Nevypadá to, ale Tomáš Chorý je kliďas. Až na některé chvíle

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Plzeňská Viktoria se navzdory prognózám drží na čele nejvyšší české fotbalové soutěže. Notně k tomu přispívá nepřehlédnutelná postava útočníka Tomáše Chorého, s devíti góly nejlepšího střelce týmu.

Hráče, který dokáže rány přijmout, ale i rozdat.

Jméno Chorý není v ligových análech neznámým pojmem, první zápis do nich učinil jeho otec Martin (narozen 28. srpna 1970), který v ročníku 1997/1998 nastoupil v útoku AFK Atlantic Lázně Bohdaneč do 23 zápasů a vstřelil jeden gól – ve 28. kole na půdě Baníku Ostrava (1:6).

Pocházel z Kroměříže, kde hrál za Hanáckou Slavii. „Postavou stejný, obr, takové chlapisko,“ vzpomíná na něj uznávaný trenér Petr Uličný, jenž prošel více prvoligovými týmy. „Pro jeho figuru jsme mu říkali Tyson podle amerického boxera,“ odhaluje hráčovu přezdívku. „Vedl jsem ho ve Zlíně, ještě druholigovém, pak si na jednu sezonu vyzkoušel nejvyšší soutěž v Bohdanči, ale žádná sláva pro něj ani pardubický klub,“ připomíná sestup s pouhými šesti body.

Syn Tomáš zdědil geny po něm. „To rozhodně, stejná postava, důraz, tvrdá rána,“ probírá Uličný. „Ale po technické stránce je Tomáš mnohem lepší,“ upozorňuje Augustin Chromý, zkušený trenér olomoucké mládeže, kam nynější útočník plzeňské Viktorie přešel z Kroměříže ještě v žákovských letech.

Trenér Chromý ho převzal v dorosteneckém věku, ale sledoval ho už v žácích. „Znal jsem už jeho otce, populárního Tysona, věděl jsem, co má tenhle vytáhlý klučina v sobě,“ přiznává, že v Chorém juniorovi viděl velký potenciál.

Podložený byl skvělou kopací technikou. „Na rozdíl od táty byl Tomáš mnohem lepší i v práci s míčem,“ vypichuje. „Vyhrával souboje, jeho předností byla hra hlavou, ale uměl si odskočit a sklepnout balon spoluhráči, hrát zády, měl skutečně výbornou kopací techniku,“ vypočítává hráčovy přednosti. „A byl také rychlý,“ přidává důležitou vlastnost pro roli moderního útočníka.

„Jako kolohnát jen vypadal, nebyl jím,“ vyvrací představu nemotorného nemehla, které těží jen z postavy a síly a neumí kopnout do míče, což se k této přezdívce tradičně váže. „Tomáš byl rozený střelec, to se nedá naučit, to musí mít hráč v sobě. Hned jsem poznal, že má před sebou velkou budoucnost,“ opakuje Chromý. „A jen jsem kolegům trenérům říkal, my ho nesmíme zkazit,“ stanovil hlavní cíl olomoucké mládeže při jeho výchově.

Příkaz – záměr – nezkazit talentovaného fotbalistu s ohromným potenciálem se mohl zhatit. „Najednou se nám zhroutil na tréninku, dostal epileptický záchvat,“ popisuje hrůzný okamžik Martin Rak, bývalý marketingový ředitel olomouckého klubu. „Nikdo neměl vysvětlení, co se stalo,“ rozkrývá tíživý stav nejistoty.

Následovala pečlivá zdravotní vyšetření, pátralo se po genetických odkazech. „Táta ničím takovým netrpěl, v rodině nic nebylo,“ nepomohl informací trenér Uličný, rovněž kroměřížský rodák.

Záchvat se však opakoval. „Byli jsme bezradní,“ neskrývá Rak. Ale všechno se vyřešilo samo. „Najednou jako když střihne, už nic dalšího nenastalo, ani sebemenší náznak,“ marně hledá příčinu zdravotní indispozice funkcionář hanáckého klubu.

To však poskytuje zkušený trenér mládežnických výběrů Augustin Chromý. „Stává se to, když jsou mladí hráči, kteří si ještě neumějí sami srovnat tréninkové dávky, přetížení, unavení,“ objasňuje. „K tomu se většinou přidá nevhodná životospráva, patřičně se nevyspí, neodpočinou si,“ říká na základě bohatých zkušeností. „A když hráč často hraje hlavou, což u útočníka jeho typu probíhalo velmi intenzivně, je to další zátěž,“ tvrdí Chromý.

V případě Chorého kolapsu nešlo o vážnou chorobu, skrytý zdravotní problém ohrožující jeho kariéru. „Jen následek něčeho, co se podcenilo,“ uklidňuje Chromý.

