně o problém korupce, ale o to, že byla navázána na match fixing.
Bylo to obojí. Rogoz dělal match fixing už dlouho předtím s jinými týmy a řekl bych, že v Česku jsou dokonce i týmy, které jsou založeny jenom za účelem match fixingu.
Třeba?
Třeba je jeden tým na Moravě, který často mění svůj název a ještě častěji se ukazuje jako úplně červený ve výpisech, které chodí od Sportradaru. Myslím, že tam to musí být systémový problém a nejedná se jen o záležitost pár hráčů v týmu. Vypadá to opravdu tak, že takřka každý zápas je ohnutý. Víc ale říct nemohu, nezlobte se.
K problémům match fixingu se dostaneme ještě později, ale myslím, že pro začátek jako ilustrace dalekosáhlosti problémů je to vypovídající. Teď rozeberme vaše odstoupení. Jaký byl podle odvolací komise hlavní důvod, aby zamítla případ Michala Hladíka?
Odvolací komise trest snížila hlavně proto, že se problém odehrával v nižších soutěžích a nebyl podle jejího soudu tak závažný, což je obrovské nepochopení toho, jak funguje match fixing. Začíná to na mladších hráčích právě jako tady u Filipa Firbachera (ten byl kvůli ovlivňování zápasů potrestán na rok a půl, pozn. red.). A postupně si organizované skupiny hráče buď dál vodí v nižších soutěžích, nebo fotbalista vystoupá výš a má víc co ztratit. A pak už je ovládán.
Vyjádření Etické komise FAČR k rezignaci
„Po rozhodnutí odvolací komise, které padlo v jedné z největších kauz match-fixingu, jakou jsme za dobu svého působení řešili a kde byl bez nám sděleného odůvodnění trest snížen z 15 let na čtyři roky, jsme dospěli k závěru, že přístupy v rozhodování etické a Odvolací komise jsou natolik rozdílné, že je to nadále neudržitelné a neprospěšné pro Fotbalovou asociaci.
Vzhledem k těmto skutečnostem považujeme další působení v etické komisi za zbytečné. Odcházíme s tím, že náš předseda setrvá do 31. ledna 2025 a bude připraven navrhnout Výkonnému výboru FAČR jmenování nových členů etické komise tak, aby dvojinstanční rozhodování ve FAČR nebylo ohroženo."
Zdroj: FAČR
Odvolací komise podle vás problém nepochopila, nebo nechtěla pochopit?
(zamyslí se) Doufám, že nepochopila. Protože nevím, kdo z členů odvolačky by měl mít zájem na tom, aby match fixing dál fungoval.
Takže šlo spíš o opatrnost, že by jejich rozhodnutí bylo spíš napadnutelné u soudu než to vaše?
Asi ano. Je to ale přehnaná opatrnost, která podle mě do spolkového práva nepatří. Pořád je FAČR spolek a není žádný nárok na to, abyste ve spolku figuroval. Spolek se může rozhodnout sám, jestli toho kterého člena chce. A zároveň jestli ho vyloučí, nebo mu udělí patnáctiletý trest. Je to jeho svaté právo a není to trestní soud, že by mu udělil patnáct let odnětí svobody. My jsme mu udělili patnáctiletý trest, během kterého nesmí mít nic společného s fotbalem. Nedovedu si představit, proč by ještě ve fotbale měl být člověk, který opakovaně uplácel mladé hráče, aby fixlovali zápasy.
Na druhou stranu lidé jako Zdeněk Vaňkát poukazovali na to, když vyhráli svoje případy u soudu, že měli ušlé možné zisky. Chápu tedy, že FAČR je spolek, ale přece jen i z pohledu soudu je celá věc na hraně.
Souhlasím. Zdeněk Vaňkát tedy zatím vyhrál nepravomocně a uvidíme, jak to dopadne u odvolacího soudu, protože FAČR se odvolal. Podle mého názoru i zde došlo k nepochopení celého problému ze strany soudce, ale uvidíme, jak to dopadne. U rozhodčích se určitě o ušlý zisk jedná. Ale pokud jsou to sudí typu pana Vaňkáta, který posílá na Vyšehrad zprávy, že má modré srdce a píská pro ně, tak myslím, že není žádná škoda pro fotbal, když tento člověk nepíská.
