Článek
Druhá světová válka čtyřletý cyklus světových šampionátů ve fotbale přerušila, nekonala se mistrovství v roce 1942 ani 1946.
Přestože smrtonosné boje byly už na všech kontinentech ukončeny, rozbitá hospodářství žádné zemi nedovolovalo zhostit se tak těžkého a drahého úkolu – uspořádat setkání nejlepších fotbalových týmů světa.
Československo dokonce možná kvůli válce přišlo o světovou událost. Před válečným konfliktem se tradovalo, že v roce 1942 mělo hostit setkání nejlepších fotbalistů na planetě právě ekonomicky vyspělé Československo.
Brazílie 1950
Na prvním poválečném šampionátu ještě ležely stíny ničivého celosvětového konfliktu. Zúčastnit se ho nesměly Německo a Japonsko (fotbalově nijak vyspělé), což byl trest za válku, další agresor, obhájce titulu Itálie, se přísnému verdiktu vysmekl.
Ostatně žádný ‚římský‘ proces se na rozdíl od Norimberského či Tokijského za účelem pojmenování válečných zločinů a potrestání viníků (organizací i jednotlivců) nekonal.
Do daleké Brazílie stejně jako v roce 1930 do Uruguaye některé evropské země odmítly cestovat. Mezi nimi i Československo, které navíc po komunistickém převratu v únoru 1948 procházelo až děsivými vnitřními společenskými přeměnami.
Šok v Belo Horizonte
Do Brazílie však poslala tým Anglie, která doposud pohlížela na světové šampionáty s pyšnou přezíravostí a přesvědčením, že nejlepší fotbal se hraje na britských ostrovech. Proč je tedy opouštět a dokazovat svou nadvládu, která je přece tak zřejmá.
V roce 1950 však svou fotbalovou „splendid isolation“ opustila a vyslala za oceán skutečně famózní tým s hvězdami jako Stanley Matthews, Billy Wright či Tom Finney.
V prvním duelu na stadionu Maracaná v Rio de Janeiru sice porazila ve 2. skupině Chile 2:0, ale pak se stalo nepochopitelné – prohrála v Belo Horizonte s USA 0:1. S výběrem amatérů, neznámých hráčů, kteří často předtím vyznávali jiné sporty.
Když Anglie následně nezvládla ani utkání se Španělskem, jela domů. V letadle mířícím na starý kontinent s ní seděla zplihlá výprava Italů, neúspěšných obhájců, které přehrálo Švédsko.
Byla to prý nejsmutnější fotbalová výprava, která kdy opouštěla jihoamerický světadíl…
Haitský střelec
Fotbalový výběr Spojených států amerických byl skutečně zvláštní a z dnešního pohledu doložitelného občanství, tedy oprávnění reprezentovat, by neprošel. Ale jak odporovat zemi, která na sobě nesla tíhu 2. světové války? Nic se nezkoumalo.
Velice prapodivný fotbalový život měl střelec vítězného gólu Joe Gaetjens. Pocházel z Haiti, z otcovy strany měl německé předky. Jelikož začal studovat na proslulé Kolumbijské univerzitě v New Yorku, byl povolán do reprezentace USA. Občanství v žádném případě neměl, vystačil mu prý studentský průkaz.
Po šampionátu přestoupil do francouzského Racingu Paříž, pak se vrátil na rodné Haiti a za ostrovní stát v Karibiku nastoupil v kvalifikaci MS 1954 proti Mexiku. Tehdy start za dva svrchované státy předpisy FIFA umožňovaly, ale v tomto případě k žádnému procesu doložení dokumentů nedošlo.
Jeho gól je dosud pokládán za největší úspěch v historii fotbalu USA. V roce 1976 byl Joe Gaetjens uveden do Síně slávy amerického fotbalu. Byl o něm natočen i film s názvem Životní zápas, který režíroval David Anspaugh, jeho postavu ztvárnil herec Jimmy-Jea Louis.
Dvouletá odmlka
Prapodivných ‚Američanů‘ bylo v týmu více. Mužstvo bylo seškrábané ze všech možných školských zařízení, traduje se, že k povolání do reprezentace stačilo, aby hráč aspoň projevil kladný vztah k politice země.
Historky z historie fotbalových MS
Politika do fotbalu nepatří, říká letité pravidlo. Je to ve skutečnosti jen zbožné přání. Seznam Zprávy přinášejí seriál z historie všech světových fotbalových šampionátů od roku 1930 dodnes.
- 1930 – Uruguay: Za oceán nikdo nechtěl
- 1934 – Itálie: Ve stínu Duceho
- 1938 – Francie: Komplikace jménem Pepi Bican
- 1950 – Brazílie: Poprvé po válce
- 1954 – Švýcarsko: Největší podvod v dějinách?
- 1958 – Švédsko: Zrození Pelého
- 1962 – Chile: Kdo vypadal jako Ital, zbili ho
- 1966 – Anglie: Gól století ukončil 2. světovou válku
- 1970 - Mexiko: Československý propadák
- 1974 - Německo: Jak němečtí soudruzi porazili bratry
- 1978 - Argentina: Tajná dohoda o šesti gólech
- 1982 - Španělsko: Vízek zajel do Blochina a bylo zle
- 1986 - Mexiko: Maradonova boží ruka
- 1990 - Itálie: Bomber Skuhravý
- 1994 - USA: Kolumbijská mafie trestala gól smrtí
- 1998 - Francie: Zidane a spol. mistry světa
- 2002 - Japonsko a Jižní Korea: Velká fotbalová loupež
- 2006 - Německo: Nedvěd, Čech, Brückner a přesto propadák
- 2010 - JAR: Zvuk, který se nedal vydržet: vuvuzely
- 2014 - Brazílie: Kanárci dostali výprask 7:1
- 2018 - Rusko: Scénka s deštníkem: Teď prší na Putina
Jeho vedením byl pověřen skotský rodák William Jeffrey, který rozvíjel hru své vlasti na univerzitách. K mužstvu byl povolaný dva týdny před zahájením mistrovství, když funkci odmítl maďarský rodák Ernö Schwarz, jenž na lavičku týmu USA usedl v roce 1953.
