Zvuk, který se nedal vydržet. Šampionát vuvuzel vyhráli Španělé

Poprvé hostila světový svátek fotbalu Afrika, která se dostala na řadu v tzv. rotačním systému přidělování, kdy se střídají kontinenty. Přihlášku podalo pět zemí: Jižní Afrika, Maroko, Egypt a společný projekt Libye a Tunisko, který byl však po zkušenostech z asijského šampionátu 2002, kdy se dělily o povinnosti a práva Japonsko a Jižní Korea, vyškrtnut.

Na tiskové konferenci 24. května 2004 v Curychu předseda FIFA Joseph Blatter ohlásil, že vyhrála Jižní Afrika, která od členů exekutivy dostala 14 hlasů, Maroko deset, Egypt žádný. Kdo koho volil a zda výsledek hlasování byl ověřený, se nikdo nikdy nedozvěděl…

Jižní Afrika usilovala o pořadatelství už pro rok 2006. Měla velkou podporu v osobnosti prezidenta Nelsona Mandely, velkého bojovníka za svržení apartheidu. Zdůrazňoval význam fotbalu ve svém životě, kdy byl s dalšími odpůrci režimu vězněn na ostrově Robben. „Při hraní fotbalu jsme se cítili naživu a důstojně navzdory situaci, ve které jsme se ocitli,“ prohlašoval.

Když neúspěšným bojem o účast na mistrovství světa 1994 skončila společná československá reprezentace, slovenští novináři si povzdechli: „Vy Češi se někdy na nějaký fotbalový šampionát ještě podíváte, my už nikdy!“ připomínali rozdílnou kvalitu. A hned na Euru 1996 v Anglii český výběr pronikl až do finále.

Jenže čas dokáže ledacos přeměnit. Na MS 2010 postoupil slovenský tým, který uspěl společně se Slovinskem v evropské kvalifikační skupině 3, v níž vystupoval i český výběr. Vzájemné souboje vyzněly pro bývalé východní bratry – především domácí porážka 1:2 v Praze (odveta v Bratislavě skončila 2:2) straší dodnes.

Vývoj skupiny dospěl do stadia, že by se Češi mohli opřít o bývalého federálního partnera, který měl shodou okolností jejich osud ve svých rukou. Kdyby v předposledním dějství Slovensko porazilo doma Slovince, mohlo ponechat Česko v naději.

Jenže slovenské počty byly jasné – stačí si ohlídat poslední zápas v Polsku a na africký šampionát se jede. Představy Čechů, jak budou jejich někdejší spoluobčané bojovat za jejich zájmy, byly naprosto liché.

Hrdé – vůči bývalému federálnímu partnerovi až přezíravé – Česko zůstalo doma, Slovensko si připsalo první a dosud jedinou účast. A nevedlo si špatně – vyřadilo obhájce titulu Italy.

Stejně jako Italové dopadli prachmizerně i finalisté předchozího šampionátu Francouzi. Vlastně ještě mnohem hůře. Jejich krach – herní i vztahový – vešel do análů jako případ Knysna podle místa pobytu francouzské výpravy v jihoafrické republice.

Po bezgólové remíze s Uruguayí prohráli nečekaně s Mexikem, nahromaděné spory uvnitř mužstva vyvrcholily stávkou hráčů, kteří odmítli před tréninkem vystoupit z autobusu.

Tiskem probleskla zpráva, že Nicolas Anelka o poločase urazil trenéra Raymonda Domenecha vulgárním vyjádřením: „Jdi do pr*ele, špinavý synu.“ Vedení svazu rebela a sprosťáka hned vyřadilo z kádru a poslalo domů. Postavili se za něj však někteří spoluhráči, nahlas se mluvilo o rasismu. Vztahy byly rozervané, následovala porážka s domácím týmem a velká blamáž.

Skandál nabyl obřích rozměrů, dokonce prezident republiky Nicolas Sarkozy nařídil příslušným ministryním (Roselyně Bachelotové za resort sportu a Ramě Yadeové za resort zahraničních věcí), aby ho řešily. Případem se zabývalo i Národní shromáždění.

Teprve později obránce Bacary Sagna, jehož předkové pocházejí ze Senegalu, důsledně odmítl rasový podtext a poodhalil, že nejhorší byl příjezd manželek hráčů. Rčení „cherchez la femme“ došlo naprostého naplnění.

Před následujícím šampionátem v Brazílii v květnu 2014 se společnost Adidas, která francouzskou reprezentaci vybavuje sportovními potřebami, rozhodla prokletý autobus zničit a zahnat tím zlé duchy.

Z mistrovství světa 1966 v Anglii se severokorejští fotbalisté vraceli jako hrdinové, porazili Itálii a postoupili do čtvrtfinále. Druhý zápis do kroniky byl však krajně nevydařený: prohráli všechny tři zápasy v základní skupině – s Brazílií (1:2), Portugalskem (0:7) a Pobřežím slonoviny (0:3).

Po návratu domů byli potrestáni. Podle rozhlasové stanice Radio Free Asia stáli šest hodin před čtyřmi stovkami politiků, sportovců a studentů, kteří se střídali v kritizování hráčů. Akci v Lidovém paláci kultury v Pchjongjangu také doprovázel komentář státní televize, který upozorňoval na chyby každého hráče. Na konci musel každý z fotbalistů zkritizovat trenéra Kim Čong-huna.

Podle některých informací měl být třiapadesátiletý kouč za trest vyloučen ze strany a poslán pracovat na stavbu. Důvodem byla „zrada důvěry Kim Čong-una“, nejmladšího syna a nástupce vůdce Kim Čong-ila. Veřejné kritice nebyli přítomni pouze největší hvězdy Čong Te-se a An Jong-hak, kteří žijí v Japonsku.

FIFA se začala o případ zajímat, poslala dopis fotbalovému svazu KLDR, ve kterém žádala vysvětlení. „Je to něco jako vyšetřování. Aby nám sdělili, jestli je pravda, co zjistila média,“ vysvětlil tento krok předseda Blatter.

Šéf Asijské fotbalové konfederace, katarský šejk Mohamed bin Hammám, řekl, že mluvil se čtyřmi hráči, ale na žádný trest si nestěžovali…

Mistrovství světa 2010 – Jižní Afrika

Účastníci (32): Francie, Argentina, Španělsko, Slovensko, Itálie, Německo, Brazílie, Anglie, Slovinsko, Portugalsko, Nizozemsko, Dánsko, Švýcarsko, Řecko, Srbsko, Chile, Paraguay, Uruguay, USA, Mexiko, Jižní Korea, Severní Korea, Honduras, Japonsko, Austrálie, Kamerun, Jižní Afrika, Alžírsko, Ghana, Nigérie, Pobřeží slonoviny, Nový Zéland

Semifinále: Španělsko–Německo 1:0, Nizozemsko–Uruguay 3:2

O 3. místo: Německo–Uruguay 3:2 (1:1)

Finále: Španělsko–Nizozemsko 1:0 po prodl. (0:0, 0:0)