Nejúspěšnější český klub je ze západu. Co stojí za magií Plzně v Evropě

Před osmi lety si na tiskovou konferenci památně utrhl větev ze stromu. To aby ukázal, že na Slavii a Spartu Adolf Šádek vyráží „s klacky proti tankům“. Pražská „S“ tehdy mohutně posílila o 11, respektive 12 hráčů. Klub z Edenu přivedl zvučné kreativní opory ze zahraničí – Dannyho či Halila Altintopa. Sparta se zase blýskla cestou nedávného kouče Interu Milán Andrey Stramaccioniho.

Plzeň přivedla zpět kouče Pavla Vrbu, ale jinak byly její posily mnohem skromnější. Tou nejdražší byl Aleš Čermák z pražské Sparty, jinak přišli Milan Havel, Diego Živulič či Aleš Hruška. V zimě pak Tomáš Chorý a Luděk Pernica. A do klubu se po podivném angažmá v Gaziantepsporu, kde si později vzal život František Rajtoral, vrátil Daniel Kolář. Asi největší letní posila. To vše za něco přes 2,5 milionu eur – částku, kterou Viktoria inkasovala za přestup Aleše Matějů do Brightonu.

I přes hvězdné války v Praze to ale nakonec byla Plzeň, která tehdy brala titul díky suverénní podzimní jízdě. A léto 2017 je dodnes symbolem, proč je Adolf Šádek zřejmě nejschopnějším klubovým šéfem v České republice.

Byla to doba, kdy ještě pražská „S“ nebyla schopna efektivně zúročit své vysoké rozpočty. Už tehdy měla finančně navrch před Plzní, ale Šádek viděl cestu k úspěchu lépe než ostatní. Chytrými nákupy, stabilitou, soudržností kádru. A taky měl v zádech vliv.

Je nicméně obdivuhodné, jak je Šádek schopen měnit trenéry a jejich herní styly, věkový průměr kádru i profil mužstva. A stejně prakticky pokaždé byla Plzeň konkurenceschopná v lize a takřka vždy se dostala do Evropy.

Ať už to bylo s týmem Pavla Vrby – odpadlíků ze Sparty, technických hračičků a dlouholetého česko-slovenského jádra. Nebo s ultrazkušenou pragmatickou úderkou Michala Bílka. Či dnes, jen o dva roky později, s výrazně omlazeným a kosmopolitnějším týmem atletů Miroslava Koubka. Takřka vždy Šádek dokázal v klubu vytvořit takové prostředí, které bylo nastaveno na úspěch a harmonii v kádru.

„Umí vyvinout na mužstvo tlak, ale jinak, než je typické,“ zamýšlí se pro Seznam Zprávy o Šádkovi dlouholetý kapitán Plzně Roman Hubník. „Je tam velká důvěra. Když mám mluvit za sebe, kdykoliv jsme se na něčem domluvili, stačilo podání ruky. Nebyla třeba žádná smlouva, tu jsme pak dopodepsali, ale stačilo si říct cokoliv mezi čtyřma očima.“

A je to jednoduchý efekt, který ve sportovním prostředí funguje extrémně dobře. „Člověk pak nechce zklamat toho druhého. A když bylo potřeba, hrál za něj daleko víc než jindy. Nechci, aby to vyznělo blbě, ale bylo tam vzájemné pouto. Když jsme potřebovali my, pan Šádek přišel a s ničím nebyl problém. A když zase potřeboval klub, hrábli jsme my,“ vzpomíná Hubník.

V Plzni dlouhodobě funguje jasně nastavená klubová hierarchie, která počíná spolumajitelem a šéfem Adolfem Šádkem. Viktoria nelétá v oblacích a po celou dobu nedělá žádné megalomanské kroky. Od začátku úspěšné éry, kdy klub převzal bývalý majitel Tomáš Paclík po zmizelém podnikateli Miroslavu Křížovi, je nastaven tak, že jde o regionální celek. Ale zároveň má výsledkový přesah do Evropy. A tomu odpovídají i rozměry zázemí.