Vývoj nadaného útočníka šel přímým směrem. V nejvyšší soutěži debutoval 22. února 2015 ve věku 19 let a 27 dnů pod trenérem Zdeňkem Psotkou v prvním jarním kole proti Slavii Praha, když v 88. minutě střídal argentinského legionáře Davida Alberta Depetrise.

Debut výsledkově báječný – výhra 5:1, ale konečné účtování hodně smutné, Sigma sestoupila do druhé ligy. Návrat byl však rychlý, olomoucký klub chyběl pouze rok, urostlý útočník měl možnost nadále se rozvíjet mezi elitou. Celkem v Olomouci nasbíral 37 prvoligových zápasů a vstřelil pět gólů.

V lednu 2018 nastal v kariéře velký posun – přestup do mistrovské Viktorie Plzeň. „Chorého jsem sledoval, dobře jsem znal jeho otce, pocházejí z Kroměříže,“ přiznává osobní vklad tehdejší trenér Pavel Vrba, rodák z Přerova. „Hodně zajímavý hrotový útočník, s výbornou figurou,“ předkládá jeho charakteristiku.

Bývalého kouče české reprezentace jeho atypická postava přímo fascinovala. „Mám rád tyto typy,“ neskrývá Vrba. „Budí pozornost, budí respekt,“ zdůrazňuje. „Choras si dobře uvědomuje, že je fotbal kontaktní sport, rozdá spoustu ran, spoustu jich přijme,“ popisuje jeho styl hry. „Je pro soupeře hodně nepříjemný,“ vyzdvihuje jeho přínos. „A jak nabíral zkušenosti, dodával do ní i chytrost,“ nachází Vrba další výrazný vklad.

Stabilní místo si Chorý ovšem hned nevydobyl. „Přišel v době, kdy Plzeň byla rozjetá,“ upozorňuje Vrba. „Na hrotu úspěšný slovenský útočník Marek Bakoš, který měl ale už léta a hledali jsme náhradu. K němu další slovenský hráč Michal Ďuriš,“ popisuje situaci. „Ale Marek to nepustil tak lehce,“ připomíná, že se slovenský útočník pochlapil a připravovaného nástupce odstavil.

Chorý odešel po dvou letech na hostování do belgického Zulte Waregem. „Bylo to správné rozhodnutí, v Plzni neměl místo v základní sestavě, navíc si zkusil zahraničí,“ schvaluje po letech tento krok Vrba. „A bylo také dobře, že musel o něj bojovat, že to neměl na talíři, projevila se tak jeho zarputilost,“ dodává.

Vlastně podobnou situací si prošel i v době, kdy se v Plzni rozstřílel francouzský útočník Jean-David Beauguel, který v uplynulém ročníku nejvíce přispěl k trochu nečekanému titulu Viktorie, jež odstavila favorizovanou Slavii.

Po letním Beauguelově odchodu se stal Chorý klíčovým útočníkem, podstupuje souboje, vyhrává hlavičkové duely, střílí góly. Po podzimní sezoně jich má na kontě devět a má velkou zásluhu, že obhájce stojí opět na první příčce.

Důvěru ostatních i trenéra Michala Bílka požívá nesmírnou, dokonce zahrává – úspěšně – pokutové kopy. Fotbalista takové postavy! „Vůbec mě to nepřekvapuje,“ nediví se Chromý. „Za olomoucké mládežnické výběry se k penaltám stavěl od žáčků, to je ohromná zkušenost,“ upozorňuje. „A měl vždycky výbornou kopací techniku,“ opakuje.

Ve vypjatém domácím podzimním duelu se Spartou Praha (0:1) vzbudil Chorý velkou pozornost. Ve 45. minutě zcela úmyslně udeřil hlavou dánského stopera pražského týmu Asgera Sörensena do obličeje. Jeho surový zákrok nebyl odhalen, na jeho přestupek neupozornil ani VAR.

Podle následného rozboru komise rozhodčích LFA měl být vyloučen, ale jelikož oficiálně nebyl jeho prohřešek předán disciplinární komisi, trestu unikl. „Netěší mě to, nemám z toho radost,“ neskrývá rozladění trenér Chromý, který hráče vychovával v olomouckém klubu.

Rovněž mu vadí, jak se Chorý k incidentu postavil, že chlapsky nepřiznal svou chybu a nenesl následky. Svého bývalého svěřence nepovažuje za neviňátko. „Je hodně emotivní, každé utkání prožívá,“ objasňuje. „A vezměte si, kolik schytá ran,“ brání i odchovance olomouckého klubu.

„Na hřišti někdy vybouchne,“ přidává svůj poznatek trenér Vrba. „Ale tím to končí, v osobním životě je hrozný kliďas. Přes svou postavu bývá tak nenápadný, že si ho nikdo ani nevšimne,“ charakterizuje oporu mistrovské Plzně.