Pojďme rozbalit kauzu Šváb a trochu ji osvětlit veřejnosti. Jak jste postupovali v celém vyšetřování, ve kterém jste měli k dispozici policejní spisy? Jakou míru důkazního břemene jste museli mít, abyste řekli, že tento člověk opravdu uplácel a nejedná se jen o rozhodnutí na základě toho, že si přečtete pár odstavců ze spisu? Mohlo se v některých případech jednat zkrátka i o poškození dobrého jména fotbalu, na které stačí, když to řeknu jako laik, říct věci, které se nehodí?
Je vtipné, že se tento disciplinární přečin jmenuje už jen poškození jména fotbalu. Slovo dobré se odstranilo za Romana Berbra, když se usoudilo, že fotbal žádné dobré jméno nemá (hořký úsměv).
Vy jste ale nesoudili tyto případy na základě tohoto principu?
Ne. A později vysvětlím proč. Tady jsme museli vyšetřované osoby pozvat, aby nám celou věc vysvětlily. A kdyby opravdu někdo říkal, že hovořil v nadsázce a podobně, asi bychom to brali na vědomí. Ale tito lidé opravdu většinou jen zapírali a říkali, že to není jejich komunikace, že se celá věc nestala a podobně. Myslím, že jsme dokázali nadsázku poměrně dobře odlišit, což se pak projevilo i na hřišti.
Jak?
Myslím, že tomu tak bylo zrovna v případu Zdeňka Vaňkáta, kdy po inkriminovaném utkání, ve kterém byly dva špatně odmávané ofsajdy ve prospěch Vyšehradu, tuto záležitost po zápase řešil s Romanem Rogozem a snad se tím i chlubil. Prostředí ve fotbale tedy bylo strašně vytočeno někam, kam být nemělo. A když jste chtěl pískat a nějak se tím seriózně zabývat, musel jste se v určité chvíli celému systému přizpůsobit. Bylo to strašné v tom, že kdo chtěl jít otevřeně proti Berbrovi, tak si prostě nezapískal. Velmi často se stávalo, že rozhodčí Berbrovi něco odkýval a pak si rozhodoval podle sebe. Protože nic jiného udělat nemohl, jinak by dopískal.
Případ Zdeňka Vaňkáta
Zdeněk Vaňkát je bývalý ligový asistent rozhodčího, jemuž etická komise v roce 2022 zakázala účast na jakýchkoliv aktivitách spojených s činností FAČR. Odvolací komise FAČR potvrdila verdikt EK v tomto znění:
„Etická komise došla k závěru, že pan Zdeněk Vaňkát spáchal disciplinární přečin narušení regulérnosti soutěže tím, že dne 28. 9. 2019 po předchozí schůzce s panem Romanem Rogozem ovlivnil z pozice asistenta rozhodčího utkání FNL FC Slavoj Vyšehrad – FK Varnsdorf hrané dne 28. 9. 2019 v Praze. Za spáchání tohoto disciplinárního přečinu uložila etická komise panu Zdeňku Vaňkátovi v souladu s §28 DŘ disciplinární trest zákazu účasti na všech aktivitách spojených s činností FAČR na dobu dvou let a v souladu s §20 DŘ peněžitý trest ve výši 25 000 Kč.“
Vaňkát se však domáhal osvobození u Městského soudu v Praze, který mu dal za pravdu. Rozsudek je nepravomocný, čeká se na verdikt Vrchního soudu.
Jak jste rozlišovali, že někdo píská podle sebe a někdo ne?
Dívali jsme se na zprávy delegátů a na to, co se v zápasech reálně dělo. Jak pískali rozhodčí, jestli se dopustili zjevných chyb, a tak dále.
Probírali jste to i s komisí rozhodčích?
Na začátku kauzy jsme to hodně probírali s Radkem Příhodou.
Takže jste měli expertní posudky.
Ano. A vždy jsme se snažili postupovat na jejich základě i v případech match fixingu. Tam se ale ukázalo, že to není cesta, protože jsme třeba měli příklad utkání, o kterém jsme si mysleli, že je prodané, protože tam určitě byly manipulované sázky. Společnost Sportradar provádí report ke každému zápasu, sleduje ho a uvádí výpis, jak se sázelo.