Po brazilském šampionátu se mužstvo USA dva roky ani nesešlo, další přátelský zápas si připsalo až v roce 1952, porážku se Skotskem 0:5.
Vítězství nad Anglií bylo vsunuto mezi 20 nejúžasnějších fotbalových počinů 20. století.
Mistrovství světa 1950 – Brazílie
Účastníci (13) : Brazílie, Itálie, Mexiko, Jugoslávie, Švýcarsko, Španělsko, Anglie, Chile, USA, Švédsko, Paraguay, Uruguay, Bolívie
Finálová skupina: Brazílie–Švédsko 7:1, Uruguay–Španělsko 2:2, Brazílie–Španělsko 6:1, Uruguay–Švédsko 3:2, Švédsko–Španělsko 3:1, 7:1, Uruguay–Brazílie 2:1.
Pořadí: 1. Uruguay, 2. Brazílie, 3. Švédsko, 4. Španělsko.
Podívejte se na unikátní snímky z historie fotbalových šampionátů:
Prvním mistrovstvím světa ve fotbale byl turnaj v Uruguayi v roce 1930.
Stříbrný šampionát pro Československo. Druhý šampionát se hrál v Itálii v roce 1934, československý tým došel až do finále, ale tam prohrál s domácími Italy.
A třetí šampionát v historii světových MS: Francie a rok 1938. Titul obhájili Italové, ve finále porazili Maďarsko 4:2.
Poprvé po válečné přestávce se světový fotbal ukázal v Brazílii v roce 1950. Vítězem se stala jiná jihoamerická fotbalová velmoc – Uruguay, která ve finále porazila domácí Brazilce 2:1.
Ve Švýcarsku v roce 1954 zvítězilo Německo (tehdy NSR).
Švédsko 1958 a slavné vítězství Pelého a spol. Titul slavila Brazílie.
Ještě jednou Švédsko 1958 – na snímku odpočívají budoucí mistři světa.
Švédsko 1958.
Pojďme do Chile 1962. Pro Čechoslováky druhý ohromný úspěch. Masopust, Pluskal a další z Vytlačilova týmu přivezli stříbro.
Turnaj v Chile (1962) byl nejvýraznějším úspěchem československé kopané v druhé polovině minulého století, pokud za něj nepovažujeme evropský titul z Bělehradu (1976).
A barevný snímek jako vzpomínka na zápas z mistrovství v Chile 1962.
Záběr z finále Brazílie–Československo (Chile 1962).
Záběr z finále Brazílie–Československo (Chile 1962).
Dnes už zesnulá královna Alžběta II. předává titul za vítězství na MS v roce 1966 kapitánovi anglického týmu Bobbymu Moorovi.
V Mexiku (1970) triumfovala Brazílie ještě s Pelém, ve finále zdolala Itálii.
Mistr světa z Mexika 1970, nejlepší fotbalista všech dob Edson Arantes do Nascimento zvaný Pelé.
Pelého radost po finále v Mexiku 1970.
V roce 1974 využili domácí prostředí Němci. Na snímku vpravo kapitán Franz Beckenbauer.
Pamatujete na padající konfety z hledišť stadionů na MS 1978 v Argentině? Opět vítězství domácího týmu.
V roce 1982 si ze Španělska světový titul odváželi Italové.
Fanoušci na MS 1982 ve Španělsku.
Na turnaji hrál i československý výběr s Antonínem Panenkou.
V roce 1986 v Mexiku to byla show Diega Armanda Maradony. Argentinci vyhráli svůj druhý titul.
Střela Tomáše Skuhravého. V Itálii 1990 hrál silný výběr Československa, který ale ve čtvrtfinále vyřadili Němci.
Tady je československý tým, poslední federální účast na MS. Poznáte všechny hráče týmu?
V roce 1994 zavítalo mistrovství poprvé do USA.
Zinédine Zidane a rok 1998. Domácí Francie vítězí.
Poprvé šampionát pořádají dvě země. V roce 2002 se o turnaj podělily Japonsko a Jižní Korea.
Nadšení japonských fanoušků.
Petr Čech a Pavel Nedvěd na MS v roce 2006. Konalo se v Německu, finále Itálie–Francie rozhodly až penalty ve prospěch Italů.
Vuvuzela v rukách fotbalového fanouška na šampionátu v JAR v roce 2010.
Salto na stejném šampionátu (Jihoafrická republika) předvádí Miroslav Klose. Snímek je ze zápasu Německo - Argentina ve čtvrtfinále turnaje.
V roce 2014 se v Brazílii potvrdilo, že fotbal se hraje 2×45 minut a na konci vždycky vítězí Němci.
A rok 2018 a dosud poslední turnaj. Hostilo ho Rusko, které se kvůli agresi vůči Ukrajině zápasů v Kataru účastnit nebude.
