Ve stínu Lionela Messiho. Argentina má svého pavouka, jmenuje se Álvarez

Od čtyř mu v rodině říkali La Araña, pavouk, na jeho křestní jméno se skoro zapomnělo. Přezdívka vznikla, když si Julián Álvarez kopal se staršími bratry. „Zdálo se, že měl více než dvě nohy, když hrál,“ odtajnil její původ starší sourozenec Rafael.

Nikdy mu nevadila, neurážela ho, byl na ni dokonce pyšný, vyhovovala mu a vystavoval ji na mnoha oslavách.

Jak pokračovala jeho fotbalová kariéra, šla s ním. Až celý argentinský národ věděl, kdo je ten pavouk, pro jeho menší vzrůst (170 centimetrů) spíše pavouček. Vypovídala o jeho fotbalových dovednostech udržet míč na noze i v nejsložitějších situacích. To ostatně předvedl v semifinále proti Chorvatsku, kterému vstřelil dva góly.

Nyní už celý fotbalový svět ví, kdo je to Julián Álvarez. A zvěděl, že balon nalepený u nohy nemá jen kapitán Lionel Messi.

Narodil se v malém městečku Calchín se dvěma a půl tisíci obyvateli v srdci provincie Córdoba. Pochází ze skromných poměrů. Otec Gustavo si vydělával na živobytí v továrně na obiloviny, matka Mariana je učitelkou v mateřské škole. Oba rodiče syna v jeho fotbalové kariéře od samého začátku nesmírně podporovali.

Jeho první trenér Rafael Varas, který byl ve dne doručovatelem a v noci vedl hráče, byl okamžitě uchvácen Álvarézovým zvláštním talentem. „Julián byl vždy vynikající na míči. Nyní je stejný, jako když jsem ho vedl, ale tehdy v menší podobě,“ řekl Varas před šampionátem v Kataru. „Vzpomínám si na gól, který vstřelil, když mu bylo osm nebo devět let. Obešel čtyři nebo pět soupeřů a skóroval,“ vytáhl konkrétní příběh. „Tehdy jsem si uvědomil, že mám v týmu výjimečný typ hráče, který by mohl být světovou hvězdou,“ přiznal.

Na Álvarezově růstu si nepřisvojoval velkou zásluhu. „Nebyl jsem jeho učitel. Jak můžete něco naučit hráče, jako je Julián? Můžete mu jen poradit,“ zdůraznil. „Je to velmi klidný člověk, velmi zodpovědný a soustředěný. Hrát fotbal pro něj bylo vždy přirozené,“ vypíchl Varas i jeho lidské vlastnosti.

Na prvního trenéra Álvarez nikdy nezapomněl. Na podzim roku 2020, když se již prosadil v River Plate, prokázal svou velkorysost tím, že koupil Varasovi novou dodávku. Starší muž přiznal, že neudržel slzy, když se hráčův otec objevil před jeho domem s klíči od nového vozu.

Velkým posunem byl přestup do klubu z hlavního města Buenos Aires slavného River Plate, za nějž se poprvé představil v říjnu 2018, a navlékl si ikonický dres s číslem devět. Přivítal ho trenér Marcelo Gallardo, jedna z kultovních osobností argentinského fotbalu. „Je to hráč, kterého by chtěl trénovat každý trenér,“ prohlásil účastník mistrovství světa 1998 ve Francii.

I Gallardo konstatoval, že ho nemá co naučit.

V červnu 2021 byl Álvarez poprvé povolán do reprezentačního argentinského výběru. „Je to kluk, který může být platný na různých postech, přestože je původně útočník,“ přivítal ho trenér Lionel Scaloni.

Ani na okamžik nepochyboval, že ho vezme s sebou na mistrovství světa do Kataru, třebaže patří mezi nejmladší mezi povolanými (o rok mladší jsou pouze Enzo Fernández a Thiago Amada).

Nezklamal ho. Při ostudné úvodní porážce se Saúdskou Arábií vyběhl v roli střídajícího na trávník v době, kdy už Argentina prohrávala, po jeho příchodu v utkání s Mexikem se favorit teprve gólově prosadil, k vítězství nad Polskem přispěl jedním zásahem.

Už jako hráč základní sestavy skóroval v osmifinále proti Austrálii a především dvěma góly pomohl zničit Chorvatsko v semifinále.

Álvarez se zařadil mezi hvězdy katarského šampionátu.

Ke svým 22. narozeninám dostal mnoho krásných fotbalových dárků. Nejprve ho uruguayský list El País vyhlásil nejlepším hráčem Jižní Ameriky. V tradiční anketě, kde mohou dostat hlasy jen hráči, kteří působí na kontinentu, předstihl konkurenty, jako je brazilský útočník Gabriel Barbosa z Flamenga a paraguayský obránce Gustavo Gómez z Palmeiras.

Snad ještě vítanějším byl přestup do Manchesteru City, mistrovského týmu anglické Premier League, za 14,1 milionu liber (téměř 400 milionů korun), smlouvu podepsal na pět let do roku 2027. A pranic mu nevadilo, že ho nový zaměstnavatel ještě na jarní sezonu ponechal v argentinském klubu.

V roce 2020 v rozhovoru pro Radio La Red dvacetiletý Álvarez prozradil, jak sní o angažmá v zahraničí: „Hrát v Evropě je snem většiny fotbalistů, láká je kvalita tamních lig,“ neskrýval plány do budoucna. Konkrétně Manchester City měl dokonce na mysli. Když hrál na PlayStationu, vždy si vybral tento anglický klub. Nebo Barcelonu.

Trenér argentinské reprezentace Scaloni transfer za oceán jen přivítal. „Je evidentní, že jde do jednoho z nejlepších klubů na světě, že se ocitne mezi nejlepšími hráči,“ rozebral. „Julián je už hodně dobrý, ale v této společnosti jen poroste,“ zdůraznil.

Francouzský deník L´Équipe vystihl argentinského útočníka, který hodlá zbořit plány evropského týmu na obhajobu titulu, velice výstižně. „Julián Álvarez se nikdy nepřestane usmívat,“ napsal. „Usmívá se, když vchází na hřiště, usmívá se, když nese míč, a usmívá se, když dává gól. Gesto ho vždy doprovází,“ vyzdvihl jeho charakteristický rys.

Jde však o to, kdo se bude nejvíc smát v neděli 18. prosince, po finále mistrovství světa v Kataru.

Je docela možné, že zvítězí Francie a na tváři argentinských fotbalistů se rozlije výraz zklamání. U Álvareze to však bude trvat jen malou chvilku, pak se jeho líce opět rozzáří.

Ve svých dvaadvaceti letech toho dokázal velice mnoho a velká fotbalová kariéra se před ním navíc teprve otvírá. Ať už v anglickém Manchesteru City, nebo v argentinském reprezentačním týmu.