Hráči poslechli rady. Proč v Kataru padá méně gólů z dálky?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Letošní mistrovství světa zatím nenabízí gólovou bonanzu. I přes některé velmi divoké výsledky se gólový průměr pohybuje kolem 2,5 branky na zápas, což je výsledek doslova průměrný. Od roku 1998, kdy se hraje na 32 týmů, totiž padlo v prvních 16 zápasech mistrovství v průměru 39,6 gólu, tedy téměř přesně 2,5 na zápas.

Ovšem jednou velkou změnou, které si asi mohl všimnout pouze „občasný“ fanoušek fotbalu, je, že se méně střílí – a tedy i padá méně branek – z větší vzdálenosti.

Není to jen dojem, tento trend je vidět ve světovém fotbalu už roky. Například v anglické Premier League před deseti lety v sezoně 2012/13 téměř polovina všech střel, přesně 48,2 %, mířila k bráně zpoza pokutového území. V posledních ročnících je jich zhruba o 10 procent méně. I v dalších špičkových soutěžích se střelci v průměru k bráně přibližovali.

Což není samozřejmě dáno tím, že by střelci neuměli střílet, nebo tím, že by se novějšími míči nedalo vystřelit (ba naopak). Mohou za to sportovní statistici: údaje „datařů“ hráče i jejich trenéry totiž přesvědčily, aby z dálky tolik nestříleli, protože naděje na úspěch je malá.

„Šance na gól je při střelbě za vápnem výrazně menší, v případě střel ze vzdálenosti kolem 25 metrů je jen zhruba jednoprocentní či menší,“ říká Jakub Dobiáš ze společnosti 11Hacks, která se zabývá fotbalovou analytikou, a dodává: „Jakékoliv jiné řešení než střela je v takové situaci lepší.“

Ze stejného důvodu se změnilo i to, jak hráči podobné situace brání. Bránící fotbalisté střely z větší vzdálenosti méně blokují či neblokují vůbec. „Když jsem ještě hrál já, dostal bych od trenéra vynadáno, že jsem proti té střele nešel, dnes se někdy chce pro hráčích opak,“ vzpomíná Jakub Dobiáš. Ale statistiky naznačují, že by mělo být výhodnější, aby brankář měl volný výhled a snížilo se riziko nepříjemné teče.

Tyto dvě malé změny jsou jen jednou malou známkou velké změny, která ve fotbale v posledních letech nastala. I do sportu přišla „velká data“, tedy metody, jak sbírat a vyhodnocovat množství údajů, které donedávna nebylo možné sbírat (a ani s nimi počítat). Přišla a změnila kdeco: filozofii a rozhodování týmů, způsob, jakým analyzují soupeře, i to, jak hledají a rozvíjejí talenty.

Asociace FIFA by ráda mistrovství světa v Kataru prezentovala jako vrchol vývoje fotbalu. Ne všichni souhlasí. Podle Jakuba Dobiáše například na šampionátech nevidíme úplně poslední trendy ve vývoji fotbalu: „Mistrovství světa je zhruba šest až osm let za taktickými trendy ve světě, protože týmy nemají možnost spolu dostatečně trénovat.“

Ovšem z technického hlediska se v Kataru ukazuje skutečně to nejlepší, co se dnes nabízí. Celé hřiště je pečlivě sledováno. Klíčovou roli hraje systém známé společnosti Hawk-Eye, která si poprvé udělala jméno senzory pro tenis.

Na stadionu je umístěno 12 kamer, které 50krát za sekundu snímají polohu 18 bodů na těle hráčů. Hlavním úkolem technologie je sledovat potenciální ofsajdy a to vyžaduje sledovat polohu všech částí těla, kterými je možné skórovat (tedy všeho kromě paží a rukou).

Dva senzory v sobě má i míč. Jedno je „inerciální senzor“, tedy v podstatě zařízení, které sleduje směr pohybu míče v prostoru. Druhé je tzv. UWB snímač (tj. „ultraširokopásmový“), který dokáže přesně určit polohu míče. Kombinací tak vzniká velmi přesná informace o tom, kde míč je a kam míří – a to až 500krát za sekundu. Takže není těžké jasně dokázat třeba to, že Ronaldo nedal první gól v zápase s Uruguayí.

FIFA dává výstupy z tohoto sledování k dispozici jednotlivým týmům a hráčům. A datové „reporty“ z utkání jsou k dispozici i veřejnosti: najdete je v PDF formátu na této stránce.

