Potu a krve bylo dost. Dělníci ze stadionů v Kataru získali zastání

Tisíce přistěhovaleckých dělníků se v neděli večer shromáždily u stadionu v Dauhá ke sledování prvního zápasu na Mistrovství světa ve fotbale v Kataru. První šampionát na Blízkém východě právě „kvůli“ nim provází kontroverze.

Skupiny na ochranu lidských práv opakovaně pořadatelskou zemi kritizují, a to zejména kvůli nízkým mzdám a špatným životním podmínkám zahraničních pracovníků. Mnoho z nich kvůli nim dokonce umírá.

Někteří pracovníci z řad přistěhovalců, kteří po katarské vládě požadují odškodnění za porušování lidských práv, dorazili podle agentury Reuters na stadion v neděli večer ocenit plody své práce přímo v pracovních kombinézách, rovnou z práce.

Ve speciální fanouškovské zóně zřízené v průmyslové zóně na okraji hlavního města stojí stadion s obří televizní obrazovkou a další velkou obrazovku postavenou venku. Nachází se v sousedství několika dělnických táborů, kde žije mnoho ze statisíců katarských dělníků s nízkými příjmy.

„Jsme tady, abychom si užili výsledek našeho vlastního potu. Jsem prostě ohromen tím, co vidím,“ řekl 25letý Uganďan Ronald Ssenyondo, který v neděli fandil Kataru. V zemi pracoval dva roky na dokončování stadionů, kde se turnaj konal.

V bohaté zemi, kde se těží zemní plyn i ropa, žije 2,9 milionu lidí, z nichž naprostá většina jsou zahraniční pracovníci, od stavebních dělníků s nízkými příjmy až po vysoce postavené manažery. Cizinci tvoří až 90 procent katarské pracovní síly.

Vláda tvrdí, že zavedla pracovní reformy, včetně minimální měsíční mzdy ve výši tisíce katarských riálů (cca 6500 Kč), což je více, než si mnozí z migrantů mohou vydělat doma. Vstupenky na zahajovací zápas ale stály v průměru 728 riálů (cca 4750 Kč), návštěva průmyslové zóny pro fanoušky však byla zdarma.

Někteří z nich řekli, že blíž se zápasu nedostanou. „Podporuji své sestry a bratry v Etiopii, posílám jim peníze. Na fotbal jsem šel raději sem, protože lístky jsou příliš drahé,“ řekl šestadvacetiletý Ali Jammal, který v Kataru pracuje už pět let.

Britský web The Guardian loni uvedl, že od roku 2010, kdy Katar získal možnost pořádat letošní fotbalové mistrovství světa, zemřelo v zemi 6 500 přistěhovaleckých pracovníků z jižní Asie. Většina z nich vykonávala nebezpečnou práci za nízkou mzdu, často v extrémním horku. Nelze ale s jistotou všechny tyto zemřelé spojit s výstavbou infrastruktury pro mistrovství.

Vládní úředník Hassan Al Thawadi pro CNN uvedl, že na stadionech došlo ke třem úmrtím souvisejícím s prací a 37 úmrtím nesouvisejícím s prací. Podle něj jsou údaje deníku Guardian „nepřesné“ a „šíleně zavádějící“. Thawadiho tvrzení v analýze podpořil i německý web Deutsche Welle (DW).

Podle oficiálních statistik katarské vlády zemřelo v zemi mezi lety 2010 až 2019 15 021 cizinců, tedy i z jiných skupin, než jsou dělníci.

„Údaj 6 500 zemřelých bere počet všech úmrtí zahraničních pracovníků v zemi za období deseti let a připisuje ho mistrovství světa,“ uvedl úředník. „To není pravda a opomíjí to všechny ostatní příčiny úmrtí včetně nemocí, stáří a dopravních nehod. Rovněž nebere v úvahu, že na stavbách je zaměstnáno pouze 20 procent zahraničních pracovníků v Kataru,“ dodal.

Katarské úřady trvají na tom, že pro zlepšení životních podmínek pracovníků udělaly více než kterákoli jiná země v regionu, napsala agentura AFP.

