Nezapomenutelný zápas. Sparta se vrací na místo činu

I porážka může vstoupit do análů klubu zapsána zlatými literami, zvláště když v konečném kontextu přináší velkou hodnotu. Mezi slavné porážky se bezesporu řadí i výsledek Sparty na Rangers 1:2 z října 1991.

Soutěž pro šampiony evropských domácích soutěží doznávala novou podobu, hledal se atraktivnější a hlavně ekonomicky výnosnější systém. Ročník 1991/1992 sice naposledy nesl název Pohár mistrů evropských zemí, ale zároveň je označován za nultý nové koncepce zvané Liga mistrů. A tehdy ještě československý premiant v něm zaznamenal obrovský dosud nepřekonaný úspěch – v konečné bilanci skvělé třetí místo.

Nikdy víc český klub na vyšší metu nedosáhl.

Nejdříve se však musela Sparta k němu prokousat přes vyřazovací kola. A v prvním odstavila poněkud nečekaně blyštivý skotský klenot Glasgow Rangers, kdy po domácí nejtěsnější výhře na Letné 1:0 padla na kultovním stadionu Ibrox 1:2, což při tehdejším účtování, kdy se gól vstřelený na hřiště soupeře počítal dvakrát, představovalo otevření cesty za nejzářivějším zápisem na evropské scéně.

Šlo o nezapomenutelný zápas.

Napřed se však hrálo v Praze na Letné. Skotský tým přicestoval s patřičným sebevědomím, dokonce v sestavě chyběly ukrajinské hvězdy stoper Oleg Kuzněcov a běhavý a tvořivý záložník Olega Michajličenko, kteří ještě v dresu sovětského výběru brali stříbro na evropském šampionátu 1988 ve Spolkové republice Německo.

Jenže společenské změny, přesněji řečeno pád komunistických režimu o rok později, otevřel socialistickým sportovcům s pseudoamatérským statutem hranice do bohaté západní Evropy, východní borci se stali vyhledávaným zbožím.

V Praze sice ukrajinští bohatýři nenastoupili, ale i tak byl skotský tým jasným favoritem. Jenže Sparta, jejíž mužstvo tvořili většinou českoslovenští reprezentanti, z jedné strany účastníci mistrovství světa 1990 v Itálii, z druhé budoucí čeští vicemistři Evropy 1996, měla sílu.

Lítý boj rozhodla krásná, ale spíš šťastná vydařená střela záložníka Jiřího Němce ze 20. minuty, kdy z rohu pokutového území přehodil brankáře Gorama. „Už si na to nepamatuji,“ nehodlá se probírat více než třicetiletou minulostí tehdejší tvůrce hry sparťanského celku.

Přitom nepatřil mezi tradiční střelce, i slovo sváteční je u něj hodně nadsazené. V nejvyšší československé soutěži při součtu 275 utkání dal jen třináct gólů, v německém Schalke 0:4 za devět let vzorné služby jen šest, v reprezentaci v 84 duelech jediný. Ale k nádherné trefě proti Rangers se nijak jásavě nehlásí. „Už je to dlouho,“ sděluje se svým pověstným lidským nadhledem.

Sparta si odnesla z úvodního dějství nejtěsnější náskok od odvety. „Věděl jsem, že to nebude lehké,“ přiznává i po letech trenér Dušan Uhrin starší.

Jeden z nejlepších koučů české fotbalové historie, který v tomto ročníku přivedl Spartu do semifinále nově začínající soutěže Ligy mistrů a českou reprezentaci v roce 1996 ke stříbrné medaili na EURu 1996 v Anglii, při přípravě na odvetu neponechal nic náhodě.

Vyrazil do největšího skotského města na pověstné derby se Celtikem, lepší studnici poznatků si ani nemohl přát. Souboj dvou odvěkých rivalů nejlépe odkrýval, jak na tom mužstvo se sportovní formou a mentální výbavou zrovna je.

