Článek
Když sestřelil Česko ve čtvrtfinále mistrovství Evropy 2012, měl sedmadvacet. Už tehdy byl portugalským kapitánem. Během sezony v Realu Madrid dokázal Cristiano Ronaldo za 55 zápasů vstřelit 55 gólů, ale uměl to i lépe. Byl to rok, kdy zrovna nevyhrál Ligu mistrů a nezískal Zlatý míč.
„Nikdy na ten moment nezapomenu. Snažil jsem se nevnímat jeho auru, moc jsme se na hřišti nepotkávali, ale nešlo tomu uniknout,“ vzpomínal český záložník Vladimír Darida, který tehdy začínal reprezentační kariéru. Když Ronaldo zahrával přímý kop, Darida se v duchu modlil, ať hlavně netrefí zeď, ve které stál. Jenže balon letěl českému mládenci přímo na tvář, tak instinktivně vytrčil pěst, která ho prudce propleskla místo míče.
Z tehdejší české sestavy zbyl jediný, kdo ještě hraje profesionálně, nepočítáme-li Václava Pilaře, kterého Hradec Králové před pár dny neomaleně vyškrtl ze soupisky pro novou sezonu. Z ostatních reprezentantů jsou manažeři, rentiéři, trenéři, komentátoři. Zato Ronaldo pořád kope. Pořád nosí kapitánskou pásku. Pořád si myslí, že je nejlepší - a že se bez něj nic neobejde.
Právě na to doplatilo Portugalsko na mistrovství světa v Americe. Skončilo v osmifinále. Na turnaji rozhodně neoslnilo, ani náhodou se nedotklo svého maxima, které se skrývá v tržní hodnotě všech nominovaných hráčů. V součtu stojí jednu miliardu eur. Dražší kádr mají už jen Francie, Španělsko a Anglie - všechny týmy v turnaji zůstávají.
Přivezli papírově nejlepší záložní řadu, která na světě existuje, ale upřednostnili Ronalda, který už na to nemá. Chyběla mi správná chemie.
„Portugalci přivezli papírově nejlepší záložní řadu, která na světě existuje, ale upřednostnili Ronalda, který už na to nemá. Mezi týmem a Ronaldem jsem necítil soulad. Chyběla mi tam správná chemie,“ prohlásil někdejší ligový záložník Tomáš Kučera v podcastu MVP.
Těch pár jednoduchých vět vystihuje všechno. Trenér Roberto Martínez tak dlouho lpěl na tom, že Ronaldo patří do základní sestavy, až mu šampionát protekl mezi prsty. Přesto si v závěrečné řeči, v níž kromě jiného oznamoval svůj konec u národního týmu, neodpustil veřejnou pochvalu pro kapitána: „Navždy si budu cenit toho, jak se snažil. Jak šel příkladem. Jeho snem byl titul. Nemůžu mu dostatečně poděkovat. Způsob, jakým den za dnem dře, je odhodlaný a dýchá pro fotbal, je inspirující. Není moc Cristianů Ronaldů.“
Není a ani nebude. Nicméně by mělo zaznít, že Ronalda bylo až příliš. Celý tým na něj musel pracovat. Nezřídka to vypadalo, že Portugalci hrají v deseti, protože defenzivní hra se Ronalda vůbec netýkala. „To by ještě šlo utáhnout. Jenže jeho jediný přínos pro mužstvo mohl být v tom, že bude dostávat dobré balony před branku, kde je pořád silný. V jakýchkoli jiných atributech byl spíš slabinou,“ viděl v MVP i bývalý ligový hráč Antonín Rosa.
Zlatan: Tým máš jako rukojmí
V únoru bylo Ronaldovi jednačtyřicet a už čtyři roky kope ligu v Saúdské Arábii. Byť v ní patří mezi elitní kanonýry, nemusí hrát zápasy v nejvyšší intenzitě, což velký šampionát potvrdil.
Na jednu stranu je obdivuhodné, jak se udržuje, jak stíhá, jak překonává svoje vlastní rekordy nebo se o ně s Lionelem Messi aspoň přetahuje. Jenže neutrpělo kvůli tomu Portugalsko? Glosátor Zlatan Ibrahimovic si při odpovědi nebral servítky. Pro americký kanál Fox Sports prohlásil: „Ronaldovo ego vyloženě brzdí ostatní. On si bere svůj tým jako rukojmí.“ Měli bychom zdůraznit, že to prohlásil ještě před osmifinále, ve kterém dostal Ronaldo od trenéra celých 90 minut: „Přece nemůžete věřit v úspěch, když v útoku máte jednačtyřicetiletého chlapa.“
Tenkrát poprvé. V roce 2006 ochutnal semifinále, dál během mistrovství světa nikdy nedošel.
Jeden z nejlepších záložníků anglické ligy Bernardo Silva hrál proti Španělsku jen posledních pár minut a štiplavý útočník Gonçalo Ramos vůbec. Ramos, coby Ronaldův náhradník, přitom zachránil portugalský postup do osmifinále a před týden ho AC Milán vykoupil z Paříže za rekordních 74 milionů eur. Na mistrovství světa, bohužel pro Portugalsko, dělal spíš jen kapitánův kompars. „To, co předvádí Ronaldo, nemá s lídrovstvím nic společného,“ řekl Ibrahimovic, který sám patřil mezi největší fotbalové ješity.
Portugalsko z pěti soubojů zvládlo jediný s noblesou, a to ve skupině proti ustrašenému Uzbekistánu, který se jako jediný skutečně lekl kultovní značky CR7. Proti Kongu remíza. Proti Kolumbii remíza. Vzrušující šestnáctifinále se úplně klidně mohlo překlopit na stranu nebezpečnějšího Chorvatska. A čtvrtfinále? Konečná!
