Nejlepší žena světa ve svém oboru. Fotbalistka Bonmatíová

Letos v srpnu pomohla vyhrát Španělsku světový šampionát. Odehrála všech sedm zápasů, vstřelila tři góly a přidala dvě asistence.

Teď v pondělí, při slavnostním večeru v Paříži, dostala Zlatý míč pro nejlepší hráčku sezóny.

Aitana Bonmatíová je proslulá elegantní hrou, velkou soutěživostí, ale také vysokou všestranností. Umí hrát centra, záložníka nebo i křídlo. Její malá postava je podobně jako u Lionela Messiho vlastně výhodou kvůli nízkému těžišti, jež ztěžuje soupeřkám možnost odstavit ji od míče. Velká osobnost španělského fotbalu Pep Guardiola ji označil za ženského Iniestu.

Ale maličká Aitana je víc než jen fotbalová hvězda. Během protestu španělských hráček proti poměrům ve španělském fotbale prosazovala rovnoprávnost a spravedlnost. Tohle má v krvi.

Bonmatíová je Katalánkou, vyrůstala v městečku Ribes, kousek od Barcelony. Nejdřív hrála basketbal a teprve od sedmi let přešla na fotbal, zpočátku hlavně ve smíšených týmech. Často vzpomíná, jak si ji kluci pro její nízký vzrůst dobírali. Prvními kluby byly CD Ribes a CF Cubelles a od 13 let se pak připojila k La Masii, proslulé akademii FC Barcelona.

Nebyly to úplně lehké časy. Za prvé proto, že nejméně dvě hodiny denně trávila s otcem ve veřejné dopravě, aby se dostala do metropole na trénink. A postupně jí začalo i docházet, že ženským fotbalem se asi nikdy neuživí.

Každý sní o tom, že bude jednou hrát na Camp Nou. 90 000 lidí, to se všem zatočí hlava. Jenže tyhle sny se týkaly jen kluků. „Pro holky tehdy žádná šance. Barça Femení nebyla tehdy v televizi ani na sociálních sítích. Nebyla šance, že by ženy hrály na Camp Nou. Ani nejlepší ženské týmy ve Španělsku nebyly po dlouhou dobu profesionální,“ vyprávěla v létě pro Theplayerstribune.com.

Už si začala plánovat studia v USA, kde by mohla studovat při hraní a poté dělat profesionální kariéru. Začala uvažovat o Oregonské univerzitě. Jenže pak přišla obrovská změna. Když jí bylo 17 a hrála za béčko, Barça se najednou změnila v profesionální tým. A tak se i ona stala profesionálkou na plný úvazek.

Před sezónou 2016-17 povýšila do áčka Barcelony, ale většinu času trávila na lavičce. Až ročník 2018-19 byl zlomový. Začala hrát v základním kádru, účastnila se prvního finále ženské Ligy mistrů UEFA v historii Barcelony, až byla nakonec zvolena katalánskou hráčkou roku.

V průběhu 2020–2021 se stala klíčovou součástí týmu a ve finále Ligy mistrů žen předvedla jeden z nejpozoruhodnějších výkonů kariéry. Vstřelila třetí gól Barcelony a byla vyhlášena nejužitečnější hráčkou finále.

V sezóně 2022–23 se ještě zlepšila. 19krát skórovala ve všech soutěžích a zároveň pomohla týmu k double – vítězství v domácí lize i Lize mistrů.

Už od narození dostala od rodičů, učitelů katalánštiny do vínku lásku ke Katalánsku, ale i touhu po rovnoprávnosti. Otec s matkou chtěli zvrátit dosavadní španělské zvyklosti, aby holčičky dostávaly první příjmení po otci. Podařilo se, v roce 2000 se zákon ve Španělsku změnil a Aitaně mohli začít psát na prvním místě mateřské příjmení Bonmatíová a až na druhém Concaová po otci.

Ráda vzpomíná, jak sledovala zápasy v baru v Ribes. Zvlášť prý hltala každý krok Xaviho a Iniesty, jak se pohybovali, jak si vytvářeli šance, jak prozkoumávali prostor kolem sebe. „Iniesta vždy hnal míč dopředu, tak jsem se o to snažila také. Dnes mám pocit, že chápu hru stejným způsobem. Stále také sleduji Pepa Guardiolu, ať pracuje kdekoli, protože miluji jeho fotbal. Když vyhraje, jsem šťastná, samozřejmě s výjimkou případů, kdy to je proti Barce,“ smála se.

