Zkušený sudí krotí nadšení nad ženskými rozhodčími v Kataru

Od rozpadu československé federace v roce 1992 se český rozhodčí objevil na mistrovství světa jen jeden – jako asistent poznal Evžen Amler šampionáty v roce 1998 ve Francii a následný 2002 na asijském kontinentu.

Z hlavních tuto možnost zatím žádný nedostal, ale Pavel Královec, jenž se léta pohyboval v nejlepší kategorii Top na listině UEFA, byl v širším výběru pro mistrovství světa 2014 v Brazílii, závěrečnou nominaci však neobdržel, ale řídil dvě utkání na mistrovství Evropy 2016 ve Francii.

Už je to dvacet let, kdy měl český fotbal mezi rozhodčími na mistrovství světa zastoupení. Asistent Evžen Amler mával na MS 2002 v Asii pět zápasů včetně semifinále Německo – Jižní Korea. „Ani mi nedochází, kolik je to už let,“ podiví se účastník dvou světových šampionátů.

Na výchově následovníků se ovšem nepodílí, bohaté zkušenosti jim nepředává, věnuje se jako vystudovaný přírodovědec své vědecké práci. „Když se českého fotbalu zmocnil Roman Berbr, který rozhodčí zneužíval pro své záměry, odešel jsem z něj,“ vysvětluje. „Přitom rozhodčí nezachytávají rady ze vzduchoprázdna, je důležité, aby je někdo vedl,“ uvědomuje si. „A když se zkušenosti a poznatky nepředají, ztrácejí se,“ připouští.

V českém fotbale, tedy na vrcholné úrovni, nepůsobí ani Pavel Královec, který na Euru 2016 ve Francii řídil dva zápasy Rumunsko–Albánie a Severní Irsko – Ukrajina. „Nikdo mě neoslovil a já se nikam necpu,“ říká na toto téma.

Úplně stranou ovšem nestojí, působí jako delegát v západočeském kraji. Na růst českých rozhodčích však přímý vliv nemá. „Když se s nimi dobře nepracuje, neposunou se ani o milimetr,“ upozorňuje.

Oba mezinárodně uznávaní odborníci nejsou ze současné úrovně českých rozhodčích nadšeni a do budoucna – aspoň do nejbližších let – výrazné zlepšení neočekávají. Na mistrovství světa ještě dlouho svého zástupce mít český fotbal podle nich mít nebude.

I když na mistrovství světa řídí utkání nejlepší rozhodčí ze všech kontinentů, je mezi nimi docela značný rozdíl. „Evropští posuzují nedovolenou hru jinak než například jihoameričtí,“ tvrdí Královec. „Jinak posuzují hru tělem, různé popotahování, jinak vnímají reakce, které vyvolávají emoce,“ předkládá odlišnosti.

„Je to tím, že prošli jinou výchovou a ta se projevuje,“ přitakává Amler. „I když FIFA všechny školí, na co se mají soustředit, letité návyky nakonec vyplují,“ dodává. „Není divu, že si evropské týmy přejí, aby je řídili Evropané a Jihoameričané zase chtějí svoje arbitry,“ odhaluje. Hodně mu vadí teatrální padání, což je doména hráčů z jiných kontinentů. „Fotbal je kontaktní sport, nehraje se v rukavičkách, ke střetům dochází a vždycky to nejsou fauly,“ rozebírá.

Jde sice často o maličkosti, které jsou nezasvěcenému oku někdy sotva rozpoznatelné, ale ty nyní ve vyrovnaných duelech mají často zásadní vliv. „Třeba osmifinálový zápas Brazílie – Jižní Korea zvládl francouzský rozhodčí Clément Turpin přímo skvostně,“ kochá se Královec výkonem bývalého kolegy.

V řešení složitých situací výrazně pomáhá technika. Jasně vyhodnotí, zda byl míč za brankovou čarou a už nemůže být gól, který nebyl (a naopak), kalibrované čáry odhalí každý ofsajd. „Je to výborná pomůcka, pochybnosti a spekulace odpadly,“ vítá ji Královec.

A právě jeho zásahy do hry neustále vyvolávají rozladění. Nejinak je tomu i v Kataru. „Jde o to, aby rozhodčí nebyli alibisti a přijali odpovědnost na hřišti, nečekali na VAR,“ vypichuje hlavní zásadu Královec. „Na mistrovství světa je to mnohem lepší než v české lize, není intervencí tolik,“ uznává.

Asistent Amler má trochu zdrženlivější pohled. „Za člověka přebírá rozhodnutí něco jiného, stává se loutkou, přestává být osobnost,“ filosofuje. „Vytrácí se z fotbalu lidský faktor, byť není dokonalý,“ rozvíjí myšlenku.

Zdlouhavé zdržení při zásahu VAR se mu nelíbí. „Když se přeruší hra několikrát za zápas, stává se z toho divadlo,“ domnívá se Amler. „Fotbal by si mohl vzít příklad z jiných sportů, kdy VAR, nebo v tenise například jestřábí oko, zasahuje jen na přímou výzvu toho, kdo se cítí verdiktem poškozený, a jde o omezený počet,“ doporučuje.

Letošní světový šampionát přinesl jeden zásadní zlom: poprvé v historii bylo utkání svěřeno do ženských rukou. Duel ve skupině E Kostarika – Německo řídila jako hlavní francouzská rozhodčí Stéphanie Frappartová, asistovaly jí na pomezí Neuza Backová z Brazílie a Karen Medinová z Mexika.

Ohlasy na jejich výkon byly veskrze pozitivní, lze očekávat, že se dočkají pokračovatelek. Má se fotbal na nejvyšší úrovni ubírat tímto směrem? „FIFA a UEFA mají skutečně kvalitní rozhodcovský sbor mužů, žen také,“ našlapuje Královec obezřetně okolo. „Ale muži neřídí ženské soutěže, tak by to nemělo být ani naopak,“ nevítá tento krok. „Měly by se soustředit na své,“ navrhuje.

Rovněž Amler nezáří nadšením. „Proti tomu, aby řídily utkání mužů ženy, v zásadě nic nemám,“ neodmítá jejich nasazení. „Ale všichni by měli mít stejné podmínky. Chceš pískat či mávat na mistrovství světa, tak splň náročné testy vědomostní, psychické i fyzické, bez ohledu na pohlaví,“ stojí si pevně za tímto požadavkem.

Fanoušek jen zírá, kolik se na probíhajícím šampionátu nastavuje minut. Po obou poločasech, i v prodloužení. Nezřídka i o deset minut. Katarský turnaj bude na hrací čas jistě nejdelší v historii.

Jde o záměr FIFA. „Mluvil jsem s bývalým kolegou, který se šampionátu účastní, a jde vysloveně o nařízení,“ odhaluje Královec. „Statistky uvádějí, že v konci zápasů a tedy v nastavení padá hodně gólů,“ opírá se o fakta. „Hráči jsou už unavení, méně soustředění, přicházejí také čerstvé síly,“ předkládá logické důvody.

„Je tedy nařízeno, aby se nahradil veškerý zameškaný čas nesportovním chováním, tedy zdržováním, poleháváním, váháním při zahájení hry,“ vypočítává Královec prohřešky. „Pro ty, co drží vedení, je to jistě nepříjemné, ale spravedlivé a pro fanoušky přitažlivé,“ hájí opatření.

Statistika tento poznatek podporuje. V nastaveném čase – po prvním či druhém poločasu – už padlo dvacet gólů.

Přestože jsou vybraní nejlepší z nejlepších z celé planety a důsledně proškolení, k chybám stále dochází. „Vždycky budou, člověk je tvor omylný,“ neděsí se Královec. „Ale chybovost je skutečně poměrně malá,“ zastává se svých kolegů.

A i přes přítomnost VAR se křivdy najdou. Chybně nařízená penalta ve prospěch Portugalska v utkání s Ghanou, hodně poškozená se rozdílným posuzováním zákroků v pokutovém území německého arbitra Daniela Sieberta cítila Uruguay po střetnutí s Ghanou, kdy přišla o postup. Rovněž Srbsko ze stejného důvodu v souboji se Švýcarskem, které argentinský rozhodčí Fernando Rapallini nezvládl. „Stane se,“ připouští Královec. „Ale chybovost je menší,“ opakuje.

Uruguayci dojem křivdy nevstřebali, Edinson Cavani porazil videoobrazovku, která podle něj byla příčinou všeho zla, stoper José Gimenéz dokonce napadl rozhodčího. Jejich chování už FIFA řeší. „Musí to být na základě zápisu rozhodčího nebo vyjádření delegáta, ne co se kde napíše,“ odkrývá Královec proces.

Předpovídá, že provinilci sklidí přísné tresty. „Takhle se profesionál nesmí chovat, i kdyby došel k přesvědčení, že rozhodčí jejich tým poškodil,“ říká Královec.