Nejen na mistrovství je také standardem, že hráči na sobě mají vestičky s GPS senzorem, akcelerometry a případně i tepovým měřákem. Ovšem od měření tepové frekvence se podle odborníků spíše upouští, hlavně tedy v zápasech: „Důležité spíše je, co hráč naběhá, než zda má tep 170 nebo 180. Navíc odezva srdečního tepu také není okamžitá, ale GPS reaguje okamžitě,“ říká analytik FAČR Daniel Franc.

Všichni oslovení odborníci se ovšem shodují, že trendem je analýza videa, jakou nabízí třeba zmíněný systém použitý v Kataru: „Blízká budoucnost je v analýze obrazu. Ta vám dá lépe než samotná GPS analýza pohybu přehled o tom, v jakém herním kontextu pohyb hráče probíhal,“ říká Jakub Mareš, vedoucí analytického týmu Slavie Praha. „To je mnohem přínosnější informace, protože vám říká nejen to, kolik času strávil hráč během zápasu v určité rychlosti, ale i to, v jaké to bylo situaci, – a tedy třeba to, jestli se choval podle taktických pokynů, nebo ne.“

Přínos velkých dat a jejich analýzy se neprojevuje jen v taktickém rozboru dění při zápase. V jiných částech oboru je jejich vliv ještě výraznější.

Oblastí, ve které se využití dat uchytilo nejvíce, je skauting, tedy hledání nových talentů. Je to třeba velká část současných zakázek společnosti 11Hacks, říká Jakub Dobiáš: „Umožňuje to klubům hledat zajímavé hráče po celém světě i bez toho, aby měly k dispozici širokou síť skautů.“ Kluby se tento nástroj podle něj naučily využívat rychleji než třeba jiné analýzy, které jeho společnost nabízí.

Dalším využitím je předzápasová příprava. Týmy si mohou nechat zanalyzovat podrobné statistiky soupeřových hráčů a pokusit se v nich najít nějakou slabinu. Třeba odhalit obránce, který i přes svou výšku je slabý hlavičkář, a pak do jím chráněného prostoru nasadit svého ve vzduchu nejlepšího hráče.

Pozorování mohou být samozřejmě někdy triviální – tak jako náš jednoduchý příklad –, ale data mají tu výhodu, že mohou být objektivnější. Neplatí to samozřejmě vždy, i data mohou obsahovat chyby a zkreslení, ovšem velké části z nich se dá dobrým přístupem vyhnout. A pak mohou posloužit k tomu, aby potlačila naše vlastní, často nevědomé předsudky a zjednodušila „lidsky“ těžké rozhodování.

Což samozřejmě není problém pouze fotbalu. V mnoha sportech se například řeší tlak rodičů na trenéry v mládežnických kategoriích. „Všichni považují své děti za talentovanější, než jsou, a trenéři i svazy musí řešit, jak rodičům vysvětlit, že právě jejich potomek si nominaci či jinou příležitost nezaslouží – a díky našim analýzám jim mají co ukázat,“ říká Václav Bárta ze společnosti Yarmill.

Malá firma s několika zaměstnanci vyvíjí software, který prezentuje trochu zjednodušeně jako „tréninkový deník“. Ve skutečnosti ovšem software shromažďuje mnohem větší množství údajů, než by tento název napovídal. Neobjevuje se v něm jen to, co mají sportovci naplánované a jaký trénink skutečně podstoupili, ale také jejich soutěžní výsledky, zranění, dokonce i to, jak se cítili (zjišťováno dotazníkovou metodou).

„Začalo to celé jako tréninkový deník pro české biatlonisty, my se ovšem snažíme o více, my říkáme o holistický přístup,“ vysvětluje Václav Bárta. Například v lyžování, které je teď v aplikaci dobře „pokrytým“ sportem, je možné porovnávat výkony mladých lyžařů s historickými výkony bývalých i současných představitelů světové špičky v odpovídajících mládežnických kategoriích. Takže třeba je možné nedůvěřivému rodiči ukázat, jak se růst výkonnosti jeho dítěte porovnává s elitou. Ani tak to jistě nemusí být nejpříjemnější konverzace, ale nad „tvrdými daty“ mají obě strany větší šanci najít porozumění.

