Článek
Říkají mu „Football's Next Big Thing“ (Další velká fotbalová věc).
Ano, je to ten útočník se světlým přelivem, který proti Srbům zavěsil fantastickými nůžkami. Zatím jeden z nejkrásnějších gólů šampionátu.
Jeho příběh z daleké Evropy vypadá trochu šíleně. V Brazílii je to zčásti normální story normálního kluka. Richarlison de Andrade, tak se jmenuje celým jménem, se narodil v roce 1997 ve městě Nova Venécia v brazilském státě Espírito Santo jako nejstarší z pěti dětí. Otec byl kameníkem, matka uklízečkou a prodavačkou zmrzliny. Ano, tušíte správně, vyrůstal v chudobě.
Přesto mu matka s otcem vštípili, co je správné a co ne. Jako kluk na ulici pomáhal matce a prodával čokoládu a zmrzlinu, aby si přivydělal trochu peněz. Jeho kamarádi ale nechtěli paběrkovat. Prodávali raději drogy.
Většina mých přátel šla prodávat drogy na ulici, protože viděli snadné peníze, hodně peněz.
To město mělo k „Novým Benátkám“, jak zní jeho jméno v překladu, hodně daleko. 50 000 obyvatel, to je v Brazílii (215 milionů obyvatel) skoro díra. Jedna velká řeka Rio Cricaré, jeden velký kostel, k moři a krásným plážím 80 km, do nejbližšího velkého města Governador Valadares skoro 250 km. Stát Espírito Santo má sice fantastické pláže, ale nejznámější je produkcí oceli a ropy.
Přemlouvali ho, nešel
„Většina mých kamarádů šla prodávat drogy na ulici, protože viděli snadné peníze, hodně peněz. Ale věděl jsem, že je to špatně, tak jsem dál prodával čokoládu a zmrzlinu, myl auta,“ vyprávěl Richarlison. „Moji kamarádi mi vždycky říkali: Pojď sem, nebuď jak malá holka, pojď s námi kouřit a prodávat, vyděláš mnohem víc.“
Nějak se tomu ubránil, život kriminálníka si nevybral. Asi tomu pomohl fotbal. Když mu bylo sedm, táta mu prý koupil deset fotbalových míčů. Ne proto, že by si to mohl dovolit, ale proto, že chtěl, aby byl synek dobrým fotbalistou. Takové sny mají v Brazílii tisíce rodin. Fotbalová kariéra znamená únik z chudoby. Začal to Pelé, pak pokračoval Ronaldinho… teď Neymar.
„Většinu času jsme s kamarády hráli na ulici a dávali branky v sandálech. Byla to taková favela, dost chudá oblast,“ vyprávěl později Richarlison.
Měl úžasný vzor. „V televizi svého strýce jsem se díval na Premier League. Zamiloval jsem se do toho, co jsem viděl – do rychlosti hry, do toho, jak se nikdy nezastavila.“ Jednou tam budu sám hrát, říkal si tehdy.
Setkání s gangsterem
Nakonec se mu to podařilo, ale byla to pozoruhodná cesta, která hned na začátku málem skončila. Když mu bylo 14 let, dál hrál bezstarostně fotbal v ulicích Nova Venécia. Tehdy zničehonic k němu na ulici přišel místní drogový gangster, vytáhl pistoli a hlaveň mu zavrtal do čela. Richarlison tušil, že mu jde o život. Boss ho zasypal nadávkami a výhrůžkami za to, že prý hraje fotbal na jeho drogovém území.
Anketa
„Strašně jsem se bál. Protože kdyby stiskl spoušť, bylo by po všem. Řekl nám, že pokud nás tam znovu najde, bez problémů nás zastřelí. Myslím, že si mě spletl s někým jiným. Možná si myslel, že mu krademe drogy a používáme fotbal jako přestrojení. Jenže já jsem tenkrát opravdu jen hrál fotbal s kamarády. Když konečně sklonil zbraň, otočil jsem se a začal utíkat. Nikdy jsem se do té ulice už nevrátil.“
Teprve v 16 letech přišel konečně zázrak. Jeho potenciál rozpoznal místní obchodník Renato Velasco, který viděl, jak hraje za místní mládežnický klub Real Noroeste. „Renato byl první, kdo mi dal příležitost. Hned první týden mi koupil kopačky.“
Velasco se rozhodl, že Richarlisonovi pomůže, protože viděl jeho talent. Díky té pomoci mladík v 17 letech kopal za mládežnickou zálohu druholigového týmu América Mineiro. Ani ne za rok už byl v dospělém mužstvu a po roce zamířil do prvoligového Fluminense.
Dal tam 17 gólů, a tak po něm začali šilhat v Evropě. Jednu chvíli to už skoro vypadalo na podpis s Ajaxem, jenže přišel telefonát od nového šéfa anglického Watfordu Marca Silvy a mladý Brazilec se nakonec přidal k Hornets. Hned na začátku sezony 2017/18 vstřelil tři góly a uchvátil fanoušky svými dovednostmi, rychlostí a technikou.
Anglie a pak hned nároďák
„Mým plánem je psát historii. Chci dávat hodně gólů a být v paměti diváků. Také očekávám, že mi jednoho dne zavolá brazilský národní tým, což je můj životní cíl číslo jedna. Být na mistrovství světa je můj sen,“ řekl tehdy.
Netrvalo to dlouho. Už v srpnu 2018 dostal od trenéra Tita první pozvánku do brazilského národního týmu na přátelská utkání proti USA a Salvadoru.
Je zajímavé, jak to dnes sám Richarlison hodnotí. Ani jednou prý nezapochyboval o svých schopnostech. „Nepřekvapuje mě to, protože všechno v mém životě ode dne, kdy jsem začal hrát za Amériku Mineiro, poté za Fluminense, nyní v Premier League, přišlo ve správný čas.“
Mladí talentovaní hráči ze zámoří obvykle potřebují čas, aby se adaptovali na anglický fotbal, ale Richarlison se velmi rychle přizpůsobil. I když s jazykem trochu zápasil. Po roce ve Watfordu přestoupil do Evertonu, kde za pár sezon odehrál 135 utkání a nasázel 43 gólů. Letos přestoupil za 60 milionů liber do Tottenhamu Hotspurs.
Mezitím pokračoval i na národní úrovni. Hrál na Copa América 2019 a ve finále proti Peru vsítil z penalty poslední gól, když zvýšil na 3:1. Pokračoval na Copa América 2021 a pak na olympiádě v Tokiu. Zaznamenal hattrick a dovedl Brazílii k vítězství 4:2 nad Německem. Olympiádu pak zakončil jako nejlepší střelec s pěti góly.
Zbytek už znáte. V listopadu byl nominován do brazilského týmu pro Katar a znovu nezklamal.
Ptáte se, co má Richarlison rád? Zahradničení, vaření, hudbu, romantiku, kvalitní oblečení a práci rukama. Nesnáší náhlé změny, komplikace, nejistotu a syntetické tkaniny.
A rád dává góly. V Kataru bude mít ještě příležitost.
