Nenápadná, tichá a neúprosná stoperská legenda Bohemians odešla

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Nic jsem na něm nepozoroval,“ neskrývá údiv Jiří Krauskopf spoluhráč od žákovských let a pozdější trenér Dynama České Budějovice, jenž se s ním pravidelně střetával.

Především pro fanoušky Bohemians Praha to bylo hodně smutné a především nečekané oznámení. „S obrovskou lítostí jsme dnes v Ďolíčku přijali zprávu o úmrtí pana Zdeňka Prokeše. Člen Společenství legend Bohemians a mistr ligy z roku 1983 zemřel ve věku 71 let,“ zvěstovali první srpnový den na klubovém webu.

„Nikdy na tohoto legendárního fotbalistu nezapomeneme. V domácím utkání se Spartou uctíme jeho památku společnou minutou ticha,“ vyzvalo vedení k pietě v derby s týmem rudých na sobotu 10. srpna.

Bude na koho vzpomínat, koho uctívat. Odešel člen Společenství Legend pražského klubu (síň slávy), které čítá padesát vyvolených, s pořadovým číslem 22. Jedničkou je pochopitelně Antonín Panenka, s nímž Prokeš sehrál desítky zápasů na domácí i zahraniční scéně.

Je právem zapsán do zářivé kroniky pražského klubu, neboť byl základním kamenem mistrovského týmu z jediného titulového ročníku 1982/1983. Na triumfu se podílel výraznou měrou, chyběl v jediném střetnutí (ve 13. kole doma se Slovanem Bratislava 3:0), vstřelil dva góly, pokaždé přispěl k demolici protivníka v poměru 4:1 proti Ostravě a Žilině.

Střílet góly nebylo ovšem jeho hlavním posláním – v reprezentaci, v níž debutoval v listopadu 1977 proti Walesu v kvalifikaci o světový šampionát v Argentině, má zapsán jediný – v kvalifikaci ME ve Francii doma proti Kypru (6:0).

Jeho hlavním úkolem bylo gólům zabraňovat. Činil tak odpovědně, bez okázalých gest, účelnost povyšoval nad teatrálnost. „Vrah s dětskou tváří,“ charakterizuje ho výstižně velký soupeř z Dukly Praha útočník Ladislav Vízek.

Nenápadnost až plachost byla jeho povahovým rysem. „Ani jsem nevěděl, že je v kabině,“ odhaluje záložník Pavel Chaloupka, největší hvězda mistrovského týmu. „Řekl čau, odtrénoval, osprchoval se a odešel. Nebýval slyšet ani na hřišti,“ dodává.

Prokešův přínos byl přesto zásadní. „Ale byl na něm vidět,“ upozorňuje Chaloupka. „Kdo z protihráčů se s ním střetl, toho to bolelo. A pořádně,“ říká a lituje útočníky i po letech. „Nejspolehlivější stoper naší éry, prosadil se ve zralém věku do nároďáku, ve dvaatřiceti obstál ve druhé německé bundeslize v Mnichově 1860. To stačí, aby bylo jasné, jakou musel mít obrovskou fotbalovou kvalitu a jak dlouho si ji udržel,“ vzpomíná Chaloupka na spoluhráče s přezdívkou Proki.

O Prokešových kvalitách svědčí i druhé místo v anketě Fotbalista roku v roce 1984 za vítězným Janem Bergrem.

Přestože byl rodák z jihočeské metropole, prvoligové starty má zapsané jen v dresu Bohemians Praha. Do českobudějovického fotbalu se zapsal ovšem rovněž výrazně, českým dorosteneckým titulem z ročníku 1971/1972 za klub Igla, kde vyrůstal.

Bylo to výborné doporučení při výběru branců do vojenských týmů. „Měl jsem štěstí, že jsem se dostal do Prahy. Sice jsem kopal za béčko Dukly, ale tam byl o hráčích větší přehled. To hodně ovlivnilo moji kariéru,“ neskrýval.

V pražských Vršovicích strávil 11 let vyšperkovaných mistrovským titulem a semifinále Poháru UEFA proti slavnému belgickému Anderlechtu Brusel v ročníku 1982/1983. „A byl jen jeden,“ pokaždé si při jeho připomenutí povzdechl. „Mohlo jich být víc. Například kdybychom v roce 1985 v posledním kole nepodělali doma zápas s Trnavou,“ žehral na prapodivnou porážku 0:1.

Největší zásluhy připisoval trenéru Tomášovi Pospíchalovi. „Já tvrdím, že kdyby nebyl, tak jsme neměli titul žádný. On poskládal mužstvo, on ho vedl a připravoval,“ vyzdvihoval trenérův přínos. Námitky i od spoluhráčů, že Pospíchal zbytečně vytvářel v šatně dusno, nebral. „Takové řeči nemají cenu,“ odmítal. A naprosto se Prokeš ztotožňoval s jeho postřehem, že fotbal nemá logiku. „Opravdu ji nemá,“ přitakával rád.

Pospíchalovy trenérské koňské dávky přijímal bez protestů, bez náznaku nevole. Jestli v něm krev vzkypěla, vybil si to na hřišti na protihráčích …

Lidsky nenápadný avšak sportovně hodně výkonný obránce dlouho držel klubový rekord Bohemians Praha v počtu prvoligových startů. Za své dlouholeté působení v kůži klokanů jich nasbíral 294.

Překonal ho až loni v derby se Slavií kapitán Josef Jindřišek a lano natahuje dál. Nyní jich má na kontě 351. „Bylo hezké ho držet, ale co s tím nadělám,“ reagoval na tento počin Prokeš. „Já mám zase ligový mistrovský titul, o tom se může dnešní Bohemce jenom zdát,“ poukázal na nesporný fakt.

A zamyslel se i nad tím, jak jeho následovník k rekordnímu zápisu došel. „Je na pováženou, jak se zápasy počítají,“ přemítal Prokeš. „Já mám skoro všechny od začátku v základní sestavě, kdežto Pepa často střídal,“ upozornil. Jindřišek mu nakonec sebral rekordní zápis i v minutách, nyní jich má v zelenobílých barvách pražského souboru 27 880, kdežto jeho předchůdce 26 169 minut.

Za federální éry rovněž nebyla nadstavba, třicet kol základní části, víc nic. Zápasy i minuty se sbíraly složitěji.

O tom, že Prokeš zůstává zapsán v kronice Bohemians zlatým písmem, není třeba pochybovat.

Fotbal na vysoké úrovni osahával mnoho let a poznal snad všechny jeho krásy i záludnosti. Na evropské pohárové scéně nastoupil do 27 zápasů a vstřelil i tři góly. A všechny důležité. V říjnu 1980 se prosadil v Poháru UEFA na půdě slavného Bayernu Mnichov, kde vyrovnával na konečných 2:2, totéž se mu podařilo proti Tottenhamu Hotspur v prosinci 1984, kdy brali hosté vzácnou remízu 1:1. A podílel se na demolici AS Saint-Etienne 4:0 v listopadu 1982.

Téměř by se zdálo proto přirozené, že přesedne na trenérskou lavičku, zvláště když zažil i německé angažmá. Nehrnul se však na ni. „Chce to pedagogické schopnosti, ty jsem nikdy neměl,“ přiznával. „Hrát ano, ale trénovat by mě nebavilo,“ nezastíral.

Pracoval na pumpě, pravidelně usedal na čestnou tribunu a sledoval výkony svých následovníků. „Chodím se jen na Bohemku dívat, nikoli radit a poučovat,“ znělo jeho krédo.

Teď už shlíží na milovaný Ďolíček z nebeské lóže.