Cristiano Ronaldo se během posledního utkání dotkl míče jen devatenáctkrát. I dvě střely, které vypálil, patřily hluboko pod jeho průměr. Na celém turnaji se nepokusil o jediný dribling a nevytvořil jedinou šanci pro spoluhráče. Pokud čísla vložíte do kontextu, vychází z toho jednoznačná obžaloba portugalského trenéra. Vsadil na špatného koně.
Ronaldo zvládl celkem sedmnáct střel, z toho dal dvě branky a nepomohl do jediné šance ostatním. To se za šedesát let, kdy se podobné statistiky na mundialu sledují, nestalo. V roce 1966 měl Mexičan Garcia Aspe patnáct střel, žádnou výpomoc při šanci a jeden gól.
Jaká bude doba bez Ronalda?
Na dalším mistrovství světa už Ronaldo nebude, aspoň sám to tvrdí. Bude mu pětačtyřicet a těžko může přírodu porážet donekonečna. Skóroval na letošním i na všech předchozích pěti šampionátech, což je naprostý unikát a zřejmě nepřekonatelný milník. Zároveň však ze sedmi zápasů (741 minut) ve vyřazovacích bojích vstřelil jediný gól, a to ještě letos z penalty proti Chorvatsku. Asistenci neměl jedinou!
V roce 2006, to byl v rozpuku s číslem 17 na zádech, prožil to nejlepší. Vedle legendárního Luise Figa každou chvíli pádil vpřed s míčem u nohy, měl vášnivý zápal a přeháněl to s kudrlinkami. Byl to jeho styl, kterým se proslavil. Ve sprostém osmifinále proti Nizozemcům, kdy padlo čtrnáct žlutých a čtyři červené karty, musel střídat kvůli zranění. Ve čtvrtfinále však pomohl skolit Anglii, kde hrál za Manchester United. Poslední dva zápasy prohrál a zůstal bez medaile.
V roce 2010, už jako hvězda Realu Madrid, si přijel pro titul. Byl kapitánem. Pečlivě upraveným, s našpulenými rty a velkými slovy. Odjížděl s jedním gólem. Po osmifinálové porážce 0:1 se Španělskem, což se teď do puntíku zopakovalo.
Tak šel čas s Cristianem Ronaldem. Šest světových šampionátů, šest zklamání.
V roce 2014, už jako dvojnásobný držitel Zlatého míče, si přijel pro titul. Během sezony byl nedostižný. Realu prostřílel cestu k prvenství v Lize mistrů. Jenže před šampionátem si poranil koleno a natáhl stehenní sval. Reálně hrozilo, že bude jen nehrajícím náhradníkem. Hecnul se, ale trápil se on i celý tým. Ve zrádné skupině vyhrálo Portugalsko jen nad Ghanou, což na postup nestačilo.
V roce 2018, už jako pětinásobný vítěz Ligy mistrů, si přijel pro titul. Zvládl čtyři góly ve čtyřech zápasech - a šlus. Španělům ve skupině vstřelil hattrick, což byl mimořádný kousek, ale z týmu vyčníval jen on sám. Navzdory tomu, že měl „už“ jednatřicet. Konec po osmifinále s Uruguyaí nijak zvlášť nepřekvapil.
V roce 2022, už po angažmá v Juventusu a po návratu do Manchesteru United, si přijel pro titul. Další marná snaha, i když to na první pohled nevypadalo beznadějně. Trenér Fernando Santos se jako první opovážil poslat velkého kapitána mezi náhradníky. Ronaldo byl vyloženě kyselý a podrážděný. Portugalci šlapali, bez ztráty bodu projeli skupinou, pak Švýcarům nadělili debakl 6:1. Výše zmiňovaný Gonçalo Ramos nasbíral hattrick. Jenže Maroko ve čtvrtfinále připravilo šok. Ronaldo vyřazení oplakal a v emocích naťukal prohlášení: „Bojoval jsem tvrdě za svůj sen. A ten sen právě vyprchal.“ Dal tím jasně najevo, že další šampionát se ho týkat nebude.
Ale týkal. Dohromady tedy nasbíral 27 světových zápasů a 11 branek.
„Loučí se tak nějak po svém. Nezapomněl zmínit vítězství na Euru 2016, což Portugalci dokázali poté, co nebyl na place a slavně koučoval se zraněným kolenem,“ ještě se podivil Karel Tvaroh v podcastu Seznam Zpráv MVP.
Ronaldo získal evropský titul a navrch dvakrát vyhrál Ligu národů, za což sám sebe pochválil, když se v slzách loučil s Amerikou: „Před Cristianem Ronaldem nezískalo Portugalsko žádnou trofej.“
Možná jste si všimli, jak o sobě poslední dobou mluví ve třetí osobě. Jako by tím vytvářel odstup mezi skutečným já a svou mediální tváří. Rozhodně si tím dál buduje svou značku a brání se psychickému tlaku, který je trvalý a po téměř pětadvaceti letech v profesionálním fotbale neúprosný.
Otázka je, co má jako fotbalista před sebou. V Al-Nasru má smlouvu do příštího léta. Pokud během prázdnin ukončí reprezentační kariéru, což se klidně může stát, tachometr se zastaví na epochálních číslech: 233 startů, 146 gólů.
Pomalu a jistě přichází nová doba. Doba po Cristianovi. Portugalsko přestane být týmem jednoho muže, jehož záře všechny ostatní zastiňuje. A kdo ví, jestli to za čtyři roky nepřinese vysněný titul. Už bez Ronalda.