Humanitární organizace Amnesty International (AI) se však domnívá, že značná část úmrtí dělníků nebyla řádně vysvětlena. Katarské úřady podle AI dostatečně nevyšetřily příčiny úmrtí tisíců pracovníků, navíc ignorují varovné signály, které by mohly jejich životy zachránit, kdyby se jimi úřady včas zabývaly.

„Jedná se o porušení základního lidského práva na život,“ uvedla Amnesty International. Úmrtí navíc Katar neeviduje jako související s prací, což brání rodinám získat odškodnění, uvádí lidskoprávní organizace.

Ella Knightová z Amnesty International pro CNN Sport uvedla, že AI bude i nadále tlačit na Katar, aby „důkladně vyšetřil“ úmrtí přistěhovaleckých pracovníků, včetně těch, která se stala v minulosti, a „zajistil tak rodinám zemřelých možnost znovu vybudovat své životy“.

Mistrovství světa ve fotbale muselo být přesunuto z obvyklého termínu na přelomu června a července do katarské zimy, protože v létě panují v zemi extrémní vedra. Teploty tam v červnu dosahují až 43 stupňů Celsia. Hra v takových podmínkách by mohla pro hráče představovat zdravotní riziko.

Dlouhá pracovní doba v extrémním horku je podle některých nevládních organizací příčinou řady úmrtí a vážných zdravotních problémů pracovníků v Kataru.

V roce 2019 časopis Cardiology Journal zveřejnil výzkum, který odhalil „silnou korelaci“ mezi úmrtím více než 1 300 nepálských dělníků v letech 2009 až 2017 a horkem.

Profesorka urbanismu a veřejných služeb na Newyorské univerzitě Natasha Iskanderová pro CNN uvedla, že horko může zabíjet „matoucím a nejasným způsobem“. „Smrtelný úpal může vypadat jako infarkt nebo záchvat. Někdy horko zesiluje jinak zvládnutelné potíže, jako jsou cukrovka a hypertenze, a mění je v náhlé zabijáky,“ vysvětlila.

Určit počet pracovníků, kterým horko poškodilo zdraví, je podle ní ještě těžší, protože mnohé problémy se mohou projevit až po letech, kdy se migranti vrátí domů a mladí muži „zjistí, že jim přestaly fungovat ledviny, že trpí chronickým onemocněním nebo že jim začalo selhávat srdce“.

„Teplo samo o sobě obvykle nezraňuje. Dlouhá pracovní doba, fyzicky náročná práce, nucené přesčasy, špatné podmínky, šikana na pracovišti, to vše dotváří to, jak na pracovníky dopadá horko. Kromě toho škody, které může horko vyvolat, zhoršují i podmínky mimo pracoviště – například špatný spánek, nedostatečná výživa nebo pobyt v místnosti, která není dostatečně chladná, aby se tělo po dni stráveném v horku zregenerovalo,“ dodala Iskanderová.

„Jsme si vědomi toho, že v letních měsících je v Kataru horko obzvlášť závažným problémem. V květnu 2021 zavedl Katar povinnost provádět každoroční zdravotní prohlídky pracovníků a také povinné hodnocení rizik, aby se nebezpečí tepelného stresu zmírnilo,“ uvedl představitel katarské vlády.

„Každé léto katarští inspektoři práce provádějí tisíce neohlášených návštěv na pracovištích po celé zemi, aby zajistili dodržování pravidel pro stres z horka. V období od června do září 2022 bylo kvůli porušení těchto pravidel uzavřeno 382 pracovišť,“ dodal úředník.

Web CNN popsal příběh jednoho z těchto pracovníků, jehož jméno kvůli obavám z následných represí americká redakce preventivně změnila. Nazvala ho Kamal. Vyprávěl, že jej katarské úřady společně s několika dalšími lidmi letos v srpnu zatkly. Týden ho zadržovali v katarském vězení, jehož polohu ani název nezná.

„Když mě zatkli, nemohl jsem nic říct, ani slovo, protože jsem byl tak vyděšený,“ řekl CNN Sport v rozhovoru doma v jižním Nepálu, kde od své deportace před třemi měsíci pracuje na farmě.

