Zrození zázraku jménem Pelé. Celý svět ležel u nohou Brazílii

To jméno bylo pro Evropany těžko zapamatovatelné: Edson Arantes do Nascimento. Sedmnáctiletý kluk si naštěstí říkal jednoduše – Pelé. A trvalo jen velmi krátce, než Evropa, ale i celý svět přesně věděly, o koho jde.

V roce 1958 zavítalo mistrovství světa do Švédska. V největším lesku se představili brazilští kanárci, poprvé vylétli na zlaté bidýlko. Mužstvo tvořily úžasné osobnosti: Didi, Garrincha, Vavá, Zagallo, Gilmar, Djalma Santos a… jako kometa zazářil mladičký Pelé.

Než se ale výkvět fotbalu sešel ve Švédsku, děly se věci. Politika výrazně ovlivnila už kvalifikaci.

V africko-asijské zóně proti Izraeli nenastoupilo Turecko, které požadovalo zařazení do evropské. Následně proti „semitskému nepříteli“ odmítly hrát další islámské státy Indonésie, Súdán a Egypt.

Izrael by tak postoupil bez boje. To FIFA nedopustila a postavila proti němu tým Walesu, který neuspěl ve 4. evropské skupině, v níž triumfovalo Československo. Proti zástupci britského fotbalu neměl Izrael šanci. A stalo se, že poprvé a naposledy se na šampionátu sešly všechny výběry britského království: Anglie, Skotsko, Severní Irsko i Wales.

FIFA následně rozhodla, že už žádný tým nesmí postoupit – kromě pořadatele a tehdy i obhájce – bez boje. Izrael byl stejně jako v kvalifikaci MS 1954 přeřazen do evropské zóny. Natrvalo.

A starý kontinent přijal do svých soutěží i klubové vyslance, o což se nejvíce zasloužil český místopředseda organizace Václav Jíra.

Brazilcům ve Švédsku nikdo nemohl konkurovat, snad kromě Francie. Kdyby… Kdyby mužstvo obtočené okolo nejlepšího fotbalisty kontinentu a držitele Zlatého míče záložníka polského původu Raymonda Kopy (narozen jako Kopaszewski) nepostihla citelná a možná fatální rána.

Osudový úder přišel v dubnu během závěrečného soustředění na švédský šampionát. Kádr opustili francouzští reprezentanti alžírského původu Rachid Mekhloufi z AS Saint-Étienne a Mustapha Zitouni z AS Monaco a s osmi dalšími hráči předních francouzských klubů emigrovali do Tuniska.

Tam posílili alžírské fotbalové mužstvo Fronty národního obrození, kádr nakonec tvořilo okolo třiceti hráčů. FIFA však žádost o členství odmítla. Výběr podnikl turné po světě, během něhož propagoval alžírský boj za nezávislost.

Sehrál 91 přátelských zápasů proti týmům z islámských zemí nebo států sovětského bloku s bilancí 65 výher, 13 remíz a 13 proher. „Nastoupil i proti soupeřům z Československa,“ vypátral francouzský rozhlasový novinář Guillaume Narguet, který už mnoho let pracuje v zahraničním vysílání Radiožurnálu.

V červenci 1959 se střetl s prvoligovou Jednotou Košice, dále s protivníky z nižších soutěží Slavojem Kežmarok, Slovanem Hodonín a Spartakem Jihlava, ve všech africký tým zvítězil. Pobyt v Československu zakončil pětidenním odpočinkem v Praze. Při druhé návštěvě na jaře 1961 nastoupil alžírský tým proti Spartaku Plzeň, výběru Prahy, Dynamu Žilina a Banské Bystrici.

V březnu 1962 po uzavření Évianských dohod bylo mužstvo, které prokazovalo nespornou výkonnost, rozpuštěno a jeho hráči se vrátili ke klubovým povinnostem. V nezávislém Alžírsku pak vznikla alžírská fotbalová reprezentace, která sehrála první zápas v lednu 1963 proti Bulharsku.

I bez alžírských rebelů si Francouzi vedli na světovém šampionátu velice zdatně. Hru režíroval Kopa, střelecky se zaskvěl Just Fontaine (rodák z Maroka), jenž zaknihoval 13 přesných tref, což je rekordní zápis v historii. Vlastně se týmu nevydařilo jen semifinále proti báječné Brazílii (2:5), bral tak bronzové medaile, když v boji o ně zničil Spolkovou republiku Německo 6:3.

Otázka, zda by s alžírskými dezertéry byl výběr kultovního trenéra Alberta Batteuxe silnější, je pouze hypotetická, nikdy nezůstane zodpovězena.

Francouzský tým však přišel o skvělé borce. Velkou postavou byl bezesporu útočník Rachid Mekhloufi, v dresu francouzských klubů AS Saint-Étienne (1954–1958 a 1963–1968) a SEC Bastia (1968–1970) nastřílel celkem 184 ligových gólů. Francii před šampionátem ve Švédsku reprezentoval čtyřikrát, do soupeřovy sítě se trefil dvakrát.

Obava, že by si s Fontainem překáželi, byla lichá, naopak by se vhodně doplňovali.

Čtyři starty za Francii měl i Mustapha Zitouni, zúčastnil se i olympijského turnaje 1952 v Helsinkách, kde však nenastoupil. V monackém knížecím klubu (1954–1958) dozrál. Řízný obránce je popisován jako jeden z předchůdců moderní zónové obrany s nadprůměrným čtením hry a volbou místa. Vlastnosti, které z něj udělaly jednoho z nejlepších stoperů své doby.

Kdyby možná v semifinále ve Stockholmu zkušený třicátník bránil mladičkého Pelého, který se prosadil třikrát, mohl dopadnout zápas jinak.

Mohl…

Mistrovství světa 1958 – Švédsko

Účastníci (16): Francie, Spolková republika Německo, Československo, Maďarsko, Brazílie, Rakousko, Anglie, Skotsko, Paraguay, Mexiko, Argentina, Jugoslávie, Severní Irsko, Sovětský svaz, Švédsko, Wales

Semifinále: Brazílie–Francie 5:2, Švédsko – Spolková republika Německo 3:1

O 3. místo: Francie – Spolková republika Německo 6:3 (3:1)

Finále: Brazílie–Švédsko 5:2 (2:1)

Podívejte se na snímky z historie MS ve fotbale: