Zlatá generace rudých ďáblů propadla peklu

Vyhlášená hospoda Au Vieux Marchés (U staré tržnice) na náměstí Place du Jeu de Balle (Hra míčem) v bruselské čtvrti Saint-Gilles zeje v pátek 18. listopadu okolo šesté hodiny večer ještě prázdnotou. Na příval hostů prahnoucích zahasit žízeň proslulým belgickým těžkým pivem teprve čeká.

Zvýšenou pozornost nevyvolává ani velkoplošná obrazovka, která v přímém přenosu přibližuje poslední přípravu belgické reprezentace před mistrovstvím světa v Kataru, která probíhá v Kuvajtu. Není ani o co stát, Egypt, který na šampionát vůbec nepostoupil, vede 2:0, hvězda Mohamed Salah je k neudržení. V závěru sice rudí ďáblové snižují, ale rozpaky z výsledku a především předvedeného výkonu nerozptylují.

Španělský trenér Roberto Martínez sice do kamer ubezpečuje, že jeho tým bude silný a opět bude patřit mezi ozdoby turnaje, ale jeho slova nezní zrovna přesvědčivě. „Očekávám velké zklamání,“ praví číšník a raději sklízí ze stolu.

Fanoušci belgického týmu nevyprovázeli své miláčky s velkým optimismem.

Zkušené konsolidované mužstvo, které nemá slabinu, vyšperkované osobnostmi světové kvality – tak zněla charakteristika belgického týmu před šampionátem. Kromě týmového ducha měla nabízet i výrazné individuality. Thibaut Courtois získal cenu Lva Jašina pro nejlepšího brankáře světa, v anketě Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu světa skončil na 10. příčce.

Jelikož pro zranění chybějí zlatý francouzský král Karim Benzema i jeho stříbrný zástupce, senegalský Sadio Mané, logicky se očekávalo, že zářit bude bronzový záložník Kevin De Bruyne. Neděje se tak.

Belgie sice vstoupila do turnaje dobře, když porazila Kanadu. „Ale se štěstím, nebyla lepší,“ upozorňuje bývalý český reprezentant Stanislav Vlček, jenž v letech 2008–2009 hrál za nejslavnější belgický tým Anderlecht Brusel.

Pak však podlehla Maroku. „Je pro mě zklamáním, vůbec ji nepoznávám,“ žasne nad výkony černého koně šampionátu Roman Vonášek, rovněž bývalý český reprezentant, jenž v letech 1996–2004 prošel třemi belgickými kluby – KSC Lokeren, Cercle Bruggy a KV Mechelen. „Nejen výsledky, ale především předvedenou hrou,“ dodává důvod rozladění.

Naplnil se předpoklad, že Maroko si v souboji s bezbodovou Kanadou postup do dalších kol uhlídá, po vítězství 2:1 bezpečně postupuje. O druhém úspěšném ve skupině tak rozhodoval duel s Chorvatskem. A zatímco první z medailistů předchozího šampionátu - stříbrné Chorvatsko - ve vyřazovací části chybět nebude, ten druhý - bronzová Belgie -ano.

Sny o velkém triumfu se tak náhle proměnily v nehezký zápis do historie. „Přitom tahle generace, která táhla belgický tým deset let, chtěla dokázat, jak je silná,“ přemítá Vonášek. „Pro některé je to poslední šampionát, poslední šance vystoupat na vrchol,“ přidává se Vlček.

V šestadvacetičlenném kádru španělského trenéra Roberta Martinéze je dvanáct hráčů přes třicet let, nejstaršími pětatřicátníky jsou letité opory – obránce Jan Vertonghen a prověřený kapitán, záložník Dries Martens. „Jsme moc staří,“ postěžovala si hvězda týmu, záložník Kevin De Bruyne, v rozhovoru pro britský list The Guardian. A pozastavil se nad tím, proč byl proti Kanadě vyhlášen nejlepším hráčem utkání. „Nehrál jsem dobrý zápas. Nevím, proč jsem to vyhrál. Možná jen díky jménu,“ přiznal upřímně.

Tím jen doložil, s jakou pověstí Belgičané do Kataru přicestovali a co se od zlaté generace očekávalo.

I když se říká, že věk je jenom číslo a fotbalový se neustále prodlužuje, vidí v tom mnozí pozorovatelé vážný problém. „Mužstvo je především zkušené,“ rozporoval tento odsudek Vlček. „A právě v tom je jeho síla, že zvládne vypjaté zápasy,“ poukazoval na potřebu mít v týmu jedince, kteří už něco zažili.

Ostatně na zkušenost spoléhají i jiné týmy, které pomýšlejí na medailové umístění.

Jenže v případě Belgie to neplatilo, klíčové chvíle ani přes hromadu zkušeností tým nezvládl.

Právě kritický rozhovor s tahounem a nejvýraznější osobností týmu vyvolal spekulace, že uvnitř mužstva není něco v pořádku. „Vyskočilo to ven a všichni to probírají,“ souhlasí Vonášek. „Mluvil jsem s několika svými belgickými přáteli a jsou z toho dost rozladění,“ nezastírá. „Přitom je v jejich povaze nikdy nic nepouštět ven,“ mluví z vlastního poznání.

Vlček těmto mediálním výstupům velkou váhu však nepřikládá. „Když to nejde, tak se hledá, co stojí za tím,“ prohlašuje útočník, účastník EURO 2008, jenž hrál profesionálně fotbal přes dvacet let. „Při dobrých výsledcích není malý problém žádný a velký je malý, a naopak,“ přidává se Vonášek.

Jediný gól ve dvou zápasech, který před koncem prvního poločasu vstřelil do kanadské sítě Michy Batshuayi, ukazuje, kde má belgický tým bolavé místo – nedává góly. Ty měl obstarávat hlavně adorovaný kanonýr Romelu Lukaku, se 68 trefami nejlepší střelec belgické reprezentace v historii.

Proslýchá se ovšem, že právě Lukaku je rušivý element v šatně. Byl zvyklý na plácání po zádech za vstřelené góly, teď stojí poněkud v pozadí. „To si nemyslím,“ nepotvrzuje tento poznatek Vlček. Belgického útočníka zná osobně z angažmá v Anderlechtu. „Přišel jako šestnáctiletý kluk, měl obrovský potenciál,“ vzpomíná český legionář. „Usměvavý, ochotný, zdvořilý,“ líčí ho po lidské stránce.

Od té doby se však Lukaku stal světovou celebritou, prošel slavnými kluby – Chelsea, Manchester United, Inter Milán –, získal spoustu týmových i individuálních trofejí. „Nevěřím, že se změnil,“ tvrdí Vlček. „Když jsme se několikrát za poslední roky potkali, vždy se ke mně upřímně hlásil a zdravil mě, přestože vzhledem ke svému věhlasu nemusel,“ brání bývalého kolegu před podobným osočováním.

Ať tak či tak, na šampionátu se po vleklém zranění nestihl dostat do pohody, rozhodně ne té fotbalové. „Dlouho nehrál, léčil se,“ uznává Vonášek. „A týmu moc chybí, jeho góly a také přínos mužstvu, kdy udrží spoustu míčů a umí i přihrát,“ vyzdvihuje jeho schopnosti. Jenže v klíčovém duelu s Chorvatskem, kam naskočil po přestávce, Lukaku spálil několik obrovských šancí a místo, aby coby elitní kanonýr svůj tým spasil, podepsal se pod fatální neúspěch.

Rudí ďáblové tak i jeho přičiněním propadli peklu.