Kamal je jedním z mnoha zahraničních pracovníků, kteří chtějí světu vyprávět o svých zkušenostech z Kataru. Říká, že mu dosud nebyl vyplacen bonus ve výši 7 000 katarských riálů, na který má podle svých slov nárok od svých předchozích zaměstnavatelů, ani pojištění ve výši 7 000 riálů (cca 44 tisíc Kč) za zranění dvou prstů při práci.

„Nevysvětlili mi, proč mě zatýkají. Lidé tam prostě stojí… někteří chodí s nákupem, někteří tam jen sedí… prostě vás zatknou,“ dodal s tím, že se s policisty nemohl ani bavit, protože nemluví arabsky.

V cele, kterou sdílel s dalšími 24 nepálskými pracovníky, dostal deku a polštář, ale matrace na podlaze, na které musel spát, byla prolezlá štěnicemi. „Uvnitř vězení byli lidé ze Srí Lanky, Indie, Pákistánu, Súdánu, Nepálu, Afriky nebo Filipín. V jednom vězení bylo asi 250–300 lidí. Na jeden pokoj připadalo asi 25 lidí,“ říká.

Kamal se domnívá, že byl zatčen, protože měl druhé zaměstnání, což je podle katarského zákoníku práce protiprávní a umožňuje to úřadům zrušit pracovní povolení. Tvrdí, že pracoval navíc dvě až čtyři hodiny denně. Při šesti pracovních osmihodinových dnech týdně totiž dle svých slov nevydělával dost peněz.

Katar má 90denní odkladnou lhůtu, během níž může pracovník zůstat v zemi legálně, ale pokud si během této doby neobnoví povolení, hrozí mu zatčení nebo deportace za to, že nemá doklady.

Kamal říká, že po zatčení dostal papíry, které by podle Amnesty International pravděpodobně vysvětlily, proč byl zadržen, ale protože byly v arabštině, nevěděl, co v nich stojí.

„Jakákoli tvrzení, že pracovníci jsou vězněni nebo deportováni bez vysvětlení, jsou nepravdivá. Opatření jsou přijímána pouze ve velmi specifických případech, například pokud se jednotlivec podílí na násilí,“ uvedl pro CNN katarský vládní úředník.

Úředník dodal, že na 97 procent všech způsobilých pracovníků se vztahuje katarský systém ochrany mezd zavedený v roce 2018, „který zajišťuje, že mzdy jsou vypláceny v plné výši a včas“. Na posílení tohoto systému se dále pracuje, uvedl úředník.

Organizace Human Rights Watch v rámci kampaně Pay Up FIFA požaduje, aby Katar a FIFA vyplatily rodinám přistěhovaleckých pracovníků, kteří byli při přípravě turnaje poškozeni nebo zabiti, nejméně 440 milionů dolarů – částku rovnající se finanční odměně udělované na mistrovství světa ve fotbale.

K podobným výzvám se zatím moc účastníků mistrovství světa neodhodlalo. To ale neplatí o reprezentaci Nizozemska. Dresy, které nizozemský tým oblékne během mistrovství světa, budou na podporu zahraničních dělníků v Kataru vydraženy (více zde).

Je ale otázkou, zda se v průběhu šampionátu bude lidským právům a zacházení s dělníky v Kataru věnovat skutečná pozornost.

Řada evropských federací však vydala společné prohlášení, že budou na turnaji vést kampaň na podporu lidských práv a vzniku centra pro pracovníky z řad přistěhovalců a fondu na jejich odškodnění.

To chtěly evropské týmy původně potvrdit i skrze fakt, že budou kapitáni týmů nosit pásky duhové barvy. Od toho ale evropské týmy pod hrozbou žlutých karet a finančních pokut v pondělí ustoupily.

Katar podle odhadů časopisu Forbes utratil za přípravu turnaje 220 miliard dolarů, což by z něj učinilo nejdražší mistrovství světa ve fotbale v historii. Do částky odhadci ale pravděpodobně zahrnují i infrastrukturu, která není přímo spojena s výstavbou stadionů a mistrovstvím, jako například dálnice a železnice.

V poušti vyrostlo osm nových stadionů, stát v Perském zálivu také rozšířil letiště a postavil nové hotely. Na všech stavbách se podíleli přistěhovalečtí dělníci.