Článek
Když v roce 1904 vznikla mezinárodní fotbalová organizace FIFA, dala si do stanov, že jen ona může pořádat mistrovství světa. Ale až do roku 1930 se za fotbalový vrchol počítal olympijský turnaj, než důrazně zazněla potřeba nového otevřeného šampionátu i pro profesionály.
Nový projekt však vpadl do politicky velmi nestabilního období mezi dvěma válkami, kdy i fotbal sloužil jako výborná propaganda totalitním režimům.
Uruguay 1930: za oceán nikdo nechtěl
První šampionát v historii hostila malá jihoamerická země. Zeměpisně i počtem obyvatel poněkud méně významná, fotbalovými úspěchy však v té době velice zdatná. Uruguayský tým zvítězil na olympijském turnaji 1924 v Paříži i 1928 v Amsterodamu, rozvoj profesionalismu však přestával nejlepší hráče pod pět olympijských kruhů pouštět. Bylo nutno vytvořit světový šampionát.
Uruguayští pořadatelé při touze hostit premiérový turnaj získali přízeň, když se zavázali, že vybudují největší stadion na světě pro 100 tisíc diváků. V Montevideu povstal bájný Centenario. A lákal na velký svátek.
Pražská S hráče neuvolnila
Jenže objevil se zádrhel – za oceán se evropské týmy nehrnuly. Pozvánku dostalo rovněž Československo, které prokazovalo mezinárodní vyspělost vítězstvím na Pershingově olympiádě vítězných armád v roce 1919, finálovou účastí (byť ostudnou s předčasným odchodem ze hřiště) na OH 1920 v Antverpách, kluby si zdatně vedly v prestižním Středoevropském poháru.
Historky z historie fotbalových MS
Politika do fotbalu nepatří, říká letité pravidlo. Je to ve skutečnosti jen zbožné přání. Seznam Zprávy přinášejí seriál z historie všech světových fotbalových šampionátů od roku 1930 dodnes.
- 1930 – Uruguay: Za oceán nikdo nechtěl
- 1934 – Itálie: Ve stínu Duceho
- 1938 – Francie: Komplikace jménem Pepi Bican
- 1950 – Brazílie: Poprvé po válce
- 1954 – Švýcarsko: Největší podvod v dějinách?
- 1958 – Švédsko: Zrození Pelého
- 1962 – Chile: Kdo vypadal jako Ital, zbili ho
- 1966 – Anglie: Gól století ukončil 2. světovou válku
- 1970 - Mexiko: Československý propadák
- 1974 - Německo: Jak němečtí soudruzi porazili bratry
- 1978 - Argentina: Tajná dohoda o šesti gólech
- 1982 - Španělsko: Vízek zajel do Blochina a bylo zle
- 1986 - Mexiko: Maradonova boží ruka
- 1990 - Itálie: Bomber Skuhravý
- 1994 - USA: Kolumbijská mafie trestala gól smrtí
- 1998 - Francie: Zidane a spol. mistry světa
- 2002 - Japonsko a Jižní Korea: Velká fotbalová loupež
- 2006 - Německo: Nedvěd, Čech, Brückner a přesto propadák
- 2010 - JAR: Zvuk, který se nedal vydržet: vuvuzely
- 2014 - Brazílie: Kanárci dostali výprask 7:1
- 2018 - Rusko: Scénka s deštníkem: Teď prší na Putina
Jenže nejlepší Sparta a Slavia odmítly na několikatýdenní dobrodružství své hráče uvolnit. Jen pro připomenutí: Slavia ligový ročník 1929/1930 dobyla bez ztráty bodu, šlo o poslední, kdy červenobílé vedl legendární skotský trenér John Madden.
Jelikož vyslat výběr složený z dalších profesionálních i amatérských celků se nezdálo reprezentativní a dostatečně silné, účast byla zamítnuta.
Osobní předsedův vliv
Protože se podobně zachovaly i další evropské státy, hrozila veliká blamáž. Tu si však francouzský předseda FIFA Jules Rimet, po němž byla i soutěž pojmenována, nemohl dovolit. Intervenoval až na vládě a podařilo se mu vyjednat, aby ho jeho hrdá vlast nezradila. Obránce Manuela Anatola ani trenéra Gastona Barreaua se ovšem nepodařilo přesvědčit, aby odcestovali.
Obdobně se Rimetovi vedlo v sousední a napůl francouzsky hovořící Belgii, kde výrazně pomohl viceprezident FIFA Rodolphe Seeldrayers.
Královské pokyny
Účast Rumunska vlastně osobně nařídil panovník země Karel II., jenž zavedl královskou diktaturu a který před převzetím moci v červnu 1930 žil ve francouzském exilu. Jeho zásah byl výrazný. Osobně si vybral tým a jednal se zaměstnavateli, aby hráči po dlouhé absenci neztratili práci.
Rovněž jugoslávský král Alexandr I. Karađorđević sehrál významnou roli. Trůn zdědil v roce 1921 po otci, v roce 1929 přešel k absolutistické moci a Království Srbů, Chorvatů a Slovinců změnil na Jugoslávské. Vyvolal tím dost silné národnostní pnutí, o čemž svědčí i to, že ‚povinného‘ šampionátu v Uruguayi se odmítli Chorvaté zúčastnit a výběr tvořili jen hráči srbského původu.
Na loď Conte Verde se 18. června v italském Janově nalodili Rumuni, o dva dny později se ve Villafranche-sur-Mer ve Francii připojili Francouzi a Jugoslávci, Belgičané se nalodili ve španělské Barceloně.
Po zdolání Atlantského oceánu se 29. června v Rio de Janeiru přidali Brazilci. Do Montevidea posádka čtyř evropských odvážlivců dorazila 4. července.
Mistrovství světa 1930 – Uruguay
Účastníci (13) : Argentina, Chile, Francie, Mexiko, Jugoslávie, Brazílie, Bolívie, Rumunsko, Peru, Uruguay, USA, Belgie, Paraguay
Semifinále: Argentina - USA 6:1, Uruguay – Jugoslávie 6:1
O 3. místo: nehrálo se (některé neoficiální zdroje uvádějí Jugoslávie – USA 3:1)
Finále: Uruguay – Argentina 4:2 (1:2)
Podívejte se na vzácné snímky z historii fotbalových šampionátů:
