Žena v kraťasech a další zážitky. Co se stane, když se ztratíte v Kataru

Od našeho spolupracovníka přímo z Kataru – Vzduch byl hrozný. Jeden z prvních dojmů, který vás po přistání v Dauhá napadne, je, že v tomhle se nedá hrát fotbal.

Naštěstí se počasí změnilo a teplota od chvíle, kdy jsem do Kataru přiletěl, klesla. Vlhkost taky, alespoň já ji necítím, a už se tu dá opravdu normálně fungovat.

Když jsem se ve středu večer po zápase Belgie s Kanadou vracel do hotelu ze stadionu Ahmada bin Alího, panoval příjemný chlad. I když ne taková zima, jaká je na stadionech při zápasech.

Klimatizace je asi spásou tohoto šampionátu, ale pro mne i pro další spíš prokletí. Člověk se musí dobře připravit, aby v tomhle zákeřném boji s horkem nepadl.

Ulice jsou teplé nebo velmi horké. Vejdete do metra, už je chladněji, klimatizace je znát. Na stadionu se vrátíte na normální teplotu a pak najednou, pro mnohé překvapivě, stadion během zápasu vychladne. Muž, který seděl vedle mě, byl překvapený, že začal foukat vítr. Nebyl to vítr, jen cítil efekt klimatizace. Proto je teplá mikina s kapucí vítaná, nebo dokonce povinná pro každého sedícího na tribuně.

Stadiony jsou klimatizované, kromě toho s názvem 974, kde hráli Poláci proti Mexiku. Je postaven z kontejnerů a po mistrovství bude rozebrán, takže dát sem klimatizaci by bylo vrcholem zhýralosti, ke které se neodhodlali ani obscénně bohatí Katařané. Patřím do skupiny lidí, kteří nemají rádi klimatizaci. Tělu se ale zatím daří dobře a moje dutiny fungují.

Teď o lidech. Před příletem jsem byl bombardován různými varováními, co v Kataru nedělat. Řada z nich se týkala oblečení, což mohly pocítit především ženy (doporučuje se zakrývat ruce a nohy, výstřihy rozhodně).

Nevšiml jsem si však, že by se dámy z jiných zemí s méně omezujícími pravidly na veřejných místech nějak krotily. Je to tu opravdu přehlídka všech odstínů krásy světa, bez přehánění a metafory.

Když jsem viděl na ulici ženu s odhalenými rameny, uvědomil jsem si, jak mi tyto dříve schválené zákazy utkvěly v hlavě. V Polsku bych se tomu přece vůbec nevěnoval.

Už na úvodním zápase jsem si všiml plavovlasé dámy na novinářských sedadlech jen v kraťasech. Právě dělala rozhovor s dvěma místními novinářkami – pro změnu oblečenými do splývavých bílých rób, typických arabských šatů, zahalujících je od hlavy až k patě.

Návštěvníci se tu všude setkávají s velmi milým přivítáním. Katařané jsou nesmírně zdvořilí, neustále se usmívají, každého zdraví a jsou připraveni pomoci. Na pomoc byly vyslány také tisíce dobrovolníků a bezpečnostních složek. U stanic metra, v centru města nebo u stadionu stojí každých pár metrů. Zkusil jsem vzdorovat systému a ztratit se, ale nezvládl jsem to. Měl jsem pár situací, kdy jsem na chvíli zaváhal (u stanice metra jsem hledal cestu pod stadion), a hned někdo přišel a zeptal se, jestli nemám problém. Tady se ztratit nedá.

Dauhá je moderní město postavené v poušti. V centru je spousta mrakodrapů, které potěší oko svou výškou. Zachovalo se však také několik okouzlujících ulic seskupených kolem Souq Waqif. Život tu pulzuje od rána, valí se mezinárodní vlna oblečená do barevných šatů, identifikujících každého se svou zemí. Majitelé četných restaurací, barů, kaváren a obchodů se suvenýry zažívají čas sklizně.

Ale i ostatní se snaží vydělat peníze. Brazilská hvězda Neymar si už vydělal na reklamě jedné z místních bank. V supermarketu jsem viděl sérii kosmetiky od Cristiana Ronalda.

Pro fanoušky je připravena speciální nabídka – tradiční arabské pánské oblečení, nikoli však v typické bílé barvě, ale v barvách několika nejoblíbenějších národních týmů – Brazílie, Argentiny, Anglie…

Je lepší se pečlivě ptát na ceny, nejen na Souq Waqif a okolí. Před odjezdem si kamarád ověřil cenu výletu na pouštní safari, což je jedna z katarských atrakcí důrazně doporučovaných turistům v průvodcích. Zjistil, že na takový výlet se dá vyrazit za 50 dolarů. Bohužel mi po pár dnech oznámil, že cena již neplatí. Během šampionátu nově za 250 dolarů, pětkrát více.

Myslím, že to nevyužiji.