Tyto výpisy chodí etické komisi?
Směřují na integrity officera. A řeknu vám příklad. Sportradar vám dodá report o utkání, o kterém sdělí, že zápas byl na 95 % uplacen. Dodá vám data, jak bylo na utkání vsázeno oproti benchmarku, jak by bylo vsázeno normálně, kdyby utkání uplaceno nebylo. Podíváte se na zápas a vidíte, že stoper udělal úplnou školáckou chybu. Přihrál soupeři do běhu a ten vstřelil gól. A to těsně před koncem prvního poločasu, na který bylo vsazeno.
Tedy nejlukrativnější čas, kdy se uzavře nejvíce výhodných sázek.
Tak jsme si pozvali stopera, který ale řekl, že to byla běžná chyba, zkrat v hlavě. Udělali jsme si expertní názor nejmenovaného mládežnického trenéra, ze kterého vždy vycházelo, že se tohle přece může stát, ve fotbale se to stává a tohle může být zkrat.
A jak tedy takový případ dopadl?
Neodstíhali jsme ho. Jen na základě reportu ze Sportradaru člověka neodstíháte.
Co je match fixing a Sportradar
Sportradar je švýcarská technologická společnost, která provozuje matematicko-statistický systém zaměřený na sběr a analýzu dat souvisejících s výsledky sportovních utkání. Spolupracuje se sázkovými kancelářemi, mediálními organizacemi i sportovními asociacemi a tzv. „zachytává“ podezřelé zápasy, které by mohly být postiženy fenoménem match fixingu.
Match fixing je činnost, během které dochází k ovlivňování zápasů zpravidla za účelem výdělku na zmanipulovaných sázkách či sázkových burzách. Systém, jak mělo k match fixingu docházet v Česku, popsal již dříve například deník Sport a server iSport.cz zde.
Takže se musí jednat o souběh věcí.
Musíte to lidem prokázat. A odposlechy samozřejmě byly součástí spisů, jinak bychom se k nim nedostali.
Jak se k vám jako etické komisi dostaly?
Dostali jsme je oficiální cestou. FAČR byl v trestním řízení veden jako poškozený, takže měl možnost do spisu nahlížet a používat ho. Bylo to jediné štěstí, protože jinak bychom je použít nemohli a ani bychom se k těm materiálům nedostali.
Dostal FAČR spisy hromadně a mohl do nich nahlížet každý, nebo jen určité orgány?
Jen určité orgány. Na úplném začátku je dostal právní zástupce FAČR, pak je měl místopředseda svazu Jiří Šidliák, který je zároveň advokát a měl věc na starosti. A ten je předal nám jako etické komisi. My jsme striktně procházeli jen to, co bylo ve spisu. Co jsme získávali nad rámec, byly výslechy osob, které jsme si předvolali.
Kolik vám celé vyšetřování zabralo času a úsilí?
Strašně moc. Byly to desetitisíce stránek, které bylo třeba projít a vyhodnotit, zdali dokážete člověka odstíhat, jestli je to dostatečně závažný případ, zorientovat se v něm a zjistit, co které souvztažnosti vůbec znamenají. Mezitím utíkaly různé útržky z kauzy do médií, takže ty aféry byly hodně nabobtnalé. Novináře většinou zajímaly výkřiky. Někdo se baví s někým o někom třetím, a ten třetí uplácí. Tohle byl hodně případ Slavie a milionu pro Berbra.
Pojďme rovnou k němu. Máte tedy pocit, že konkrétně v tomto případu mediální obraz kauzy neodpovídal i tomu, jak jste celou věc nakonec vyhodnotili?
Na tom je nejzajímavější, že když jsme postupně procházeli materiály, tak ta částka milionu eur nikde v odposleších nezazněla. Celá věc vycházela z poznámky policejního orgánu, kde si policejní orgán pod čarou napsal, a budu parafrázovat: Berbr měl mít slíben milion eur od Tvrdíka za ligový titul pro Slavii.
Ale není řečeno, na základě čeho?