Ten postup v kariéře vzhůru společně se zvyšující se popularitou ženského fotbalu ve Španělsku hodně prožívala. Třeba, jak poprvé hrála před zaplněným Camp Nou v Barceloně.

„Už jsme tam hráli s Barçou Feminí, ale tribuny byly kvůli pandemii zavřené. Když nás tam loni přesunuli na čtvrtfinále Ligy mistrů proti Realu Madrid, netušila jsem, jak velké to bude. Byly jsme zvyklé hrát před pár tisíci lidmi. Sledovala jsem na sociálních sítích prodej vstupenek. Aktualizace probíhaly následovně… „Prodali jsme 25 000 vstupenek.“ Páni. „Prodali jsme 50 000 vstupenek.“ Opravdu? „Máme vyprodáno!“ Ne… nemožné.“

Plný stadion znamenal, že by zlomily světový rekord v návštěvnosti ženského zápasu. Když vyšly z tunelu, uvědomily si, že je to skutečné. „Naskočila mi husí kůže, když jsme stály, abychom slyšely hymnu Ligy mistrů. Podívala jsem se nahoru a zatočila se hlava.“

Porazily Madrid 5:2 a bylo to opravdu velké. Má na to dodnes dvě silné vzpomínky. První, když dala gól, kterým srovnala na 2:2. A druhou, když hlasatel na stadionu řekl: „Dnes je na Camp Nou 91 553 lidí. Jsme v historických knihách.“

Nad svou fotbalovou kariérou přemýšlí v širších souvislostech. Už jako nadějná hráčka se rozhodla, že nechce hrát jen fotbal, ale také studovat. Předloni promovala na Ramon Llull University, kde vystudovala sportovní vědy. Loni v září se pak začala připravovat na magisterský titul v oboru sportovního management na Johan Cruyff Institute.

Dívá se i kolem sebe, co se děje ve světě. Trápí ji válka na Ukrajině, situace žen v Afghánistánu a uvědomuje si, jak privilegovaný život vlastně žije. Minulý rok začala spolupracovat s agenturou OSN pro uprchlíky ve Španělsku ACNUR. Pořádají fotbalové tréninky v Barceloně pro uprchlice, aby jim pomohly integrovat se. Od spoluhráček sbírá náhradní boty a oblečení. „Svět to nenapraví, ale už teď si myslím, že to zlepšilo docela dost životů. Pro mě to znamená hodně,“ zdůraznila.

Zatím chce ale dávat maximum fotbalu a Barceloně. „Je to velmi intenzivní. Pokaždé je tu další trénink, další zápas, další trofej. A každý rok je cíl stejný: Vyhrát všechno. Jednoho dne, až moje kariéra skončí, budu rok nebo dva cestovat po světě a nořit se do míst, jako je Kolumbie a Japonsko. Ale teď chci dál vyhrávat. Miluji ten tlak, ten pocit, že nemůžete selhat, že od sebe musím každý den vyžadovat to nejlepší.“

S tím souvisí i zprofesionalizování poměrů ve španělském fotbalu. Týká se to třeba zvýšení platových stropů pro fotbalistky.

Jasno má i ohledně již zmíněné aféry kolem prezidenta Španělské fotbalové federace Luise Rubialese. Triumf Španělska na MS byl podle ní pošpiněn.

„Ale skutečnost, že náš úspěch na mistrovství světa byl poškozen, bude stát za to, pokud to poslouží k definitivnímu zlepšení,“ řekla pro televizi La Sexta. „Slíbili nám změny. Některé z nich byly splněny pro mistrovství světa a během něj, ale jiné ne. Cítily jsme, že pokaždé, když jsme dostaly pozvánku hrát za národní tým, místo abychom si to užily, trpěly jsme. Chtěly jsme stejné profesionální zacházení, jaké dostáváme u nás v klubech. Rozdíl byl velmi velký.“

Aktualizováno v 9:55: Přidali jsme video.