V tréninku obecně data také hrají samozřejmě stále větší roli. S dostatkem údajů je možné „ušít“ trénink na míru.

V prostředí českého fotbalu se o „na datech založený“ rozvoj hráčů snaží například olomoucká Sigma ve spolupráci s aplikačním centrem Baluo Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. S pomocí evropských dotací nedávno postavené centrum je vybaveno technikou, která v českém sportovním prostředí je jednoznačně nadstandardní: „Je to jako ve vesmírném středisku,“ říká Daniel Franc z FAČR.

Olomoucký fotbalový klub v něm už několikátým rokem nechává například důkladně „proměřit“ své mladé fotbalisty v kategorii od 13 let. „Stejní hráči chodí opakovaně, a tak o 16letých teď máme údaje za tři roky zpět. Snažíme se data získávat kontinuálně,“ vysvětluje David Prycl z centra.

Nejde zdaleka jen o obvyklé testy fyzické zdatnosti. Zkoušky jsou rozděleny do sedmi sekcí, od měření právě „fyzičky“ přes testy motoriky a orientace v prostoru až po testy kineziologické. „Proženeme je celým kolotočem a pak můžeme například doporučit vhodný trénink – a to podle toho, co by měl trénovat a kolik, například v závislosti na skutečném biologickém věku,“ přibližuje David Prycl. (Projekt se provádí ve spolupráci s Yarmillem, takže doporučení se snadno mohou „propsat“ do tréninkového deníku pro hráče.)

Mezi takto mladými hráči jsou totiž velké rozdíly ve vývoji a hráč, kterému je podle „biologických hodin“ něco přes 14 let, nesnese stejné dávky jako jiný, kterému je naopak z biologického hlediska spíše 16 let. Na druhou stranu právě ten „biologicky mladší“ má velký potenciál dalšího rozvoje.

V datových analýzách by se neměla přehlížet ani měkká složka, což zmínili prakticky všichni, se kterými jsem při přípravě textu mluvil. Dobrým příkladem užitečných údajů, u nichž by se to nemuselo zdát, je „pohoda“ sportovců.

Zjišťuje se velmi jednoduše, říká Václav Bárta z Yarmillu: „Po každém tréninku se sbírá pocitové hodnocení hráčů na dané stupnici, obvykle na škále od jedné do deseti. Přínosný je i textový popis, prostě dotyčný krátce napíše, jak se cítí.“ Pokud se sportovec po tréninku cítí opakovaně v nepohodě a unavený, podle dat to naznačuje výrazně zvýšenou pravděpodobnost zranění.

Fotbalová data mají problém, který není ryze fotbalový a vyskytuje se i v jiných oborech: dat je prostě hodně. Můžete se zkusit podívat na zmíněné pozápasové reporty FIFA z mistrovství světa a zkusit si, co z 50 stránek statistik dokážete smysluplného vyčíst navíc k tomu, co bylo k vidění na hřišti.

Není to vždy jen neznalost nebo chyba. Ne všechna sebraná data jsou zajímavá a přínosná. Některé statistiky mohou být také vysloveně zavádějící. Takovým příkladem je třeba úspěšnost přihrávky, říká Jakub Dobiáš: „To je nesmysl, se kterým nemá smysl se zabývat. De Bruyne má nejvyššíí počet ztrát míče při přihrávkách z celé anglické ligy, a přitom je to jeden z nejlepších hráčů na světě.“

I fotbaloví profesionálové tak mohou být zaplaveni daty, která ve skutečnosti nemusí mít velký přínos. Velké týmy mají jednoduché řešení: peníze.

Aby se datová analýza ve sportu dělala dobře, je zapotřebí mít nejen relativně drahé vybavení, ale také profesionály. Ale to v současné konkurenci není vždy jednoduché. „V Česku například platí, že kdo „umí“ datovou analýzu, půjde mnohem spíše pracovat do IT nebo do jiného lukrativního oboru než do sportu, kde zdaleka nedostane takové finanční ohodnocení,“ říká David Prycl z olomoucké univerzity.

„Datová revoluce“ tak probíhá v různých částech fotbalového světa různým tempem. V Kataru je možné zahlédnout alespoň část špičkových technologií a jejich vliv na hru. Jinde, třeba v Česku, se věci mění pomaleji. Ale jistě se měnit budou. Jednoduše proto, že fotbal se dnes dá měřit mnohem lépe a přesněji než v minulosti. A tomu nelze odolat.