Článek
Už od prvního mistrovství světa v roce 1930 jihoamerická země usilovala o pořadatelství, kandidaturu podávala se zarputilou pravidelností. Až se konečně dočkala. A ve velice příhodné době.
Na kongresu ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1974 došlo totiž ke změně ve vedení FIFA, anglického zastánce starých lordských tradic Stanleyho Rouse vystřídal dravý brazilský byznysmen João Havelange.
Rozšířil nejen fotbal po celé planetě, ale hlavě vyčistil marketingová, televizní a reklamní práva. Partneři platili za prezentaci mnohonásobně vyšší částky.
Šampionát v Argentině se tak stal prvním ziskovým v historii, dosud garantovaly pokrytí nákladů vlády. Ideální situace pro vojenskou diktaturu zviditelnit se, nabrat politický kapitál.
Argentina 1978: špinavá dohoda
V březnu 1976 se armáda, kterou vedl generál Jorge Rafael Videla, zmocnila vlády svržením prezidentky Isabely Perónové, vdovy po diktátorovi Juanu Perónovi. Vojenská junta rozpustila národní radu, zavedla tvrdou cenzuru, zrušila činnost odborů a všechny orgány státní správy se dostaly pod její přímou kontrolu.
V zemi byla rozpoutána vlna teroru, odhady obětí mezi levicovými aktivisty a disidenty šplhají až na 30 tisíc lidí, kteří byli mučeni, vyhazováni zaživa z letadel nad mořem nebo zaléváni do betonu. Tyto represe se nevyhnuly ani dětem či ženám.
V únoru 2012 bývalý peruánský senátor Genaro Ledesma odtajnil dohodu mezi peruánským prezidentem Franciscem Bermúdezem a generálem Videlou, která garantovala Argentině vysoké vítězství.
A do toho vpadl fotbalový šampionát, obrovská příležitost prezentovat režim v jiném světle. Bylo však potřeba ho vyhrát.
Největší hvězdy nepřijely
Argentinský šampionát byl ochuzen o dvě největší tehdejší fotbalové osobnosti, které proti sobě stanuly ve finále MS 1974 a dělily se o Zlaté míče. Kapitán mistrů světa císař Franz Beckenbauer tuto poctu leštil v letech 1972 a 1976, nizozemský tulipán Johan Cruijff dokonce třikrát – 1971, 1973 a 1974. Oba nepřítomnost odůvodňovali únavou a zdravotními potížemi, ale potajmu se šuškalo, že nechtějí podporovat diktátorský režim.
Cruijff doma čelil kritice, že poškodil národní zájmy, neboť s ním by „Oranjes“ určitě turnaj vyhráli. Přestože skoro chytil nálepku vlastizrádce, odtajnil pravý důvod až po třiceti letech. Jako hráč španělské Barcelony čelil totiž v té době hrozbě únosu, což přiznal až v roce 2008 při rozhovoru pro Catalunya Ràdio.
Historky z historie fotbalových MS
Politika do fotbalu nepatří, říká letité pravidlo. Je to ve skutečnosti jen zbožné přání. Seznam Zprávy přinášejí seriál z historie všech světových fotbalových šampionátů od roku 1930 dodnes.
- 1930 – Uruguay: Za oceán nikdo nechtěl
- 1934 – Itálie: Ve stínu Duceho
- 1938 – Francie: Komplikace jménem Pepi Bican
- 1950 – Brazílie: Poprvé po válce
- 1954 – Švýcarsko: Největší podvod v dějinách?
- 1958 – Švédsko: Zrození Pelého
- 1962 – Chile: Kdo vypadal jako Ital, zbili ho
- 1966 – Anglie: Gól století ukončil 2. světovou válku
- 1970 - Mexiko: Československý propadák
- 1974 - Německo: Jak němečtí soudruzi porazili bratry
- 1978 - Argentina: Tajná dohoda o šesti gólech
- 1982 - Španělsko: Vízek zajel do Blochina a bylo zle
- 1986 - Mexiko: Maradonova boží ruka
- 1990 - Itálie: Bomber Skuhravý
- 1994 - USA: Kolumbijská mafie trestala gól smrtí
- 1998 - Francie: Zidane a spol. mistry světa
- 2002 - Japonsko a Jižní Korea: Velká fotbalová loupež
- 2006 - Německo: Nedvěd, Čech, Brückner a přesto propadák
- 2010 - JAR: Zvuk, který se nedal vydržet: vuvuzely
- 2014 - Brazílie: Kanárci dostali výprask 7:1
- 2018 - Rusko: Scénka s deštníkem: Teď prší na Putina
V jeho barcelonském domě mu únosci přiložili pušku k hlavě a svázali ženu. Pokus se nezdařil, ale jeho děti chodily do školy v doprovodu policie, uniformovaní příslušníci spali v domě tři nebo čtyři měsíce, na zápasy ho doprovázel bodyguard. „Tyto věci změní váš pohled, v životě jsou okamžiky, ve kterých jsou jiné hodnoty,“ uvědomil si a rozhodl se neopouštět své nejbližší a na šampionát nejet.
Zároveň dodal, že jeho odpor ke zločineckému vojenskému režimu, který tolika nevinným lidem ublížil, jen narostl.
Rovněž Franz Beckenbauer se vymezoval proti pořádání šampionátu v Argentině. K odmítnutí se ho zúčastnit našel však mnohem jednodušší důvod: už hrál za americký New York Cosmos a nemohl se náležitě připravit. Zato jeho spoluhráč levicový rebel Paul Breitner nic netajil – do Argentiny ho nikdo nedostane.
Šest podezřelých zásahů
Domácí tým vedený charismatickým trenérem Césarem Luisem Menottim zvaným El Flaco (hubeňour) zpočátku klopýtal, v základní skupině prohrál s Itálií. V semifinálové se však rozjel, táhla ho svými trefami nová kometa Mario Alberto Kempes.
Porazil Polsko 2:0, remizoval bez gólů s Brazílií a stál před ním úkol nastřílet Peru aspoň čtyři góly. Brazilci totiž porazili jihoamerické soky 3:0, Argentina potřebovala k postupu do finále vyšší rozdíl. A podařilo se – Peru rozdrtila 6:0.
V únoru 2012 bývalý peruánský senátor Genaro Ledesma odtajnil dohodu mezi peruánským prezidentem Franciscem Bermúdezem a generálem Videlou, která garantovala Argentině vysoké vítězství. Na oplátku Videlův režim souhlasil s uvězněním 13 peruánských politických disidentů, kteří se hlasitě ozývali proti Bermúdezovi.
„S tím, co teď vím, nemůžu říct, že jsem hrdý na náš triumf,“ reagoval na odtajnění špinavé dohody útočník Leopoldo Jacinto Luque. „Ale neuvědomil jsem si to, většina z nás ne,“ dodal na svou obhajobu. „Prostě jsme hráli fotbal.“
Mistrovství světa 1978 – Argentina
Účastníci (16): Argentina, Francie, Maďarsko, Nizozemsko, Mexiko, Itálie, Spolková republika Německo, Tunisko, Brazílie, Švédsko, Španělsko, Polsko, Rakousko, Peru, Írán, Skotsko
Semifinálová skupina A – pořadí: 1. Nizozemsko, 2. Itálie, 3. Spolková republika Německo, 4. Rakousko
Semifinálová skupina B – pořadí: 1. Argentina, 2. Brazílie, 3. Polsko, 4. Peru.
O 3. místo: Itálie–Brazílie 2:1 (0:1)
Finále: Argentina–Nizozemsko 3:1 po prodl. (1:0, 1:1)
