Na evropského fotbalového krále se křičet může

Od našeho zvláštního zpravodaje v Monaku - Erling Haaland dosáhl na prestižní vavřín Best player UEFA jako nejmladší hráč v historii ankety, v červenci mu bylo třiadvacet let. Když zvedal stejný pohár v premiérovém ročníku 2010/2011 argentinský bůžek Lionel Messi, který nyní skončil na druhé příčce, byl o rok starší.

A právě vzhledem k Haalandově mládí si celý fotbalový svět klade otázku – až do jakých výšin jeho kariéra vyleze. Už teď je vysloveně snová.

Na slavnostní předání trofeje v hale v Grimaldi v Monaku, které vyšperkovalo čtvrteční los Ligy mistrů, se Haaland dostavil celý v černém. Černé sako, černá košile, černá kravata, boty ani jinou barvu mít nemohly. Lovcům – třeba pouze fotbalových gólů – černá ostatně sluší. O to víc vynikala jeho blonďatá hlava, delší vlasy stažené do culíku.

Majestátní Haalandova postava při výšce 194 centimetrů vzbuzovala i na pódiu velký respekt. Bázeň z něj však tentokrát nešla, tu ničil vstřícným a milým úsměvem, naopak okolo sebe šířil pohodu. Nebezpečný je pouze na hřišti. A to jenom obraně soupeřů.

Když do svých obrovitých rukou popadl ve stříbře vylitou trofej pro vítěze – signifikantně s černým podstavcem – bylo všem přítomným patrné, že k němu neodmyslitelně patří.

Při tradičním krátkém proslovu vzpomenul otce Alf-Ingeho, bývalého hráče anglických klubů Nottinghamu Forest, Leedsu United a rovněž Manchesteru City, čtyřiatřicetinásobného norského reprezentanta, jenž měl na fotbalové výchově syna velký podíl.

Dostal se k němu dosti zajímavou oklikou. Na otázku, zda mu nevadí, že trenér Pep Guardiola na něj křičí (jako na všechny své hráče), odvětil, že otec na něj také křičí, a přitom mají velice krásný vztah.

Všichni, co sledují fotbal, velice dobře vědí, že být svěřencem vyhlášeného španělského despoty, přísnějšího než předseda maturitní komise, je velice složité. Zvláště pro mladého hráče. „Něco se stále v mé hlavě snaží najít, něco, co ani nevím, že tam je,“ připustil s humorem Haalland, že Guardiolovy metody, jak psychicky hráče připravit, jsou hodně neobvyklé.

O pozici v týmu nabitém hvězdami musel tvrdě bojovat. „Zpočátku mu funkcionáři ani moc nevěřili. Nebyli přesvědčeni, že je to ten pravý muž do útoku Manchesteru City s cílem dobýt konečně Ligu mistrů, přestože dával jeden gól za druhým,“ odhaluje český odborník Jan Říčka, jenž až do konce uplynulé sezony pracoval v anglickém klubu jako scout na vyhledávání posil. „Museli mu trochu uzpůsobit způsob hry a rozestavení,“ upozorňuje.

Haaland se prosadil, pomohl obohatit klubovou síň slávy nejcennějšími exponáty. Při otázce, co bylo pro něj po příchodu do anglického super týmu nejtěžší, se chvíli zamyslel, a pak doznal. „Všechno!“ Spoléhá však na své mládí. „Vím, že se mohu ještě mnoho učit a zlepšovat,“ nehodlá ustrnout. „Budu na sobě tvrdě pracovat,“ odmítá se spokojit s dosaženým.

Zároveň však stojí pevně na zemi. „Nekladu si žádné výzvy, nestavím si vysoké cíle. Vím, že jich lze dosáhnout jen každodenní tvrdou a poctivou prací. V tom je trenér Guardiola skutečně mistrem. Ocitl jsem se díky jemu na perfektním místě, kde se mohu rozvíjet,“ chválí svého kouče.

Svou kvalitu Haaland nakonec prokázal, vydobyl si výsadní postavení. Díky jeho zápasům je Manchester City nejlepším kubem v Evropě, v anglické Premier League se 36 zásahy vytvořil nový střelecký rekord nejbohatší a nejobdivovanější domácí soutěže.

Jiná je situace v reprezentaci. I přes obrovskou snahu norský útočník svou vlast na světový šampionát, který proběhl na sklonku loňského roku v Kataru a do hodnoceného ročníku se v anketě započítává, neprotlačil. Skandinávský tým skončil v evropské kvalifikační skupině G na třetí nepostupové (ani do baráže) příčce, odsunuly ho tam Nizozemsko a Turecko. Za ním skončily Montenegro, Lotyšsko a Gibraltar.

A právě vystoupení na mistrovství světa s famózním finálovým duelem, kde vynikaly dvě neuvěřitelné fotbalové osobnosti – na triumfující argentinské straně Lionel Messi, na poražené francouzské Kylian Mbappé, autor tří gólů – mnohé hlasující přimělo hledat nejlepšího fotbalistu starého kontinentu na tomto vydařeném turnaji.

Tak uvažoval i trenér české reprezentace. „V sezoně bylo největší událostí mistrovství světa a Lionel Messi byl největší osobností a tahounem vítězného týmu. Na šampionátu předváděl fenomenální výkony,“ odůvodňuje Šilhavý svůj hlas. Na třetí pozici pak zařadil druhou (či první!) personu finále francouzského útočníka Mbappého.

Tím však Haalandovu korunovaci nijak nezpochybňuje. „Anketu nakonec vyhrál, což je také dobrá volba,“ připouští Šilhavý. „Má za sebou neuvěřitelnou sezonu, překonával rekordy a nakonec kromě anglického titulu vyhrál i Ligu mistrů,“ připomíná.

Sílu norské reprezentace si evropský panovník dobře uvědomuje. „Upřímně – dosáhnout s Norskem treble je nemyslitelné, skutečně to není možné,“ přiznal.

Ale na svou vlast neustále myslí a rád by potěšil krajany-fanoušky. „Chci hrát na mistrovství světa, nebo aspoň Evropy,“ prohlašuje. „Udělám pro to všechno, protože moje země si to zaslouží,“ slibuje.

Norsko se dosud pobojovalo na světový fotbalový festival jen dvakrát, v roce 1998 ve Francii proniklo až do osmifinále, kde padlo s Itálií, o čtyři roky dříve v USA neprošlo ze základní skupiny. Na kontinentální scéně se představilo pouze v roce 2000, kdy turnaj hostily společně Nizozemsko a Belgie.

Tedy žádná sláva. Haaland, nový král evropského fotbalu, by chtěl ovšem i tento nelichotivý stav změnit.