Snažili jsme se v kompletním spise dopátrat toho, na základě čeho policejní orgán k této dospěl – a nenašli jsme to.
Bylo možné spolupracovat s policií a státním zastupitelstvím v rámci jednotlivých případů?
Ne, jen jsme si vyžádali spis, aby celá věc byla procesně čistá.
Takže tohle byl hlavní důvod, proč jste nakonec nesáhli k trestu pro Jana Nezmara?
Ano, byl to ten hlavní důvod. Obecně – ať už jsme se snažili, jak jsme se snažili, přes účetnictví FAČR, STES, zvaní různých svědků, včetně toho, že jsme několikrát zvali Romana Berbra či Martina Malíka – a ti vůbec nezareagovali, což nemuseli, protože vystoupili a už nejsou členové – nikdy jsme se nedostali k nějakému přesvědčení. Mohli jsme mít nějaké dojmy, ale abychom věděli, co to mělo být za částku, za co konkrétně, proč, to se nám nepodařilo.
Ale v odposleších stojí, že Nezmar Berbrovi říká, že mu dluží, říká, že „potřebovali helfnout“ a na základě kontextu je tím míněno, že od rozhodčích. Vám ale například scházela přímá zmínka některého z aktérů o milionu?
Nikde nebyla přímá komunikace Tvrdík–Berbr. Byla tam jen komunikace Nezmar–Berbr. A nikde nezazněla přímá částka od Nezmara. Vždy jen říkal, že dluží. A my jsme o tom mohli mít nějakou představu, asi všichni jsme nějakou měli. Ale určitě se vůbec ani neblížila tomu, že bychom to dokázali prokázat. Kdybychom tuto přímou komunikaci měli a řekl by například – vím, milion vám pošleme, účetní vám to pošle, asi by se to odstíhat dalo.
I to, co stálo v odposleších, bylo málo?
Na to, jak to vypadalo mediálně zajímavě, reálně jsme několikrát vyslýchali Nezmara, Tvrdíka, vyslýchali jsme lidi z managementu Slavie, procházeli jsme účetnictví STES a FAČR, pokoušeli jsme se předvolat další svědky, ale nikdy jsme se přesně nedobrali toho, o co se přesně mělo jednat.
Teď jste popsal rovinu vašeho vyšetřování. A teď se vrátím k otázce poškození dobrého jména fotbalu. Ve spise přece byla spousta problematických věcí. Ať už se jednalo o komunikaci Jana Nezmara s Romanem Berbrem, nebo rasistický podtext komunikace s Romanem Rogozem. Laik by tedy řekl, že tu existuje hodně důvodů, abyste vyšetřovali Jana Nezmara na základě poškození jména fotbalu.
Jasně, ale to přijde laikovi. Protože poškození jména fotbalu je specifický disciplinární přečin, který nemůže zahájit etická komise, ale výkonný výbor.
Takže byste museli dostat podnět od výkonného výboru.
Ano. Ale tady vyšetřování výkonný výbor ani nezahájil. A to proto, že u poškození jména fotbalu musíte výroky učinit veřejně.
A tady se jednalo o soukromou konverzaci.
Ano.
Hodně se před sezonou řešilo, jestli se má Jan Nezmar vrátit zpět do fotbalu a do FAČR, aby nedošlo k promlčení lhůty. Vy jste jako etická komise tlačili na to, aby se Jan Nezmar vrátil do FAČR a bylo možné prošetřit jeho případ?
Ne. Nebyli jsme ani v pozici, kdy bychom tlačili. A zpětně si myslím, že je to i vidět. My jsme ani neměli proč tlačit. Tím, že Jan Nezmar vstoupil do FAČR, udělal velmi dobrou věc. Nemohl vědět, jestli ho odstíháme, nebo ne. Zároveň samozřejmě mohl v Liberci pracovat bokem a nebýt členem FAČR, což by podle mě nebylo úplně čestné. Podle mě udělal dobrou věc, že do asociaci vstoupil.
Sport na Seznam Zprávách
Sledujeme pro vás velké události, zákulisí a hlavní hybatele sportovního dění.
Fotbal | Hokej | Tenis| Nosiči vody | Sociální sítě
Překvapilo vás v debatách ohledně toho, jak rozšířená byla představa o tzv. „jízdném“ v českém fotbale, že ve spisech figurovaly jen Slavia a Dukla?
