Nejúspěšnější fotbalista roku má v hlavě počítač

Vydělává 160 tisíc liber týdně (asi čtyři a půl milionů korun), ale jezdí omláceným vozem Opel Corsa. Ze svého platu dává čtvrtinu na charitu, bez nároku na odměnu pravidelně daruje krev, na jeho těle nenajdete centimetr čtvereční tetování.

Jako jeden z mála špičkových fotbalistů se chlubí vysokoškolským diplomem, ve Španělsku vystudoval na univerzitě ekonomii a management. Už v době, kdy skládal zkoušky, vydělával dost, aby si mohl pořídit vilu. Raději však pobýval mezi spolužáky na koleji.

Rodri je svým skromným způsobem života hodně zvláštní, netuctový. A takový je i na hřišti. Slovo dokonalý je z významového hlediska nesmysl, protože vždycky je prostor, aby bylo něco lepšího. Dokonalost je vlastně konec, není kam se hnout.

Rodri však po dalším vzestupu touží. V šestadvaceti letech má ještě hodně před sebou.

Od roku 2008, kdy se pokladna naplnila arabskými investicemi, se anglický tým Manchester City marně snažil dobýt nejprestižnější klubovou trofej na světě evropskou Ligu mistrů. Zdařilo se až letos.

Ve finále v Istanbulu italský Inter Milán proti favoritovi zdatně vzdoroval. Pevnou obranu protrhl až v 68. minutě přísnou, ovšem i umístěnou střelou okolo tří protihráčů španělský legionář Rodri. Nebyla to jeho jediná důležitá trefa v soutěži, přesným zásahem pomohl už zdolat ve čtvrtfinále Bayern Mnichov.

Byl logicky vyhlášen nejlepším hráčem finále a technická komise UEFA ve složení Fabio Capello, Robbie Keane, David Moyes, Frank de Boer a Roberto Martínez ho následně zvolila za nejlepšího hráče Ligy mistrů ročníku 2022/2023.

K týmovým trofejím přidává i individuální.

Odborníci se shodují, že Rodri je výjimečná osobnost. „Podle mého názoru je to nejlepší současný španělský fotbalista a nebojím se prohlásit, že dokonce na světě,“ adoruje krajana novinář Juan Castro z deníku Marca. „Nemá žádnou slabinu, na místě defenzivního záložníka nikdo lepší není,“ zdůrazňuje.

Co ho tedy zdobí? „Má výborné čtení hry a dovede zvolit i pod největším tlakem a v časové tísni to nejlepší řešení,“ rozplývá se doslova nad jeho technikou a herní inteligencí Jan Říčka, agent anglického klubu Manchester City na vyhledávání posil. „Perfektně vnímá prostor a okolí, vždy je tam, kde má být, je vždy o myšlenku dál a dovede toho využít,“ dodává s obdivem.

A přihazuje snad nejvyšší poklonu. „Je to fotbalista s počítačem v hlavě,“ nalézá Říčka přirovnání, které Rodriho posouvá do sféry umělé inteligence.

Jeho schopnosti jsou však pozemské. „Neztrácí balon,“ přidává další plus český internacionál Tomáš Ujfaluši, bývalý obránce španělského Atlética Madrid, kde Rodri vyrůstal. „A dává i důležité góly,“ přidává další devízu, možná tu nejhodnotnější.

Ve finále Ligy mistrů se to prokázalo.

Narodil se v Madridu, ve městě fotbalu zaslíbeném, kde se o fanoušky přetahují dva kultovní kluby Real a Atlético. V bíločerveném dresu Atlétika i vyrůstal, ale nakonec slávu přináší anglickému Manchesteru City. „Nijak si ho nevybavuju,“ přiznává Ujfaluši, že v době svého působení v letech 2008–⁠2011 o nadějném odchovanci neslyšel. Rodri se teprve rozvíjel, zdolával žákovské kategorie.

Plně se rozvinul až ve skromnějším klubu Villarreal FC. „Potíž je v tom, že trenéři velkých španělských klubů se bojí svěřit tak důležitý post, který zastává Rodri, mladému hráči, jenž potřebuje nasbírat zkušenosti,“ rozebírá se znalostí věci Říčka. „Odmítají brát na sebe odpovědnost, čímž se stává, že nakonec se takový borec vytratí za hranice,“ vysvětluje.

To byl i případ Rodriho. Když se vykopal ve Villarrealu, za dvacet milionů eur (asi 480 milionů korun) si ho stáhlo zpět Atlético, ale neudrželo ho. Za obrovskou sumu 62,6 milionů liber (přibližně 1,68 miliardy korun) ho na základě výstupní klauzule vyplatil Manchester City.

Toužil po něm španělský trenér Pep Guardiola. „Guardiola španělský fotbal výborně zná, má o hráčích přehled a Rodri mu do koncepce přesně zapadal,“ odkrývá Říčka. Při výběru hráčů se kouč opírá o krajany, pět jeho asistentů se narodilo na Pyrenejském poloostrově, sportovním ředitelem je Txiki Begiristain, bývalá hvězda Barcelony.

Žádná španělská naděje jejich pozornosti neunikne. „Manchester je zaměřený na španělské hráče,“ potvrzuje Říčka s připomínkou, že v obraně působí ještě Sergio Gomez a Aymeric Laporte. „Některé přestupy se povedou, jiné méně, jak to bývá,“ probírá Říčka. „Ale například David Silva se stal legendou,“ upozorňuje na mistra světa 2010 a Evropy 2008 a 2012, jenž anglickému klubu pomohl ke čtyřem triumfům v Premier League.

Jestliže mateřské Atlético svůj klenot neudrželo a bohatý Manchester City ho přeplatil, zůstává otázkou, proč Rodriho nezískaly silnější španělské kluby. „Za Real válel na tomto postu brazilský fenomén Casemiro a patřil ve své době k nejlepším pětici fotbalistů na světě,“ připomíná Říčka, že v bílém baletu by bylo těsno.

Také Barcelona měla léta místo defenzivního záložníka vyřešené, od roku 2008 ho má pronajaté Sergio Busquets, jenž byl nedílnou součástí všech nedávných španělských trumfů na evropských a světovém šampionátu. „Nebyl důvod získávat náhradu,“ uvědomuje si Říčka.

Jenže časy se mění, Busquets stárne (34 let), Rodri se dostává do ideálního věku. „A je i silnější než Sergio,“ poukazuje Ujfaluši na jeho 191 centimetrů, které z něj činí velice nebezpečného zakončovatele při standardních situacích. „Jen těžko se brání,“ připomíná český obránce, jenž prošel španělskou, italskou i německou ligou.

Odchodu do zahraničí litují především Španělé. „Je velká škoda, že nehraje doma, ve své vlasti,“ přiznává publicista Castro. „Ve Villarrealu prokázal své kvality, Atlético ho koupilo zpět a podepsalo s ním pětiletou smlouvu. Jenže Manchester City všechno přeplatil, tomu se nedalo čelit,“ podotýká, že ve Španělsku je výstupní klauzule naprosto přirozená a nezpochybnitelná.

Rodri nyní patří anglickému šampionovi. Ale i vítězi Ligy mistrů. Národní hrdost opečovává v duelech reprezentace. Ve finále Poháru národů proti Chorvatsku jednou napřáhl z nadějné vzdálenosti, minul.

S přehledem pak při penaltovém rozstřelu poslal míč za záda chorvatského specialisty na penalty Dominika Livakoviće. Šel v pořadí jako druhý, za nepříznivého stavu 1:2, a nezaváhal. „A taky má pevné nervy,“ přidává ještě jednu poklonu Ujfaluši.