V Kataru boduje i národ, jehož fotbalisté na turnaji nestartují

Na mistrovství světa v Kataru se sice neprobojovali, přesto vlají na tribunách jejich vlajky a fanoušci skandují slogany na jejich podporu. Řeč je o Palestincích, kteří mohli po úterním slavném postupu Maroka do čtvrtfinále pocítit skutečnou panarabskou solidaritu.

Maročané se po vítězném penaltovém rozstřelu shromáždili, aby se mohli vyfotit s palestinskou vlajkou.

Palestinci si tak v Kataru užívají jistého privilegia. Zatímco FIFA zakázala duhové kapitánské pásky s nápisem One Love a katarští pořadatelé zasahují proti fanouškům se slogany íránské revoluce, palestinské symboly jsou vidět všude. Vlajky, trička, šátky, transparenty. A to nejenom u fanoušků Maroka, slogan „Svobodná Palestina“ zazněl například i od fanoušků anglického národního týmu.

Obyvatelka marocké metropole Rabatu Mona Alavíová slavila postup nad Španělskem v červeném marockém dresu, na hlavě ale měla palestinský šátek: „O politiku se nestarám,“ řekla reportérovi deníku The Washington Post v reakci na Abrahámovské dohody, v jejichž rámci uzavřela její země v roce 2020 mírovou dohodu s Izraelem. „Podporuji Palestince, protože jsem lidská bytost a oni jsou naši bratři a sestry,“ dodala.

Slogan „Free Palestine“ skandoval při zápasech Maroka celý sektor, v jednom ze zápasů Tuniska dokonce vběhl podporovatel Palestiny s její vlajkou na hřiště. „Světový pohár se pro nás stal platformou, na níž je náš hlas slyšet,“ řekl televizi al-Džazíra Palestinec Badir žijící v Dauhá.

Na sobě měl tričko s mapkou a nápisem Svobodná Palestina, na hlavě černobílý palestinský šátek a šálu v palestinských barvách. „V Kataru jsou teď lidé z celého světa a když mě vidí takhle oblečeného, ptají se, odkud jsem, protože Palestina se šampionátu neúčastní. Dává nám to šanci seznámit je se situací v naší zemi, ukázat jim naši kulturu a vyprávět o naší historii.“

Pozornosti světových médií se Palestincům dostalo i díky sympatickému gestu jednoho fanouška, který pomohl v pozápasovém davu přenést spícího vnuka trenéra brazilské reprezentace. Dojatý trenér ho poté pozval na trénink a věnoval mu podepsaný kanárkový dres. Více si přečtěte zde.

Katar sice dosud nepodepsal Abrahámovské dohody, před šampionátem ale umožnil, aby do země přijeli izraelští novináři a fanoušci. A ti se přesvědčili, že mírové dohody, které oslavuje izraelská vláda i její arabští partneři, mají své limity.

Jak se v Kataru cítili, popsali podrobně dva izraelští novináři z deníku Jediot Achronot. Jejich reportáž ze šampionátu měla všeříkající titulek „Světový pohár nenávisti“.

„Když jsme přijeli do Kataru, očekávali jsme normální zacházení jako novináři pokrývající mezinárodní událost. Místo toho cítíme nepřátelství a jsme konfrontováni s urážkami a nenávistnými pohledy od fanoušků z arabských zemí,“ píší ve svém textu Raz Šašnik a Oz Muallem. Až na světovém šampionátu si podle svých slov uvědomili, že nenávist nepochází od vlád a arabských elit, ale od obyčejných lidí.

Izraelští novináři se po řadě nepříjemných zkušeností rozhodli, že se budou vydávat za Ekvádorce. Jen díky tomu mohli strávit čas před zápasem s íránskými fanynkami a napsat o nich článek – pokud by odhalili svoji pravou národnost, komunikace by podle jejich slov možná nebyla.

Fakt, že mírové dohody Izraele s Marokem, Bahrajnem a Spojenými arabskými emiráty nijak neřeší problém palestinsko-izraelského konfliktu a okupace, si uvědomují i mnozí Izraelci.

„Poté, co několik arabských států podepsalo v roce 2020 s Izraelem mírové dohody, tvrdili pravičáci, že Palestinci už ostatní Araby nezajímají. Nenamáhali se přečíst si článek dohod stanovující, že jejich plné naplnění si vyžaduje vznik Palestinského státu. Po Světovém poháru už pro symbiózu mezi Palestinci a dalšími arabskými národy není žádný další důkaz potřeba,“ napsal v izraelském listu Haarec bývalý ministr vnitra Uzi Baram.