Ano, překvapilo. Přijde mi, že zrovna tyto dva kluby to trefilo – nechci říct nezaslouženě, ale myslím, že celý systém byl daleko rozšířenější. Ale nepovedlo se ani dohledat žádnou komunikaci nikoho. Možná, že systém byl tak zajetý, že ani žádná excesivní komunikace nebyla potřeba.
Nevysvětlujete si to tedy ani tím, že by vyšetřovatelé záměrně něco pominuli? Prostě se z komunikací zachytily jen tyto – a vedlo to ke Slavii a Dukle?
Tohle bych nerad komentoval a posuzoval vyšetřování policie, o kterém neznám bližší okolnosti a taktiky. Můžu si jen něco myslet, když jsem se dlouhé hodiny probíral desítkami tisíc stran spisů. Čistě osobně mě zarazilo, že se v některých momentech nepokračovalo ještě hlouběji.
Když se dostanu zpět ke Slavii, v čem si myslíte, že celý případ ukázal, jak tady fungoval profesionální fotbal?
Profesionální fotbal se obecně vždy snaží získat ve všem co nejlepší pozici, na čemž asi není nic špatného. Pokud ale chce být skutečně profesionální, musí si hlídat určitou mez.
Jakou?
Mezi tím, kdy po ostatních chce, aby rozhodčí nepískal proti nim. Ale zároveň nechce, aby pískal pro ně. Existují měkké techniky, kdy mají rozhodčí pěkně připravenou kabinu, občerstvení, provedou mediální nátlak, zkrátka neformální praktiky. To je podle mě normální a je to kdekoliv a je na rozhodčím, aby tento tlak ustál. Je ale na klubu, aby věděl, jaká míra tlaku je ještě vhodná a která ne.
Co je pro vás červená linie?
Přímé vměšování. Věci jako přítomnost pana Pelty v kabině rozhodčích. Nebo to, že někdo reálně volá rozhodčímu a nějak na něj tlačí.
Takže konkrétně kdyby někdo volal na komisi rozhodčích, že chce, aby zápas pískal tento konkrétní sudí, to je za vás za hranou. Ale veto na konkrétní rozhodčí za hranou není?
Přesně tak. Za mě mohou mít kluby špatnou zkušenost s nějakým rozhodčím, tak ho mohou vetovat. To je v pořádku. Ale aby si klub určoval, kterého rozhodčího chce, to není správně.
Lze to podle vás kodifikovat?
Myslím, že ano. Lze zavést etické nebo integrity kodexy a nemusí to být ani tak složité, aby to lidi štvalo. Lidé, kteří mají na starosti vztah s rozhodčími, budou vědět a říkat ostatním, že není možné chodit do kabiny. Máte nějaký počet vet, je to jednoduché a hrozně by to zjednodušilo vztah k rozhodčím.
Dnes může například podle komunikačního manuálu volat šéfovi komise rozhodčích jen jeden člověk z klubu.
Což je fajn. A za Berbra to bylo úplně naopak. Lidé se schválně scházeli různě po benzinkách, tlačili na komisi rozhodčích, chodili za sudím do kabiny. A pak je tam hrozně tenká linie, kdy to někdo myslí dobře, což podle mě do určité míry dělal i Jiří Bílek.
Jak to myslíte, dobře?
Ano, my jsme ho odstíhali, odvolací komise ne. Mám tím ale na mysli, že podle mě Bílek vnímal, že Grímm Slavii sekal a řezal, a on tohle prostě nechtěl. Přimlouval se u Rogoze, aby zařídil, aby Grímm Slavii nesekal, což je v zásadě dobrý úmysl. Ale pak je to prostě hrozně náchylné k tomu, že dojde k překročení linie a začnete celou věc ovlivňovat. Sejdete se s Grímmem a řeknete mu, aby vás nesekal a trochu pískal pro vás. Nevidím to jako něco strašného, ale je to něco, co ve fotbale být nemá a nemusí a dá se to lehce ošetřit kodexy a manuály.
Neříkat: „Nepískejte pro nás“, ale říkat „Nepískejte proti nám“. Při tehdejším stylu komunikace ale tohle totálně splývalo.
