Největší český talent současnosti. Jak Černého cena stoupla k 200 milionům

Nemohl skončit jinak než na fotbalovém hřišti. Otec, rovněž křestním jménem Václav (ročník 1968), hrál nejvyšší soutěž za FK Příbram, po skončení aktivní kariéry se vydal na trenérskou dráhu, stal se šéftrenérem mládeže příbramského klubu a vedl i reprezentační výběr do 16 let.

Jablko nepadlo daleko od stromu, zůstalo přímo viset na větvi. Václav Černý mladší se stává výraznou osobností českého výběru, což prokázal vynikajícími výkony proti Faerským ostrovům (dva góly) a Černé Hoře.

Příbramský rodák prošel tou nejlepší fotbalovou výchovou, jakou mohl poznat. Doslova nad jeho kolébkou stál Antonín Barák starší, nejspíš nejlepší pěstitel fotbalových výhonků v Česku, jehož mičurinskou rukou prošly desítky ligových fotbalistů a dosti reprezentantů včetně syna Antonína. „S jeho tátou Vencou jsem kopal, Vašíka znám od narození,“ prozrazuje přirozené vazby.

Vlastně mu fotbalové schopnosti naděloval. „Léta jsme dělali dětem Mikuláše, já jako největší, a tím prý i největší autorita jsem se převlékal za svatého,“ sděluje Barák, že postava čerta či anděla by mu neseděla. „Tak jsem se Vašíka ptal, zda byl hodný, a tedy jestli si plnil i fotbalové povinnosti, které měl odmalička,“ přibližuje speciální nadílku.

Jejich pedagogické vztahy se brzy protnuly i oficiálně. „Od šesté třídy nastoupil Vašík na příbramskou sportovní fotbalovou školu, byl jsem jeho třídní. Dopoledne školní trénink, pak jsem ho učil matematiku či biologii, odpoledne hřiště Baníku Příbram, byli jsme spolu i dvanáct hodin,“ odhaluje čas, který mladému talentu věnoval.

Nebyla to marná práce. „Vašek je výjimečný talent. Snad největší, který jsem měl,“ přiznává Barák. Dokonce ho řadí i nad vlastního syna, českého reprezentanta a záložníka italského týmu ACF Fiorentina.

Rovněž jeho hráčský agent David Nehoda, syn mistra Evropy 1976 Zdeňka, znal svého svěřence od narození. „Také jsem hrál s jeho tátou,“ vzpomíná bývalý stoper na hráčské angažmá v ligové Příbrami. Od počátku tedy věděl, jaký má v sobě Černý talent, který rychle překlenul hranice českého fotbalu.

Byl na stážích v italském Juventusu Turín, německém Hamburgeru SV, anglické Chelsea FC a nizozemském Ajaxu Amsterdam. V lednu 2013 podepsal mládežnickou smlouvu s nizozemským Ajaxem, po završení hranice 16 let do kultovního klubu odešel a začlenil se do proslulé fotbalové akademie.

Nešlo o náhodu. Na nizozemský fotbal má Nehoda dobré vazby, hodně s nimi pomáhá mladší Michal, jenž působil v klubu De Graafschap, ale především hráčův otec Václav holandské škole věřil.

Nejvyšší českou soutěž tedy Černý vůbec nepoznal, ale jeho růst se odchodem nezastavil, naopak se rozvinul. „Odchod v tak brzkém věku bylo dobré řešení,“ přikyvuje Barák. „Nizozemská liga je už po mnoho let nejmladší v Evropě, nechává prostor nadějným fotbalistům. Vašík už v dorosteneckém věku hrál za rezervu Ajaxu proti dospělým, což mu hodně pomohlo,“ rozebírá. „Hodně na něm pracovali,“ uznává přínos holandských kolegů. „My bychom nebyli schopni se o něj tak postarat,“ praví sebekriticky.

Ajax Amsterdam, FC Utrecht, Twente Enschede – to jsou tři nizozemské kluby, jimiž český legionář prošel. Profesionální smlouvu ve slavném Ajaxu podepsal v lednu 2015 na tři roky, kterou později prodloužil, a postupně se prosazoval v prvním týmu. Zranění kolena v říjnu 2017 ho však na 11 měsíců vyřadilo, návrat byl složitý.