K ruce měl osobu na vypjaté duely snad nejvíce povolanou, třebaže na fotbalovém kolbišti žádnou velkou slávy nepobrala. „Provázel měl herec Sean Connery, slavný představitel legendární špiona Jamese Bonda,“ prozrazuje trenér Uhrin, že sir Connery (šlechtický titul mu byl udělen v roce 2000) ač edinburgský rodák netajil vřelý vztah ke Glasgow Rangers.

Jeho odborné postřehy asi moc přípravě na lítý boj nepomohly, ale vnitřní odhodlání a hlavě umění vyřešit veškeré spletité i nebezpečné situace bylo dozajista inspirativní. „Moc rád na něj vzpomínám,“ dokládá kouč českého týmu.

Popsaný notes měl jednoznačnou výpověď – bude to těžké.

Téměř pětatřicet tisíc fandů hnalo své oblíbence na zteč od první minuty. „Byl to neskutečný kotel, kde nebylo slyšet ani slovo,“ přibližuje třaskavou atmosféru záložník Václav Němeček. „Bylo důležité vydržet ten nápor co nejdéle, neinkasovat brzy,“ odhaluje zadání trenér Uhrin.

Přečkaný první poločas sliboval dosti, ještě hned po přestávce udeřil miláček davu Stuart McCall, jenž využil chaosu před sparťanskou brankou, kdy vypadl míč i brankáři Petru Koubovi. Náskok se rozplynul. „Bylo to nepříjemné, ale bylo třeba vydržet. Rozhodně jsme se nerozklepali,“ zdůrazňuje Němeček, že on i spoluhráči měli už ledacos za sebou.

Ani bouřlivé prostředí je nezastrašilo. „Naopak i nás burcovalo,“ připomíná útočník Horst Siel, jenž se nakonec stal hrdinou střetnutí.

Utkání skončilo stejně jako první v Praze výhrou domácího týmu 1:0, prodlužovalo se. V 93. minutě se však podruhé trefil McCall, výsledek značil postup skotského týmu, Sparta by skončila v propadlišti.

O pět minut později však přišla zlatá trefa. „Horst (Siegl) se namotal do takové akce, najednou z toho byl gól,“ připomíná trenér Uhrin. Jenže oficiálně je veden jako vlastní, v zápisu je pod ním obránce Scott Nisbet. Záběry ostatně ukazují, že zasáhl ve skluzu míč těsně před sparťanským útočníkem, který pro Skoty nešťastně putoval do sítě. „Nespravedlivé, patří Horstovi,“ stojí si za svým bývalým svěřencem trenér Uhrin.

Ten se ke gólové trefě hlásí rovněž. „Kdybych do toho nešel, tak by nepadl,“ zdůrazňuje svoje zásluhy. Byť připouští, míč šel od kopačky skotského obránce, oficiální stanovisko nebere. „Já si ho osobně počítám,“ nenechá se Siegl obrat o gól, který má pro pražský klub obrovskou historickou hodnotu.

Do konce utkání zbývalo ovšem ještě dvanáct minut. „Neskutečný tlak,“ otřepává se i s odstupem doby Němeček. Sparťanská obrana ho však vydržela. „Byl tu postup, obrovská radost,“ vybavuje si trenér Uhrin. „Kdo tomu ještě dlouho nemohl uvěřit, byl asistent Mirek Starý,“ připomíná kolegu, jenž seděl po jeho boku na lavičce.

Na zvládnutou – byť v podobě porážky – odvetu v Glasgow následovaly další úspěchy. Postup přes Olympique Marseille, finalistu předchozího ročníku po výsledcích 2:3 a 2:1, v základní skupině domácí výhry nad Kyjevem a Barcelonou, dvě remízy s Benfikou Lisabon.

Do finále postupovali vítězové skupin, Sparta se šesti body (hrál se ještě dvoubodový systém) na druhé příčce měla lepší gólový poměr než její konkurenti ze druhé skupiny Crvena Zvezda Bělehrad a Anderlecht Brusel.

Výsledná třetí pozice je největších úspěchem v historii, k němuž byl základ položen v Glasgowě.