Velká fotbalová loupež. Rozhodčí na šampionátu nadržovali Asiatům

Na řadu přišel poprvé v historii největší světadíl Asie a nebylo to zdařilé rozhodnutí. Po experimentu pořádat vrcholný turnaj ve dvou zemích, který si vyzkoušely v roce 2000 na kontinentální úrovni Evropa (Belgie a Nizozemsko) a Afrika (Nigérie a Ghana), se do něj pustila i světová organizace FIFA. „Zájem o pořadatelství je obrovský, aspoň se uspokojí dva kandidáti,“ odůvodnil tento krok předseda Joseph Blatter.

Potíž byla v tom, že dvě asijské velmoci a ekonomičtí draci neměly stále uzavřeny šrámy z válčeného konfliktu, kdy agresor Japonsko poloostrov okupovalo a vojáci císařské armády se na civilním obyvatelstvu dopouštěli neuvěřitelných zvěrstev. A teď by měly společně pořádat fotbalový svátek?

Kandidaturu podaly samostatně, protřelý intrikán Blatter je však postavil před hotovou věc: Spolu, nebo nic. Diktátu a touze hostit nejlepší týmy světa se obě země podřídily, ovšem organizační výbory spolu moc nekomunikovaly.

Válečné rány ještě byly pořád dost otevřené.

Při vyhodnocení šampionátu se Blatter poohlížel po svých spolupracovnících a hledal, kdo tento nevydařený krok zavinil. „Dva rozpočty, dva organizační výbory, ale pouze jeden turnaj a jeden příjem,“ upozornil, proč se projekt příliš nevydařil.

Za jeho vlády (do roku 2015) už další kandidatura dvou států – na rok 2018 či 2022 kandidaturu zvažovaly Španělsko a Portugalsko a vypracovaly i projekt - neměla šanci.

Už tak složitou politicko-národností situaci nekomplikovala komunistická Severní Korea, která je po bratrovražedné válce v roce 1953 odtržena od jižní části poloostrova pro běžné občany neprostupnou hranicí.

Celkem slušně si její reprezentace vedla v kvalifikaci na asijské mistrovství v roce 2000, kde podlehla jen Thajsku, neuspěla však v boji o olympijské hry a federace se rozhodla stáhnout tým z kvalifikace světového šampionátu 2002.

Zvěsti, že šlo o přímý zásah komunistického diktátora Kim Čong-ila, který by nepřipustil, aby tým na půdě úhlavního ideologického nepřítele dosáhl špatných výsledků a byl dokonce horší než nenáviděný pořadatel, se neprokázaly. Podobné informace z této uzavřené země ven pronikat nesmějí.

Marketingové pravidlo stanoví, že je potřeba pořadatelskou zemi protáhnout aspoň do semifinále, aby bylo pro sponzorské partnery, televizní přenosy, místní firmy a především fanoušky přitažlivé. Pořadatelé byli dva. Oba zvládli základní skupiny, Japonsko však hned na začátku vyřazovacích bojů padlo s Tureckem.

Zbývala Jižní Korea, která se pomocí podivných verdiktů rozhodčích skutečně prokousala až mezi čtyři nejlepší. V osmifinále zdolala Itálii 2:1 v prodloužení. Poraženým nejvíce vadilo, že byl za filmování vyloučen lídr mužstva Francesco Totti a ještě v řádné hrací době nebyl uznán Tommasiho postupový gól pro údajný ofsajd.

Po vyřazení Italové ostře kritizovali ekvádorského rozhodčího Byrona Morena, někteří to nazvali spiknutím. Trenér Giovanni Trapattoni dokonce nepřímo obvinil FIFA, že nařídila zajistit korejské vítězství, aby jedna z hostitelských zemí zůstala v turnaji.

Předseda Blatter prohlásil, že čároví rozhodčí byli „katastrofa“ a připustil, že Itálie byla poškozena, ale popřel obvinění ze spiknutí. „Vyřazení Itálie není jen vinou rozhodčích, kteří udělali lidské, ne předem promyšlené chyby… Itálie udělala chyby jak v obraně, tak v útoku,“ vzkázal trojnásobným mistrům světa, aby si zametli před vlastním prahem.

Ještě více se cítili ve čtvrtfinále poškozeni Španělé, kteří po bezbrankové remíze vypadli na střely ze značky pokutového kopu. Rubén Baraja sice hlavou skóroval, ale egyptský rozhodčí Gamál Al-Ghandúr gól neuznal pro údajné tahání za dres. Druhý španělský zásah, kdy se hlavou prosadil Fernando Morientes, opět neplatil, neboť asistent zvedl praporek, protože se mylně domníval, že míč už byl v autu.

Záložník Iván Helguera se po utkání pokusil všechno si s rozhodčím vyříkat a hlasitě křičel: „Co se stalo, byla loupež. Všichni viděli dva naprosto regulérní góly!“ Španělský tisk nazval pořadatele zloději snů.

Před finále odborná komise vyhlásila jako nejlepšího brankáře šampionátu německého gólmana Olivera Kahna, který před utkáním převzal i příslušné ocenění. Utkání se mu však moc nepovedlo, chyboval při obou trefách famózního Ronalda.

Dosti to připomínalo událost před 40 lety, kdy na mistrovství světa 1962 v Chile přebíral ocenění hrdina československého týmu „černá kočka“ Viliam Schrojf. „Jeho to nerozhodilo, na to byl dost zkušený. Ale trenéru Vytlačilovi dost vadilo narušení soustředění celého týmu,“ objevil jiný aspekt útočník Josef Jelínek. I Schrojf měl podíl na obdržených gólech.

Mistrovství světa 2002 – Japonsko a Jižní Korea

Účastníci (32): Francie, Argentina, Belgie, Španělsko, Itálie, Německo, Brazílie, Anglie, Chorvatsko, Portugalsko, Polsko, Rusko, Slovinsko, Dánsko, Švédsko, Turecko, Irsko, Chile, Paraguay, Uruguay, Ekvádor, USA, Mexiko, Jižní Korea, Kostarika, Čína, Japonsko, Saúdská Arábie, Kamerun, Jižní Afrika, Tunisko, Senegal, Nigérie

Semifinále: Brazílie–Turecko 1:0, Německo – Jižní Korea 1:0

O 3. místo: Turecko – Jižní Korea 3:2 (3:1)

Finále: Brazílie–Německo 2:0 (0:0)