V lednu 2019 odmítl nabídku Heerenveenu, v létě za údajnou částku 750 tisíc eur (asi 18 milionů korun) ale přestoupil do FC Utrecht. „Nebylo to vydařené angažmá,“ připouští agent Nehoda. „Vaškovi se nedařilo, jak by si on sám představoval, a nebyla s ním spokojenost,“ neskrývá.

Hostování v Twente Enschede, které se po roce proměnilo v přestup, bylo však trefou do černého. Český legionář se stal postupně oporou týmu, ročník 2022/2023 odehrál ve skvělé formě a evropské kluby se o něj začaly přetahovat.

Ulovil ho účastník německé Bundesligy VfL Wolfsburg, podle údajů odborného portálu Transfermarkt.com za něj zaplatil osm milionů eur (okolo 200 milionů korun). „Zájemců bylo mnohem víc,“ připouští jeho agent Nehoda. „Z Itálie, Francie, ozval se i jeden nizozemský klub,“ vypočítává. Vybrali si Wolfsburg. „Německá liga je další posun,“ souhlasí s tímto krokem Barák.

Raketový vzestup hodně poškodily dvě operace kolen, jeho kariéra byla vážně ohrožena. „Má operovaná obě,“ odhaluje chirurgické zákroky Nehoda. Přinesly nejen herní výpadek, ale hodně zasáhly i do psychiky. „Bylo to pro Vaška složité,“ uvědomuje si Nehoda. „I když se podařily a po první operaci v Antverpách se vrátil na hřiště přesně podle plánu, prožil si svoje,“ zdůrazňuje.

Smůly si tedy vybral už dost, přičemž nešlo možná jen o nešťastnou shodu okolností. „Možná to byl důsledek jeho rychlých přechodů do starších kategorií, ostatně na téma posouvání hráčů vedeme nyní docela široké diskuze,“ přemítá Barák. „Vašík vždycky hrál se staršími, dokonce i v reprezentačních výběrech,“ upozorňuje.

Fakta hovoří jasně: v září 2015 debutoval v české reprezentaci do 21 let pod trenérem Vítězslavem Lavičkou ve věku 17 let a 322 dní, stal se historicky nejmladším českým reprezentantem v této kategorii, překonal věkový rekord Michala Švece (18 let a šest dní).

To mohlo na zdravotním stavu mladého hráče zanechat neblahé následky. „Do všech soubojů dával více úsilí, stálo ho to více fyzických, ale i psychických sil,“ probírá Barák. „Vždy byl subtilnější postavy, měl to složité,“ dodává.

A přihazuje další případ. „Stejně velké naděje, možná i větší, se vkládaly do Dominika Maška, který je stejné postavy,“ poukazuje na další příbramské zázračné dítě. „A teď se nemůže ze zdravotních potíží vyhrabat,“ připomíná jeho osud. „Ukazuje se, že nic se nemá uspěchat, všechno chce svůj čas,“ dochází Barák k poznání. „Nejsme vývojově tak zrychlení jako jihoevropské národy, natož Afričané,“ nabádá k respektování původu.

Šikovný levonohý záložník poprvé oblékl dres české reprezentace 11. listopadu 2020, kdy odehrál první poločas přátelského utkání proti Německu. Ze zdravotních důvodů nebyl nominován na Euro 2020, které se kvůli covidu hrálo o rok později, po operaci kolena se do ní vrátil v červnu 2022 na duely Ligy národů, odehrál jen půlhodinu proti španělskému týmu.

Své první reprezentační góly vstřelil v listopadu 2022 v přátelských zápasech proti Faerským ostrovům (výhra 5:0) a Turecku (prohra 1:2). Letos přidal další dva zásahy při výhře 3:0 nad Faerskými ostrovy v zápase kvalifikace na mistrovství Evropy, v němž byl největší osobností českého týmu.

„Nejde jen o dva vstřelené góly, ale neztratil jediný balon, neustále se pokoušel něco vymyslet, hýřil aktivitou,“ hodnotí Barák jeho výkon. „Troufám si tvrdit, že bez něj bychom měli s Faery docela vážné potíže,“ vypichuje Černého podíl na výsledku.