A my jsme si mysleli, že k překročení té červené linky u Bílka došlo, jakkoliv ho můžeme chápat. Odvolací komise si myslela opak.
Co si myslíte o teorii, že vyšetřování a tíha důkazů měly padnout na Jana Nezmara, a přitom jeho nadřízení se celé věci mají vyhnout?
Upřímně jsem o tom nikdy takto ani nepřemýšlel.
Zaslechl jsem, že ve fotbalovém prostředí tato verze koluje.
Já si nemyslím, že by tam byl nějaký sofistikovaný úmysl. Podle mě to celou věc hodnotíme zpětně na základě důkazů, které dnes máme a snažíme se jí dát nějaký úmysl. Ale v té době policejní orgán nabíral to, co mohl. A žádný úmysl asi reálně v době, kdy se odposlechy dělaly, nebyl.
To byla Slavia. Když se dostanu ke Spartě a Pavlu Královcovi, případ suchej hajzl. Zabývali jste se jím?
Ano, zabývali. Předvolali jsme si Pavla Královce, který nám celou věc vysvětloval. Co měl vlastně znamenat „suchej hajzl“, jsem se dozvěděl až od něj. Roman Berbr Královcovi řekl, že má pozdravovat Pepu Krulu a že ze zbytku má udělat suchej hajzl. A to znamenalo – aspoň podle Královce – „a na zbytek se vyser“. Tuto hlášku měl říkat Berbr hodně často. „Na zbytek se vyser“ rovná se jeď podle sebe.
Ale Berbr zmiňuje, že po Královcovi potřebuje jednu politickou věc.
Ano – říkal: „Potřebuji od tebe jednu politickou věc, pozdravit Pepu Krulu.“ Samozřejmě jsme se na to Pavla Královce ptali a on nám říkal, že tato pasáž znamenala přesně to, co Berbr říkal. Že měl zajít za Krulou a říct mu: „Zdraví vás náčelník.“ A že se na zbytek má „vysrat“ a jet podle sebe. Ať si o tom můžeme myslet, co chceme, nedovedli jsme vůbec prokázat, že by to Královce nějak ovlivnilo. Říkal, že skutečně pískal podle sebe a my jsme žádný další důkaz na tuto komunikaci neměli.
Na druhou stranu, spousta lidí by namítlo, že když si to dáte do souvztažnosti, proč tedy Berbr mluví o Krulovi, a ne o někom z Liberce? Dává mu tím přece najevo nějaký signál. A samozřejmě v zápase došlo k chybnému odmítnutí vstupu VAR u nevyloučení Martina Frýdka.
Můžeme si o tom myslet, co chceme. Ale my máme ten disciplinární řád opravdu napsaný hrozně špatně. Je v podstatě psané jako trestní řád s trestním zákoníkem podle stejných principů. Ale bez toho, aby etická komise měla k dispozici stejné nástroje jako orgány činné v trestním řízení. Na nás to tedy klade stejné nároky jako na soud a státní zástupce, aniž bychom měli odposlechy, sledování, a tak dále.
Vaše funkce navíc nejsou placené.
Ano. Takže jsme nad vyšetřováním strávili stovky hodin. Dobíráme se ve dvou, ve třech lidech toho, co měla jaká věc znamenat. Máte postupovat podle disciplinárního řádu, který je napsaný podle trestního řádu. Naopak měkčí řády v pokročilejších asociacích jsou na tyto případy daleko vhodnější.
Máte nějaké ideální příklady ze zahraničí, podle kterých jste postupovali při sestavování nového disciplinárního řádu?
Já jsem ho nesestavoval. Dávali jsme k němu za etickou komisi jen nějaké podněty. Jedním z nich bylo zjemnění a přesně to, co říkám vám, jsme tam uváděli. Ale je to na kompletní předělání toho řádu, protože takhle to nemůže fungovat a na match fixingu to je vidět. Match fixing v Česku nejde odstíhat. A když už se to, díky tomu, že máte důkazy od policie, povede a odstíhá se jeden z největších matchfixerů u nás, tak toho člověka odvolačka takřka osvobodí. A to nás naštvalo.