„Je to rodinný klub. Přijdete na recepci a už vás vítají. Nepracuje tam 500 lidí, ale pár desítek zaměstnanců, které vídáte na chodbách. Panuje tam rodinná atmosféra, strašně se mi to tam líbilo,“ pochvaluje si zpětně Hubník.

Klub ale je schopen neustále přidávat inovace a nové vlivy. Důkazem je špičkové tréninkové zázemí v Luční ulici i fakt, že uplatnění v klubových strukturách nacházejí také bývalé klubové legendy, které mají klubu co dát. Ať už se jedná o sportovního ředitele Daniela Koláře, špičkového trenéra brankářů Matúše Kozáčika, nebo asistenta kouče Miroslava Koubka Marka Bakoše.

A naprostým majstrštykem Adolfa Šádka bylo angažování jednoho z největších fotbalových odborníků v Česku. Bývalého skauta Manchesteru City, Chelsea či Hamburku Jana Říčky, který ve Viktorii plní funkci hlavního skauta.

„Plzeň za posledních deset let udělala velký kus práce. Několikrát tam byla Liga mistrů, hrála pravidelně poháry. Myslím, že klub a lidé, kteří tam pracují, mají nějakou zkušenost. Učí se dál a přinášejí nové inovace. Sem tam přijde někdo nový, kdo přinese mladický elán a něco neokoukaného,“ popisuje Hubník. „Byl jsem tam teď nedávno a viděl jsem zrekonstruovanou šatnu i chodby. Zase to na mě působilo tak, že je klub o kus dál. Vylepšuje drobné věci, a to se mi hrozně líbilo.“

Ekonomická propast mezi Plzní a pražskými „S“ je momentálně značná. Zatímco Viktoria operuje zhruba s 300milionovým rozpočtem, Slavia i Sparta jsou na dvoj- až trojnásobku. Oba pražské kluby dělají stále méně chyb a konkurence v podobě Baníku a dalších českých klubů v zádech s miliardáři (Baník, Liberec, do budoucna zřejmě i Hradec Králové) se také zlepšuje. A to nutí Plzeň a Adolfa Šádka přemýšlet o krok dál.

Ovšem nejde o megalomanii, spíš o ambice posouvat se. I to možná vede Šádka k úvahám, aby do klubu místo současných většinových majitelů, rakousko-švýcarského konsorcia okolo podnikatele Martina Dellenbacha, přivedl někoho movitějšího. Ve hře je příchod českého miliardáře Karla Pražáka, o kterém informovaly i SZ.

Současní majitelé přinesli klubu stabilitu, ale i nový směr uvažování. Víc se soustředit na prodej mladých hráčů a na úspěch právě v evropských pohárech. „Ze změny vlastníků jsem měl trochu strach, protože jsem si myslel, že to budou ti majitelé, kteří budou chtít staré hráče prodat, zariskovat s celou řadou fotbalistů, z nichž někdo vyjde, ale leckdo taky ne. Dlouho se ani nevědělo, jestli tam Adolf Šádek zůstane, nakonec jsem rád, že je tam dál. I díky němu přišel trenér Koubek,“ říká Hubník.

A právě Koubek je jedním z hlavních motorů plzeňského úspěchu na hřišti. Klub mu přivedl řadu mladých, atletických, dravých, pracovitých a takticky vyspělých hráčů. A zkušený trenér s nimi pracuje výborně. Udržel potřebnou laťku výkonnosti v lize, hlavní důraz je ale na Evropu. To bylo vidět i na faktu, že v odvetě minulého kola Evropské ligy proti Ferencvárosi upřednostnil silnější sestavu než pro utkání se Slavií, byť ještě Plzeň mohla zachránit šanci na titul.

Velkou oporu v Koubkovi vidí i bývalý ligový útočník a fotbalový expert a insider Luděk Zelenka. Právě jeden z nejstarších koučů v profesionálním fotbale v Evropě během let vyzrál a teď si užívá nejlepší roky v trenérské branži. I to je něco naprosto nevídaného.

„Je hrozně nad věcí a umí krotit emoce, které evropská soutěž přináší. Hrozí tam přemotivovanost, ale Miroslav Koubek je pragmatik, který toho zažil hodně. Nepodělá se z toho, atmosféru před zápasem mírní. Takový taky nebýval, uměl to vyhrotit, ale pochopil, že je důležité spíš věci zklidnit než je vyburcovat do extrému. A má práci dobře propojenou i s asistentem Markem Bakošem a Janem Trousilem, kteří se mu starají o různé aspekty hry. On je zase správný psycholog a taktik,“ soudí Zelenka.

Důležité je, že Plzeň zvládá těžké výzvy i psychologicky. Je to vidět na klíčových zápasech jak v české lize proti papírovým favoritům či historicky větším „S“, tak na důležitých pohárových bitvách. Těží z klasické oblíbené české pozice outsidera.

„Mají na to dobře sestavené mužstvo,“ přikyvuje Zelenka. „Umějí vytěžit z minima maximum, mají dobré koncové hráče v útoku, kteří nepotřebují tolik šancí na gól. Jsou výborně psychicky vyrovnaní, neřeší, jestli je to Boleslav, nebo Bilbao. Mají dobře nastavenou hlavu, nejsou pod velkým stresem.“

„Vím, že když jsem hrál evropské poháry já, bylo to pro mě ‚wow‘. Ale oni to zvládají tak, že se nemusejí bát ani Lazia. Je to velmi zkušené evropské mužstvo a musím říct, že jim i vyhovuje, že umějí hrát play-off zápasy. Když jde o to, že musejí, zvládnou to uhrát vzadu velmi bezpečně. Nedostávají moc gólů a vědí, že dopředu něco vždycky udělají. Tohle mají mužstva v lize, ale Plzeň to zvládá i v Evropě,“ pokračuje Zelenka.

A v posledních dvou sezonách se Plzeň dokonce postarala o český rekord, který už bude jen těžko překonán. Šňůru 25 zápasů bez porážky v základní hrací době v evropských pohárech utnul až Manchester United na sklonku minulého roku.

Není tedy náhoda, že zatímco Slavia a Sparta za posledních 15 let pronikly do Ligy mistrů v součtu jen dvakrát, Plzeň si odbyla hned tři účasti v nejprestižnější evropské soutěži.

„Ve Slavii a Spartě je větší důraz na marketing, hráč tam cítí víc zodpovědnosti za to, že se jedná o hlavní město, jsou tam dva hlavní kluby, které musí pořád za každou cenu. Pořád se zdůrazňuje, že není nic než titul, než Liga mistrů,“ popisuje Hubník, který si odbyl v roce 2009 i angažmá ve Spartě.

„Ve Spartě jsem trochu cítil, že je to ohledně tlaku trochu víc a jinde než v Plzni. Pan Šádek taky dokáže tlak vyvinout, ale jiným způsobem. Město je menší, je to rodinný podnik. Věděl, kdy přitlačit, ubrat, povolit, ale držel si odstup. Měl nadhled, ale dokázal vás i vycepovat. A měl správné lidi kolem sebe. Za tu dobu se vypracoval. Není sranda ukočírovat fotbalový klub, ale pan Šádek to umí a má na to vlohy. Za úspěchem za posledních deset let stojí od A do Z,“ nešetří Hubník superlativy.

Rodinná atmosféra se přenáší i na evropskou půdu. „Byl jsem s Plzní na dvou výjezdech v Evropě a mohu to potvrdit,“ popisuje bývalý ligový útočník a fotbalový expert Luděk Zelenka. „I partneři, kteří sedí v letadle, už se léta znají, jsou to tradiční lidé. Klub to nedává jen tak někomu, kdo si chce zajet, jsou to lidé spojení s klubem, celý ten výjezd je svátek. Ale je tam hrozně pozitivní nálada a aura,“ všímá si.

A tak si Viktoria může věřit i v osmifinále Evropské ligy na Lazio, které je v italské Serii A v přímém souboji o Ligu mistrů. „Pro Plzeň je to vizitka, že i v menším městě se dají dělat velké věci,“ uzavírá Hubník.