Článek
Druhá světová válka čtyřletý cyklus světových šampionátů ve fotbale přerušila, nekonala se mistrovství v roce 1942 ani 1946.
Přestože smrtonosné boje byly už na všech kontinentech ukončeny, rozbitá hospodářství žádné zemi nedovolovalo zhostit se tak těžkého a drahého úkolu – uspořádat setkání nejlepších fotbalových týmů světa.
Československo dokonce možná kvůli válce přišlo o světovou událost. Před válečným konfliktem se tradovalo, že v roce 1942 mělo hostit setkání nejlepších fotbalistů na planetě právě ekonomicky vyspělé Československo.
Brazílie 1950
Na prvním poválečném šampionátu ještě ležely stíny ničivého celosvětového konfliktu. Zúčastnit se ho nesměly Německo a Japonsko (fotbalově nijak vyspělé), což byl trest za válku, další agresor, obhájce titulu Itálie, se přísnému verdiktu vysmekl.
Ostatně žádný ‚římský‘ proces se na rozdíl od Norimberského či Tokijského za účelem pojmenování válečných zločinů a potrestání viníků (organizací i jednotlivců) nekonal.
Do daleké Brazílie stejně jako v roce 1930 do Uruguaye některé evropské země odmítly cestovat. Mezi nimi i Československo, které navíc po komunistickém převratu v únoru 1948 procházelo až děsivými vnitřními společenskými přeměnami.
Šok v Belo Horizonte
Do Brazílie však poslala tým Anglie, která doposud pohlížela na světové šampionáty s pyšnou přezíravostí a přesvědčením, že nejlepší fotbal se hraje na britských ostrovech. Proč je tedy opouštět a dokazovat svou nadvládu, která je přece tak zřejmá.
V roce 1950 však svou fotbalovou „splendid isolation“ opustila a vyslala za oceán skutečně famózní tým s hvězdami jako Stanley Matthews, Billy Wright či Tom Finney.
V prvním duelu na stadionu Maracaná v Rio de Janeiru sice porazila ve 2. skupině Chile 2:0, ale pak se stalo nepochopitelné – prohrála v Belo Horizonte s USA 0:1. S výběrem amatérů, neznámých hráčů, kteří často předtím vyznávali jiné sporty.
Když Anglie následně nezvládla ani utkání se Španělskem, jela domů. V letadle mířícím na starý kontinent s ní seděla zplihlá výprava Italů, neúspěšných obhájců, které přehrálo Švédsko.
Byla to prý nejsmutnější fotbalová výprava, která kdy opouštěla jihoamerický světadíl…
Haitský střelec
Fotbalový výběr Spojených států amerických byl skutečně zvláštní a z dnešního pohledu doložitelného občanství, tedy oprávnění reprezentovat, by neprošel. Ale jak odporovat zemi, která na sobě nesla tíhu 2. světové války? Nic se nezkoumalo.
Velice prapodivný fotbalový život měl střelec vítězného gólu Joe Gaetjens. Pocházel z Haiti, z otcovy strany měl německé předky. Jelikož začal studovat na proslulé Kolumbijské univerzitě v New Yorku, byl povolán do reprezentace USA. Občanství v žádném případě neměl, vystačil mu prý studentský průkaz.
Po šampionátu přestoupil do francouzského Racingu Paříž, pak se vrátil na rodné Haiti a za ostrovní stát v Karibiku nastoupil v kvalifikaci MS 1954 proti Mexiku. Tehdy start za dva svrchované státy předpisy FIFA umožňovaly, ale v tomto případě k žádnému procesu doložení dokumentů nedošlo.
Jeho gól je dosud pokládán za největší úspěch v historii fotbalu USA. V roce 1976 byl Joe Gaetjens uveden do Síně slávy amerického fotbalu. Byl o něm natočen i film s názvem Životní zápas, který režíroval David Anspaugh, jeho postavu ztvárnil herec Jimmy-Jea Louis.
Dvouletá odmlka
Prapodivných ‚Američanů‘ bylo v týmu více. Mužstvo bylo seškrábané ze všech možných školských zařízení, traduje se, že k povolání do reprezentace stačilo, aby hráč aspoň projevil kladný vztah k politice země.
Historky z historie fotbalových MS
Politika do fotbalu nepatří, říká letité pravidlo. Je to ve skutečnosti jen zbožné přání. Seznam Zprávy přinášejí seriál z historie všech světových fotbalových šampionátů od roku 1930 dodnes.
- 1930 – Uruguay: Za oceán nikdo nechtěl
- 1934 – Itálie: Ve stínu Duceho
- 1938 – Francie: Komplikace jménem Pepi Bican
- 1950 – Brazílie: Poprvé po válce
- 1954 – Švýcarsko: Největší podvod v dějinách?
- 1958 – Švédsko: Zrození Pelého
- 1962 – Chile: Kdo vypadal jako Ital, zbili ho
- 1966 – Anglie: Gól století ukončil 2. světovou válku
- 1970 - Mexiko: Československý propadák
- 1974 - Německo: Jak němečtí soudruzi porazili bratry
- 1978 - Argentina: Tajná dohoda o šesti gólech
- 1982 - Španělsko: Vízek zajel do Blochina a bylo zle
- 1986 - Mexiko: Maradonova boží ruka
- 1990 - Itálie: Bomber Skuhravý
- 1994 - USA: Kolumbijská mafie trestala gól smrtí
- 1998 - Francie: Zidane a spol. mistry světa
- 2002 - Japonsko a Jižní Korea: Velká fotbalová loupež
- 2006 - Německo: Nedvěd, Čech, Brückner a přesto propadák
- 2010 - JAR: Zvuk, který se nedal vydržet: vuvuzely
- 2014 - Brazílie: Kanárci dostali výprask 7:1
- 2018 - Rusko: Scénka s deštníkem: Teď prší na Putina
Jeho vedením byl pověřen skotský rodák William Jeffrey, který rozvíjel hru své vlasti na univerzitách. K mužstvu byl povolaný dva týdny před zahájením mistrovství, když funkci odmítl maďarský rodák Ernö Schwarz, jenž na lavičku týmu USA usedl v roce 1953.
Po brazilském šampionátu se mužstvo USA dva roky ani nesešlo, další přátelský zápas si připsalo až v roce 1952, porážku se Skotskem 0:5.
Vítězství nad Anglií bylo vsunuto mezi 20 nejúžasnějších fotbalových počinů 20. století.
Mistrovství světa 1950 – Brazílie
Účastníci (13) : Brazílie, Itálie, Mexiko, Jugoslávie, Švýcarsko, Španělsko, Anglie, Chile, USA, Švédsko, Paraguay, Uruguay, Bolívie
Finálová skupina: Brazílie–Švédsko 7:1, Uruguay–Španělsko 2:2, Brazílie–Španělsko 6:1, Uruguay–Švédsko 3:2, Švédsko–Španělsko 3:1, 7:1, Uruguay–Brazílie 2:1.
Pořadí: 1. Uruguay, 2. Brazílie, 3. Švédsko, 4. Španělsko.
Podívejte se na unikátní snímky z historie fotbalových šampionátů:
