Muž, kterého ve fotbale nikdo nedokáže napodobit

José Mourinho, jehož jméno odkazuje na arabské předky –⁠ malý Maur, příslušník kmene severoafrického původu, který ovládal od 8. do 15. století Pyrenejský poloostrov –⁠ má přezdívky Mou a Mister Mou.

A jednu hodně honosnou – Special One.

Upozorňuje, že to je skutečný trenérský originál, který nikdy nikoho nekopíruje. „Vždycky jde vlastní cestou,“ souhlasí Lubomír Vlk, bývalý československý reprezentant a obránce portugalského týmu FC Porto, kde Mourinho vlastně hvězdou kariéru začínal.

„Je nenapodobitelný, jeho trenérský rukopis je opravdu zcela speciální,“ přidává se bývalý český reprezentant Jiří Jarošík, jenž jako hráč poznal portugalského kouče při angažmá v anglickém klubu Chelsea FC.

Oba čeští odborníci, kteří se vydali rovněž na trenérskou či funkcionářskou dráhu, skládají portugalskému kolegovi nejvyšší poklonu.

Dynamický obránce Lubomír Vlk, nyní sportovní ředitel čerstvého nováčka nejvyšší české soutěže FC Karviná, přestoupil do FC Porto z TJ Vítkovice v roce 1990. V době, kdy jeho věkový vrstevník Mourinho už ukončil nepříliš vydařenou hráčskou kariéru, když nastupoval na pozici záložníka.

„Nikde jsem ani náznakem nezaznamenal, že takový fotbalista běhal po portugalských stadionech,“ přiznává Vlk. Nikterak výrazná hráčská kariéra však nemusí znamenat, že trenérská nemůže být snivá. V případě rodáka ze Setúbalu se tak stalo.

Český legionář s Portem slavil dva mistrovské tituly (1991/1992 a 1992/1993), stal se jednou z významných osobností, která tvořila klubovou historii. Dodnes má ve městě proslulém svým těžkým vínem mnoho přátel a pravidelně na jih Evropy vyráží.

Bylo tomu tak i na začátku milénia, kdy Mourinho po krátkých zkušenostech v lisabonských klubech (jako člen realizačního týmu) a v Leirii přišel do Porta. „Říkali mi, že se objevil velice zajímavý trenér, který má své osobní metody,“ svěřuje se Vlk. „Ale nevěnoval jsem tomu velkou pozornost,“ nezastírá.

Netušil, kam až Mourinhův věhlas vyskočí.

Na podzim loňského roku český internacionál opět zamířil do Portugalska, na čtrnáctidenní dovolenou. V Portu a i jinde po zemi ho Mourinho doslova pronásledoval. „Stal se obrovskou modlou, opěvovanou osobou,“ odhaluje Vlk, jakou má nyní ve své vlasti pozici, třebaže se už skoro dvacet let toulá po jiných koutech Evropy.

A dobývá jeden vavřín za druhým. „Postavil svou trenérskou vizi na organizaci hry a přísné disciplíně,“ odkrývá jeho filosofii Vlk. „Nikoho nekopíruje, jde svou vlastní cestou, je to skutečný originál,“ podotýká. „A Portugalci jeho způsob hry milují, oslnil je,“ vysvětluje, proč je v rodné zemi tak oblíbený.

Nikdy se osobně nepotkali. „A moc bych si to přál, byla by to pro mne pocta,“ netají Vlk. „Smekl bych před ním klobouk,“ vzdal by hold o rok staršímu kolegovi.

Při utkání se Mourinho často tváří zasmušile, zachmuřeně, nedostupně až arogantně. „Ale to je jenom zdání, uvědomuje si důležitost zápasu,“ vyvrací domněnky, že je Mourinho kakabus, jeho bývalý svěřenec z anglického klubu Chelsea FC Jiří Jarošík. „Umí se zasmát, má rád humor,“ prozrazuje s varováním, že zachmuřený výraz kouče italského mužstva může fanoušek nyní očekávat i ve finále Evropské ligy.

Jarošík poznal jeho trenérské metody v ročníku 2005/2006, kdy se setkali v londýnském klubu. „Bylo to jenom krátce,“ odmítá mistr Evropy do 21 let z roku 2002 tvrdit, že věhlasného kouče prozkoumal dokonale. Ale v paměti mu utkvělo hodně.

Připojuje se k názorům, že je Mourinho naprosto specifická jednotka, která se nedá kopírovat. Protože u někoho jiného by to nefungovalo. Přitom jeho požadavky na organizaci hry jsou pro hráče volnějšího pojetí dosti tísnivé. Zvládal ovšem i ty největší hvězdy. „Dokázal je přesvědčit, že jdou správným směrem, že se to vyplácí a úspěchy to jenom doložily,“ připomíná Jarošík. „Strhl vůdce kabiny na svou stranu a ti by pak pro něj udělali všechno,“ pokračuje. „Byl to silný motivátor,“ vzpomíná.

Vůbec se nediví, že se Mourinho drží na vrcholku trenérského blaha už tolik let. „Ví, co chce hrát, jak a s kým to hrát a jak hráče přesvědčit,“ zdůrazňuje Jarošík.

Za nejtěžší zkoušku, která skutečně prověří trenérovy schopnosti, se považuje usednutí na lavičku nejslavnějšího a nejúspěšnějšího klubu světa –⁠ královského Realu Madrid. I Mourinho ji podstoupil a obstál dosti poskrovnu.

V ročníku 2011/2012 sice dobyl španělskou La Ligu, ale za tři roky působení u bílého baletu jeho tým v nejprestižnější klubové soutěži na zeměkouli v Lize mistrů vždy vypadl v semifinále. Ani jednou neslavil očekávaný triumf. „Nestal se legendou klubu,“ přikyvuje novinář Juan Castro z deníku La Marca.

Angažmá portugalského trenéra v Realu Madrid je bráno poněkud rozpačitě. „Určitě se najdou lidé, kteří ho neustále obdivují a mají ho rádi,“ rozebírá španělský publicista. „Ale jsou jiní, kteří ho nemusí, protože nejcennější trofej nikdy nevyhrál,“ připomíná i druhou stranu.

Co se týče metod portugalského kouče, považuje je za minimálně podnětné. „Skutečně byl hodně nápaditý a originální,“ zařazuje se Castro do seznamu těch, kteří v Mourinhovi vidí fotbalového vizionáře.

Jestli je tedy nějaká šmouha na Mourinhově trenérské kariéře, tak je to fakt, že Ligu mistrů pokořil jen v ročníku 2009/2010 s italským Interem Milán, který rozhodně nepatřil mezi žhavé favority. Zaskočil tímto počinkem celou Evropu, vlastně touto výhrou odstartoval snivou kariéru, kdy seděl na lavičkách nejvyhlášenějších a nejbohatších klubů starého kontinentu.

S AS Řím nyní hodlá letošní šedesátník dobýt další trofej a jen rozšířit svou neskutečnou sbírku.